119 C 32/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 976 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 4. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 976 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 800 Kč za dobu od 4. 9. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 672 Kč za dobu od 4. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2021 domáhala, aby soud uložil žalované straně povinnost zaplatit jí částku 36 976 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků z prodlení a zákonných úroků z prodlení. Tvrdila, že dne 25. 5. 2021 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr 10 000 Kč. Žalovaná strana byla podle úvěrové smlouvy povinna zaplatit žalobkyni celkem 18 504 Kč v 72 měsíčních splátkách po 257 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Výše úrokové sazby činila 23 % ročně a RPSN 38,64 %. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytla žalovanému na jeho výslovnou žádost doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ (za kterou měla žalovaná strana platit 176 Kč). Žalovaná strana se dostala do prodlení se splácením počínaje splátkou splatnou 15. 6. 2021, proto jí žalobkyně zaslala ve dnech 20. 6. 2021 a 5. 7. 2021 upomínky s výzvou k zaplacení dlužné splátky. Protože žalovaná strana přes upomínky dlužné částky nezaplatila, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 7. 2021, přičemž zesplatněné částky požaduje po žalovaném v tomto řízení. Konkrétně žalobkyně v řízení uplatnila nároky na jistinu úvěru (nevrácenou část úvěru) ve výši 10 000 Kč, úroky ve výši 8 504 Kč, poplatky za doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ ve výši 12 672 Kč s tím, že tyto poplatky požaduje jako škodu v důsledku porušení smluvních povinností žalovanou, dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč odpovídající 50 % nesplacené jistiny. Z jistiny úvěru, nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč a smluvní pokuty (tj. z částky 15 800 Kč) požadovala žalobkyně úroky z prodlení v zákonné výši, z požadovaných inkasních poplatků ve výši 12 672 Kč smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně tvrdila, že jí žalovaná strana neuhradila na předmětném úvěru ničeho.

2. Žalovaná strana se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání konanému dne 9. 8. 2022 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast při jednání nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.

5. Soud vzal za prokázáno, že žalovaná strana dne 25. 5. 2021 ve 15:48:32 souhlasila s návrhem smlouvy nadepsané jako„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“, ve kterém žalobkyně prohlašuje, že je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry na základě platného živnostenského oprávnění (článek 1.1). Žalobkyně se ve smlouvě zavazuje poskytnout žalovanému (žalovaná strana je v návrhu smlouvy označena jménem, příjmením, rodným číslem) peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to faktickou výplatou částky 8 000 Kč na účet žalovaného a v částce 2 000 Kč započtením s nárokem žalobkyně na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaná měla podle textu smlouvy zaplatit žalobkyni kromě samotného úvěru také úroky ve výši 8 504 Kč, tedy celkem 18 504 Kč, při úrokové sazbě 23 % p. a. a RPSN 38,64 % Tyto částky měly být podle textu smlouvy splatné v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 257 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. V čl. V. bodu 5.4. textu smlouvy bylo stanoveno, že v případě jakéhokoliv prodlení je věřitel oprávněn zaslat dlužníkovi zpoplatněnou upomínku ve výši 300 Kč a poté druhou upomínku ve výši 500 Kč. Pokud ani poté nebude dlužná částka zaplacena, žalobkyně je oprávněna požadovat úhradu celé zbývající části peněžitého závazku. Text návrhu smlouvy obsahuje dále ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení v případě prodlení žalované s úhradou dlužné částky (vše zjištěno z textu návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] který byl dne 25. 5. 2021 podepsán). Součástí zaslaných dokumentů žalovanému byl také v rámci přílohy [číslo] text„ smlouvy o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“, podle které je tato doplňková služba nepovinnou službou a žalovaný se zavazuje platit žalobkyni částku 176 Kč měsíčně (celkem 12 672 Kč). Doplňkový balíček„ [anonymizováno]“ zahrnuje možnost využití tří služeb: možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání.

6. Z listiny označené jako detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 25. 5. 2021 vzal soud za prokázáno, že toho dne byla z účtu [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného poukázána na účet žalobkyně částka 1 Kč se zprávou„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“.

7. Z listiny označené jako detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne 26. 5. 2021 vzal soud za prokázáno, že v tento den žalobkyně poukázala na účet žalovaného [bankovní účet] částku 8 000 Kč s variabilním symbolem [číslo], který odpovídá číslu návrhu úvěrové smlouvy.

8. Z potvrzení o vyplacení úvěru vzal soud za prokázáno, že žalobkyně potvrdila žalovanému vyplacení úvěru podle smlouvy. Z této listiny dále vyplývají platební instrukce pro žalovaného, konkrétně výše splátek 433 Kč, jejichž splatnost je vždy k 15. dni v měsíci od 15. 6. 2021 do 15. 5. 2027 na účet žalobkyně [bankovní účet].

9. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vzal soud za prokázáno, že ke dni 22. 5. 2021 nebylo ve věci žalovaného vedeno insolvenční řízení.

10. Z přílohy [číslo] úvěrové smlouvě - posouzení bonity spotřebitele vzal soud za prokázáno, že žalovaná strana uvedla, že její průměrný příjem za poslední 3 měsíce činí 15 612 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 1 264 Kč, sázky 0 Kč; finanční zůstatek spotřebitele činí 10 915 Kč. Podkladem pro analýzu byly pro věřitele tři výpisy z účtu. V příloze žalovaný taktéž uvedl, že má následující finanční závazky: 23 500 Kč ([anonymizováno]), 12 000 Kč ([anonymizováno]), 9 000 Kč ([anonymizováno]), 10 000 ([anonymizováno]), 2 500 Kč ([anonymizováno]).

11. Z listiny označené jako Výsledek lustrace v registru SOLUS vzal soud za prokázáno, že ke dni 25. 5. 2021 byl výsledek lustrace bez negativního záznamu.

12. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2021 do 16. 5. 2021 vzal soud za prokázáno, že počáteční zůstatek na účtu byl 0,57 Kč, že příjmy žalovaného v tomto období dosáhly částky + 317 555,02 Kč a výdaje - 302 352,98 Kč. Konečný zůstatek 15 202,61 Kč. Z těchto výpisů se podává, že příjmy žalovaného činila v daném období výplata mzdy od [právnická osoba] [právnická osoba] (cca 15 000 Kč měsíčně), výplata případných výher od [právnická osoba], a.s. a řada půjček od nebankovních institucí [anonymizováno 7 slov]. Výdaje představují zejména částky na stravování a sázení u různých sázkařských společností.

13. Z dalších důkazů již soud považuje za právně významný pro věc pouze dopis zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] datovaný dne 21. 7. 2021 nadepsaný jako Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení, ve kterém zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k předčasnému splacení pohledávek z úvěrové smlouvy [číslo] jejichž výši vyčíslil na 37 008,65 Kč, a to ve lhůtě do 3. 9. 2021. Z poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že zástupce žalobkyně odeslal uvedený dopis dne 21. 7. 2021 žalovanému na jeho adresu v [obec], [ulice a číslo], kterou označil žalovaný ve smlouvě jako adresu doručovací.

14. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje skutkové závěry o vzájemné komunikaci mezi účastníky dne 25. 5. 2021, o poskytnutí částky 8 000 Kč žalobkyní na účet žalovaného a o doručení dopisu zástupce žalobkyně ze dne 21. 7. 2021 žalovanému. Ze skutkových tvrzení žalobkyně se podává, že jí žalovaná strana neuhradila na úvěr ničeho. V podrobnostech soud odkazuje na skutkové závěry uvedené u jednotlivých důkazů.

15. S ohledem na právní názor vysvětlený níže nebyly pro soud významné další navržené a provedené důkazy, a to zejména upomínky a doklady o jejich odeslání, ani žalobkyní připojené právní rozbory, zprávy a znalecké posudky, které soud pro nadbytečnost v tomto písemném vyhotovení rozsudku nehodnotil.

16. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná strana na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

17. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Sud uvádí, že by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

23. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

24. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o výdajovou stránku poměrů žalovaného. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně relativně dostatečně zkoumala příjmy žalovaného, neboť si z výpisů z účtu ověřila měsíční příjem, kterého žalovaný dosahoval. Žalobkyně si však blíže neověřovala žalovanou stranou uváděné výdaje. Pokud žalobkyně blíže nezkoumala a neověřovala výdaje žalovaného, pokud jde zejména o náklady žalovaného kupř. na bydlení, tak nemohla ani objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 25. 5. 2021 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

25. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z absolutně neplatného právního jednání částku 8 000 Kč. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná strana neuhradila žalobkyni ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 8 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k plnění výzvou ze dne 21. 7. 2021, která jí byla odeslána téhož dne. Jelikož byla žalovaná strana vyzvána k úhradě dluhu do 3. 9. 2021, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z., úroky z prodlení z dlužné částky od 4. 9. 2021, tj. ode dne, kdy se žalovaná strana dostala do prodlení (výrok I.).

26. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu co do částky 28 976 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 800 Kč za dobu od 4. 9. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 12 672 Kč za dobu od 4. 9. 2021 do zaplacení, zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

27. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované straně podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto plněním nevznikly.

28. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná strana zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.