9 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Mgr. jméno FO sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 doručovací adresa adresa o zaplacení 135 291,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 103 664 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný uhradil žalobkyni částku 31 627,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 135 291,80 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 056,18 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 135 291,80 Kč s příslušenstvím. Podaný návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval smluvní vztah založený úvěrovou smlouvou č. , hodnota, (dále také jen „smlouva“) ze dne , datum, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřební úvěr ve výši 140 000 Kč, který byl ve smyslu čl. IV. odst. 4.3 žalovanému vyplacen a žalovaný se zavázal v souladu se smlouvou úvěr žalobkyni vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 4 122 Kč. Celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 453 568 Kč, z čehož částka 296 784 Kč představovala jistinu a částka 156 784 Kč představovala zaplacený úrok. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobkyní , Anonymizováno, měl zahrnovat možnost odkladu tří splátek ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, možnost přerušení splácet úvěr z důvodu nemoci po dobu až devíti měsíců a možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě ztráty zaměstnání. Za tyto služby se žalovaný zavázal žalobkyni spolu se splátkami úvěru platit částku 1 934 Kč měsíčně, čímž byla navýšena pravidelná měsíční splátka na úvěr na částku 6 056 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 3. 2023. Z důvodu porušení povinností žalovaného splácet dohodnutý úvěr řádně a včas, zaslala žalobkyně žalovanému upomínku ze dne 21. 3. 2023, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň jej vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a dluh na spotřebitelském úvěru nezaplatil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému další písemnou upomínku ze dne 5. 4. 2023, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč a sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 Kč. Žalovaný byl současně upozorněn na zesplatnění úvěru, pokud na výzvu nezareaguje a dluh nedoplatí. Žalovaný dluh vůči žalobkyni na nezaplaceném spotřebním úvěru nezaplatil a žalobkyně proto přistoupila podle ustanovení čl. V. 5.5. smlouvy o úvěru, k jeho zesplatnění a žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 148 491,80 Kč. Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou z 18. 8. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil pouze částku 36 336 Kč.

2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.

3. K nařízenému ústnímu jednání se strana žalující nedostavila a neúčast u tohoto jednání omluvila. Bez omluvy se k jednání nedostavil žalovaný. Soud proto vycházel z listin označených žalobkyní k důkazu, mj. smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně příloh (posouzení úvěruschopnosti, smlouva o , Anonymizováno, , předsmluvní el. komunikace z 10. 11. 2022 a předsmluvních informací, detailu pohybů na účtu žalobkyně, výpis z účtu žalovaného za měsíc 5-7/2022, jeho OP a výplatního lístku za 7/2022, potvrzení o inkasu, výstup z lustrací, potvrzením žalobkyně o úhradě předchozího dluhu a o opakované platební instrukci, upomínkami ze dne 21. 3. 2023 a ze dne 5. 4. 2023, dopisem právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 18. 8. 2023 o zesplatnění úvěru s předžalobní upomínkou.

4. Na základě dokazování uvedenými listinami dospěl soud k těmto zjištěním: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč. Kromě toho si účastníci sjednali doplňkovou službu Podpora umožňující žalovanému odklad, resp. přerušení splátek nad standardní rámec sjednaný ve smlouvě o úvěru, za kterou se zavázal zaplatit měsíčně 1 934 Kč. Část úvěru ve výši 14 000 Kč si žalobkyně započetla jako náklad s vyřízením úvěru, částku ve výši 115 964 Kč si žalobkyně připsala na svůj účet jako částku úhrady původního nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému a částku 10 036 Kč pak bezhotovostně převedla na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 72 splátkách po 6 056 Kč (4 122 Kč úvěr + 1 934 Kč , Anonymizováno, . Žalovaný ke dni prodlení na úvěr zaplatil žalobkyni celkem částku 36 336 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 %, RPSN pak ve výši 39,84 %. Žalovaný se zavázal hradit úvěr vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, a to včetně úroků a služby Podpora. Ze svého účtu poukázal žalovaný na účet žalobkyně verifikační poplatek 1 Kč a na uvedený účet byla žalobkyní poukázána žalovanému část poskytnutého úvěru po odečtení poplatku za úvěr a úhrady nesplaceného úvěru, kteréžto platby si žalobkyně z celkové výše poskytnutého úvěru odečetla. Dopisem ze dne 18. 8. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do 22. 9. 2023. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky poté, co ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „ZSÚ“) prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

5. Na základě popsaných zjištění z listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzený smluvní vztah existující na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené žalobkyní a žalovaným dne 10. 11. 2022.

6. Tvrzené výše popsané smlouvy byly uzavřeny ve smyslu ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný jako spotřebitel. Vedle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") je tak na daný případ nutno aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření shora uvedených úvěrových smluv.

7. Úprava provedená ZSÚ sleduje, stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele, primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Je totiž typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka, na rozdíl od spotřebitele, který z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Z těchto důvodů občanský zákoník poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk. Tak podle § 1812 odst. 2 o. z., se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele a podle § 1813 o. z., se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ZSÚ jsou v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů zakázané nekalé obchodní praktiky a je pak i zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

8. Mezi smlouvou o spotřebitelském úvěru a smlouvou o zřízení doplňkové služby Podpora existuje zjevná provázanost. Ačkoliv účastníci smlouvy opakovaně deklarují, že se jedná o službu nepovinnou, zřízenou na žádost zákazníka, je zcela evidentní, že tomu tak není. Smlouva o úvěru předpokládá pro vyplacení úvěru nastavení inkasního limitu z účtu spotřebitele ve prospěch žalobkyně ve výši částky, která nekoresponduje s výší měsíční splátky úvěru, neboť limit ve výši 6 056 Kč více než 2 x převyšuje splátku úvěru a splátku služby Podpora zároveň. Spotřebitel se ve smlouvě o doplňkové službě současně zavázal k doplacení celkové ceny služby Podpora pro případ, že úvěr bude zesplatněn. Primárně soud proto posuzoval smlouvu o zřízení doplňkové služby Podpora a výše uvedená ustanovení ZSÚ na ně aplikoval. Žalovaný se v ní totiž zavázal zaplatit žalobkyni poplatky za možnost využití odkladu splátek úvěru či přerušení, a nikoliv za to, zda tato práva ve skutečnosti vůbec zrealizuje, tedy nikoliv za to, zda mu žalobkyně v tomto směru vůbec nějaké protiplnění poskytne. Protože spotřebitel má žalobkyni platit pouze za možnost nějakých výhod bez ohledu na jejich skutečnou realizaci, považuje soud tuto smlouvu za jednoznačně nerovnovážnou a k tíží spotřebitele. Z toho důvodu se k této smlouvě nepřihlíží.

9. Z obsahu smluv je zřejmé, že platba doplňkové služby není platbou za poskytnuté služby, ale ve skutečnosti se jedná o skryté úroky úvěru, což lze vysledovat předně ze zmiňované absence jakéhokoliv protiplnění ze strany žalobkyně. Závěr o skrytém úročení úvěru soud dovozuje i z ujednání, podle kterého by měl spotřebitel v případě zesplatnění úvěru zaplatit mimo dosud neuhrazenou část , Anonymizováno, i úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení a to tedy i tehdy, pokud by se celý závazek ze smlouvy o úvěru stal splatným pro prodlení spotřebitele a tedy v době, kdy by již žádná možnost odkladu či přerušení splátek v úvahu nepřicházela; v případě prodlení by tak spotřebitel zaplatil kromě sjednaného úroku ještě další částku za teoreticky sjednanou doplňkovou službu ve výši odpovídající přibližně 1,5 násobku sjednaného úroku. Závěr o skrytém úročení podtrhuje i skutečnost, že platba za doplňkovou službu nenašla svůj odraz ve výši roční procentní sazby nákladů, což by při úročení neskrytém nebylo možné. Soud závěr o skrytém úročení dovozuje i proto, že výše plateb za doplňkové služby, jak je soudu i žalobkyni známo, se u různých smluv o úvěru liší v návaznosti na to, jaká výše samotného úvěru byla spotřebiteli poskytnuta. Pokud by se mělo jednat o platby za skutečné služby, musela by být jejich výše vždy stejná.

10. Žalobkyně coby odborník, který podniká v oblasti poskytování úvěrů, má ve vztahu ke spotřebitelům postupovat maximálně transparentně a srozumitelně. Právní jednání, kterým se snaží skrýt úroky do jiných plateb za jakési fakticky neexistující a abstraktní protiplnění, a tím je nezahrnout do reálné výše úrokové sazby, potažmo RPSN, soud hodnotí jako nepoctivé ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a současně jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Popsané jednání nepožívá právní ochrany a lze jej zároveň posoudit jako nekalou obchodní praktiku.

11. Ze shora popsaných důvodů týkajících se vzájemné propojenosti smluv a skrytého úročení soud nakonec dospěl k závěru, že samotnou smlouvu o úvěru nelze oddělit od smlouvy o doplňkových službách, sama o sobě totiž neobstojí a představuje pouze zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 o. z., k němuž soud podle § 554 o. z., také nepřihlíží. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Vzájemnou oddělitelnost všech smluv je nutné posuzovat z hlediska obsahového, tedy k čemu směřovala vůle jednající osoby, nikoliv pouze formálního. Z výše uvedeného je jasné, že pokud by žalovaný neuzavřel smlouvu o inkasní službě a smlouvu , Anonymizováno, , nikdy by s žalovaným neuzavřela smlouvu o úvěru s úrokovou sazbou 29 % p. a., ale nutně by byla bývala smlouva o úvěru uzavřena se zcela jinými parametry, pokud by ji ovšem žalobkyně vůbec uzavřela.

12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

13. Protože ke zdánlivému jednání se nepřihlíží, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky úvěru ve výši bez právního důvodu. Přestože úvěr byl dohodnut na částku 140 000 Kč, žalovaný fakticky obdržel pouze částku 115 964 Kč na splacení svého dřívějšího závazku vůči žalobkyni a částku 10 036 Kč, jak to dokládají žalobkyní předložené detaily pohybu na účtech. Z poskytnutého úvěru si žalobkyně odepsala ve svůj prospěch částku 14 000 Kč jako náklad související s poskytnutím úvěru, v její prospěch byla připsány splátky ve výši 36 336 Kč a obdržela verifikační platbu 1 Kč. Soud tudíž započítává veškeré platby provedené žalovaným na účet žalobkyně a platby žalobkyně poskytnuté žalovanému, neboť všechny shora citované smlouvy od sebe obsahově nelze oddělit, jak bylo výše popsáno. Tyto platby jsou účastníci povinni vzájemně si vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Z uvedeného důvodu soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 103 664 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je po celou dobu řízení pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení je přiměřená jeho možnostem, a proto určil splatnost podle obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud jde o požadavek žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení, tak přiznaný nárok žalobkyni představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopnosti dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a z větší části procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 056,18 Kč s ohledem na procesní úspěch ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do 74,60 % k celkovému nároku a neúspěšná (tj. úspěch žalovaného) co do 23,40 %. Její celkový úspěch tak představuje 53,20 %. Celkové náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 412 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/96 Sb. za dva úkony právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) /převzetí a příprava, podání návrhu/ po 6 540 Kč, jeden poloviční úkon dle § 11 odst. 2 písm. h) ve výši 3 270 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, tedy ve výši 22 622 Kč. Úspěch žalobkyně ve výši 53,20 % pak představuje částku 12 056,18 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

15. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.