9 C 31/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím I. ; Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 25. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. ; V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 460 Kč a nákladů s uplatněním ve výši 2 375 Kč, se žaloba zamítá. III. ; Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 585,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 18. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % od 25. 1. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem 6 460 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 375 Kč s odůvodněním, že předchůdce žalobkyně [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalované úvěrový limit 35 000 Kč na dobu neurčitou s povinností splácet úvěr včetně úroku 8,5 % měsíčně z poskytnutého úvěru a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % z nesplaceného úvěru anebo 1 000 Kč měsíčně podle toho, která z těchto částek bude vyšší. Žalovaná čerpala 15 000 Kč, kterou nesplatila, vedle toho uplatnila žalobkyně 8,5% měsíčně na úroku od 24. 8. 2018 do dne splatnosti, tj. 24. 1. 2019, což je 6 460 Kč a za vynaložené náklady 2 375 Kč (dvě smluvní pokuty po 250 Kč, poplatky za čerpání úvěru 875 Kč a 1 000 Kč). Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba] dne [datum] a následně z [právnická osoba] dne [datum] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Předžalobní výzvu adresovala žalobkyně žalované dne 4. 11 2020.

2. Žalované byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř.

3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a pro omluvu žalobkyně z účasti na jednání soudu a pro nepřítomnost žalované ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu.

4. Soud má za prokázané skutečnosti uvedené v odstavci prvním odůvodnění rozsudku, na které odkazuje. (Prokázáno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], potvrzení o provedení plateb žalobkyně na účet žalované ze dne 24. 8. 2018 na částky 7 000 Kč a 8 000 Kč, obchodních podmínek, standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 11. 2020, předžalobní výzvy ze dne 4. 11. 2020). Žalovaná nezaplatila žalobkyni na jistinu ničeho.

5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela na dálku dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.

6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná sice se nevzpěčovala údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřil a ani žalovanou nevyzval k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované nijak neprověřila. Na výzvu soudu k prokázání a doložení zkoumání úvěryschopnosti sdělila žalobkyně, že se bohužel podklady k ověřování úvěryschopnosti žalované nedochovaly, než ty, které byly soudu předloženy (žádné předloženy nebyly). Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaná finanční prostředky žalobkyni dosud všechny nevrátila, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 15 000 Kč. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Další nároky žalobkyní uplatněné, a to úrok 8,5 % měsíčně z poskytnutého úvěru a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, kdy žalobkyně požaduje 8,5 % měsíčně na úroku od 24. 8. 2018 do 24. 1. 2019, což je 6 460 Kč a za vynaložené náklady 2 375 Kč (dvě smluvní pokuty po 250 Kč, poplatky za čerpání úvěru 875 Kč a 1 000 Kč) soud v důsledky výše uvedeného vyhodnotil jako nedůvodné.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy vycházel z úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalovaná byla ve věci úspěšná ve výši 37 % k celku a žalobkyně měla úspěch ve výši 63 %. Po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně byla žalobkyně v konečném důsledku úspěšná ve výši 26 %, proto je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na nákladech řízení částku 585,50 Kč, což představuje 26 % z celkové výše nákladů řízení 2 252 Kč. V této částce je zahrnuta odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/96 Sb., celkem 1 200 Kč zvýšených o položku 21 % DPH o 252 Kč v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř., takže náklady řízení včetně soudního poplatku 800 Kč a DPH by při plném úspěchu žalobkyně činily částku 2 252 Kč.