117 C 20/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem titul titul Lubomírem Sušněm ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] se smluvním úrokem z prodlení 0,2 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V řízení se žalobce jako zapůjčitel domáhal po žalované jako vydlužiteli, zaplacení částky [částka], představující dosud neuhrazenou jistinu ze zápůjčky [částka] a úroku z ní [částka], po odečtení 11 dosavadních splátek v celkové výši [částka] (11x [částka]). Dále se žalobce domáhal též [částka] smluvní pokuty za prodlení s platbou 12. splátky a splátek následujících a smluvního úroku z prodlení 0,2 % denně z částky [částka] počínaje [datum] až do zaplacení. Žalovanou částku žalovaná nezaplatila ani přes písemnou předžalobní upomínku.

2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobcem předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když skutková tvrzení v žalobě nevyžadovala doplnění a míra úspěchu žalobce nezávisela zejména na případném neunesení břemene tvrzení, či důkazního.

3. Po provedeném dokazování níže označenými listinnými důkazy předloženými žalobcem, má soud za prokázaná skutková tvrzení žalobce v žalobě a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o zápůjčce [číslo] opatřené podpisem žalované dne [datum] a žalobce dne [datum], (dále jen„ Smlouva“) uzavřeli účastníci dne [datum] písemnou smlouvu o zápůjčce peněžité částky [částka] s tím, že fakticky bude žalované převedena na účet částka [částka] po odečtení odměny za zápůjčku [částka] ve výši 5 % ze zápůjčky včetně úroku z ní, tj. ze [částka], tedy odměny ve výši [částka] (srovnej článek 4. odst. 4.2 Smlouvy). Dle Historie transakcí na účtu žalobce u [právnická osoba], byla dne [datum] převedena částka [částka] na účet označený žalovanou ve Smlouvě a to pod variabilním symbolem shodným s číslem Smlouvy. Ve Smlouvě si strany sjednaly, že zápůjčka bude splácena ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] (odst. 3.3.) vždy k 20. dni ([číslo] a [číslo] Smlouvy) kalendářního měsíce po měsíci, v němž byla zápůjčka poskytnuta, tj. celkem [částka] (odst. [číslo] Smlouvy), že pro případ prodlení přes 30 dnů se 31. dnem prodlení stává splatná celková částky včetně smluvního úroku dle odst. [číslo] Smlouvy (odst. 4.

9. Smlouvy), pro případ prodlení pak v odst. 4.

7. Smlouvy, že smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z aktuálně dlužné částky, a dále též jednorázovou motivační smluvní pokutu [částka] (odst. 4.

8. Smlouvy) pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky. Žalovaná s ohledem z celkové částky [částka] splnila dluh pouze v částce [částka], odpovídající 11 splátkám (poznámka soudu: Pokud byla 1. splátka splatná [datum], pak 11. splátka připadala na [datum]). K zaplacení tak zbývá [částka] (rozdíl 153 408 a [částka]). Žalovaná již dále ničeho ze žalované částky žalobci nezaplatila ani přes žalobcovu písemnou Výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř. ze dne [datum], která byla sepsána jeho zástupcem a odeslána dle Poštovního podacího archu dne [datum] žalované na jí ve Smlouvě označenou doručovací adresu.

4. Po právním posouzení shora prokázaného skutkového stavu soud žalobě vyhověl pouze z části. Právně soud posuzuje nárok žalobce na vrácení peněžité zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z., podle kterého má žalobce jako zapůjčitel nárok vůči žalovanému vydlužiteli v souladu s jejich písemným ujednáním ve smlouvě na vrácení peněžité zápůjčky v její dosud nesplacené výši [částka], když reálně bylo žalované zapůjčeno [částka] a žalovanou dosud žalobci zaplaceno [částka] (11 splátek po [částka]). Zápůjčka je tzv. kontrakt reálný a je tedy rozhodující nikoliv to, co bylo ujednáno, ale jak bylo následně fakticky jednáno. Samotná odměna za sjednání zápůjčky [částka] pak odpovídá transferované částce zápůjčky a soud ji neshledává nemravnou. Jen pro úplnost je potřeba zdůraznit, že argumentace žalobce, že uvedené částka odměny, respektive schopnost žalované ji žalobci zaplatit měla prokazovat její solventnost a její schopnost zápůjčku splácet, by byla pochopitelná za situace, kdyby ji žalovaná žalobci zaplatila ještě před samotným převodem finančních prostředků; to, že odměna byla jednoduše odečtena od, v tom samém okamžiku půjčované, finanční částky pak logicky o ničem takovém nemůže svědčit a vypovídat ničeho o solventnosti či schopnosti vydlužitele zápůjčku splácet.

5. V souladu s § 2392 odst. 1 o. z. si účastníci ve smlouvě sjednali úroky ze zápůjčky. Soud přihlížeje ex offo ke skutkovým tvrzením žalobce o ujednání stran smlouvy o výši úroku ze zápůjčky a výši smluveného úroku z prodlení ve smlouvě, shledává ujednání o stanovení výše úroku ze zápůjčky v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. za tzv. absolutně neplatné, neboť stanovení výše úroku ze zápůjčky [částka] na 24 měsíců v sazbě 45 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům. Soud sice souhlasí s argumentací žalobce, že v daném případě jde o ujednání mezi dvěma fyzickými osobami, kde ani jedna z nich není podnikatelem ani spotřebitelem s odkazem na rozhodnutí NS ČR ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. 32 Cdo 1519/2012 a Soudního dvora EU v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] W.V proti J.T., jimiž doložil, že vztah založený mezi účastníky smlouvou o zápůjčce nelze podřizovat ochrannému režimu zaměřenému na ochranu spotřebitelů uzavírajících smlouvy s osobami, které jednají v rámci profesionální nebo podnikatelské činnosti, když z předmětné smlouvy o zápůjčce není patrno, že by její strany vystupovaly v předmětném vztahu v rámci své podnikatelské činnosti. Je irelevantní, na rozdíl od neplatnosti relativní, kdo smlouvu podepsal dříve, kdo ji první předložil, když v daném případě jde o neplatnost tzv. absolutní, ke které soud přihlíží ex offo a takové jednání, které je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy (srov. § 576 o. z.), je neplatné co do jím zamýšlených právních následků, tedy co do úroků ze zápůjčky. Nadto je třeba rovněž odkázat na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 1668/2000, podle kterého se absolutní neplatnosti právního úkonu se může dovolávat i ten, kdo ji sám způsobil a dále též na rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, podle kterého posouzení toho, zda ujednání výše úroku ze zápůjčky bylo v souladu s dobrými mravy, nebrání skutečnost, že byl výsledkem svobodného ujednání a není též rozhodné, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil (způsobil), či zda některý z účastníků byl či nikoli v dobré víře. Soud nesouhlasí s argumentem žalobce, že sjednaná výše úroku 45 % je zcela adekvátní výši zápůjčky, délce splatnosti 2 roky a tomu, že závazek ze zápůjčky nebyl zajištěn. S odkazem na žalobcem citované rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005, s nímž se soud rovněž ztotožňuje, je třeba posuzovat přiměřenost úroku tím, zda podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, s přihlédnutím k výrazně vyšší míře rizikovosti smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy; v tamním případě pak soud shledal přiměřeným úrok, který byl dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů; zdůraznil však, že není možné tolerovat jím projednávaný extrémní případ, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem – 66 % ročně včetně zajištění tamní pohledávky zástavním právem k nemovitosti. Ve zdejší soudem projednávané věci pak považuje soud ujednání úroku ze zápůjčky v sazbě 45 % ročně, za ujednání hrubě odporující dobrým mravům a tudíž absolutně, ex tunc, neplatné. Při zjišťování nejvyšších úrokových sazeb uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček lze vycházet z údajů ČNB veřejnosti přístupným přes internet, a to z dat o úrokových sazbách korunových vkladů a úvěrů účtovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu (nikoliv např. na koupi nemovitostí apod.) (viz [webová adresa] > [ulice] menu > Statistika > ARAD-systém časových řad > Výběr dat > Měnová a finanční statistika > Měnová statistika > B. Úrokové sazby MFI >> Úrokové sazby, konkrétně pak z Tabulky B1 [číslo]: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR – nové obchody (%). Podle této tabulky taková sazba konkrétně pro měsíc červenec 2019 činila 8,92 % ročně. Ujednaný úrok ze zápůjčky 45 % ročně, je tedy více než pěti násobkem této sazby, což je z hlediska korektivu dobrých mravů neakceptovatelné a tudíž nemravné, a to i za situace, kdy jde o zápůjčku mezi fyzickými osobami a tedy i výrazně rizikovější na rozdíl od těch bankovních, byť nebyly využity zajišťovací instrumenty definované v ustanoveních § 2018 a násl. o. z. Je však třeba v této souvislosti dále zdůraznit, že takto ujednaná výše úroku s přihlédnutím k dalším ujednáním smlouvy o smluvní pokutě [částka] a smluvního úroku pro případ prodlení 0,2 % denně, tj. 73 % ročně, svědčí o tom, že ve fázi kontraktace již bylo kalkulováno s ekonomickým úmyslem na zápůjčce„ vydělat“ při předpokládaném včasném nesplnění závazků ze smlouvy, což je neakceptovatelné a završující nemravnost ujednání o takto vysokých úrocích ze zápůjčky.

6. V souladu s § 1970 o. z. si účastníci ve smlouvě sjednali též výši úroku z prodlení. Pokud jde o smluvní úrok z prodlení, soudu je známo, že jeho pevné meze nejsou stanoveny. Soud přiměřenost jeho ujednané výše 0,2 % denně, tj. 73 % ročně, posuzoval s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu a podpůrně k tomu i s obdobnými případy ze soudní judikatury. Zde je třeba odkázat zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2511/2008 kterým byla výše úroku z prodlení 0,5 % denně shledána přiměřenou, kterou pak Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 728/10 považuje právě za hranici u které již lze hovořit, jako o výši sjednaného úroku z prodlení zásadně nepřiměřené. Lze tedy uzavřít, že smluvní úrok z prodlení ujednaný ve smlouvě ve výši 0,2 % denně, tj. 73 % ročně, není ujednáním v rozporu s dobrými mravy a tudíž absolutně neplatným dle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Pouze pro úplnost je na místě dodat, že v souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2924/2009, soud při posouzení, zda sjednaná výše úroků z prodlení není v rozporu s dobrými mravy, nepřihlížel ke sjednané smluvní pokutě mezi stranami, kterou navíc v ujednané výši [částka], jak ji také žalobce v tomto řízení uplatnil, považoval zdejší soud nikoliv za nepřiměřenou. Z posledně citovaného rozhodnutí NS dále vyplývá, že naopak ale při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty, která je z hlediska částky, jejíž návratnost měla zajišťovat nízká, soud přihlíží právě k ujednané výši smluvního úroku z prodlení, jehož výše 73 % ročně tak i s ohledem na nižší smluvní pokutu odpovídá právě oné vyšší míře nejistoty návratnosti mezi fyzickými osobami při zapůjčení částky dosahující několika desítek tisíc Kč na dobu dvou let.

7. S ohledem na shora uvedené tedy soud přiznal žalobci nárok na zaplacení dosud žalovanou nevrácené jistiny [částka] (100 000 – 7 670 – 70 312), dále jednorázovou smluvní pokutu [částka] a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., za situace, kdy převážně procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci tohoto rozsudku.