116 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Pěnkavovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 56 236 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 133 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 25 103 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 211 Kč ve výši 11,5 % ročně od 16. 9. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 78,59 % ročně z částky 40 024,89 Kč od 16. 9. 2025 do 8. 10. 2025 ve výši 1 922,11 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 40 024,89 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16. 9. 2025 dosáhne částky 129 168 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 56 236 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 10. 3. 2025. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut dne 11. 3. 2025 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,59 % p.a. splácet ve 36měsíčních splátkách ve výši 3 289 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění) splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2025. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 299 Kč. Žalobkyně žalované oznámila schválení úvěru oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 3 289 Kč dne 12. 3. 2025, částka ve výši 3 289 Kč dne 9. 5. 2025 a částka ve výši 3 289 Kč dne 8. 8. 2025. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 14. 9. 2025. Žalobkyni tak vedle nároku na zaplacení dlužné jistiny ve výši 47 815,35 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 024,89 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 790,46 Kč) vznikl nárok i na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 6 025,32 Kč, úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 024,89 Kč ode dne 16. 9. 2025 do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 299 Kč. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z přihlášky do pojištění ze dne 10. 3. 2025, ze základní informace o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, dokladu o odeslání a přijetí SMS a z kopie občanského průkazu, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 41 000 Kč. Dále byla sjednána: zápůjční úroková sazba 78,59 %, RPSN 114,1 %, celková částka splatná spotřebitelem 107 640 Kč, výše měsíční splátky 3 289 Kč a počet splátek 36 a pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 10 % ze splátky. V listině je žalovaná označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem, e-mailem a bankovním spojením: , č. účtu, . Smlouva a přihláška do pojištění je opatřena podpisem za žalobkyni, u podpisu klienta je uveden číselný údaj nazvaný jedinečná kód: 0315599296. Totožný číselný údaj je uveden v listině označené jako důkazu o odeslání 1 Kč a v dokladu o přijetí SMS. Kopie občanského průkazu dokládá, že je vystaven na jméno žalované- z oznámení o schválení úvěru ze dne 12. 3. 2025, že žalobkyně žalované schválila úvěr k úvěrové smlouvě č. , hodnota, s tím, že doručením tohoto oznámení žalované dojde k uzavření smlouvy o úvěru- z kopie poštovní dodejky, že žalovaná dne 18. 3. 2025 svým podpisem stvrdila převzetí doporučené zásilky- z dokladu o vyplacení úvěru, že , právnická osoba, . potvrdila, že pod VS , var. symbol, byla žalované na účet č. , č. účtu, poukázaná částka 41 000 Kč- z potvrzení , právnická osoba, ., že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu- z výplatní pásky žalované za měsíc únor 2025, že čistá mzda žalované za tento měsíc činila 24 373 Kč- z předžalobní výzvy k plnění ze dne 29. 12. 025 a z podacího archu, že zástupce žalobkyně zaslal žalované dne 29. 12. 2025 doporučeně výzvu k okamžité úhradě dlužné částky ze smlouvy č. , hodnota- z karty klienta, že žalobkyně eviduje vyplacenou částku z titulu smlouvy č. , hodnota, ve výši 41 000 Kč dne 11. 3. 2025 ve prospěch žalované a úhradu ze strany žalované v celkové výši 9 867 Kč- z listiny nazvané „hodnocení klienta“, že v této listině je uveden příjem žalované ze zaměstnání ve výši 24 000 Kč a celkové výdaje 10 868 Kč- z listiny nazvané jako „výpis záznamů z registru SOLUS“, z „prohlášení klienta“, z výzvy k zaplacení a oznámení o zesplatnění (bez dokladů o odeslání) a z NRKI nezjistil soud nic právně významného.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně částku 41 000 Kč a žalovaná žalobkyni uhradila celkem 9 867 Kč. Před vyplacením uvedené částky si žalobkyně od žalované vyžádala výplatní pásku žalované za měsíc únor 2025. Předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 29. 12. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky.

5. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala shora označenou smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byly v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

12. Za daných okolností však žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání označené smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované úvěry splácet, tedy že řádně zkoumala a ověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalované v souvislosti s jejími osobními poměry, kdy v tomto směru sice označila a doložila soudu listiny, a to výplatní pásku za únor 2025, kartu klienta, „ověření bonity MLS“, výpis záznamů z registru SOLUS a z NRKI a prohlášení klienta, tyto však k prokázání řádného posuzování úvěruschopnosti nepostačují.

13. Z výše uvedených důvodů soud pak vyhodnotil předmětné smlouvy jako neplatné ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a 87 ZoSÚ. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).

14. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalované, tj. toho, o co se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 41 000 Kč, přičemž ze strany žalované bylo před podáním žaloby uhrazeno 9 867 Kč. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do částky 31 133 Kč (jako rozdílu obou částek). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřených smluv), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala (§ 573 o. z.) žalovanou k plnění výzvou odeslanou dne 29. 12. 2025. Od 3. 1. 2026 je tak žalovaná v prodlení s úhradou. Soud od uvedeného dne v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádný z účastníků nebyl převážně procesně úspěšný.

16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení jiné lhůty nebyly shledány žádné podmínky.