9 C 260/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného ; zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 55 845 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 55 845 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 14 198,14 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou u soudu dne 17. 9. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 55 845 Kč. Uvedla, že dne [datum] došlo ke srážce vozidla jejího druha [jméno] [příjmení] s nákladním vozidlem [registrační značka], [značka automobilu] [anonymizováno], jehož řidičem byl [celé jméno žalovaného] následkem dopravní nehody bylo úmrtí [jméno] [příjmení]. Za výše uvedené jednání byl [celé jméno žalovaného] rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] uznán vinným pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Po skončení trestního řízení žalobkyně jako tzv. sekundární oběť popsané události, spolu se synem zemřelého [jméno] [příjmení], uplatnila částečný nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích dle § 2959 občanského zákoníku a tento nárok jí byl pojišťovnou odsouzeného, tj. [právnická osoba], vyplacen ve výši 500 000 Kč. V mezidobí, tj. od 10. 3. 2018 došlo k dalším skutečnostem, k nimž je třeba přihlédnout. Žalobkyně uvedla, že v důsledku úmrtí druha byla od 12. 5. 2017 do 19. 3. 2018 v pracovní neschopnosti, když nebyla schopna řádně vykonávat své stávající zaměstnání. V průběhu jejího trvání jí byla diagnostikována generalizovaná úzkostná porucha, těžká deprese, což je doloženo lék. zprávou [anonymizováno] Nemoc se u žalobkyně projevovala v takové míře, že po několika měsících bylo zjevné, že v jakémkoliv zaměstnání nebude moci pokračovat. Tato skutečnost byla důvodem ke zrušení pracovního poměru u [právnická osoba] a.s. ve zkušební době, a to ke dni 5. 1. 2018. Do uvedené tragické události svou práci vykonávala řádně a byla jí vyplacena mzda. Nemožnost výkonu práce se po čase podepsala, vedle zdraví, také ve finanční sféře, nemohla dlouhodobě pracovat až o zaměstnání přišla. Všechny tyto události byly v příčinné souvislosti s nehodou ze dne [datum]. Žalobkyně má za to, že situace ji opravňuje k uplatnění navýšení náhrady nemajetkové újmy v penězích. Jedná se o související nárok, který jí vzniká na odčinění takto vzniklé újmy, tj. usmrcení osoby blízké. Nárok na navýšení nemajetkové újmy vyčíslila částkou, o kterou přišla v důsledku nemožnosti výkonu zaměstnání, po dobu pracovní neschopnosti, která činí celkem částku 125 993 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla, co jí bylo vyplaceno zaměstnavatelem jako náhrada za dočasnou pracovní neschopnost, tj. 2 146 Kč a dále vyplacené nemocenské dávky za dobu od 26. 5. 2017 do 5. 1. 2018 ve výši 68 002 Kč. Rozdíl mezi výpadkem příjmu a vyplacenými dávkami odpovídá částce 55 845 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že svůj nárok na zaplacení nemajetkové újmy uplatnila proti žalovanému přípisem ze dne 25. 2. 2020 a následovala korespondence mezi právními zástupci obou stran. Komunikace se protahovala, po poslední reakci ze strany žalovaného 27. 7. 2020 cítila, že k dohodě nedojde, proto se obrátila na soud.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť tento považuje za neoprávněný, nemající oporu v právních předpisech resp. ust. občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. řešící náhradu škody v občanskoprávních věcech. Veškerá nemajetková újma, na kterou má žalobkyně nárok, jí byla vyplacena, a to částka 500 000 Kč pojišťovnou [právnická osoba] Poukázal na znění § 2595 cit. zák. Jelikož žalobkyně je v daném případě pouze sekundární poškozenou, má nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v podobě duševních útrap, které jí již bylo vyplaceno v rámci pojistné události [číslo] pojišťovnou. Oprávněnost nárokovat nemajetkovou újmu u sekundárního poškozeného však z daného ustanovení nevyplývá. Poukázal na rozsudek NS ČR z 12. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1402/2015. Žalovaná proto nemá nárok na odškodnění nemajetkové újmy v podobě ztráty na výdělku. Navíc žalovaný zdůraznil, že i z důkazů předložených žalobkyní, zjm. lékařské zprávy MUDr. [příjmení] ze dne 7. 1. 2020 vyplývá, že žalobkyně byla psychiatricky sledována a léčena již od r. 2005, tj. i před předmětnou dopravní nehodou, a to pro poruchu afektivního spektra – úzkostně-depresivní poruchu s generalizovanou úzkostnou poruchou s derealizačním a depersonalizačním syndromem, kdy žalobkyně je na trvalé medikaci antidepresivy a anxiolyty. Je tedy otázkou, zda příčina, jež uvedla žalobkyni do stavu práce neschopné, nemá původ již v minulosti před dopravní nehodou.

3. V replice žalobkyně setrvala na podané žalobě v celém rozsahu, když uplatněný nárok považuje za zcela legitimní s tím, že žalobou není uplatňován nárok na odškodnění nemajetkové újmy v podob ztráty na výdělku, ale jejím nárokem je nárok na zaplacení nemajetkové újmy v penězích a v této souvislosti odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 4518/2018.

4. K jednání dne 8. 6. 2021 se účastníci nedostavili a jejich právní zástupci, kteří se dostavili, setrvali na dosavadních písemných stanoviscích. Právní zástupce žalovaného dále uvedl, že nadále nesouhlasí s žalobou z důvodu, že žalobkyni již byla nemajetková újma uhrazena ve výši 500 000 Kč pojišťovnou [anonymizováno] dne 24. 4. 2018, a jeho stanovisko potvrzuje i samotný postoj pojišťovny, kterou žalobkyně vyzvala jako první k uhrazení další nemajetkové újmy, tj. ještě před žalovaným. Pojišťovna odmítla plnit ze stejného důvodu vyjádřeními ze dne 17. 2. a 13. 3. 2020 zaslanými žalobkyni. Současně upozornil, že žalobkyně požaduje nahradit nemajetkovou újmu v podobě rozdílu částky, o kterou přišla v důsledku nemožnosti výkonu zaměstnání a rozdílu vyplacené nemocenské dávky v období od května 2017 do ledna 2018, tedy před hlavním vyplacením nemajetkové újmy ze strany pojišťovny [anonymizováno], která hradila až v dubnu 2018. Pokud byla žalobkyně přesvědčena o oprávněnosti uplatněného nároku na náhradu této újmy, měla tuto částku předtím pojišťovně vyčíslit. Bylo poukázáno i na skutečnost, že žalobkyně ses se svým nárokem na náhradu újmy ani nepřihlásila do trestního řízení vedenému proti žalovanému. Žalovaný vzniklou situaci v žádném případě nezlehčuje, ale má za to, že žalobkyně již náhradu újmy obdržela.

5. Soud provedl důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. [číslo jednací], z něhož zjistil, že [celé jméno žalovaného] byl uznán vinným, že dne [datum] kolem 06.40 hod. v obci [obec] - [část obce] na přímém a přehledném úseku vozovky cca 200 metrů za horizontem stoupání a pravotočivou zatáčkou a těsně za cedulí označující začátek obce jako řidič nákladního motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] vykonávající jízdu v rámci svého zaměstnání pro fy [jméno] [příjmení], jedoucí ve směru od [obec], nevěnoval náležitou pozornost situaci v silničním provozu a opožděně reagoval na zastavení před ním jedoucího vozidla [značka automobilu], [registrační značka] řízeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyvolané před jejím vozidlem na krajnici stojícím vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno], slovenské [registrační značka] řízený [jméno] [příjmení] a situací v protisměru, kde se blížilo protijedoucí vozidlo, v důsledku pozdní reakce nestihl, přes intenzivní brždění, včas zastavit a s tímto narazil do zadní části vozidla [značka automobilu], které bylo nárazem odhozeno na před ním stojící vozidlo [značka automobilu], přičemž ve snaze se střetu alespoň částečně vyhnout stočil řízení doleva ke středu vozovky a po nárazu s vozidlem přejel do protisměru, kde se srazil s protijedoucím osobním motorovým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] řízený [jméno] [příjmení]. Kromě majetkové škody na všech zúčastněných vozidlech utrpěl při nehodě poškozený [jméno] [příjmení] závažná vícečetná zranění a v důsledku roztržení hrudní srdečnice při tupém poranění hrudníku bezprostředně po nehodě na místě zemřel, čímž spáchal přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen k trestu domácího vězení a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let a šesti měsíců. Dopisem ze dne 10. 3. 2018 mj. i žalobkyně při„ prohlášení pozůstalých a uplatnění nároku na odškodnění“ adresovaném [právnická osoba], uplatnila pro svou osobu nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč spočívající v odčinění duševních útrap způsobených v důsledku usmrcení jejího druha, poukázala na ustanovení obč. zákoníku mj. §§ 2956, 2959. V dopise označila vedle č. škodní události [číslo], místa a data škodní události, údajů o zesnulém, pozůstalých, rovněž údaje o [jméno] [příjmení], [IČO], údaje o pojištěném vozidle č. dokladu [spisová značka], [registrační značka], tov. značka [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a jako řidiče vozidla žalovaného.

6. Z dalších důkazů soud nečinil skutková zjištění a další návrhy na doplnění dokazování zamítl, když žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný dne [datum] při předmětné dopravní nehodě jinému z nedbalosti způsobil smrt proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin usmrcení z nedbalosti, avšak v době nehody žalovaný vykonával jízdu jako řidič nákladního motorového vozidla v rámci svého zaměstnání pro [anonymizována dvě slova] a ke škodě tak došlo při plnění úkolů pro jeho zaměstnavatele a nejednalo se ze strany žalovaného o excesivní chování. Žalovaný není ve sporu pasivně legitimován.

7. Podle § 2914 věta prvá občanského zákoníku kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

8. Subjektem, který neoprávněně zasáhl do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, může být jak fyzická osoba, tak i osoba právnická. Jestliže zaměstnanec právnické osoby při provedeném zásahu do osobnostních práv fyzické osoby jednal v rámci plnění úkolů právnické osoby, je zásah způsobem touto osobou. Není sice vyloučena ani přímá odpovědnost tzv. použité osoby, která by nastoupila v případě, kdy újma jinému byla sice způsobena v rámci pracovní činnosti, avšak tato osoba by svým chováním sledovala výlučně své zájmy či vlastní potřeby, což není případ žalovaného. Skutečnost, že žalovaný v době dopravní nehody byl zaměstnancem fy [jméno] [příjmení], jízdu vykonal jako řidič nákladního motorového vozidla v rámci svého zaměstnání pro tuto firmu, byla žalobkyni známa již v době podání žaloby u soudu. Sama předložila doklady, ze kterých toto zcela jasně vyplývá (rozsudek [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], prohlášení pozůstalých s uplatněním nároku na odškodnění z 10. 3. 2018) pro koho žalovaný v době nehody pracoval a koho žalobkyně označila za osobu pojištěnou při uplatnění nároku. Jestliže tedy ke vzniku újmy došlo zaviněným porušením povinností ze strany žalovaného v souvislosti s plněním jeho pracovních povinností, může poškozená uplatňovat nárok na náhradu vůči zaměstnavateli, jehož zaměstnancem v době dopravní nehody obviněný, tj. žalovaný byl. Žalobkyně však uplatnila nárok u soudu proti osobě, která není ve sporu pasivně legitimována, soud proto žalobu zamítl, aniž se zabýval výší požadované částky či důvodností nároku tak, jak byl žalobkyní uplatněn.

9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., proto uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému, který byl úspěšný ve sporu, náklady řízení ve výši 14 198,14 Kč, které vynaložil na právní zastoupení ve sporu. Uvedená částka představuje náklady právního zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb. § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 odměnu za tři úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast při jednání) po 3 340 Kč, tři režijní paušály dle § 13 odst. 3 cit. vyhl. po 300 Kč, cestovné k soudnímu jednání dne 8. 6. 2021 [značka automobilu] [registrační značka], při vzdálenosti na trase [obec] - [obec] a zpět 86 km při prům. spotřebě 5 l /100 km a ceně nafty 31,50 Kč, pevný koeficient 4,40 Kč km, tj. částka 514 Kč za ztrátu času při cestě k jednání 3 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 cit. vyhl. a dle § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% DPH z částky 11 734 Kč, tj. 2 464,14 Kč, když právní zástupce žalovaného osvědčila, že je plátcem této daně. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náklady řízení žalovanému uhradit k rukám jeho právní zástupkyně, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.