9 C 268/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa pro zaplacení 12 637,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 137,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 774,42 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek částkou ve výši 200 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 12 637,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 774,42 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení. Uvedla, že jako věřitel uzavřela, po řádném zkoumání úvěryschopnosti, s žalovaným (dále jen dlužník) dne 28. 1. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dále jen Smlouva), na základě které umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč, ze které žalovaný jako dlužník čerpal bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet č. , č. účtu, dne 28. 1. 2024 částku ve výši 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná 27. 2. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 21. 7. 2025. Žalovaný si při sjednáváni Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy volitelnou službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem dne 28. 5. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 29. 5. 2024. Ke dni podání žaloby má žalovaný dluh vůči žalobkyni ve výši 12 553,13 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny 5 499,97 Kč, poplatku za vypracování tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvního úroku ve výši 6 778,71 Kč a poplatku za službu“, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou počítala pouze za 90 dnů prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 28. 2. 2024 do 28. 5. 2024 ve výši 84,22 Kč. Žalobkyně sama uvedla, že nebude-li mít soud za prokázáno, že věřitel řádně zkoumal schopnost dlužníka řádně úvěr splácet, má uplatněný nárok vyhodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně dlužníka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem se závěrem, že věřitel při poskytnutí úvěru řádně nezkoumal úvěryschopnost žalovaného. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl.

4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se věřitel domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Věřitel totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl dlužníkovi částku ve výši 5 500 Kč, kterou dlužník dosud nevrátil. Zbývající částky představující zejména poplatky vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť věřitel neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora cit. zákona. V řízení sice tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, když z tohoto nevyplývá, jakým způsobem věřitel zkoumal příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled příjmových transakcí z bankovního výpisu spotřebitele, aniž by tyto blíže specifikovala, nedefinovala, o jakou banku se jedná a zejména se vůbec nezabývala výdaji žalovaného, jeho osobními poměry, zda má nějakou vyživovací povinnost, výdaje na bydlení, energie apod. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 5 500 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobkyni žádat, aby prokazovala negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, tj. na žalovaném, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, případně jejím příslušenství. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

6. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 43,50 %, žalovaná strana byla úspěšná z 56,50 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 13 % ve prospěch strany žalované, které však v tomto řízení prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.

7. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízeném jednání, tedy v nepřítomnosti účastníků, kteří s tímto postupem souhlasili, přičemž vyšel z účastníky předložených listin.

8. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil soud žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, kdy v souladu s položkou 2 odst. 2 doměřil soudní poplatek dle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.