9 C 184/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 058 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 890 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni další částku ve výši 15 186 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1490,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5159,27 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13017,5 Kč od 15.12.2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok 29 % ročně z částky 13017,5 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 25 058 Kč spolu se sjednaným úrokem od 10. 8. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 17. 8. 2022 do zaplacení z částky 13 017,50 Kč. Uvedla, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 597 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost 5 975 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 596 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce ve 100 týdenních splátkách po 302 Kč, konče 9. 8. 2021. Žalovaná uhradila pouze 5 110 Kč a dluží 13 017,50 Kč na jistině a 12 040,50 Kč na poplatcích. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 10. 2022, což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Nejprve společnost , právnická osoba, , poskytla žalované , datum, v hotovosti částku 15 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 15 168 Kč, představující součet úroku 4 597 Kč, poplatku za zpracování, doručení a administrativní činnost 5 975 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 596 Kč. Celkovou dlužnou částku 30 168 Kč měla žalovaná zaplatit ve 100 týdenních splátkách po 302 Kč, počínaje od data uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce č. 545515098). Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je spolubydlící, je svobodná, nemá žádnou vyživovanou osobu, je zaměstnaná s pracovním zařazením - pomocné práce na základě dohody o provedení práce do , datum, u , jméno FO, , má čistý měsíční příjem 9 726 Kč (počet zdrojů příjmu žadatele 01), další příjem domácnosti 17 000 Kč, nemá další zápůjčky, jím odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč, má bankovní účet. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek.Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis z 16. 12. 2022 s poštovním podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

5. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

6. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

7. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla do 29. 5. 2022 neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím související nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Především z ničeho neplyne, že poskytovatelka úvěrů ověřovala pravidelné výdaje žalované. Částka výdajů je pouze odhadovaná, aniž by si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala alespoň doklady o hrazení služeb na bydlení. Jediné, co poskytovatelka úvěru ověřovala, byl stávající příjem žalované. Tady si právní předchůdkyně žalobkyně „vypomohla“ údajem o blíže nekonkretizovaném a nijak nedoloženém dalším příjmu domácnosti. Přestože žalovaná měla bankovní účet, jeho výpis k ověření výdajů žalované si nevyžádala. Dohodu o pracovní činnosti měla žalovaná sjednanou do 31. 12. 2019, ale zápůjčku měla splácet až do 9. 8. 2021. Uvedené skutečnosti měly vést poskytovatelku úvěru ke mnohem větší obezřetnosti.

9. Tímto způsobem právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru, a soud tak hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že tak učinila, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně o provedených úhradách. V případě žalobního nároku žalovaná obdržela 15 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 5 110 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 9 890 Kč. Tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která by na ni měla částečně právo, žádné náklady řízení nevznikly.

11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 4 033 Kč (5 % ze základu 80 660 Kč), žalobkyně dosud zaplatila jen 3 227 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 806 Kč.