9 C 45/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; anonymizována čtyři slova , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 932 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 436,68 Kč, - s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 473 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 746 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 25. 1. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny úvěru 12 000 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeném, dále smluvní pokutu 1 932 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 825 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 12 000 Kč, současně mezi stranami byl dohodnuto splacení úvěru do 28. 3. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena 13. 9. 2021. Na předžalobní výzvu ze dne 13. 12. 2021 žalovaný nereagoval.

2. Podáním ze dne 4. 4. 2022 vzala žalobkyně zčásti zpět žalobu týkající se smluvní pokuty 1 932 Kč a kapitalizovaného úroku 2 825 Kč s odůvodněním, že požaduje toliko zaplacení jistiny dluhu 12 000 Kč, protože nemá k dispozici důkazy o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud proto žalobu v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně zčásti zastavil co do částky 4 757 Kč podle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. usnesením ze dne 22. 3. 2022.

3. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dle § 115a o. s. ř. postupem dle § 49 o. s. ř.

4. Soud dále pokračoval v řízení, nařídil jednání, k němuž se nikdo nedostavil, přičemž žalobkyně a její právní zástupce svou neúčast předem písemně omluvili a souhlasili s jednáním a rozhodnutím v jejich nepřítomnosti. Soud ve věci jednal a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě konkretizované v odůvodnění rozsudku v odstavci prvním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 12 000 Kč, že se do jeho dispozice tato částka dostala převodem na jeho účet 26. 2. 2021 částka 10 000 Kč a dne 1. 3. 2021 částka 2 000 Kč, pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena dopisem z 13. 12. 2021. Žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zapsala o osobě žalovaného jako dlužníka údaje potvrzené podpisem žalovaného, a to jeho korespondenční adresu a adresu trvalého pobytu, jakož i údaje shora o předmětu úvěru již specifikované. U žalovaného chybí údaje ohledně jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, pročež žalobkyně omezila žalobu toliko na zaplacení jistiny úvěru 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady s uplatněním pohledávky. Na předžalobní výzvu ze dne 13. 12. 2021 žalovaný nereagoval. (Prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] dokladu o převodu úvěru na účet žalovaného ze dne 26. 2. a 1. 3. 2021 – výpis z účtu [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], sdělení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2021, předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2021).

6. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.

7. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřil a ani žalovaného nevyzval k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, že je zaměstnán, jaký má zdroj příjmu a jaké výdaje na živobytí a případně dluhy. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaným bez toho, aby byla podložena dalšími doklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.).

10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 12 000 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky žalobkyni dosud nevrátil, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 12 000 Kč, a to jistinu úvěru. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to rovněž ohledně částky spojené s uplatněním pohledávky, jak ve výroku rozsudku uvedeno.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádný z účastníků neměl plný úspěch ve věci. Celkové náklady řízení činí částku 2 452 Kč., v níž je zahrnuta odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k zaplacení a sepis žaloby) po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby, celkem 1 200 Kč zvýšených o položku 21 % DPH o 252 Kč v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř., takže náklady řízení včetně soudního poplatku 1 000 Kč a DPH činí celkem 2 452 Kč. Částečné zpětvzetí učiněné žalobkyní v celkové výši 4 757 Kč je třeba považovat za neúspěch ve věci, což oproti tomu znamená úspěch žalovaného. Po porovnání úspěchu žalobkyně ve výši 86% a odečtení úspěchu žalovaného 14% činí konečný úspěch žalobkyně 72% z částky 2 452 Kč, tj. 1 746 Kč. Tuto částku, v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil soud zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Jelikož soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 písm. a) Sazebník soudních poplatků, tj. do výše 1 000 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila soudní poplatek v částce 800 Kč, je proto povinna doplatit na účet Okresního soudu v Opavě částku 200 Kč.