9 C 175/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 214 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 520 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 11. 7. 2017 do 14. 5. 2020 a z částky 1 480 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení a dále ohledně úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 4. 7. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se co do částky 2 364 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 850 Kč od 18. 11. 2016 do 14. 5. 2020 a z částky 2 040,03 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení a dále ohledně úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 11. 11. 2016 do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – na účet Okresního soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částek 10 700 Kč a 2 514 Kč s příslušenstvím shora ve výroku specifikovaným s odůvodněním, že dne datum byla mezi předchůdcem žalobkyně se společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 7 000 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 12 180 Kč (jistina úvěru 7 000 Kč, smluvní úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 400 Kč, úhrada za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 800 Kč). Částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč (840 Kč měsíčně) počínaje 30. 5. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 7. 2017. Za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky uhradil žalovaný částku 1 480 Kč. Žalobkyně požaduje na dlužnou jistinu dluhu 7 000 Kč, dále na dlužný úrok 0 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 247,96 Kč na dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 452,04 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného u smlouvy ze dne datum byly posouzeny údaje o jeho zaměstnání, kdy bylo zjištěno, že žalovaný je nezaměstnaný, výši měsíčního příjmu představují sociální dávky ve výši 9 190 Kč, bydlí v nájmu, za což měsíčně hradí 3 880 Kč na domácnost, což zahrnuje dle dotazníku i telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, vynakládá 3 300 Kč měsíčně a splácí další úvěry částkou ve výši 666 Kč za měsíc. Celkem tak vynakládá 7 846 Kč měsíčně a zůstává použitelný příjem ve výši 1 344 Kč na měsíc. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného při poskytování půjčky ze dne datum bylo vycházeno, že tento je nezaměstnaný, má příjem ze státní podpory ve výši 9 190 Kč měsíčně, na nájem a inkaso vynaloží 3 980 Kč měsíčně, na výdaje domácnosti 3 500 Kč a 100 Kč na telefon, celkové výdaje 7 850 Kč měsíčně, použitelný příjem 1 610 Kč. Nynější žalobkyně coby postupník uzavřela dne datum se společností právnická osoba jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným, když tato skutečnost mu byla sdělena písemně dne 6. 12. 2019. Další nárok žalobkyně je ze smlouvy uzavřené dne datum, podle které mezi předchůdcem žalobkyně se společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 4 000 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 6 364 Kč (jistina úvěru 4 000 Kč, smluvní úrok za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 800 Kč, úhrada za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 200 Kč). Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky uhradil částku 3 850 Kč, což bylo započteno na jistinu 1 959,97 Kč, na úrok za dobu řádného trvání 364 Kč, na poplatek za administrativní činnost 800 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 726,03 Kč. Ke dni postoupení datum činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 2 514 Kč. Žalobkyně požaduje na dlužnou jistinu dluhu 2 040,03 Kč a dále 473,97 Kč na dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek. Nynější žalobkyně coby postupník uzavřela dne datum se společností právnická osoba jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným, když tato skutečnost mu byla sdělena písemně dne 6. 12. 2019. Žalovanému byla adresována dne 10. 5. 2020 předžalobní výzva.

2. Žalovanému byla doručena žaloba, ke které se nevyjádřil.

3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, kartami zákazníka k oběma půjčkám, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení z 6. 12. 2019 odeslaným 7. 1. 2020, předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 odeslanou 10. 5. 2020, včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje.

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný podepsal dne datum a dne datum smlouvy o půjčce, tedy podle zák. o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), právní předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet ten který spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla povinnost vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně měla ten který spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

7. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že žalovaný ve smlouvách souhlasil s ověřením sdělených údajů, právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje však relevantně nevyhodnotila, přestože z tvrzení žalobkyně a z karty zákazníka u každé ze smluv, které soudu předložila, vyplývá, že se před podpisem smlouvy o půjčkách zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, když snad měla mít k dispozici nájemní smlouvu, výměr státní podpory a občanský průkaz žalovaného. Přes výzvu tyto listiny soudu předloženy nebyly. Tvrzení, zda žalovaný má zřízen účet a u kterého peněžního ústavu zcela chybí, jakož i označení úvěrů, které v případě druhé smlouvy o půjčce z datum měl žalovaný již splácet ve výši 666 Kč (právní předchůdkyni žalobkyně dle smlouvy o půjčce ze datum měsíčně 4 x 148 Kč, tj. 592 Kč). Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelských úvěrů žalovanému nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření obou smluv o spotřebitelském úvěru údajně vycházela sice z listin předložených žalovaným, avšak nevyhodnotila přiléhavě za situace, kdy kromě výměry státní podpory a nájemní smlouvy, které soudu nepředložila, neměla k dispozici žádné další listiny dokládající poměry žalovaného, jako např. kompletní výpisy z účtu, náklady na inkaso, telefon, případně náklady v souvislosti se zdravotním stavem apod. Z tvrzení žalobkyně ani nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích, např. SOLUS a NRKI.Právní předchůdkyně žalobkyně přesto dospěla k závěru, že je žalovaný schopen splácet měsíčně na úvěry částku 592 Kč u smlouvy ze datum (43 týdnů x 148 Kč) a dalších 840 Kč u smlouvy ze dne datum (po dobu 58 týdnů x 210 Kč), přestože žalovaný byl nezaměstnaný a jeho příjmem byly sociální dávky ve výši 9 190 Kč. Soud vyhodnotil smlouvy o spotřebitelském úvěru od počátku jako neplatné, neboť odporují zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušují veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Soud uzavřel, že předmětné smlouvy jsou neplatné a je nerozhodné, že takové smlouvy o úvěru žalovaný podepsal. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z., absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost.

8. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a 4 000 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky, poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně téměř zcela u půjčky ze datum vrátil (3 850 Kč) a u druhé půjčky z datum splatil na jistinu ve výši 7 000 Kč částku 1 480 Kč, což ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi zapůjčenou částkou a již splacenou, tzn. u půjčky ze dne datum částku 5 520 Kč a u půjčky ze dne datum částku 150 Kč, ale nikoli již dalších v žalobě uplatněných částek ohledně úroku za poskytnutí úvěru, poplatků za hotovostní inkaso, administrativní poplatky apod. Soud proto žalobu, vyjma částek 5 520 Kč a 150 Kč se zákonnými úroky z prodlení ročně v návaznosti na uplynutí lhůty uvedené ve výzvě k plnění, zamítnul jako nedůvodnou, totiž nárok žalobkyně na zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec již žalovaným zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení neuznal.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by povinnost k částečné náhradě nákladů řízení stíhala, po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, částečně neúspěšnou žalobkyni, ale žalovanému dosud prokazatelné náklady řízení nevznikly.

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Jelikož ve věci nebyl soudem vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek dle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, tj. do výše 1 000 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila soudní poplatek 800 Kč, je proto povinna doplatit částku 200 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1) o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávnění domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.