9 C 196/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 12 139 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 4 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, b) částku 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 979,60 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 896,41 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále co do částky 1 884 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 490,84 Kč a ohledně úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 979,6 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 155 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem 2 896,41 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 103,52 Kč a dále zaplacení částky 4 984 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 949,50 Kč, kapitalizovaným úrokem 2 490,84 Kč, smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá z výroku rozsudku. Uvedla, že datum právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou po posouzení její úvěruschopnosti smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost 1 000 Kč, inkasním poplatkem za hotovostní inkaso 1 500 Kč, a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění 129 Kč, celkem částku 8 084 Kč, a to ve formě 43 pravidelných týdenních splátek po 188 Kč, s poslední splátkou ke dni 27. 12. 2016. Žalovaná se dostala do prodlení a závazek nesplnila. Dále žalobkyně uvedla, že datum právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou po posouzení její úvěruschopnosti další smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost 1 000 Kč, inkasním poplatkem za hotovostní inkaso 1 500 Kč, celkem částku 7 955 Kč, a to ve formě 43 pravidelných týdenních splátek po 185 Kč, s poslední splátkou ke dni 27. 12. 2016. Žalovaná se dostala do prodlení a závazek nesplnila. Žalovaná částka představuje zbytek nesplacené jistiny úvěru 3 979,60 Kč a 5 000 Kč, nesplacené poplatky za služby ve výši 1 004,40 Kč a 2 155 Kč, zákonné úroky z prodlení a smluvní úrok u obou smluv v částkách v žalobě rozepsaných. Za dobu trvání smluvních vztahů žalovaná zaplatila na smlouvu z datum celkem částku 3 100 Kč a na smlouvu z datum částku 800 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni datum, postoupení bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 a zjistil, že původní věřitelka oznámila žalované postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.

4. K úvěrovému vztahu soud učinil důkaz smlouvou o půjčce z datum číslo smlouvou o půjčce z datum číslo kartou zákazníka z datum a datum, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně podacího lístku, výzvou k plnění z 7. 5. 2020 včetně podacího lístku, z nichž zjistil následující skutkový stav: právnická osoba poskytla žalované datum v hotovosti částku 5 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady úvěru 2 955 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 455 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso plateb ve výši 1 500 Kč, a to v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 188 Kč, počínaje 8. 3. 2016. Žalovaná na splacení úvěru zaplatila celkem 3 100 Kč. Při žádání o úvěr žalovaná uvedla do zákaznické karty, že je svobodná, má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájmu jako spolubydlící, je nezaměstnaná, že její měsíční příjem činí sociální dávky 3 777 Kč, 6 958 Kč a přídavky na děti 1 110 Kč, její měsíční výdaje představují platby za bydlení/energie 500Kč, výdaje domácnosti 9 000 Kč, splátka úvěru 200 Kč; matematickým výpočtem tak v kolonce použitelný měsíční příjem byla vyplněna částka 2 145 Kč. Údaje měly být ověřovány pouze z výměry podpory. Dále vzal soud za prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla žalované datum v hotovosti částku 5 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady úvěru 2 955 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 455 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso plateb ve výši 1 500 Kč, a to v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč, počínaje 27. 5. 2016. Žalovaná na splacení úvěru zaplatila celkem 800 Kč. Při žádání o úvěr žalovaná uvedla do zákaznické karty, že je svobodná, má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájmu jako spolubydlící, je nezaměstnaná, v evidenci ÚP obec, že její měsíční příjem činí sociální dávky 3 777 Kč, 6 958 Kč a přídavky na děti 1 110 Kč, její měsíční výdaje představují platby za bydlení/energie 500Kč, výdaje domácnosti 9 000 Kč, splátka úvěru 752 Kč; matematickým výpočtem tak v kolonce použitelný měsíční příjem byla vyplněna částka 1 393 Kč. Údaje měly být ověřovány pouze z výměry podpory a nájemní smlouvy.

5. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1).

6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

7. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

8. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupuje tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka porušila svou zákonnou povinnost poskytnout spotřebiteli úvěr pouze tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 9 odst. 1 o následku v podobě neplatnosti právního jednání bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a posílena ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí.

9. Ze smluv o půjčce a listin, které měla původní věřitelka při sjednávání smlouvy k dispozici, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí úvěry nemohla poskytnout. Ověřený příjem žalované v době sjednání smlouvy činily pouze sociální dávky, včetně přídavků na dvě nezaopatřené děti, maximálně 11 845 Kč, z jejichž popisu je evidentní, že se jedná o dávky na bydlení, živobytí a děti vyplácené státem právě pro nedostatečné příjmy žalované, která je nezaměstnaná a v evidenci úřadu práce. Věřitelka přitom žalované úvěr poskytovala opakovaně v rozmezí dvou měsíců za situace, kdy žalovaná měla vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, splácela již jiný úvěr a bydlela v nájmu, i když jako spolubydlící osoba, a jako celkové měsíční výdaje uváděla částku 9 700 Kč a v případě druhé smlouvy 10 452 Kč. Stěží lze uvěřit, že i jako spolubydlící v nájmu činily její měsíční výdaje na bydlení a inkaso pouze celkovou částku 500 Kč. I kdyby se žalovaná subjektivně domnívala, že bude schopna svému závazku dostát, musela mít úvěrující společnost (minimálně) objektivní pochybnost o schopnosti žalované úvěry doplatit, protože žalovaná nedisponovala příjmem ze zaměstnání, žila ze sociálních dávek a její tvrzené výdaje již v době uzavření smlouvy se téměř rovnaly doloženému příjmu. Právě těmto situacím má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit; byla to právě právní předchůdkyně žalobkyně, kdo měl po získání těchto informací od žalované objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, ochránit ji před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a úvěr jí neposkytnout.

10. Soud tak hodnotí obě smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru a současně narušila veřejný pořádek. Již ze samotné formulace § 9 odst. 1 – jinak je smlouva neplatná - vyplývá, že zákonodárce klade velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem zákon o spotřebitelském úvěru, coby kogentní právní předpis, chrání i veřejný zájem a pořádek.

11. Protože jsou obě smlouvy od počátku neplatné, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě původně poskytnutých částek 2 x 5 000 Kč bez právního důvodu a je povinna je vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na žalované, aby byla v tomto směru v řízení aktivní, protože žalobkyně z povahy věci nemůže prokazovat své negativní tvrzení, a sice že žalovaná dluh nezaplatila. Soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh z první smlouvy zaplatila 3 100 Kč a z druhé smlouvy částku 800 Kč, což je naopak bezdůvodné obohacení žalobkyně. Soud tak přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou půjčenou (5 000 Kč) a vrácenou (3 100 Kč), tedy 1 900 Kč a rovněž mezi půjčenou částkou (5 000 Kč) a vrácenou (800 Kč), tedy 4 200 Kč.

12. Současně vznikla žalované nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně, která byla podána na poště 10. 5. 2020. Ve výzvě byla žalované stanovena lhůta k zaplacení do 14. 5. 2020, ode dne následujícího je tak v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že žádná ze stran nebyla ve věci převážně úspěšná, aby měla na náhradu částečně právo. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.