9 C 170/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 19 297,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 150 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohl. částky 11 147,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 198 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 966,13 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 3. 2021 a z částky 2 816,13 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, ohl. kapitalizovaného úroku ve výši 989,39 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 966,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 19 297,50 Kč spolu se sjednaným úrokem od 1. 10. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 10. 11. 2018 do zaplacení z částky 10 966,13 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 504 Kč, odměnou za zpracování, doručení a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 127 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, konče 30. 9. 2019. Žalovaná uhradila pouze 5 850 Kč a dluží 10 966,13 Kč na jistině a na poplatku 8 331,37 Kč, kapitalizovaných úrocích částku ve výši 989,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení 1 198,05 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 10 966,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení 9 % ročně z dlužné jistiny 10 966,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z 20. 1. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledá vek (str. 66 ze 169), oznámením o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020 včetně poštovního podacího lístku, výzvou k plnění z 25. 2. 2021 včetně podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 14 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 12 283 Kč, představující součet úroku 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 5 652 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení 4 127 Kč. Celkovou dlužnou částku 26 283 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, má dvě vyživované osoby, má 1 zdroj příjmu, má čistý měsíční příjem 7 600 Kč, další příjmy domácnosti 16 500 Kč, nesplácí žádné jiné zápůjčky, jí odhadované měsíční výdaje činí 6 500 Kč. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila -snad přehled vypl. dávek (špatně čitelné v zákaznické kartě). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčku nemohla poskytnout. Není zřejmé, jakým způsobem si poskytovatelka zápůjčky ověřovala příjem žalované, když neměla, dle zákaznické karty) k dispozici pracovní smlouvu, ani výplatní pásky. Navíc z ničeho nevyplývá, zda a jakým způsobem ověřovala její výdaje. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu. Nebylo tedy nic snazšího, než si vyžádat minimálně nájemní smlouvu či doklady o hrazení nájemného a souvisejících služeb. Při běžných cenách nájmu a souvisejících služeb za bydlení, jakož i jídla, oblečení a ostatní základních životních potřeb, navíc není možné, aby celkové měsíční výdaje žalované při dvou vyživovaných osobách činily 6 500 Kč, jak uvedla. Jen částka životního minima na dospělého, která nezahrnuje výdaje na bydlení, v té době činila 3 410 Kč měsíčně, a ta navíc nepředstavuje reálné výdaje. Pokud jediný doklad, který poskytovatelka měla, měl být snad přehled vyplacených dávek, a to není ani zřejmé o jaké dávky se jednalo a v jaké výši byly skutečně vypláceny, přesto mohlo nasvědčovat tomu, že bude schopna hradit na splátkách 1 756 Kč měsíčně, není tento závěr možné učinit bez konkrétních podkladů týkajících se výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání popsaných informací a zjištění, že převážnou část měsíčního příjmu žalované tvoří zřejmě sociální dávky, objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované, a buď si minimálně vyžádat konkretizaci jednotlivých výdajů a jejich doložení, anebo v opačném případě ji ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčku mu neposkytnout.

10. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 14 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ni, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh uhradila 5 850 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 8 150 Kč.

11. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení, v níž byla poskytnuta lhůta k úhradě nejpozději do 12. 3. 2021, ode dne následujícího je žalovaná v prodlení.

12. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

14. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán pro nedostatek skutkových tvrzení elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.