118 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 43 239 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 928 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 928 Kč ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 5 311,11 Kč, úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 31 327,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 255,20 Kč, úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 31 327,07 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 157 392 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 928 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, dále smluvní pokuty ve výši 5 311 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 186 Kč spolu s úrokem ve výši efektivní sazby 83,83 % ročně vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje od ledna 2019. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo ke dni [datum] k automatickému zesplatnění úvěru a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši 36 130,26 Kč se pak žalovaný zavázal uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce třiceti dnů, ve výši 499 Kč. Žalobkyně uplatnila právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátky [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce třiceti dnů. Celková výše smluvní pokuty proto činí 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč. Žalobkyně požadovala také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou za období od [datum] do [datum] ve výši 5 311,11 Kč. Za období od [datum] do [datum] nevznikalo žalobkyni právo na zaplacení této smluvní pokuty. Žalovaný dlužné částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, která mu byla zaslána.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, adresou pro doručování, která byla shodná s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 60 splátkách po 2 186 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 83,83 % ročně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne [datum], který byl doručen žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že zaznamenaný pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činil 21 000 Kč se zdroji ze zaměstnání. Na výdaje byla žalobkyní započtena částka ve výši 3 410 Kč na žalovaného, částka 3 698 Kč na splátky [právnická osoba] a částka 1 300 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), tj. celkové výdaje 8 408 Kč. [příjmení] zdroje po započtení rezervy ve výši 1 000 Kč představovala částka 11 592 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o zaměstnavateli žalovaného ([jméno] Kozyk, [IČO]), pracovním poměru (na dobu neurčitou), rodinném stavu žalovaného (rozvedený), dosaženém vzdělání (výuční list) a formě bydlení (jiné). Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu soud zjistil, že žalovaný je od [datum] zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], [IČO] na pozici automechanik na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři kalendářní měsíce od [datum] do [datum] činil 15 867 Kč. Z Výplatní listiny za září 2018, říjen 2018 a listopad 2018 soud zjistil, že žalovaný u svého zaměstnavatele dosahoval čistého příjmu za září 2018 ve výši 15 850 Kč, za říjen 2018 ve výši 15 885 Kč a za listopad 2018 ve výši 15 866 Kč. Z Výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že ke dni [datum] činil počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného číslo [bankovní účet] + 4 551,21 Kč a konečný zůstatek na běžném účtu ke dni [datum] pak činil + 8 682,77 Kč. Celkové příjmy v období od [datum] do [datum] činily 56 603,79 Kč a výdaje 52 472,23 Kč. K datu [datum] nebyl uveden ve výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru [příjmení] žádný záznam (zjištěno z Výpisu záznamů z registru [příjmení]). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 40 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 72 138 Kč (zjištěno z Karty klienta pro číslo smlouvy [číslo]). Výzvou k zaplacení ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 34. a 35. splátky. Výzvou k zaplacení ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 34., 35. a 36. splátky. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala ho k uhrazení částky 37 928 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání ani doručení této listiny do dispoziční sféry žalovaného. Dne [datum] žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k úhradě částky 37 928 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu [adresa] (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od [datum] má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by měla význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

6. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]).

13. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně řádně nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalovaného a spoléhala se výhradně na údaje uvedené žalovaným. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně kalkulovala s výdaji na nájemné a inkaso ve výši 1 300 Kč měsíčně, které jsou podle soudu náklady nepřiměřeně nízkými a v dnešních podmínkách až nereálnými. Pokud žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalovaného, pokud jde zejména o náklady žalovaného na bydlení, tak nemohla ani objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

15. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Lze shrnout, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 72 138 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení již proto žalobkyni nenáleží ničeho, neboť nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl zcela uspokojen platbami žalovaného v celkovém rozsahu 72 138 Kč, tedy závazek účastníků zcela zanikl jeho splněním ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 o. z. Soud proto žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítnul.

16. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.