9 C 27/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o stanovení výživného zletilého dítěte

I. Výživné, které je povinna platit žalovaná na žalobkyni v částce 3 000 Kč měsíčně podle rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 5. 2018, č.j. [číslo jednací], se s účinností od 1. 1. 2021 zvyšuje na částku 3 800 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého prvého dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Nedoplatek na výživném již splatném za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 10. 2022 ve výši 17 600 Kč je žalovaná povinna platit žalobkyni spolu s běžným výživným v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž bude rozsudek žalované doručen, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Výživné, které se stane splatným do konce měsíce, v němž bude rozsudek doručen žalované, je žalovaná povinna uhradit k rukám žalobkyně do tří dnů od doručení rozsudku.

IV. Co do další částky ve výši 700 Kč měsíčně od 1. 1. 2021 se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované, která je její matkou, zvýšení výživného na částku 4 500 Kč měsíčně s účinností od ledna 2021. Uvedla, že o výživném bylo naposledy rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 28. 5. 2018, kdy byla žalovaná zavázána k placení částky 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v červnu 2020 odmaturovala a od září 2020 se stala studentkou 1. ročníku studijního programu [anonymizováno 8 slov], a to v prezenční formě studia. Uvedla, že nástupem na vysokou školu se její životní náklady zvýšily, má celiakii a v této souvislosti i vyšší náklady na stravu. Otec jí měsíčně přispívá 4 000 Kč, dále jí dává peníze na náhlé výdaje, např. oblečení, spotřebiče, sportovní aktivity. Mamka jí měsíčně platí výživné ve výši 3 000 Kč. Od září 2020 bydlí s přítelem v bytě, u něhož náklady na bydlení představují měsíčně částku 11 000 Kč. V průběhu podzimu mamku opakovaně žádala o zvýšení výživného, což ona odmítá. Sama se snaží si přivydělat na brigádách, ale v důsledku pandemie Covid je situace na trhu špatná a rovněž nároky denního studia jí neumožňují si na své zvýšené potřeby vydělat sama. Kromě žalobkyně má mamka další dvě vyživovací povinnosti, a to k sestře žalobkyně [jméno] [příjmení] a polorodému bratrovi [jméno] [příjmení]. Podáním z 21. 2. 2022 žalobkyně sdělila soudu, že aktuálně již není s žádným přítelem ve vztahu a na úhradě veškerých nákladů s bydlením, službami a životními potřebami se s nikým dalším nepodílí. Je již studentkou 2. ročníku [anonymizována dvě slova], bydlí sama v pronajatém bytě a veškeré náklady spojené s bydlením si hradí sama. Dlouhodobě se nachází ve finanční tísni, když její výdaje přesahují její příjmy, i když při studiu chodí na různé brigády, aby si zabezpečila nejen své osobní potřeby, ale i další nezbytná vydání.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že od rozvodu jejího manželství s otcem [jméno] v roce 2012 zůstala tato v péči otce, stýkaly se nepravidelně, většinou když dcera potřebovala peníze. Od roku 2019 ji neviděla, párkrát si volaly a vždy šlo o peníze, jejich vztah není dobrý. Stanovené výživné na dceru řádně platí, je ve služebním poměru s příjmem okolo 23 000 Kč měsíčně, žádné další příjmy nemá. Vedle dcery [jméno], tj. žalobkyně, má další dvě vyživovací povinnosti - k nezl. [jméno] [příjmení], která s ní bydlí a k nezl. [jméno] [příjmení], kteří oba jsou rovněž celiaci a mají bezlepkovou dietu stejně jako žalobkyně. Na bezlepkovou dietu dostává [jméno] od zdravotní pojišťovny příspěvek 500 Kč měsíčně. Žalovaná bydlí s dětmi v družstevním bytě o velikosti 3+1, kde platí za služby 8 000 Kč měsíčně. Vedle toho splácí hypotéku na byt ve výši 5 108 Kč měsíčně. Připustila, že ji žalobkyně žádala o zvýšení výživného, avšak není schopna jí posílat vyšší výživné, když má další dvě nezl. děti a splácí hypotéku. Není jí známo, zda se otec podílí na výživě [jméno] nějakou částkou, výživné mu soudem nikdy stanoveno nebylo. Jelikož by [jméno] ráda pomohla, nabízí jí, aby se vrátila bydlet k ní do bytu, čímž by jí odpadla starost s placením nájmu, stravy i domácnosti a měla by dostatek prostoru věnovat se studiu.

3. Při jednání žalobkyně setrvala na svém návrhu v celém rozsahu, žalovaná se zvýšením výživného nesouhlasila a na závěr jednání uvedla, že by maximálně mohla dceři platit výživné ve výši 3 500 Kč, ale vyšší částku již nemá z čeho.

4. Žalobkyně ke svým poměrům uvedla, že je ve třetím ročníku, píše bakalářskou práci, přičemž do školy nyní dojíždí v lichém týdnu 4 x a v sudém 2 x, k tomu má praxi v [anonymizováno] v [obec]. Do školy dojíždí kromě vlaku i tramvají a na cestovné měsíčně vynakládá cca 1 000 Kč. Výdaje spojené se studiem činí průměrně 500 - 1 000 Kč, záleží jaké si musí koupit skripta, případně si hodně materiálu tiskne a za měsíc vypotřebuje toner. Pokud jde o stravování, tak si vaří doma nebo chodí do jídelny při univerzitě, kde vaří bezlepková jídla. Zvýšené výdaje se stravou pokrývá příspěvek od zdravotní pojišťovny. Podle rozpočtu, který si dělá, ji strava vyjde měsíčně cca na 4 000 Kč, o víkendech chodí na obědy k otci. V důsledku bolesti zad chodí 2 x týdně cvičit, za což vynaloží 900 Kč měsíčně. Od září 2021 má brigádu v [anonymizována dvě slova], kde si podle odpracovaných směn vydělá 4 000 - 7 000 Kč měsíčně a dále 1 x za 2 týdny provádí úklid jedné známé. Již v době studia na VŠ byla i s dalšími povolána jako dobrovolník v covidové době do [anonymizována dvě slova] v [obec], kde jim platili 100 Kč/hod. Jednalo se o období 3 měsíců, ve škole pak museli vše dohnat. S přítelem šli bydlet do bytu koncem roku 2019, přítel byl podnikatel, ale rozešli se a od ledna 2022 bydlí v bytě sama a měsíčně platí 10 800 Kč + 1 200 Kč elektřinu. Návrh matky, že by mohla bydlet u ní, ji překvapil, nikdy dříve jí toto nenabídla. Od 12-ti let je v péči otce, s mamkou nemají dobré vztahy a i když se to snažily nějak obnovit a stýkat se, vždy to skončilo hádkou. Mamka ji nikdy nepodpořila při studiu ani v ničem jiném, vždy prohlašovala, že tu kterou věc nezvládne, po nástupu na gymnázium mamka několikrát telefonovala, že je k ničemu, že má špatný prospěch a zda nechce jít raději pracovat, až v důsledku velmi nízkého sebevědomí docházela k psychologovi. Taťka jí měsíčně posílá 4 000 Kč a pomáhá i s mimořádnými výdaji, také k němu chodí o víkendech na obědy. Studium ji baví, má dobré výsledky a chtěla by pokračovat prezenční formou na magisterském studiu - obor kriminologie. Zmocněnec žalobkyně dále uvedl, že i mladší dcera [jméno] se od června 2021 nachází v jeho výchově, což se stalo opakovaně. Dcera [jméno] nemůže bydlet u matky, neboť stejná situace se opakovala i u mladší [jméno], kterou matka rovněž ponižovala, zastrašovala, až začala docházet k psychologovi. Zdůraznil, že kromě výživného matka dcerám ničeho dalšího neposkytuje, ani k narozeninám či vánocům a když si [jméno] požádala v r. 2021 o zvýšení výživného, matka měla finanční prostředky z prodeje pozemků a bytu na [anonymizováno] ul., přesto jí nevyhověla. Žalobkyně doplnila, že mamka měla přehled o jejích studijních výsledcích, měla přístup do Bakalářů, třídní učitelka byla o jejich situaci informována a pokud měla mamka zájem, mohla si informace zjistit. Pokud projeví zájem, zasílá jí své výsledky i o studiu na VŠ, stejně tak otci.

5. Žalovaná potvrdila, že na dceru [jméno] platí měsíčně výživné v částce 3 000 Kč a toto má do současné doby uhrazeno. Nad rámec výživného dceři neposkytuje žádné dárky, když dcera se s ní nestýká a stýkat nechce. Neumí si představit, že by nakoupila vánoční dárky a pak sháněla, kde dcera bydlí a nechávala dárky přede dveřmi. Nesouhlasila s tvrzením dcery, že ji při studiu nepodporovala, sháněla jí i doučování a vždy tvrdila, že pro děti je nejdůležitější vzdělání. Dcera si ani nepřála, aby znala její studijní výsledky, informace si získala u třídní učitelky. Ke svým poměrům uvedla, že v r. 2020 onemocněla zánětem mozkových blan a asi půlroku žila z nemocenských dávek. Během hospitalizace o ni dcera neprojevila zájem a vyjádřila se na její adresu vulgárně. Po prodělané nemoci musela přejít v zaměstnání na jinou pozici a znamenalo to i snížení příjmu. Tehdy ještě měla ve výchově nezl. dceru [jméno] a nezl. [jméno]. Nyní dosahuje průměrného čistého výdělku okolo 27 - 28 000 Kč měsíčně. Za družstevní byt platí měsíčně 8 000 Kč. Do práce musí dojíždět autem a při denní vzdálenosti 90 km a spotřebě 6 l nafty na 100 km zaplatí za naftu cca 5 000 Kč měsíčně. Kromě žalobkyně má vyživovací povinnost k dalším dvěma nezl. dětem, kdy na nezl. [jméno] jí bylo stanoveno výživné 3 500 Kč měsíčně a na nezl. [jméno] ve výši 1 900 Kč, ale do února na něho platila 3 400 Kč, když musela jeho otci uhradit dluh za období střídavé péče o syna. Splácí také hypotéku 5 108 Kč měsíčně na jednopokojový byt v [část obce], ve kterém bydlí její matka, která je vdova. Tato si náklady s bydlením hradí sama. Rodiče na žalobkyni převedli družstevní byt 3+1, v němž nyní bydlí. Pokud by tak neučinili, ona s dětmi by musela bydlet v tom bytě, který obývá její matka. Zdůraznila, že je ve služebním poměru a nemá možnost si ničeho přivydělat. Pokud nechce [jméno] využití její nabídku k bydlení u ní doma, může jít dcera bydlet k otci, aby ušetřila výdaje za své bydlení v samostatném bytě. U nezl. [jméno] si podala návrh na změnu výchovy, Okresní soud v Ústí nad Orlicí její návrh zamítl, podala si odvolání a věc bude projednávat krajský soud. Připustila, že prodala nějaké pozemky, ale již v roce 2019 a za jinou cenu, než uvedl otec žalobkyně. Utržené peníze však špatně investovala a nemá z nich vůbec nic. Na závěr zdůraznila, že dcera má u ní dveře otevřené, pokud bude mít zájem a maximum, které by mohla dceři na výživu platit, je opravdu částka 3 500 Kč měsíčně. S nezl. synem [jméno] má rozšířený styk, a když ho má u sebe, musí hradit i jeho zvýšené výdaje, syn má také celiakii a má dietu.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Opavě z 28. 5. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 25. 7. 2018, soud zjistil, že žalované bylo s účinností 1. 10. 2017 zvýšeno výživné na žalobkyni z částky 1 500 Kč na částku 3 000 Kč měsíčně a současně jí byla uložena povinnost uhradit k rukám otce tehdy nezletilé [jméno] nedoplatek na výživném za období od 1. 10. 2017 do 31. 5. 2018 v částce 10 000 Kč. Soud tehdy vycházel ze zjištění, že nezletilá bydlí nadále se svým otcem, do jehož výchovy byla svěřena, matka nastoupila po skončení rodičovské dovolené v září 2017 zpět do zaměstnání a dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 20 500 Kč. Matka měla kromě žalobkyně další vyživovací povinnost k nezl. [jméno] a nezl. [jméno] [příjmení], kterého měla ve své péči a dostávala na něho od otce výživné. Otec žalobkyně dosahoval průměrného čistého příjmu cca 33 600 Kč měsíčně, jeho manželka dosahovala příjmu okolo 20 000 Kč čistého měsíčně a oba měli vyživovací povinnost k nezl. [jméno] [příjmení]. Ještě nezl. [jméno] si našla brigádu a poslední dva měsíce měla přivýdělek 5 000 - 8 000 Kč v čistém měsíčně.

7. Ohledně studia žalobkyně soud provedl důkaz potvrzením o studiu a sdělením [anonymizováno 5 slov]. Takto zjistil, že žalobkyně je od 14. 9. 2020 studentkou bakalářského studijního programu [anonymizována dvě slova] v prezenční formě studia. Aktuálně je ve třetím ročníku, akademický rok 2022 2023 trvá od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Po celou dobu studia si řádně plní studijní povinnosti a předpokládaný řádný termín státní závěrečné zkoušky je červen 2023. Studenti neplatí žádné školné, ale v rámci studia se studentka účastní povinných praxí, kdy jí mohou vzniknout zvýšené náklady spojené s dopravou.

8. Ve vztahu k výdělkovým poměrům otce žalobkyně a žalované byl proveden důkaz zprávami jejich zaměstnavatelů, kdy otec žalobkyně je zaměstnán u [právnická osoba] [obec] a od ledna 2021 do prosince 2021 dosahoval průměrného měsíčního příjmu ve výši 28 545 Kč + nepeněžité plnění automobil 3 408 Kč, v lednu 2022 činil jeho příjem částku 43 421 Kč a od února 2022 do července 2022 dosahoval průměrného čistého výdělku 32 510 Kč + nepeněžité plnění automobil 3 408 Kč. Manželka otce [jméno] [příjmení] dosahovala u svého zaměstnavatele [akadem. titul] [jméno] [příjmení] v roce 2021 průměrného měsíčního výdělku ve výši cca 24 000 Kč a od ledna 2022 do července 2022 pak ve výši 23 355 Kč. Žalovaná je zaměstnaná u [anonymizována tři slova], [stát. instituce] a v období od ledna 2021 do prosince 2021 dosáhla průměrného čistého příjmu ve výši 36 000 Kč, když do příjmu byl započten covidový příspěvek, jinak si v průměru vydělávala čistého měsíčně cca 29 000 - 29 500 Kč. Od ledna 2022 do července 2022 pak činil její průměrný čistý měsíční výdělek částku 29 661 Kč.

9. Podle rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 1. 2022, č.j. [číslo jednací] byla nezl. [jméno] [příjmení] odňata z péče matky, tj. žalované a svěřena do výlučné péče otce. Matce, tj. žalované byla uložena povinna přispívat na výživu nezl. [jméno] částku 3 500 Kč měsíčně k rukám otce s účinností od 1. 6. 2021 a uhradit již splatné výživné za dobu od 1. 6. 2021 do 31. 1. 2022 ve výši 20 000 Kč do jednoho měsíce od doručení rozsudku. Soud vycházel z příjmu matky u [anonymizována tři slova] v období od ledna do listopadu 2021 ve výši 33 314 Kč a tvrzení matky, že za dojíždění do zaměstnání zaplatí za pohonné hmoty cca 4 500 Kč měsíčně. Matka dále vlastní byt o velikosti 1+1, který užívá její matka. Tato si platí výdaje spojené s bydlením, žalovaná splácí hypotéku 5 000 Kč měsíčně. Podle rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 3. 2021, č.j. [číslo jednací] byl nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], svěřen do péče otce a matce, tj. žalované stanoveno platit výživné počínaje 1. 1. 2020 ve výši 1 300 Kč. Podle rozsudku téhož soudu ze dne 29. 4. 2021, č.j. [číslo jednací] došlo ke změně tak, že matka je povinna od 12. 4. 2021 přispívat na výživu nezl. [jméno] částku 1 900 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 8. 2022, č.j. [číslo jednací] byl zamítnut návrh matky (žalované) na změnu úpravy práv a povinností k nezl. [jméno] [příjmení], rozhodnutí není v právní moci. Matka si proti rozsudku podala odvolání.

10. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Žaloba je důvodná pouze částečně.

12. U zletilých potomků obecně platí, že nejsou schopni se sami živit po dobu, co se řádně připravují soustavným studiem na své budoucí povolání. Taktomu je i u žalobkyně, která vzhledem ke svému věku řádně navázala na předchozí studium studiem vysokoškolským. Žalované tak trvá vyživovací povinnost. Je nepochybné, že potřeby žalobkyně se obecně od posledního rozhodnutí o výživném zvýšily, když v září 2020 zahájila studium na vysoké škole, musí zakupovat skripta, případně si opatřovat kopie studijních materiálů, musí hradit toner. V tomto studiu řádně pokračuje. Žalobkyně má zvýšené potřeby se stravováním, když je celiak a musí dodržovat určitou dietu, avšak v této souvislosti pobírá příspěvek od zdravotní pojišťovny, která tyto zvýšené výdaje z větší části pokrývá. V souvislosti se studiem se musí účastnit povinných praxí, s čímž mohou vznikat výdaje s dojížděním do určeného místa. Se svým zdravotním stavem má ještě výdaje za cvičení, do kterého dochází pro bolesti zad. Největší výdaj má s hrazením samostatného bydlení ve výši cca 12 000 Kč měsíčně, které si pořídili s přítelem. S tímto se však rozešli a od února 2022 tyto náklady nese sama. Nelze přehlédnout, že po celou dobu se žalobkyně snaží sama si opatřit finanční prostředky formou brigád a takto si přivydělá měsíčně 4 000 - 7 000 Kč měsíčně. Otec jí měsíčně zasílá částku 4 000 Kč a pomáhá i s úhradou mimořádných výdajů, jakož i tím, že k němu chodí o víkendech na obědy. Soud dále srovnal i poměry rodičů zletilé žalobkyně za účelem zjištění, zda od poslední úpravy výživného došlo na jejich straně ke změnám, které by mohly mít vliv na zvýšení výživného a zjistil, že otec i matka (žalovaná) žalobkyně mají další vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, sourozencům žalobkyně. U žalované se jedná o nezl. [jméno] [příjmení] a nezl. [jméno] [příjmení], otec pak má kromě žalobkyně rovněž vyživovací povinnost k nezl. [jméno] [příjmení] a z nynějšího manželství k nezl. [jméno] [příjmení]. Pokud jde o příjmy otce žalobkyně, nedošlo k žádné výraznější změně ve výši jeho příjmu měsíčně, žalovaná si po ukončení rodičovské dovolené v září 2017 do března 2018 vydělávala v průměru 20 533 Kč a z této výše soud vycházel při posledním rozhodování v r. 2018. Na straně žalované tak nastala podstatnější změna poměrů, když u ní došlo k nárůstu výdělku nejméně o 9 000 - 10 000 Kč měsíčně. Avšak současně je třeba zdůraznit, že na její straně došlo ke změně poměrů i v tom, že nezl. [jméno] [příjmení] byl svěřen do péče svého otce a žalované byla uložena povinnost platit na jeho výživu měsíčně částku 1 900 Kč a dále s účinností od 1. 6. 2021 je povinna platit výživné i na nezl. [jméno] [příjmení] ve výši 3 500 Kč měsíčně, když tato byla odňata z její péče a svěřena do výlučné péče otce. V souvislosti s dojížděním do zaměstnání do místa [stát. instituce] žalovaná vynakládá za naftu měsíčně částku 4 500 - 5 000 Kč. Nástup ke studiu na vysoké škole však lze považovat za takovou změnu poměrů na straně žalobkyně, která odůvodňuje požadavek na zvýšení výživného. Soud však považuje za částku odpovídající odůvodněným potřebám žalobkyně a současně zjm. i schopnostem a možnostem žalované, která má další vyživovací povinnosti ke dvěma nezl. dětem, částku ve výši 3 800 Kč měsíčně. Tato částka představuje cca 15 % z jejího příjmu, u jehož výše soud zohlednil náklady na dojíždění do zaměstnání v částce 5 000 Kč měsíčně. Rovněž otec žalobkyně již nenahrazuje výživné výkonem osobní péče o žalobkyni a je povinen přispívat na úhradu jejích potřeb, a to nejméně částkou cca 5 000 Kč, což rovněž, při zohlednění dvou dalších vyživovacích povinností, představuje cca 15 % jeho příjmu. Soud proto shledal žalobu důvodnou ohledně zvýšení výživného z částky 3 000 Kč na částku 3 800 Kč měsíčně, a pokud se žalobkyně domáhala dalšího zvýšení na částku 4 500 Kč měsíčně, tak nad rámec částky 3 800 Kč, tj. ohledně částky 700 Kč měsíčně od 1. 1. 2021 žalobu zamítl. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného od 1. 1. 2021, žalovaná se zvýšením nesouhlasila. Soud vyhověl návrhu žalobkyně, neboť má zato, že potřeby žalobkyně se zvýšily již v souvislosti s nástupem na VŠ v září 2020, avšak návrh žalobkyně nemůže překročit. Pokud žalovaná nesouhlasila se zvýšením výživného formou peněžního plnění, ale nabízela žalobkyni, aby se nastěhovala k ní do bytu, čímž by ušetřila za bydlení a za stravu, tak nelze žalobkyni k takovému postupu nutit, když z přednesů účastníků, listinných důkazů a dřívějších soudních rozhodnutí lze mít za prokázáno, že vztahy mezi žalobkyní a žalovanou nejsou dlouhodobě dobré a toto řešení by nebylo ani v zájmu žalobkyně. Soud při rozhodování nezohlednil výdaje žalobkyně, které vynakládá na samostatné bydlení, když není povinností rodičů jí tyto náklady v rámci výživného platit, avšak je třeba zdůraznit, že žalobkyně se snaží si tyto výdaje pokrýt svou výdělečnou činností formou brigád.

13. Při vyčíslení nedoplatku zvýšeného výživného soud počítal dobu 22 měsíců (od ledna 2021 do konce října 2022) a rozdíl mezi zvýšeným (3 800 Kč) a stávajícím (3 000 Kč) výživným, tedy 22 x 800 Kč = 17 600 Kč. Celkový nedoplatek výživného tedy činí 17 600 Kč. Soud umožnil nedoplatek žalované splácet měsíčně spolu s běžným výživným ve splátkách přiměřených jejím poměrům, tj. po 500 Kč. Pokud jde o výživné, které se stane splatným do konce měsíce, v němž bude rozsudek žalované doručen, tak toto je povinna uhradit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 4 občanského soudního řádu, protože rozsudky odsuzující k plnění výživného jsou předběžně vykonatelné podle § 162 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaná má povinnost plnit k rukám žalobkyně.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně i žalovaná měly přibližně stejný úspěch i neúspěch ve věci a žalobkyně se navíc práva na náhradu nákladů řízení vzdala