9 C 235/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně:CFIG Credit a.s., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Mgr. Liborem Chovancem sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 95 416,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 946 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 74 946 Kč od , datum, do zaplacení, do 30-ti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 20 470,56 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 11 680 Kč, a to do 30-ti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit ČR na účet Okresního soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 953 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 95 416,56 Kč s příslušenstvím. Podaný návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou existoval smluvní vztah založený úvěrovou smlouvou č. , hodnota, (dále také jen „smlouva“) ze dne , datum, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřební úvěr ve výši 96 000 Kč, který byl ve smyslu čl. IV. odst. 4.3 žalovanému vyplacen a žalovaná se zavázala v souladu se smlouvou úvěr žalobkyni vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 593 Kč. Celková částka spotřebitelského úvěru splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 186 696 Kč, z čehož částka 96 000 Kč představovala jistinu a částka 90 696 Kč představovala zaplacený úrok. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalované, a to konkrétně doplňková služba „, Anonymizováno, “. Doplňkový balíček , Anonymizováno, měl zahrnovat možnost odkladu tří splátek ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácet úvěr z důvodu nemoci po dobu až devíti měsíců a možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě ztráty zaměstnání. Za tyto služby se žalovaná zavázala žalobkyni spolu se splátkami úvěru platit částku 1 560 Kč měsíčně, čímž byla navýšena pravidelná měsíční splátka na úvěr na částku 4 153 Kč. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, ve výši 4 153 Kč. Z důvodu porušení povinností žalované splácet dohodnutý úvěr řádně a včas, zaslala žalobkyně žalované upomínku ze dne , datum, , v níž vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a dluh na spotřebitelském úvěru nezaplatila. Žalobkyně proto zaslala žalované další písemnou upomínku ze dne , datum, , v níž vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 300 Kč a sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč. Žalovaná byla současně upozorněna na zesplatnění úvěru, pokud na výzvu nezareaguje a dluh nedoplatí. Žalovaná dluh vůči žalobkyni na nezaplaceném spotřebním úvěru nezaplatila a žalobkyně proto přistoupila podle ustanovení čl. V. 5.5. smlouvy o úvěru, k jeho zesplatnění a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové částky 105 896,56 Kč, tj. včetně nákladů právního zastoupení ve výši 10 480 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.

2. K nařízenému ústnímu jednání se strana žalující nedostavila a neúčast u tohoto jednání omluvila. Bez omluvy se k jednání nedostavila žalovaná. Soud proto vycházel z listin označených žalobkyní k důkazu, mj. smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně příloh (posouzení úvěruschopnosti, smlouva o doplňkové službě , Anonymizováno, ), předsmluvní el. komunikace z , datum, a předsmluvních informací, detailu pohybů na účtu žalobkyně, výpis z účtu žalované za měsíc 10/2022, jejího OP a výplatních lístků za 07 - 09/2022, potvrzení o inkasu, výstup z lustrací, potvrzením žalobkyně o úhradě předchozího dluhu a o opakované platební instrukci, upomínkami ze dne , datum, a ze dne , datum, , dopisem právního zástupce žalobkyně žalované ze dne , datum, o zesplatnění úvěru s předžalobní upomínkou.

3. Na základě dokazování uvedenými listinami dospěl soud k těmto zjištěním: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 96 000 Kč. Kromě toho si účastníci sjednali doplňkovou službu , Anonymizováno, umožňující žalované odklad, resp. přerušení splátek nad standardní rámec sjednaný ve smlouvě o úvěru, za kterou se zavázala zaplatit měsíčně 1 560 Kč. Část úvěru ve výši 16 900 Kč si žalobkyně započetla jako náklad s vyřízením úvěru, částku ve výši 52 162 Kč si žalobkyně připsala na svůj účet jako částku úhrady původního nesplaceného úvěru poskytnutého žalované a částku 26 938 Kč pak bezhotovostně převedla na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 72 splátkách po 4 153 Kč (2 593 Kč úvěr + 1 560 Kč doplňková služba , Anonymizováno, ). Žalovaná ke dni prodlení na úvěr zaplatila žalobkyni celkem částku 4 153 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,12 %, RPSN pak ve výši 39,98 %. Žalovaná se zavázala hradit úvěr vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, a to včetně úroků a služby , Anonymizováno, . Ze svého účtu poukázala žalovaná na účet žalobkyně verifikační poplatek 1 Kč a na uvedený účet byla žalobkyní poukázána žalované část poskytnutého úvěru po odečtení poplatku za úvěr a úhrady nesplaceného úvěru, kteréžto platby si žalobkyně z celkové výše poskytnutého úvěru odečetla. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky do , datum, . Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky poté, co ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „ZSÚ“) prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Na výzvu soudu k prokázání způsobu zkoumání úvěryschopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně doplnila žalobu tak, že porovnala příjmy a výdaje žalované, způsob plnění dosavadních dluhů, vyžádala si občanský průkaz žalované, kompletní výpis z bankovního účtu žalované, výplatní pásky, důchodový výměr, rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku, daňové přiznání. (proč žalobkyně požadovala po žalované předložení posledních tří jmenovaných listin v této věci není zcela zřejmé). Dále žalobkyně nahlížela do insolvenčního rejstříku, SOLUS a REPI, bez negativního výsledku. Dospěla k závěru, že žalovaná je úvěrovatelná, když dosahuje příjmu 13 991 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně, nemá jiné pravidelné finanční závazky a finanční zůstatek činí 6 838 Kč.

4. Na základě popsaných zjištění z listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzený smluvní vztah existující na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené žalobkyní a žalovanou dne , datum, .

5. Tvrzené výše popsané smlouvy byly uzavřeny ve smyslu ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná jako spotřebitel. Vedle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") je tak na daný případ nutno aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření shora uvedených úvěrových smluv.

6. Úprava provedená ZSÚ sleduje, stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele, primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Je totiž typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka, na rozdíl od spotřebitele, který z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Z těchto důvodů občanský zákoník poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk. Tak podle § 1812 odst. 2 o. z., se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele a podle § 1813 o. z., se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ZSÚ jsou v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů zakázané nekalé obchodní praktiky a je pak i zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

7. Mezi smlouvou o spotřebitelském úvěru a smlouvou o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, existuje zjevná provázanost. Ačkoliv účastníci smlouvy opakovaně deklarují, že se jedná o službu nepovinnou, zřízenou na žádost zákazníka, je zcela evidentní, že tomu tak není. Smlouva o úvěru předpokládá pro vyplacení úvěru nastavení inkasního limitu z účtu spotřebitele ve prospěch žalobkyně ve výši 4 153 Kč. Spotřebitel se ve smlouvě o doplňkové službě současně zavázal k doplacení celkové ceny služby , Anonymizováno, pro případ, že úvěr bude zesplatněn. Primárně soud proto posuzoval smlouvu o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, a výše uvedená ustanovení ZSÚ na ně aplikoval. Žalovaná se v ní totiž zavázala zaplatit žalobkyni poplatky za možnost využití odkladu splátek úvěru či přerušení, a nikoliv za to, zda tato práva ve skutečnosti vůbec zrealizuje, tedy nikoliv za to, zda jí žalobkyně v tomto směru vůbec nějaké protiplnění poskytne. Protože spotřebitel má žalobkyni platit pouze za možnost nějakých výhod bez ohledu na jejich skutečnou realizaci, považuje soud tuto smlouvu za jednoznačně nerovnovážnou a k tíží spotřebitele. Z toho důvodu se k této smlouvě nepřihlíží.

8. Z obsahu smluv je zřejmé, že platba doplňkové služby není platbou za poskytnuté služby, ale ve skutečnosti se jedná o skryté úroky úvěru, což lze vysledovat předně ze zmiňované absence jakéhokoliv protiplnění ze strany žalobkyně. Závěr o skrytém úročení úvěru soud dovozuje i z ujednání, podle kterého by měl spotřebitel v případě zesplatnění úvěru zaplatit mimo dosud neuhrazenou část doplňkové služby , Anonymizováno, i úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení a to tedy i tehdy, pokud by se celý závazek ze smlouvy o úvěru stal splatným pro prodlení spotřebitele a tedy v době, kdy by již žádná možnost odkladu či přerušení splátek v úvahu nepřicházela; v případě prodlení by tak spotřebitel zaplatil kromě sjednaného úroku ještě další částku za teoreticky sjednanou doplňkovou službu ve výši odpovídající přibližně 1,5 násobku sjednaného úroku. Závěr o skrytém úročení podtrhuje i skutečnost, že platba za doplňkovou službu nenašla svůj odraz ve výši roční procentní sazby nákladů, což by při úročení neskrytém nebylo možné. Soud závěr o skrytém úročení dovozuje i proto, že výše plateb za doplňkové služby, jak je soudu i žalobkyni známo, se u různých smluv o úvěru liší v návaznosti na to, jaká výše samotného úvěru byla spotřebiteli poskytnuta. Pokud by se mělo jednat o platby za skutečné služby, musela by být jejich výše vždy stejná.

9. Žalobkyně coby odborník, který podniká v oblasti poskytování úvěrů, má ve vztahu ke spotřebitelům postupovat maximálně transparentně a srozumitelně. Právní jednání, kterým se snaží skrýt úroky do jiných plateb za jakési fakticky neexistující a abstraktní protiplnění, a tím je nezahrnout do reálné výše úrokové sazby, potažmo RPSN, soud hodnotí jako nepoctivé ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a současně jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Popsané jednání nepožívá právní ochrany a lze jej zároveň posoudit jako nekalou obchodní praktiku.

10. Ze shora popsaných důvodů týkajících se vzájemné propojenosti smluv a skrytého úročení soud nakonec dospěl k závěru, že samotnou smlouvu o úvěru nelze oddělit od smlouvy o doplňkových službách, sama o sobě totiž neobstojí a představuje pouze zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 o. z., k němuž soud podle § 554 o. z., také nepřihlíží. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Vzájemnou oddělitelnost všech smluv je nutné posuzovat z hlediska obsahového, tedy k čemu směřovala vůle jednající osoby, nikoliv pouze formálního. Z výše uvedeného je jasné, že pokud by žalovaná neuzavřela smlouvu o inkasní službě a smlouvu o doplňkové službě , Anonymizováno, , nikdy by žalobkyně s žalovanou neuzavřela smlouvu o úvěru s úrokovou sazbou 25,12 % p. a., ale nutně by byla bývala smlouva o úvěru uzavřela se zcela jinými parametry, pokud by ji ovšem žalobkyně vůbec uzavřela. Vedle výše uvedeného je na místě také uvést, že předmětné smlouvy by neobstály jako platné s ohledem na skutečnost, že žalobkyně porušila své povinnosti dle § 86 ZSÚ. Žalobkyně sice zkoumala úvěryschopnost žalované, avšak zjištěné informace (nedostatečné) nevyhodnotila správně. Zatímco průměrný měsíční příjem žalované činil 13 216 Kč, její výdaje nebyly dostatečně zjišťovány vůbec. Z ničeho nevyplývá výše pravidelných nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, jak uvádí žalobkyně. Není uvedeno, zda se jedná o nájem či jiný druh bydlení, zda uvedená částka zahrnuje i náklady na energie a další platby spojené s bydlením či nikoli, nebyla předložena nájemní smlouva ani doklad SIPO. Výpis z bankovního účtu žalované pouze za jeden měsíc nemůže nic vypovídat o jejích pravidelných příjmech a výdajích a o schopnosti žalované hradit měsíční splátku 4 153 Kč, když za říjen 2022 činil počáteční stav na jejím účtu 3 299,36 Kč a konečný zůstatek 1 476,96 Kč (rezervace prostředků 1 161,41 Kč, disponibilní zůstatek 315,55 Kč), aniž by byl na účtu vykázána nějaká výraznější odchozí platba. Zda jsou z účtu hrazeny náklady bydlení není zřejmé vůbec. Za daných okolností měla žalobkyně žalovanou ochránit před zadlužováním a požadovaný úvěr, dokonce ve výši 96 000 Kč, jí neměla poskytnout.

11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

12. Protože ke zdánlivému jednání se nepřihlíží, získala žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky úvěru ve výši bez právního důvodu. Přestože úvěr byl dohodnut na částku 96 000 Kč, žalovaná fakticky obdržela pouze částku 52 162 Kč na splacení svého dřívějšího závazku vůči žalobkyni a částku 26 938 Kč, jak to dokládají žalobkyní předložené detaily pohybu na účtech. Z poskytnutého úvěru si žalobkyně odepsala ve svůj prospěch částku 16 900 Kč jako náklad související s poskytnutím úvěru, v její prospěch byla připsána splátka ve výši 4 153 Kč a obdržela verifikační platbu 1 Kč. Soud tudíž započítává veškeré platby provedené žalovanou na účet žalobkyně a platby žalobkyně poskytnuté žalované, neboť všechny shora citované smlouvy od sebe obsahově nelze oddělit, jak bylo výše popsáno. Tyto platby jsou účastníci povinni vzájemně si vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Z uvedeného důvodu soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 74 946 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne prodlení s jejím zaplacením a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nárok na zákonný úrok z prodlení byl soudem posouzen podle § 1968 a § 1970 o. z. a podle vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. náleží žalobkyni úrok z prodlení v návaznosti na výzvu k zaplacení obsažené v oznámení o zesplatnění dluhu. V oznámení byla žalobkyní určena lhůta do , datum, a ode dne následujícího je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a z větší části procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náklady řízení jsou dle vyhl. 177/96 Sb. představují tři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, podání žaloby) dle § 7 bod 5 po 4 940 Kč, tři režijní paušály dle § 13 cit. vyhl. po 300 Kč a soudní poplatek ve výši 4 770 Kč, tj. dohromady 20 490 Kč. Jelikož žalobkyně byla ve sporu úspěšná co do 78,5 % a neúspěšná 21,5 %, má po odečtení jejího neúspěchu od úspěchu právo na náklady řízení ve výši 57 % k celku. Z částky celkových 20 490 Kč představuje 57 % částku 11 680 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, k rukám jejího právního zástupce.

14. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 o. s. ř., kdy poskytla žalované delší lhůtu k úhradě v délce 30 dnů.

15. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek je opodstatněn zněním pol. 2/2 a 1/1b) Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/191 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.