9 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci Anonymizovaný odstavec. sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 928 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 815,34 Kč, - s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 088,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna doplatit ČR na účet Okresního soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 22. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny úvěru 8 000 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeném, dále smluvní pokutu 2 928 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [anonymizováno 5 slov] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 8 000 Kč, současně mezi stranami byl dohodnuto splacení úvěru do 24. 5. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena 25. 6. 2021. Na předžalobní výzvu ze dne 9. 11. 2021 žalovaný nereagoval.

2. Podáním ze dne 15. 3. 2022 vzala žalobkyně z části zpět žalobu týkající se smluvní pokuty 2 928 Kč a kapitalizovaného úroku 150 Kč s odůvodněním, že požaduje toliko zaplacení jistiny dluhu 8 000 Kč, protože nemá k dispozici důkazy o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud proto žalobu v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně z části zastavil co do částky 3 078 Kč podle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. usnesením ze dne 22. 3. 2022.

3. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dle § 115a o. s. ř. postupem dle § 49 o. s. ř.

4. Soud dále pokračoval v řízení, nařídil jednání, k němuž se nikdo nedostavil, přičemž žalobkyně a její právní zástupce svou neúčast předem písemně omluvili a souhlasili s jednáním a rozhodnutím v jejich nepřítomnosti. Soud ve věci jednal a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě konkretizované v odůvodnění rozsudku v odstavci prvním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 8 000 Kč, že se do jeho dispozice tato částka dostala převodem na jeho účet [datum], pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena dopisem z 25. 6. 2021 odeslaným 29. 6. 2021. Žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zapsala o osobě žalovaného jako dlužníka údaje potvrzené podpisem žalovaného, a to jeho korespondenční adresu a adresu trvalého pobytu, jakož i údaje shora o předmětu úvěru již specifikované. U žalovaného chybí údaje ohledně jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, pročež žalobkyně omezila žalobu toliko na zaplacení jistiny úvěru 8 000 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 9. 11. 2021 žalovaný nereagoval. (Prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] z dokladu o převodu úvěru na účet žalovaného ze dne [datum] – výpis z účtu [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], sdělení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021).

6. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.

7. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřil a ani žalovaného nevyzval k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, že je zaměstnán, jaký má zdroj příjmu a jaké výdaje na živobytí a případně dluhy. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaným bez toho, aby byla podložena dalšími doklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.).

10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 8 000 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky žalobkyni dosud nevrátil, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 8 000 Kč, a to jistinu úvěru. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádný z účastníků neměl plný úspěch ve věci. Celkové náklady řízení činí částku 2 452 Kč, v níž je zahrnuta odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k zaplacení a sepis žaloby) po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby, celkem 1 200 Kč zvýšených o položku 21 % DPH o 252 Kč v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř., takže náklady řízení včetně soudního poplatku 1 000 Kč a DPH činí celkem 2 452 Kč. Částečné zpětvzetí učiněné žalobkyní v celkové výši 3 078 Kč je třeba považovat za neúspěch ve věci, což oproti tomu znamená úspěch žalovaného. Po porovnání úspěchu žalobkyně ve výši 72,2 % a odečtení úspěchu žalovaného 27,8 % činí konečný úspěch žalobkyně 44,4 % z částky 2 452 Kč, tj. 1 088,68 Kč. Tuto částku, v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil soud zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Jelikož soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 písm. a) Sazebník soudních poplatků, tj. do výše 1 000 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila soudní poplatek v částce 800 Kč, je proto povinna doplatit na účet Okresního soudu v Opavě částku 200 Kč.