9 C 153/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalovaného ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o vypořádání SJM

I. Řízení se ohledně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni polovinu zhodnocení jeho výlučného majetku za dobu trvání manželství zastavuje.

II. Dluh účastníků vůči [právnická osoba] z úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 104 063,17 Kč s příslušenstvím se přikazuje každému z účastníků ve výši jedné poloviny.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou, doručenou soudu dne 26. 7. 2022, se žalobkyně proti žalovanému domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů s tvrzením, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 1. 7. 2021, společné jmění manželů tedy zaniklo dne 1. 7. 2021, přičemž dosud nebylo účastníky vypořádáno, na vypořádání se účastníci nejsou schopni dohodnout, přestože se žalobkyně snažila vyřešit vypořádání dohodou i na základě předžalobní upomínky ze dne 8. 9. 2021, kterou zaslala žalovanému. Žalobkyně před podáním žaloby ve výzvě z 24. 9. 2021 označila majetek, který je třeba vypořádat, měla zato, že k 1. 7. 2021 činila hodnota zhodnoceného majetku cca 4 300 000 Kč, výše zhodnocení majetku žalovaného za dobu trvání manželství činilo 2 500 000 Kč a z titulu poloviny hodnoty zbývajícího dluhu na úvěrech a poloviny zhodnocení nemovitosti žalovaného učinila žalovanému nabídku smírného řešení v podobě vypořádání zaniklého společného jmění manželů převzetím společného dluhu a sjednáním povinnosti žalovaného vypořádat společné jmění manželů částkou ve výši 1 400 000 Kč. Podle reakce žalovaného se tento očividně nemá zájem domluvit. Žalobkyně uvedla, že žalovaný získal v roce 2005 darem parcelu [číslo] jejíž součástí je budova s [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí]. V době pořízení činila hodnota tohoto majetku 1 800 000 Kč. Z domu zbyly z větší části jen obvodové zdi, přičemž v průběhu manželství se přistavovalo a pokračovalo v investicích do domu. Za dobu manželství byl tento majetek zhodnocen (nová střecha, plastová okna, střešní okna, elektřina, z větší části omítky, stropy, nahrubo zabetonované podlahy, zakoupeny vchodové dveře, odpady, komín). Žalobkyně si činí nárok na polovinu výše uvedeného majetku žalovaného, navrhla soudu ustanovit znalce k ocenění nemovitostí v době jejich získání a také ke dni právní moci rozvodu, tj. k 1. 7. 2021, aby bylo možno určit polovinu zhodnocení nemovitosti v průběhu manželství. Dále označila pohledávky, a to úvěr ve výši 200 000 Kč čerpaný u [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] dne 17. 9. 2014, tj. za trvání manželství, kdy od 1. 7. 2021 zbývalo uhradit částku 128 497 Kč (úvěrová smlouva [číslo]) a úvěr ve výši 500 000 Kč čerpaný u [právnická osoba] [anonymizováno] za trvání manželství dne 29. 12. 2016. Od 1. 7. 2021 zbývalo uhradit 475 779 Kč (úvěrová smlouva [číslo]). Ze společných úvěrů zbývá vypořádat nesplacenou částku 64 276 Kč, z toho polovina připadající na žalovaného činí 302 138 Kč, úvěry splácí žalobkyně. Navrhla, aby soud pohledávky z obou označených úvěrových smluv s cílovými částkami 200 000 Kč a 560 000 Kč přikázal do majetku žalobkyně a dále, aby uložil žalovanému povinnost uhradit jí polovinu z nesplacené částky ke dni 1. 7. 2021 z každého z označených úvěrů.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 10. 2022 uvedl, že s žalobou nesouhlasí, nárok žalobkyně neuznává. Zdůraznil, že žalobkyně na jeho investici, kterou platil hotově, v manželství nikdy nepřispívala a peníze ze stavebního spoření, které spořil pouze on, používala pro své účely (koupila si auto, dovolenou v Bulharsku, pračku apod.). Posléze si vzala dva úvěry u [anonymizována tři slova] s cílovými částkami 200 000 Kč a 560 000 Kč. Žádal doložit účty, co bylo koupené na bydlení, účelové doložení faktur. Uvedl, že účet nebyl vyčerpán a smlouva [číslo] již neexistuje - úvěr čerpán dne 29. 12. 2016. Nemovitost získal darem, žalobkyně ji nevlastní, znalecký posudek na hodnotu nemovitosti považuje za bezpředmětný. Požadoval předložení všech účtů a faktur žalobkyní.

3. V reakci na vyjádření žalovaného v podání z 23. 2. 2023 žalobkyně poukázala na to, že žalovaný po dobu manželství nepřispíval na společnou domácnost, ani na výživu svých dvou synů, což před soudem přiznal. Popřela, že by si brala půjčku na dovolenou nebo že by použila peníze na zhodnocení majetku svého otce a že by finance nebyly použity na investici do domu žalovaného. Uvedla, že žalovaný ignoruje skutečnost, že ona sama splácí dluh vzniklý za trvání manželství, že v průběhu manželství žalovaného živila, jakož i jejich děti, do majetku žalovaného bylo vloženo spoustu financí i úsilí ze strany žalobkyně i dětí účastníků. Žalovaný celou situaci zlehčuje s tím, že žádné společné finance nebyly a nejsou, aniž by bylo SJM jakkoliv upraveno. V dalším podání z 22. 5. 2023 žalobkyně specifikovala zhodnocení nemovitosti žalovaného za trvání manželství označením jednotlivých úprav a rekonstrukce nemovitosti. Současně zdůraznila, že na společnou domácnost a na děti žalovaný přestal přispívat v roce 2010 a část peněz následně půjčených původně na rekonstrukci tak musela být používána na ošacení, výživu a potřeby dětí, jakož i provoz domácnosti, včetně jídla a ošacení pro žalovaného. Veškeré půjčky za trvání manželství podepisoval žalovaný jako spoludlužník, takže o nich věděl.

4. V rámci příprav jednání žalovaný namítal, že má vědomost o tom, že u jednoho úvěru [anonymizována tři slova] nebyly doloženy všechny doklady a faktury a má zato, že obdržené peníze nebyly v plné výši použity k účelu bydlení v budově v [obec], dům není ani dosud dokončen, resp. jeho rekonstrukce. Dále žalovaný potvrdil, že předmětné úvěry nesplácel, s penězi hospodařila žalobkyně. Namítal rovněž, že faktury předložené stavební spořitelně jsou falešné a některé práce v nich uvedené nebyly provedeny, příp. namítal nevhodnost materiálu pro výstavbu budov apod. Žalobkyni není ochoten vyplatit žádnou částku, peníze nemá, dále popřel, že by někdy byl ve stavební spořitelně, všechno vyřizovala žalobkyně. Pokud žalovaný tvrdil, že mnohé práce na nemovitosti dělal sám, že tam řemeslníci vůbec nebyli, tak na výzvu soudu ke specifikaci, které konkrétní práce má na mysli a kdy byly provedeny, odpovídal že neví, že nebude nic uvádět, příp. že se bude vyjadřovat, pokud žalobkyni bude vyplácet soudkyně.

5. V reakci na přednesy žalovaného a jeho neochotu spolupracovat vzala žalobkyně dne 26. 7. 2023 v průběhu pokračování přípravy jednání žalobu částečně zpět ohledně bodu 1) žalobního petitu, tj. ohledně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni polovinu zhodnocení jeho výlučného majetku za trvání manželství. Žalovaný se, přes vysvětlení soudem čeho se týká částečné zpětvzetí, jeho následky a o čem se bude dále jednat, nechtěl vyjádřit, zda s částečným zpětvzetím souhlasí či nikoli a proč, chtěl se poradit s advokátem, avšak ani následně se k tomuto nevyjádřil. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci, není potřebný souhlas žalovaného a soud dle § 96 odst. 1o.s.ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. Nadále se soud již investicemi a zhodnocením nemovitosti žalovaného nezabýval. Žalobkyně setrvala na vypořádání úvěrů označených v žalobě.

6. Součástí společného jmění je to, co nabyli oba manželé společně za trvání manželství, tedy i dluhy vzniklý z úvěrů od [právnická osoba], čerpaných na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo] o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Před zahájením jednání žalobkyně ve smyslu judikatury NS modifikovala žalobní petit v tom smyslu, aby pohledávky soud přikázal každému z účastníků rovným dílem.

7. Při jednání dne 31. 1. 2024 účastníci setrvali na svých stanoviscích přednesených v rámci přípravy jednání a ve svých písemných stanoviscích. Pokud žalovaný opakovaně tvrdil, že na stavební spořitelně nikdy nebyl, žalobkyní označené smlouvy nepodepsal, tak v rámci přípravy jednání dne 20. 9. 2023 potvrdil, že na smlouvách se jedná o jeho podpisy.

8. Soud provedl dokazování listinami. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 22. 6. 2021, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2021, má soud za prokázáno, že manželství účastníků, uzavřené dne 28. 5. 1994, bylo rozvedeno. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní jako dlužníkem a žalovaným jako spoludlužníkem, podepsané dne [datum], má soud za prokázáno, že v době trvání manželství se stavební spořitelna zavázala k poskytnutí meziúvěru pod [číslo] do výše 500 000 Kč, který je veden na meziúvěrovém účtu dlužníka [číslo] ke dni přidělení cílové částky úvěru ze stavebního spoření pod [číslo] do výše 310 000 Kč. Úvěr byl poskytnut za účelem“ údržby, změny rodinného domu.“ rozvedeno. Smlouva je podepsána oběma účastníky. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spořen, uzavřené mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalobkyní jako dlužníkem a žalovaným jako spoludlužníkem, podepsané dne [datum], má soud za prokázáno, že v době trvání manželství se stavební spořitelna zavázala poskytnout dlužníkům meziúvěr ze stavebního spoření pod [číslo] do výše 200 000 Kč, který je veden na meziúvěrovém účtu dlužníků [číslo] ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření pod [číslo] do výše 120 000 Kč. Úvěr byl poskytnut za účelem„ údržby, změny rodinného domu“. Ze zprávy [právnická osoba] ohledně žalovaných bylo zjištěno, že úvěrový případ [číslo] byl použit na údržbu domu, což klient dosud soupiskou s daňovými účelovými doklady nedoložil. Úvěr byl čerpán jednorázově ve výši 198 000 Kč, datum výplaty 17. 9. 2014, č. účtu [bankovní účet]. Ke dni 1. 7. 2021 byl případ stále ve fázi meziúvěru, čili výše jistiny byla stále 198 000 Kč. Zůstatek úvěrového účtu ke dni podání zprávy (3. 4. 2023) činil - 112 892,27 Kč. Úvěrový případ [číslo] byl použit na údržbu domu, což klient doložil soupiskami s daňovými doklady. Úvěr byl čerpán 2 x, první čerpání ve výši 245 000 Kč, datum výplaty 24. 6. 2011, č. účtu [bankovní účet], druhé čerpání ve výši 250 000 Kč, datum výplaty 14. 5. 2013 na totéž číslo účtu. Úvěrový případ byl zcela vypořádán ke dni 29. 12. 2016. K opakovanému dotazu soudu a odpovědi stavební spořitelny ze dne 12. 1. 2024 soud zjistil, že ÚP [číslo] úvěrový účet byl splacen 29. 12. 2016. ÚP [číslo] - stav vkladového účtu [číslo] k 1. 7. 2021 činil 71 503,64 Kč, stav meziúvěrového účtu [číslo] k 1. 7. 2021 činil - 200 000 Kč. Ve fázi meziúvěru jsou hrazeny pouze účtované úroky z meziúvěru, takže jistina je po celou dobu trvání meziúvěru až do doby přidělení úvěru ve stejné výši. Po přidělení řádného úvěru je meziúvěrový účet splacen naspořenou částkou a úvěrem. Z doplnění informací stavební spořitelnou dne 30. 1. 2024 bylo zjištěno, že stav úvěrového účtu [číslo] k ÚP [číslo] činí ke dni podání zprávy - 104 063,17 Kč, z toho úroky - 4 021,90 Kč ÚP [číslo]: stav vkladového účtu [číslo] zrušen dne 31. 10. 2022, stav meziúvěrového účtu [číslo] zrušen dne 31. 10. 2022. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 24. 9. 2021, má soud za prokázáno, že žalobkyně se pokusila dosáhnout vypořádání zaniklého společného jmění mimosoudně pod následkem podání žaloby v případě neúspěchu předžalobní výzvy. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Na základě výše označených smluv o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, sdělení [právnická osoba] má soud za prokázáno, že v době trvání manželství účastníků došlo k uzavření obou smluv ze stavebního spoření a čerpání finančních prostředků ve výši 250 000 Kč a 245 000 Kč u úvěrového případu [číslo] který byl zcela vypořádán (splacen) ke dni 29. 12. 2016, tedy ještě za trvání manželství účastníků a byl účelově určen na údržbu a změnu rodinného domu. Zůstatek dluhu z úvěrového případu [číslo] vkladového účtu [číslo] činil ke dni 1. 7. 2021, tj. ke dni právní moci rozvodu účastníků, částku 71 503,64 Kč, stav meziúvěrového účtu [číslo] k 1. 7. 2021 činil - 200 000 Kč a ke dni 30. 1. 2024 částku - 104 063,17 Kč. Do společného jmění patří - ve smyslu ustanovení § 710 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) - všechny dluhy, které byly převzaty za trvání manželství; není přitom rozhodné, zda dluh za trvání manželství převzal jeden z manželů nebo zda dluh převzali oba manželé společně. Soud tak uzavřel, že dluh vzniklý z předmětných smluv o poskytnutí meziúvěrů a úvěrů ze stavebního spoření dle výše označených smluv mezi stavební spořitelnou a oběma účastníky, patří do společného jmění manželů.

9. Soud při právním posouzení věci vycházel ze závěrů o způsobu vypořádávání společného jmění manželů, uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 753/2020 ze dne 29. 6. 2021. Podle tohoto rozhodnutí: <i>Společný dluh tvořící součást společného jmění manželů v případě, že společné jmění manželů zaniklo po 1. 1. 2014 a je vypořádáváno na základě aplikace zákona č. 89/2012 Sb., mají soudy zásadně vypořádávat jeho přikázáním oběma manželům rovným dílem. Ve výjimečných případech, ve kterých pro to budou dány okolnosti konkrétní projednávané věci, bude společný dluh náležející do společného jmění manželů přikázán jen jednomu z manželů. Podmínkou takového postupu bude zpravidla souhlas manžela, jemuž má být celý dluh přikázán, a řádné zdůvodnění mimořádných okolností případu, které přikázání celého dluhu jen jednomu z manželů odůvodňují. Je-li dluh tvořící společné jmění manželů přikazován pouze jednomu z manželů, není zásadně na místě, aby byla při určení vypořádacího podílu stanovena povinnost druhého z manželů zaplatit, kterému byl dluh přikázán, polovinu výše jistiny dluhu, případně i splatného, avšak dosud neuhrazeného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Jinými slovy, při přikázání společného dluhu jednomu z manželů zásadně nevzniká tzv. kompenzační pohledávka manžela, kterému byl dluh přikázán, vůči druhému manželovi ve výši jedné poloviny dluhu. V případě přikázání celého společného dluhu jednomu z manželů tak dochází k založení nestejné velikosti podílů, tedy disparity svého druhu spočívající v tom, že společný dluh má uhradit jen jeden z manželů; druhý manžel není ve vztahu mezi manželi nadále povinen dluh plnit, a jestliže přesto na dluh následně něco zaplatí, vznikne mu regresní nárok podle § 1876 odst. 2 o. z. Dluh se vypořádá podle jeho výše ke dni rozhodování soudu.</i> Vycházeje z uvedeného soud v rozsahu nedotčeném částečným zpětvzetím žaloby, vyhověl žalobou uplatněnému nároku na vypořádání společného jmění manželů, konkrétně dluhu z předmětného dosud zcela nesplaceného úvěru, a dluh ve výši 104 063,17 Kč z předmětného úvěru přikázal rovným dílem žalobkyni a žalovanému (odstavec II. výroku).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v odstavci III. výroku za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, když původně uplatněný nárok na úhradu poloviny zhodnocení nemovitosti žalovaného za trvání manželství, aniž na tento bylo ze strany žalovaného cokoli plněno, vzala v průběhu řízení zpět a soud v rozsahu zpětvzetí řízení částečně zastavil. Dále je na místě uvést, že dle aktuální judikatury ÚS (např. I. ÚS 262/20) se podává, že v řízení, která mají povahu iudicii duplex, kam spadá i řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba na procesní úspěch jednotlivých účastníků pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Takové okolnosti ve věci zjištěny nebyly, resp. neochotu žalovaného se na vypořádání SJM dohodnout, přes snahu žalobkyně, nespolupráci v průběhu příprav jednání a celého řízení, v důsledku čehož se toto protáhlo, je nutno posoudit s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby žalovanou (jako je její neúspěch), proto soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.