119 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 054 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba doručená soudu dne 12. 4. 2022 o zaplacení částky 32 054 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 054 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 667 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4 387,09 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky 22 391,75 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 192 326 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou stranou dne 29. 1. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná strana zavázala splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 339 Kč spolu s úrokem ve výši 108,79 % ročně, počínaje od února r. 2018. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná strana uhradila celkem 130 221 Kč. Jelikož žalovaná strana úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 25. 10. 2021 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 26 269,08 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 387,09 Kč za dobu od 27. 10. 2021 do vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 75,92 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 22 391,75 Kč od 27. 10. 2021 do 19. 11. 2021, úroku ve výši 8,5 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 22 391,75 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192 326 Kč. Žalovanému byla zaslána před-žalobní výzva.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplňujícím podáním ze dne 13. 5. 2022 rozsáhle doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy odkazovala na obsah listin: formulář hodnocení klienta, ověřenou fotokopii občanského průkazu, výpis z NRKI, výpis ze SOLUS, předsmluvní formulář, dokument prohlášení klientů, informativní výpisy z bankovního účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky za říjen a listopad 2017, kdy údaje zjištěné z těchto listin žalobkyně rozsáhle komentovala, rovněž připojila svůj právní názor na danou problematiku. V podrobnostech soud již na toto podání žalobkyně na tomto místě pouze odkazuje, kdy je součástí spisu.

3. Žalovaná strana se ve věci nikterak nevyjádřila, byť byla soudem řádně vyzvána.

4. K ústnímu jednání konanému dne 16. 6. 2022 se žalovaná strana nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, svou nepřítomnost u ústního jednání neomluvila. S ohledem na tuto skutečnost soud ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v její nepřítomnosti; jednání se tak konalo pouze za přítomnosti žalobkyně, resp. jejího zástupce, který na žalobě setrval, navrhoval vyhovění žalobě vydáním rozsudku pro zmeškání. Pro úplnost soud dodává, že tento nebyl vydán, neboť v dané věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání.

5. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 31. 1. 2018 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představuje částka ve výši 14 000 Kč, konkrétně výplata ze zaměstnání, na výdaje byla započtena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, částka ve výši 2 000 Kč na děti v domácnosti, dále částka 1 700 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje činí 7 110 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 5 890 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (vlastní). Z Výplatní pásky za říjen 2017 soud zjistil, že příjem žalovaného činil 15 212 Kč, z výplatní pásky za listopad 2017 soud zjistil, že příjem žalovaného činil 13 817 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že hodnota CBS byla u žalovaného vypočtena na 505, což odpovídá klientovi s nízkou mírou rizika, klientovi v nejlepším segmentu klientů. Z výpisu záznamů z registru SOLUS k 24. 1. 2018 bylo zjištěno, že u žalovaného není uveden žádný záznam. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2018 ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalovaného ze dne 23. 1. 2018 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaná strana byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách po 3 339 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 108,79% ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného ze dne 29. 1. 2018 a podpisem žalobkyně ze dne 31. 1. 2018. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2018, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, soud zjistil, že žalobkyně dne 31. 1. 2018 zaslala žalovanému na jeho účet částku 50 000 Kč. Z listiny„ karta klienta k č. smlouvy [číslo]“ bylo zjištěno, že jsou zde zaevidovány platby v období od 21. 2. 2018 do 21. 3. 2022 celkem ve výši 130 221 Kč. Z výzev k zaplacení za období od 22. 7. 2020 do 22. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila vyzvat žalovanou stranu k zaplacení dlužných splátek. Z oznámení ze dne 25. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila oznámit žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzvat jej k uhrazení částky 27 667 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 23. 3. 2022 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 23. 3. 2022). Z Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, Prohlášení klientů ze dne 29. 1. 2018, Předsmluvního formuláře ze dne 29. 1. 2018, žádostí o úpravu splátkového kalendáře, upraveného splátkového kalendáře, žádostí o odklad splátek, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění („ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud konstatuje, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). Konečně absolutní neplatnost spotřebitelských smluv dle § 87 odst. 1 věta první spotřebitelského zákona dovodil Soudní dvůr v rozsudku ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, C -679/18, ECLI:EU:C: 2020.

14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

16. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně zkoumala a ověřovala příjmovou stránku žalovaného, nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že mj. vycházela z informací o hodnocení klienta v registru NRKI a SOLUS, přičemž z registru NRKI však neplynou žádné relevantní informace o žalované. Žalobkyně si rovněž nijak neověřovala údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu bydlení, výdajích na bydlení, které byly uvedeny pouze ve výši 1 700 Kč).

17. O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2018, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

18. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 1. 2018 převodem na účet žalovaného celkem částku ve výši 50 000 Kč, žalovaný zaplatil žalobkyni v době od 21. 2. 2018 do 21. 3. 2022 celkem částku 130 221 Kč.

19. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 23. 3. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, když tato výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 23. 3. 2022 na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě.

20. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 50 000 Kč, žalovaná strana uhradila před podáním žaloby částku 130 221 Kč.

21. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně by měla v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, avšak v souzené věci tu není na základě matematického srovnání žalobkyní poskytnuté a žalovanou stranou zaplacené částky žádná částka, o kterou by se žalovaná strana bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně.

22. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Není-li dán nárok na jistinu, pak není dán ani nárok na požadované příslušenství v podobě kapitalizovaného či běžícího úroku z prodlení. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

23. Výrok ad. II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela procesně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat.