9 C 215/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 19 810 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši 565,95 Kč a úroků ve výši 5,88 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 550 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 012,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 235,45 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, úrokem 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna uhradit ČR na účet Okresního soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 810 Kč spolu se sjednaným úrokem od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z částky 15 000 Kč. Uvedla, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, počínaje , datum, a konče , datum, . Žalovaný uhradil pouze 7 550 Kč a dluží 15 000 Kč na jistině, 252 Kč na poplatku za administrativní činnost, 4 300 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek a na poplatku za životní pojištění 258 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z , datum, č. , hodnota, včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z , datum, včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav:Společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému , datum, v hotovosti částku 15 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 3 000 Kč, administrativního poplatku 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Celkovou částku 27 360 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, partnerka má dvě nezaopatřené děti, nemá jiné úvěry, je zaměstnán u zaměstnavatele , jméno FO, jako , Anonymizováno, s příjmem ve výši 15 000 Kč měsíčně, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) 6 000 Kč jako polovinu z celkové částky 12 000 Kč, jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 5 300 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce „použitelný příjem“ uvedeno 3 700 Kč. Poskytovatelka úvěru údaje ověřila z dokladů - pracovní smlouvy, 4 výplatních pásek a nájemní smlouvy (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a - objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu úvěr nemohla poskytnout. Předně z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka úvěru ověřovala pracovní poměr žalovaného a jeho trvání, když pracovní smlouva předložena nebyla. Výdaje na bydlení sice ověřovány byly, nikoliv však už další osobní výdaje ve výši 5 300 Kč, zda tato částka např. zahrnuje i výživné na dvě nezl. děti či nikoli. Pokud jde o výdělek žalovaného, tak po srážkách tomuto byla měsíčně vyplácena v průměru částka cca 11 500 Kč. Žalobkyně tak nemohla při tomto příjmu žalovaného a odečtu výdajů měsíčně ve výši 11 300 Krč dospět k použitelnému příjmu v částce 3 700 Kč. Navíc měl žalovaný splácet měsíčně splátky úvěru v celkové výši 1 824 Kč. Za takové situace musela mít poskytovatelka úvěru důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného splácet se dvěma nezaopatřenými dětmi předmětný úvěr. Uvedené informace měly vést poskytovatelku úvěru k mnohem důslednějšímu posuzování celkových reálných poměrů žadatele o úvěr a jeho schopnosti splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalovaného, vyžádat si doložení veškerých pravidelných příjmů a výdajů a po jejich řádném vyhodnocení jej ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a úvěr mu neposkytnout.

10. Soud tak hodnotí smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 15 000 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil pouze 7 550 Kč a přiznal jí rozdíl mezi částkou poskytnutou a vrácenou, tedy 7 450 Kč. Ze zjištěného skutkového stavu je tedy zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 15 000 Kč, z nichž nevrátil 7 550 Kč, kterážto částka na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku, kdy ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalobkyně i žalovaný měli přibližně stejný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci.

12. Jelikož soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle položky 1 písmeno a) Sazebníku soudních poplatků, tj. 1 000 Kč. Žalobkyně dosud uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, proto jí soud uložil povinnost doplatit částku 200 Kč.