9 C 30/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 20 270,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 000 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 9 270,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 208,63 Kč od 4. 9. 2018 do 12. 3. 2021 a z částky 208,63 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, dále ohledně úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 208,63 Kč od 11. 10. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 210,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 20 270,36 Kč spolu se sjednaným úrokem od 11. 10. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 4. 9. 2018 do zaplacení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 146 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost 4 916 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 538 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, konče 10. 10. 2019. Žalovaná uhradila pouze 1 000 Kč a dluží 11 208,63 Kč na jistině, 1 342,64 Kč na úroku, 2 079,26 Kč na poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4 834,07 Kč a 2 148,40 Kč na poplatku za vedení zákaznického účtu. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání se nikdo z účastníků, ani právní zástupce žalobkyně nedostavili, přičemž žalující strana svou neúčast písemně omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 12 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 10 600 Kč, představující součet úroku za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 146 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost 4 916 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 538 Kč. Celkovou dlužnou částku 22 600 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že žije v nájmu, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnaná s čistým měsíční příjmem 11 622 Kč, jako další příjem domácnosti uvedla ve výši 15 500 Kč bez bližší specifikace, jí odhadované celkové měsíční výdaje činí 4 600 Kč. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, dvou výpisů z bankovního účtu, které nepředložila (zákaznická karta). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

7. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

8. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

9. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

10. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčku nemohla poskytnout. Poskytovatelka zápůjčky sice ověřovala příjem žalované, pokud jde o částku 11 622 Kč představující příjem ze zaměstnání, avšak z ničeho nevyplývá, zda a jakým způsobem ověřovala další uváděné příjmy a zjm. její výdaje. Žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost k nezl. dítěti a že bydlí v nájmu. Při cenách za nájemní bydlení spolu s inkasními poplatky a běžných cenách potravin, oblečení a ostatní základních životních potřeb spolu s dítětem, není možné, aby celkové měsíční výdaje žalované činily 4 600 Kč, jak uvedla. Jen částka životního minima na dospělého, která nezahrnuje výdaje na bydlení, v té době činila 3 410 Kč měsíčně, a ta navíc nepředstavuje reálné výdaje. Zjištěný měsíční příjem žalované ve výši 27 122 Kč nemá v ničem oporu, když tato má průměrný příjem 11 622 Kč a ničím nebylo prokázáno, co představuje další příjem 15 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla po získání popsaných informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované, a buď si minimálně vyžádat konkretizaci jednotlivých výdajů a jejich doložení, jakož i tvrzeného dalšího příjmu anebo v opačném případě ji ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčku jí neposkytnout.

11. Soud tak hodnotí smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 12 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh uhradila 1 000 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 11 000 Kč.

12. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení, v níž byla určena lhůta k zaplacení do 12. 3. 2021. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a částečně úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, po porovnání jejího úspěchu a neúspěchu ve sporu, ve výši 210,87 Kč. Tato částka představuje úspěch žalobkyně po odečtení úspěchu žalované její konečný úspěch v rozsahu 8,6 % k celku (úspěch žalobkyně 54,3 %, úspěch žalované 45,7 %. Celkové náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů za právní zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb. § 14b za tři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, podání návrhu) po 300 Kč, 3 paušální odměny po 100 Kč a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Z celkové částky 2 452 Kč představuje 8,6 % částku 210,87 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám jejího právního zástupce.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.