9 C 260/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 30 270 Kč s příslušenstvím I. ; Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 300 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. ; Žaloba se zamítá ohledně částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 8. 2020 do 28. 5. 2021, z částky 2 700 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, ohledně úroku 18,95 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení. III. ; Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 700 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. ; Žaloba se zamítá ohledně částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 766,77 Kč od 4. 4. 2020 do 28. 5. 2021, z částky 6 066,77 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, ohledně úroku 19,03 % ročně z částky 6 766,77 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení. V. ; Žaloba se zamítá ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 6 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 876,53 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení, úrok 19,12 % ročně z částky 4 876,53 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení. VI. ; Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 30 270 Kč spolu se sjednaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, zaplacení částky 8 700 Kč spolu se sjednaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 766,6 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení, dále zaplacení částky 6 270 Kč spolu se sjednaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 876,53 Kč 17. 1. 2020 do zaplacení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 27. 6. 2019 a konče 13. 8. 2020. Žalovaná uhradila pouze 2 700 Kč a dluží 10 000 Kč na jistině a 5 300 Kč na dlužných úhradách za služby. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 15. 2. 2019 a konče 3. 4. 2020. Žalovaná uhradila pouze 9 300 Kč a dluží 6 766,77 Kč na jistině, 1 933,23 Kč na dlužných úhradách za služby. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 200 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 330 Kč, počínaje 29. 11. 2018 a konče 16. 1. 2020. Žalovaná uhradila 13 530 Kč a dluží 6 123,47 Kč na jistině, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 006,53 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem z 15. 1. 2021.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z [datum], smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z 19. 2. 2021 včetně poštovního podacího lístku, předžalobní výzvou z 13. 5. 2021 včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě u úvěru z [datum] společnost [právnická osoba], poskytla žalované 19. 6. 2019 v hotovosti částku 11 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 000 Kč, poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 18 000 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je rozvedená, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má jiné úvěry, které splácí měsíčně 2 300 Kč, je vůči ní vedena 1 exekuce, má invalidní důchod a pracuje na částečný úvazek, měsíčně má příjem 7 997 Kč čistého, dále má příjem 3 900 Kč a 4 000 Kč bez uvedení odkud a z čeho, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) 4 300 Kč (50 %), její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 000 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 7 297 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila ze složenek, nájemní smlouvy a pracovní smlouvy. (karta zákazníka). Ve druhém případě u úvěru z [datum] společnost [právnická osoba], poskytla žalované 8. 2. 2019 v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 000 Kč, poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 18 000 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je rozvedená, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má jiné splátky úvěru ve výši 1 300 Kč měsíčně Kč, je zaměstnaná na částečný úvazek, pobírá in validní důchod, u měsíčních příjmů uvedla v kolonce – státní podpora – hlavní (důchod, starobní/ invalidní) částku 7 584 Kč, dále má blíže neoznačený vedlejší příjem 1 900 Kč nečitelně snad 8 000 Kč (v kartě je škrtáno – poznámka soudu), měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) 8 000 Kč (50%) Kč, její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 000 Kč a splátky úvěrů/zápůjček 1 300 Kč. Je proti ní vedena exekuce, ale neuveden jejich počet. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 4 184 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele o příjmu a nájemní smlouvy (karta zákazníka). Ve třetím případě u úvěru z [datum] společnost [právnická osoba], poskytla žalované 22. 11. 2018 v hotovosti částku 11 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 200 Kč, poplatku 2 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 19 800 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 330 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je rozvedená, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má jiné splátky úvěru ve výši 1 000 Kč měsíčně Kč, je zaměstnaná na částečný úvazek, pobírá in validní důchod, u hlavního příjmu uvedla částku 7 584 Kč, dále má blíže neoznačený další příjem 1800 Kč a 4 000 Kč bez uvedení odkud, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) 4 600 Kč, její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 5 000 Kč a splátky úvěrů/zápůjček 1 000 Kč. Je proti ní vedena 1 exekuce. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 2 784 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z pracovní smlouvy, složenek a pojistné smlouvy. (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované ve všech případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčky nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, z čeho má žalovaná uváděné vedlejší příjmy, jejichž výše se při uzavírání dalších smluv co tři měsíce lišila, rovněž tak uváděné náklady na bydlení, kdy není jasné, zda uváděná částka představuje 50 % z celkových nákladů, případně se jedná o celkové náklady, ze kterých žalovaná platí polovinu. Ve všech zákaznických kartách je uvedeno, že žalovaná má exekuci, ale co a v jaké výši splácí, již uvedeno není. Vedle toho nesouhlasí ani výše splátek úvěrů v jednotlivých zákaznických kartách. Pokud u první smlouvy již měla žalovaná měsíční splátku 1 000 Kč a měla začít splácet měsíčně dalších 1 320 Kč až do 16. 1. 2020, tak u smlouvy z [datum] nemohla mít splátky úvěru pouze 1 300 Kč, ale 2 320 Kč až do 3. 4. 2020, k čemuž jí podle smlouvy z [datum] přibyly další splátky úvěru v měsíční výši 1 200 Kč až do 13. 8. 2020, tj. celková výše splátek úvěrů měsíčně 3 520 Kč. Přitom hlavním příjmem žalované byl invalidní důchod 7 584 Kč u prvních dvou smluv a 7 997 Kč u poslední smlouvy. Žalobkyně řádně neprokázala, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala pravidelné výdaje žalované, když měla mít k dispozici pouze nájemní smlouvu a uváděné údaje se liší. Nelze zjistit, zda uváděné částky zahrnují i související služby za bydlení či nikoli. Přestože příjmy žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala – v prvním případě zcela, ve druhém částečně, neboť není zřejmé, co představuje další příjem 1 800 Kč či 1 900 Kč nebo 3900 Kč u poslední smlouvy (přepsáno z částky 1 900 Kč – poznámka soudu) označený jako další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu), když neuvedla žádné nezaopatřené děti. Z výše uvedeného lze mít zato, že poskytovatelka úvěrů nemohla bez současného ověření pravidelných výdajů a řádného ověření příjmů žalované přistoupit k zodpovědnému porovnání reálných příjmů a výdajů, a tedy posoudit celkové poměry žadatele o úvěr a jeho schopnost zápůjčku s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla žalovanou ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčky jí neposkytnout.

10. Soud tak hodnotí všechny smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. V případě smlouvy ze dne [datum] žalovaná obdržela 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 2 700 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 7 300 Kč, u smlouvy z [datum] žalovaná obdržela rovněž 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 9 300 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 700 Kč a u smlouvy ze dne [datum] žalovaná obdržela částku 11 000 Kč a na tuto uhradila 13 530 Kč, proto soud žalobkyni z této smlouvy nepřiznal žádnou částku, neboť výši bezdůvodného obohacení již žalovaná zcela uhradila.

11. Současně vznikla žalované nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v předžalobní výzvě, v níž byla určena lhůta k zaplacení do 28. 5. 2021 Lhůta k plnění tak uplynula 28. 5. 2021 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.