Okresní soud v Opavě · Rozsudek

9 C 309/2021

č. j. 9 C 309/2021-90

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-06-28 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSOP:2022:9.C.309.2021.1

Citované zákony (12)

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci Anonymizovaný odstavec. sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , omezený ve svéprávnosti bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem územní celek , IČO sídlem adresa o zaplacení 31 222 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 222 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 260 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 4 017 Kč, který jí bude poukázán z účtu Okresního soudu v Opavě po právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 156 783,13 Kč spolu se sjednaným úrokem 14,36 % ročně z částky 153 208,13 Kč od 28. 4. 2015 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 153 208,13 Kč od 28. 4. 2015 do zaplacení. Uvedla, že [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla dne [datum] převodem na účty uvedené ve Smlouvě úvěr v celkové výši 210 000 Kč (9 913 Kč + 200 087 Kč), který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 14,36 % ročně a s poplatky dle platného Ceníku. Úvěr měl žalovaný uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 744 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Na výzvy k úhradě žalovaný nereagoval, proto banka využila svého práva a prohlásila dne 28. 4. 2019 celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkovou částku 178 778 Kč, jak dokládá výpis z úvěrového účtu. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka, kdy sdělil, že žalovaný je dle rozsudku Okresního soudu v Opavě č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci 25. 4. 2020, omezen ve svéprávnosti. Uvedl, že žalovaný sice uzavřel předmětnou smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], tedy dříve, než byl omezen ve svéprávnosti, ale opatrovník má zato, že již v době uzavření předmětné smlouvy nebyl schopen pochopit důsledky svého jednání. Dle znaleckého posudku žalovaný trpí duševní poruchou, která má trvalý charakter. Po obdržení příslušných listin ohledně předmětného úvěru opatrovník žalovaného konstatoval, že duševní porucha žalovaného již před vydáním rozsudku omezujícího jeho svéprávnost výrazně ovlivňovala jeho celkový zdravotní stav. Namítl dále neúčinnost doručení o okamžité splatnosti celkového dluhu i výzvy k úhradě dluhu z 11. 7. 2019, neboť žalovaný byl v době od 3. 4. 2019 do 5. 8. 2019 hospitalizován v [anonymizováno] [obec]. Pro případ vyhovění, byť částečně, návrhu navrhl nepřiznat žalobkyni náklady řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných spočívajících zjm. v osobě žalovaného a situaci žalovaného. Současně opatrovník sdělil, že žalovaný není schopen dluh zaplatit najednou, mohl by žalovanou částku pouze postupně splácet.

3. Po zjištění, že žalovaný byl rozsudkem soudu omezen ve svéprávnosti, což bance v době sjednání úvěru nebylo známo a žalovaný během procesu uzavírání úvěru nijak neprojevil známky možné psychické poruchy, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a nadále požadovala pouze zaplacení částky 31 222 Kč, představující bezdůvodné obohacení žalovaného. Poukázala na rozhodnutí NS 28 Cdo 527/2020, podle něhož i osobě omezené ve svéprávnosti může vzniknout závazek k vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., a to i v případě, že předmětný majetkový prospěch získala na základě smlouvy stižené neplatností právě pro nedostatek svéprávnosti jednajícího podle § 581 o.z.

4. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby soud usnesením z 22. 3. 2022 řízení částečně zastavil a nadále pokračoval v řízení pro dlužnou částku 31 222 Kč.

5. Opatrovník žalovaného podáním z 12. 4. 2022 dále namítal, že smlouva o úvěru sjednaná mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] je od počátku neplatná a žalovanému tak nemohly vzniknout žádné závazky v žalobě uvedené. Ve vztahu k tvrzenému bezdůvodnému obohacení vznesl námitku promlčení, když rozhodný moment pro počátek běhu promlčecí lhůty spatřoval ke dni 3. 9. 2015, tj. den předání peněz žalovanému.

6. Při jednání dne 24. 5. 2022 žalobkyně setrvala na podané žalobě, po zohlednění částečného zastavení řízení v důsledku částečného zpět vzetí, tj. požadovala uhradit po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení rozdíl mezi poskytnutou výší úvěru 210 000 Kč a uhrazenou částí úvěru ve výši 178 778 Kč, tj. na zaplacení částky 31 222 Kč bez příslušenství. Nesouhlasila s tvrzením opatrovníka, že nárok je promlčen. Dále uvedla, že peněžní prostředky pro žalovaného byly zaslány 28. 4. 2015 jednak na účet uvedený v čl. 2 Smlouvy o úvěru, tzn. na účet č. [bankovní účet] na kontokorent, který se konsolidoval ve výši 9 913 Kč a jednak zbytek ve výši 200 087 Kč na účet žalovaného dle čl. 3 Smlouvy, který odkazuje na čl. 2, tj. [bankovní účet]. Zdůraznila rovněž, že banka neměla povědomost o nesvéprávnosti žalovaného, tato na první pohled ani nebyla zřejmá pracovnici banky a navíc v té době ještě neexistoval rozsudek o omezení svéprávnosti žalovaného a z tohoto důvodu nelze počátek promlčecí doby počítat od poskytnutí úvěru, ale až od řádného zesplatnění, resp. od okamžiku, kdy se banka dozvěděla o omezení svéprávnosti žalovaného. Pokud by u osob, které nějakou dobu poskytnutý úvěr splácejí a až následně jsou omezeny ve svéprávnosti s tím, že daná porucha zde byla již v době poskytnutí úvěru, nebylo přiznáno bezdůvodné obohacení, protože by bylo počítáno s promlčením, vedlo by to k absurdním situacím a počítání promlčení doby od poskytnutí úvěru by bylo v rozporu s dobrými mravy. Poslední řádnou splátku žalovaný uhradil v listopadu 2018 a v prosinci již nikoli v plné výši.

7. Opatrovník žalovaného uvedl k jeho poměrům, že bydlí v chráněném bydlení [anonymizováno] [obec] na adrese [adresa] stupně ve výši 17 382 Kč, který je zasílán na depozitní účet [územní celek], ze kterého je žalovanému zasíláno 12 000 Kč dle rozsudku soudu. Pan [celé jméno žalovaného] s veškerými financemi nakládá samostatně, z uvedené částky si platí náklady bydlení a všechny další osobní potřeby. Jelikož pan [celé jméno žalovaného] není v rozsudku omezený na podpisy, opatrovník nemá k dispozici smlouvu o poskytování sociální služby, pouze kontroluje, zda ne vzniká nějaký dluh. Na depozitním účtu má žalovaný u [územní celek] uloženou částku cca ve výši 218 000 Kč. K dotazu soudu opatrovník sdělil, že na žalovaném je znát, že jsou u něj důvody pro omezení svéprávnosti, je to rok od roku horší, avšak současně připustil, že v r. 2015 s žalovaným ještě v kontaktu nebyl.

8. Soud provedl důkaz rozsudkem zdejšího soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žádostí o poskytnutí úvěru z [datum], smlouvou o úvěru z [datum], rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu, předžalobní výzvou z 11. 7. 2019, závěry znaleckého posudku MUDr. [příjmení] ze [datum], výpisem z úvěrového účtu žalovaného a zjistil následující skutkový stav.

9. Citovaným pravomocným rozsudkem byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen mimo jiného nakládat s majetkem přesahujícím hodnotu 12 000 Kč a s finančními prostředky přesahujícími částku 12 000 Kč, rozhodovat o záležitostech týkajících se jeho zdravotního stavu, pořizovat pro případ smrti, jednat v pracovněprávních věcech a činit právní jednání v rámci institutu potření a osvojení dítěte. K tomuto rozhodnutí dospěl na základě znaleckého posudku MUDr. [příjmení] z [datum], z jehož závěrů vyplývá, že vyšetřovaný trpí duševní poruchou, pro kterou je léčen od 17 let a výsledný osobnostní defekt je léčbou neovlivnitelný stav. Duševní porucha snižuje podstatným způsobem jeho volní a rozpoznávací schopnosti a determinuje jeho chování. Dále však v závěrech mj. uvedla, že [celé jméno žalovaného] může nakládat samostatně s finančními prostředky do výše svého invalidního důchodu a to i po valorizaci a za předpokladu pravidelné léčby předmětná duševní porucha jeho schopnosti jednat v běžných záležitostech života neomezuje a je schopen s částečným dohledem zajišťovat své záležitosti. Pokud byla znalkyně dotazována, zda jmenovaný je schopen porozumět důsledkům uzavření kupní, darovací, nájemní či jiné smlouvy, zda je schopen rozpoznat potřebu uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, obstarávat si své záležitosti, pokud se týkají jednání na úřadech apod., uvedla, že je schopen za předpokladu pravidelné léčby porozumět důsledkům jakýchkoliv uvedených smluv, je schopen jednat s úřady při vyřizování sociálních dávek, vyřizovat si doklady, což dokazoval v té době v následném bydlení, kde je prováděn dohled nad užíváním léků.

10. Ze smlouvy o úvěru je zřejmé, že se žalobkyně zavázala [datum] poskytnout žalovanému úvěr ve výši 210 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 744 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději do 15. 5. 2023, úroková sazba byla účastníky dohodnuta ve výši 14,36 % ročně. Finanční částka měla být převedena na úvěrový účet č. [bankovní účet], a to nejpozději do 12. 6. 2015 s tím, že část úvěru ve výši 9 913 Kč měl být použit k úhradě kontokorentu, na konsolidaci dluhu na účtu [bankovní účet]. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 28. 4. 2015 čerpána částka 9 913 Kč bezhotovostně na účet [bankovní účet] a téhož dne pak na tentýž účet částka 200 087 Kč. Úvěr byl splácen do prosince 2018, celkem bylo uhrazeno 178 778 Kč. Dopisem z 28. 4. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu s uvedením výše dluhu 157 019 Kč a následně dopisem z 9. 7. 2019, odeslaným téhož dne, oznámila žalovanému postoupení pohledávky na stávající žalobkyni. Žalobkyně vyzvala, prostřednictvím právního zástupce, žalovaného k úhradě zesplatněného úvěru, kdy ohledně aktuální výše se měl kontaktovat.

11. Podle § 581 občanského zákoníku, není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 610 odst. 1) věta prvá k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich dozvědět mohla. Podle § 621 cit.zák. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání.

12. Žaloba je ve stávajícím rozsahu, po zohlednění již částečně zastaveného řízení v důsledku zpětvzetí, důvodná, i když z jiných důvodů, než uváděla žalobkyně v podané žalobě.

13. Smlouvu o úvěru uzavřenou účastníky soud hodnotí jako absolutně neplatnou. V době jejího uzavření sice žalovaný ještě nebyl omezen ve svéprávnosti, nicméně z rozsudku opatrovnického soudu a v rámci opatrovnického řízení vypracovaného znaleckého posudku je evidentní, že žalovaný je postižen trvalou duševní poruchou, pro kterou se léčí již od svých 17 let a snižuje jeho volní a rozpoznávací schopnosti a determinuje jeho chování. V době znaleckého zkoumání žalovaného v listopadu 2019, tj. 4,5 roku po uzavření předmětné smlouvy o úvěru, bylo zjištěno, že žalovaný je schopen přiměřeně a samostatně zajišťovat bez dopomoci a dohledu své životní potřeby, avšak za předpokladu pravidelné léčby a potřebuje dohled ve složitějších sociálních situacích. Pokud byl rozsudkem [název soudu] z [datum] omezen ve svéprávnosti mj. i tak, že není schopen nakládat s majetkem a finančními prostředky, tak se jedná o hodnoty a částky přesahující 12 000 Kč. Podle znalkyně je schopen nakládat samostatně s prostředky do výše svého invalidního důchodu, a to i po valorizaci. Za tohoto stavu, přestože v roce 2015 ještě nebyl žalovaný omezen ve svéprávnosti, lze mít zato, že žalovaný nebyl schopen v plném rozsahu pochopit složitou smlouvu o úvěru na částku 210 000 Kč, nutnost vrátit peníze navýšené o úrok a riziko sankcí, přestože úvěr byl po delší dobu splácen. Takto uzavřená smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, navíc její neplatnost byla namítnuta opatrovníkem.

14. Protože je smlouva od počátku neplatná, nemohl by být žalovaný zavázán k zaplacení smluvního úroku a případných poplatků, i kdyby žalobkyně žalobu v tomto rozsahu neomezila a řízení by nebylo částečně zastaveno. Úvěr 210 000 Kč však byl žalovanému poskytnut, a v tomto rozsahu tak žalovaný získal na úkor žalobkyně (právní předchůdkyně) majetkový prospěch bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení, avšak po zohlednění uhrazené částky 178 778 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni částku 31 222 Kč, jak se žalobkyně, po částečném zpětvzetí, i domáhala. Opatrovník žalovaného ani netvrdil, že tato částka byla žalobkyni již vrácena. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud se neztotožnil s námitkou opatrovníka žalovaného, že nárok z bezdůvodného obohacení je již promlčen, když za okamžik rozhodný pro počátek běhu lhůty opatrovník považuje již den poskytnutí úvěru. Žalobkyně se dozvěděla o omezení svéprávnosti žalovaného až z vyjádření opatrovníka žalovaného z 10. 7. 2020 adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 1, kde byla žaloba původně podána, odeslané právnímu zástupci žalobkyně 26. 10. 2020. Žaloba byla podána u soudu dne 15. 9. 2019, k promlčení nároku žalobkyně nedošlo. Soud nesdílí ani názor opatrovníka žalovaného, že v důsledku své duševní poruchy a následně omezení svéprávnosti není povinen z jemu poskytnutého úvěru v původní výši 210 000 Kč dosud nesplacenou jistinu ve výši 31 222 Kč vracet vůbec. Pokud právní řád umožňuje člověku s omezenou svéprávností nabývat majetek, např. v dědickém řízení, bylo by nelogickým vyloučit potenciální obohacení na svéprávnosti omezeného člověka ve všech případech bez dalšího. Nabude-li taková osoba, byť ne plně svéprávná, příp. stižena duševní poruchou a následně omezena, majetkový prospěch bez právem aprobovaného důvodu, lze jen stěží připustit názor, že si jej může ponechat, odůvodněný nedostatkem její svéprávnosti. S ohledem na uvedené soud rozhodl tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalovaný byl v převážné části úspěšný ve sporu, když částečné zpětvzetí žaloby je nutno vyhodnotit jako neúspěch žalobkyně. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 31 222 Kč, což představuje 20 % uplatněného nároku, žalovaný měl úspěch co do částky 125 561 Kč (vzato zpět), což činí 80 % uplatněného nároku; celkový úspěch žalovaného ve věci tak představuje rozdíl 60 %. Žalobkyně je tak povinna zaplatit na nákladech řízení částku 1 260 Kč, což představuje 60 % z částky 2 100 Kč. Tato částka sestávala ze 7 paušálních náhrad dle § 2 odst. 3 vyhl. 254//2015 Sb., za použití § 151 odst. 3 o.s.ř. po 300 Kč.

16. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby před prvním jednáním soud rozhodl dle § 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění o vrácení příslušné části soudního poplatku, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.