9 C 45/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 142 250,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 245,83 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje prvým měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů, pod ztrátou výhody splátekII. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 77 005,10 Kč s úrokem 5,90 % ročně z částky 140 400,93 Kč od 12. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 840,59 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 140 400,93 Kč od 12. 8. 2023 ve výši 15 % ročně do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 896,73 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 142 250,93 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru k účtu č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, a na základě které poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 275 000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal dne , datum, . Žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru s úrokem 9,9 % p.a. vždy k 16 dne v měsíci počínaje 16. 4. 2017 a poslední splátka nejpozději k 16. 2. 2025. Výše měsíční splátky činila 4 188 Kč. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dále dne , datum, Dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, ve kterém došlo k odkladu splátek vyčerpané jistiny úvěru a úroků na období od 20. 10. 2021 do 20. 3. 2022. Žalovaný uhradil částku téměř za 55 měsíčních splátek, další splátky neuhradil ani přes upomínky žalobkyně a dostal se do prodlení. Celkově tak žalovaný zaplatil v souvislosti se smlouvou o úvěru částku 209 754,17 Kč. Žalobkyně využila svého práva plynoucího ze smlouvy o úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 1. 3. 2023. Při podání žaloby činila výše dlužné jistiny částku 140 400,93 Kč. Žalobkyně dále požadovala žalobou přiznat kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 11. 8. 2023 ve výši 10 896,73 Kč, kapitalizovaný řádný úrok ke dni 11. 8. 2023 ve výši 12 840,59 Kč, poplatek za poskytnuté služby související s úvěrem ve výši 1 850 Kč, úrok 5,90 % p.a. z částky 140 400,93 Kč ode dne 12. 8. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 140 400,93 Kč ode dne 12. 8. 2023 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě písemně nevyjádřil. Při jednání , datum, potvrdil, že si v roce 2017 vzal od žalobkyně úvěr zjm. na úhradu dřívějších nesplacených úvěrů a částka 148 219 Kč byla zaslána na jeho účet u , Anonymizováno, , a.s. Měsíční splátka činila 4 188 Kč. V době poskytnutí úvěru pracoval v , Anonymizováno, a ten, kdo s ním úvěr sjednával pouze stačilo, že má zaměstnání a průměrný plat. Nic dalšího po něm vědět ani předložit nechtěl. Měl tehdy výdaje i s pořizováním výbavičky, kočárku a všeho potřebného, když očekávali narození dítěte, dcera se narodila , datum, . Tehdy bydleli s přítelkyní u jejích rodičů v , Anonymizováno, , měli k dispozici jedno patro, za což platili nájem 8 000 Kč měsíčně, co 3 měsíce vodu 2 500 Kč a co 3 měsíce platili rodičům 15 000 Kč na uhlí. Svoje si platili oni sami. Když se žalovaný vybodoval a přišel o papíry, tak i o práci a dostal se do dluhů. Banka sice měla výpisy z jeho účtu, kam mu chodila výplata, ale nebyly tam např. výdaje na bydlení, které se platily hotově. 7 měsíců je na ÚP, odkud nedostává žádné dávky, ale je rád, že za něho platí sociální a zdravotní pojištění. Snaží se vydělat něco brigádami a výpomocí zjm. za nocleh a jídlo. Za ten teď ale platí měsíčně 2 000 Kč a výživné na dceru 2 000 Kč měsíčně. S partnerkou spolu již nežijí. Mohl by si už požádat o vrácení papírů, ale stojí to tisíce a na to nemá peníze. Jedná se známým, zda by mu v tomto pomohl. Částku, kterou žalobkyně požaduje neuznává, je pro něj nereálné ji splatit, když nemá dostatek finančních prostředků. Rozhodnutí ponechává na úvaze soudu a pokud mu bude uložena povinnost nějakou část zaplatit, tak v jeho maximálních možnostech by byla měsíční splátka max. 1 000 Kč k poslednímu dni v měsíci, když peníze nedostává pravidelně.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebníku , právnická osoba, , všeobecných obchodních podmínek a standartních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byl oprávněn čerpat úvěr ve výši 275 000 Kč, doba trvání smlouvy byla sjednána na 96 měsíců, se zápůjční úrokovou sazbou 9,90 % p.a., s výší anuitní splátky 4 188 Kč, přičemž celková splatná částka činila 399 172,07 Kč. Čerpání úvěru bylo jednorázové s tím, že lhůta pro čerpání končí 15. 3 2017. Splátky měly být hrazeny převodem z účtu č. , č. účtu, , kdy první splátka byla splatná dne 16. 4. 2017. Z Dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému vznikl ke dni 6. 10. 2021 vůči žalobkyni dluh ve výši 141 944,21 Kč a vzhledem k jeho nepříznivé finanční situaci se žalobkyně s žalovaným dohodli na odkladu splátek vyčerpané jistiny Úvěru a úroků na období od 20. 10. 2021 do 20. 3. 2022 s tím, že od 20. 4. 2022 bude žalovaný splácet měsíčně částku 3 682 Kč po dobu 42 měsíců vždy k 20.dni. Úvěr měl být splacen nejpozději do 20. 11. 2025. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat předčasné splacení všech dluhů.

5. Z interních účetních dokladů ze dne , datum, bylo zjištěno, že toho dne byla zaslána částka 50 718,36 Kč na účet č. , tel. číslo, /0100 na konsolidaci úvěru žalovaného, dále částka 39 261,94 Kč na účet č. , č. účtu, a částka 36 800,35 Kč na účet č. , č. účtu, rovněž ke konsolidaci úvěrů žalovaného. , adresa, 219,35 Kč byla zaslána na účet žalovaného č. , č. účtu, rovněž dne 27. 2. 2017.

6. Z výzvy k okamžitému splacení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě aktuálně dlužné částky s tím, že pokud nebude tato částka uhrazena do 1. 3. 2023 nastane toho dne splatnost celé úvěrové pohledávky. Z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalovanému dne , datum, .

7. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 1. 9. 2023, jinak se žalobkyně obrátí na soud.

8. Z historického výpisu č. úvěru , Anonymizováno, soud zjistil, že za celou dobu trvání smlouvy žalovaný s předmětným úvěrem žalobkyni celkem částku ve výši 209 754,17 Kč.

9. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o poskytnutí optimální půjčky, ze které bylo zjištěno, že žalovaný jako žadatel o úvěr uvedl, že je svobodný, jeho čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí částku 19 550 Kč, žádný další příjem nemá, žije v nájmu, je zaměstnán od roku 2016. Dále uvedl, že jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činí 3 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, pojištění 500 Kč, nemá žádné další závazky mimo závazků u žalobkyně. V sekci hodnocení rizika je uvedeno, že žalovaný není v insolvenčním řízení, nemá účet v exekuci, nemá negativní záznam v BRKI, NRKI a v registru SOLUS. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne , datum, vystaveného společností , právnická osoba, . , adresa, bylo zjištěno, že žalovaný má u tohoto zaměstnavatele sjednán pracovní poměr od 1. 11. 2016 na dobu neurčitou jako , Anonymizováno, , přičemž průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí za poslední 3 měsíce částku 19 550 Kč. Dále pak žalobkyně předložila listinu - výstup z interního systému žalobkyně, tj. listina nadepsaná jako Datum generování kreditní informace: 27. 2. 2017, ze kterého je zřejmé, že žalovaný byl bankou vyhodnocen tak, že mu lze poskytnout úvěr ve výši úvěrového limitu nezajištěného až do 2 500 000 Kč, optimální půjčka nezajištěná 275 000 Kč. Dále pak bylo zjištěno, že žalovaný má u žalobkyně nesplacené tři úvěry, stávajícím úvěrem konsolidovat. Dále žalobkyně předložila k důkazům kopii občanského průkazu žalovaného.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 275 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíční splátkách ve výši 4 188 Kč se splatností ke každému 16. dni v měsíci počínaje 16. 4. 2017 a po uzavření Dodatku ze dne , datum, ve splátkách ve výši 3 682 Kč vždy k 20. dni v měsíci, nejpozději do 20. 11. 2025. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 399 172,07 Kč, zaplatil však za celou dobu trvání smlouvy pouze 209 754,17 Kč. Dne 12. 1. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do 1. 3. 2023. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z informací, které ji sdělil žalovaný, z údajů získaných z vlastní databáze, z informací v insolvenčním rejstříku, databáze bankovních a nebankovních registrů klientských informací a příjem žalovaného ověřila z potvrzení zaměstnavatele ze dne , datum, .

11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

13. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

15. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že vycházela především z informací získaných vlastní činností a plynoucí rovněž ze skutečnosti, že je bankou, a tudíž má účast v celé řadě zájmových sdružení, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru se v interních metodice žalobkyně promítá do celé řady vnitřních předpisů. Konkrétně tedy prověřila žalovaného v bankovních registrech klientských informací, nebankovních registrech klientských informací, registru SOLUS, ve vlastní databázi, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, dále ověřila doklad totožnosti žalovaného v databázi Ministerstva vnitra České republiky a příjem žalovaného z potvrzení od zaměstnavatele, kterého rovněž prověřila v insolvenčním rejstříku. Výdaje žalovaného žalobkyně konfrontovala s právními instituty sociální politiky a vycházela i z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu. Žalobkyně zohledňovala výdaje žalovaného ve výši 9 043 Kč s tím, že počítala s rezervou ve výši 32 % z pravidelného příjmu žalovaného. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Kromě potvrzení o příjmu žalovaného nedoložila žalobkyně žádné jiné doklady, jako např. nájemní smlouvu, výši inkasa, apod. přestože mu měla poskytnout úvěr ve výši 275 000 Kč, který měl splácet 96 měsíců po 4 188 Kč. Žalobkyně konsolidovala tři úvěry žalovaného a měla tedy informace, že žalovaný má neuhrazené závazky. Již tyto informace měly žalobkyni vést k tomu, aby se pečlivě zajímala především o skutečné konkrétní výdaje žalovaného. Žalobkyně se však v tomto ohledu spokojila pouze s údaji od žalovaného, že žije v nájmu a jeho měsíční výdaje související s bydlením činí pouze částku 3 000 Kč a ostatní výdaje bez bližší specifikace činí 1 000 Kč. Tyto údaje nekorespondují s výpovědí žalovaného při jednání 18. 6. 2024, kdy žalovaný uvedl, že kromě výše příjmu po něm nebylo ničeho dalšího požadováno a že jeho výdaje na bydlení byly výrazně vyšší, než uvádí žalobkyně a k těmto se vyjádřil ve své výpovědi. Bydleli tehdy u rodičů přítelkyně a měli i výdaje s pořizováním výbavičky pro dítě, když dcera se narodila cca za dva týdny. Uváděné ostatní výdaje v částce 1 000 Kč naprosto neodpovídá skutečnosti. Při zohlednění reálných cen v roce 2017 měly tyto údaje vzbuzovat v žalobkyni podezření o jejich pravdivosti. Soud učinil proto závěr, že žalobkyně vycházela pouze z informací uvedených samotným žalovaným, které nikterak, zejména co se výdajů týče, neověřovala. Reálnější představu ohledně skutečných pravidelných výdajů žalovaného by žalobkyně získala, kdyby si vyžádala například nájemní smlouvu, doklady o úhradách energií apod. Následně by mohla objektivně jako profesionálka vyhodnotit jeho situaci, případně žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením.

16. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smluv výdajová stránka rozpočtu žalovaného. Žalobkyně ničeho dalšího neoznačila.

17. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 275 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 209 754,17 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 65 254,83 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak soud uložil žalovanému žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených maximálně možných splátkách odpovídajících současným možnostem žalovaného, který se při jednání vyjádřil ke své nepříznivé finanční situaci, když je nezaměstnaný, nejsou mu vypláceny žádné dávky a má vyživovací povinnost k nezl. dceři 2 000 Kč měsíčně. Odepřít však žalobkyni faktickou cestou, tedy stanovením splátek např. v uvedené výši vrácení poskytnutých peněžních prostředků nelze, neboť by tím opět došlo k materiálnímu popření zákonné povinnosti vyjádřené v ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný, který byl v řízení úspěšnější (s přihlédnutím k výši příslušenství ke dni rozhodování soudu), se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.