119 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 57 859 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba doručená soudu dne 12. 4. 2022 o zaplacení částky 57 859 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 57 859 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 51 883 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5 976 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky 36 587,56 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 222 912 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 28. 6. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 096 Kč spolu s úrokem ve výši 76,75 % ročně, počínaje od srpna 2017. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila celkem 130 032 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 21. 11. 2021 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 42 693,63 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 4 990 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 4 200 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 976 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 58,33 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 36 587,56 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222 912 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplňujícím podáním ze dne 13. 5. 2022 rozsáhle doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy odkazovala na obsah listin: formulář hodnocení klienta, ověřenou fotokopii občanského průkazu, výpis z NRKI, výpis ze SOLUS, předsmluvní formulář, dokument prohlášení klientů, kdy údaje zjištěné z těchto listin žalobkyně rozsáhle komentovala, rovněž připojila svůj právní názor na danou problematiku. V podrobnostech soud již na toto podání žalobkyně na tomto místě pouze odkazuje, kdy je součástí spisu.

3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila, byť byla soudem řádně vyzvána.

4. K ústnímu jednání konanému dne 16. 6. 2022 se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, svou nepřítomnost u ústního jednání neomluvila. S ohledem na tuto skutečnost soud ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v její nepřítomnosti; jednání se tak konalo pouze za přítomnosti žalobkyně, resp. jejího zástupce, který na žalobě setrval, navrhoval vyhovění žalobě vydáním rozsudku pro zmeškání. Pro úplnost soud dodává, že tento nebyl vydán, neboť v dané věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání.

5. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 30. 6. 2017 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované představuje částka ve výši 10 500 Kč, konkrétně vdovský důchod ve výši 2 152 Kč a starobní důchod ve výši 8 348 Kč, na výdaje byla započtena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, částka ve výši 821 Kč na splátky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dále částka 1 680 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje činí 5 911 Kč. Dále byla připočtena rezerva 500 Kč. Volné zdroje představovala částka 3 889 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované, dosaženém vzdělání a formě bydlení (vlastní). Z Rozhodnutí ČSSZ ze dne 3. 5. 2017 soud zjistil, že žalované byl přiznán vdovský důchod ve výši 2 152 Kč a starobní důchod ve výši 8 348 Kč, celkem tedy 10 500 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že hodnota CBS byla u žalované vypočtena na 414, což odpovídá klientovi s menší mírou rizika, klientovi v lepším segmentu klientů. Z výpisu záznamů z registru SOLUS k 28. 6. 2017 bylo zjištěno, že u žalované není uveden žádný záznam. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28. 6. 2017 ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalované ze dne 29. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo a email. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 60 splátkách po 3 096 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 76,75 % ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalované ze dne 28. 6. 2017 a podpisem žalobkyně ze dne 30. 6. 2017. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 4. 7. 2017, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, soud zjistil, že žalobkyně dne 3. 7. 2017 zaslala žalované na její účet částku 60 000 Kč. Z listiny„ karta klienta k č. smlouvy [číslo]“ bylo zjištěno, že jsou zde zaevidovány platby v období od 17. 8. 2017 do 17. 11. 2022 celkem ve výši 130 032 Kč. Z výzev k zaplacení za období od 17. 1. 2019 do 18. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila vyzvat žalovanou k zaplacení dlužných splátek. Z oznámení ze dne 21. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila oznámit žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzvat ji k uhrazení částky 51 883 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalované zaslána dne 23. 3. 2022 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 23. 3. 2022). Z Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, Prohlášení klientů ze dne 28. 6. 2017, Předsmluvního formuláře ze dne 28. 6. 2017, žádostí o úpravu splátkového kalendáře, upraveného splátkového kalendáře, žádostí o odklad splátek, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění („ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud konstatuje, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). Konečně absolutní neplatnost spotřebitelských smluv dle § 87 odst. 1 věta první spotřebitelského zákona dovodil Soudní dvůr v rozsudku ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, C -679/18, ECLI:EU:C: 2020.

15. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

17. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně zkoumala a ověřovala příjmovou stránku žalované, nezkoumala výdajovou stránku žalované, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalované. Žalobkyně dále uvedla, že mj. vycházela z informací o hodnocení klienta v registru NRKI a SOLUS, přičemž z registru NRKI však neplynou žádné relevantní informace o žalované. Žalobkyně si rovněž nijak neověřovala údaje poskytnuté žalovanou (např. o způsobu bydlení, výdajích na bydlení, které byly uvedeny pouze ve výši 1 680 Kč).

18. O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 30. 6. 2017, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

19. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované dne 3. 7. 2017 převodem na účet žalované celkem částku ve výši 60 000 Kč, žalovaná zaplatila žalobkyni v době od 17. 8. 2017 do 17. 11. 2022 celkem částku 130 032 Kč.

20. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 23. 3. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, když tato výzva byla žalované odeslána poštou dne 23. 3. 2022 na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě.

21. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 60 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 130 032 Kč.

22. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně by měla v souladu se shora citovaným ustanovením § [2991] [anonymizováno] odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, avšak v souzené věci tu není na základě matematického srovnání žalobkyní poskytnuté a žalovanou zaplacené částky žádná částka, o kterou by se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně.

23. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Není-li dán nárok na jistinu, pak není dán ani nárok na požadované příslušenství v podobě kapitalizovaného či běžícího úroku z prodlení. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

24. Výrok ad. II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela procesně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat.