9 C 180/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně:Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 8 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, dále ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka a dále ohledně nákladů vymáhání ve výši částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, náklady s uplatněním pohledávky ve výši částka a smluvní pokuty částka. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba, IČO IČO, na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, platné a účinné ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum v celkové výši částka, kteréžto prostředky se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit spolu s příslušenstvím, po prodloužení splatnosti, nejpozději do datum. Před poskytnutím finančních prostředků provedla žalobkyně verifikaci osobních údajů žalované tak, že žalovaná převedla ze svého bankovního účtu na účet poskytovatele úvěru částku ve výši částka. Žalovaná porušila podmínky smlouvy, neboť z úvěru uhradila pouze částku částka, kterou si věřitel zaalokoval na poplatek za prodloužení splatnosti. Žalobkyni na svůj dluh neuhradila ničeho a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši částka s úrokem a úrokem z prodlení, nárok na nesplacenou smluvní pokutu ve výši částka, kapitalizovaný úrok částka a nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka. Nesplacenou pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne datum, resp. datum, (rámcová smlouva a dílčí smlouva). Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné pohledávky. Protože žalovaná na výzvu nereagovala a nereagovala ani na výzvu žalobkyně před podáním žaloby, domáhá se žalobkyně uvedeného nároku u soudu podanou žalobou.

2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.

3. Soud dále pokračoval dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, když bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto souhlasili. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky v celkové výši částka, a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy ze dne datum platné a účinné ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 30 dnů ode dne poskytnutí. Poskytnutí finančních prostředků žalované předcházela její verifikační platba z bankovního účtu žalované ve výši jedné koruny na účet žalobkyně. Uvedené bylo zjištěno jednak ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo ze dne datum a jednak z výpisu účtu žalobkyně a žalované, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaná datum poukázala na účet žalobkyně verifikační platbu ve výši částka a právní předchůdkyně žalobkyně z téhož účtu poukázala na účet žalované platbu ve výši částka a po navýšení částky úvěru dne datum do celkové výše částka. Z upomínky, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná ke dni podání žaloby na svůj dluh z uvedeného úvěru poukázala celkovou částku částka. Ze smlouvy o úvěru se podává, že se účastníci dohodli na tom, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni takového prodlení. V takovém případě byl dlužník, který se dostal do prodlení, současně povinen zaplatit i částka za každou upomínku (nejvýše za tři zpoplatněné upomínky). V oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum vzal soud za prokázané, že nesplacená pohledávka ze smlouvy č. tel. číslo ve výši částka byla postoupena žalobkyni, a že tato skutečnost byla písemně oznámena žalované. Dopisem ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu s určeným datem splatnosti datum. Tento dluh v době splatnosti nezaplatila, což vyplývá též z předžalobní výzvy žalobkyně zaslané žalované dne datum, v němž vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši částka do datum.

4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy před tím, než poskytla žalované finanční prostředky, prověřila její možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud proto žalobkyni písemně vyzval k doplnění, jakým způsobem byla zkoumána při poskytování úvěru schopnost žalované tento splácet, na což žalobkyně reagovala podáním z datum. V tomto doplnění mj. uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr bohužel nedisponuje a po revizi žalovaných částek současně vzala žalobu částečně zpět co do částky částka představující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok částka, smluvní pokutu částka). Pokud tvrdila, že celková úhrada žalované na úvěr ve výši částka byla alokována na poplatek za prodloužení splatnosti, tak k tomuto poplatku nebyla v žalobě, ani následně uvedena žádná skutková tvrzení a nevyplývá to ani z listin. Nadále setrvala na úhradě jistiny částka, zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. usnesením ze dne datum. Z výše uvedeného dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalované posoudit její úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne datum, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba by proto nebyla důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive poplatků a úroků z prodlení z částky, která se nestala splatnou podle uvedené smlouvy. V tomto rozsahu však bylo řízení již v důsledku částečného zpětvzetí zastaveno.

5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že před poskytnutím finančních prostředků ve výši částka obdržela právní předchůdkyně žalobkyně na svůj bankovní účet od žalované verifikační částku jedné koruny a na úvěr celkovou úhradu částka, má soud za to, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni, která nabyla platně uvedenou pohledávku za žalovanou od právní předchůdkyně na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, bezdůvodné obohacení ve výši částka. V tomto rozsahu proto žalobě soud vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků uvedených ve výroku II. pak nezbylo než žalobu zamítnout.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když účastníci měli přibližně stejný úspěch ve věci, resp. žalovaná mírně větší, ale této dosud v řízení žádné náklady řízení nevznikly.

7. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.