119 C 41/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 1 952 698 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 5 324 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 324 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 947 374 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 711 267,57 Kč za dobu od 3. 5. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 160 688 Kč za dobu od 19. 5. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 713,43 Kč za dobu od 14. 6. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 705 Kč za dobu od 5. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 256 387 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 7. 8. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 952 698 Kč spolu s příslušenstvím, a zaplacení nákladů řízení, když svou žalobu odůvodnila tím, že: „ Objednávkou [číslo] ze dne 25. 11. 2019 objednal žalovaný u žalobce dodávku: 2 ks konzoly 12 KV 1-WBE -00054 4 v ceně 82 250 Kč za kus, tj. celkem v ceně 164 500 Kč bez DPH, 2 ks konzoly 20 KV 1-WBE -00054 4 v ceně 134 500 Kč za kus, tj. celkem v ceně 269 000 Kč bez DPH, 2 ks vahadla 20 K 0-WBE -000580 v ceně 526 250 Kč za kus, tj. celkem v ceně 1 052 000 Kč bez DPH, 4 ks vahadla 12 K 0-WBE -000579 v ceně 229 000 Kč za kus, tj. celkem v ceně 916 000 Kč bez DPH, celkem tedy dodávku zboží za 2 401 500 Kč bez DPH. Z dodacího listu [číslo] ze dne 30. 3. 2020 se podává, že žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo], čímž ze strany žalobce došlo k předání veškerého objednaného plnění, a tedy k úplnému splnění objednávky [číslo]. Fakturou [číslo] vystavenou dne 3. 3. 2020 na částku 2 401 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 2 905 815 Kč, splatnou dne 2. 5. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému cenu dodávky dle objednávky [číslo]. Jak je patrno z výpisu banky [právnická osoba] o pohybu na účtu žalobce č. [bankovní účet], žalovaný na fakturu [číslo] uhradil žalobci 3 splátky, a to dne 18. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč; dne 22. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč a dne 26. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč. Žalovaný následně na fakturu [číslo] uhradil žalobci další splátku, a to dne 7. 5. 2020 ve výši 250 000 Kč. Dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 18. 5. 2020 došlo k částečnému započtení pohledávky žalobce vyúčtované fakturou [číslo] to co do částky 194 547,43 Kč. Po takto provedených 4 splátkách každé po 250 000 Kč a po započtení částky 194 547,43 Kč (celkem v součtu tedy 1 194 547,43 Kč), činí stále dlužný zůstatek dluhu žalovaného na fakturu [číslo] částku v celkové výši 1 711 267,57 Kč. Objednávkou [číslo] ze dne 9. 3. 2020 objednal žalovaný u žalobce dodávku: 8 ks bronzového pouzdra, rozměrové normy D302H7/d270H7 (pod položkou [číslo]) v ceně 8 300 Kč za kus, tj. celkem v ceně 66 400 Kč bez DPH, 8 ks bronzového pouzdra, rozměrové normy D472H7/d430H7 (pod položkou [číslo]) v ceně 8 300 Kč za kus, tj. celkem v ceně 66 400 Kč bez DPH, celkem tedy dodávku zboží za 132 800 Kč bez DPH. Jak je patrno z dodacího listu [číslo] ze dne 13. 3. 2020, žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo], čímž ze strany žalobce došlo k předání veškerého objednaného plnění, a tedy k úplnému splnění objednávky [číslo]. Fakturou [číslo] vystavenou dne 19. 3. 2020 na částku 132 800 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 160 688 Kč, splatnou dne 18. 5. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému cenu dodávky dle objednávky [číslo]. Žalovaný na svůj dluh žalobcem vyúčtovaný fakturou [číslo] neuhradil ničeho a tento tedy činí stále dlužných 160 688 Kč. Emailem ze dne 2. 3. 2020 objednal pan [jméno] [příjmení], ředitel produktové skupiny [název] [anonymizováno] žalovaného u žalobce dodávku 4 kusů šroubů, jejichž specifikaci přiložil k emailu ve formě výkresového listu [číslo] [anonymizována tři slova]. Jak je patrno z dodacího listu [číslo] ze dne 13. 3. 2020, žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle emailu ze dne 2. 3. 2020, a to konkrétně 4 ks šroubů M30x160 dle výkresového listu [číslo] [anonymizována tři slova], čímž ze strany žalobce došlo k předání veškerého objednaného plnění, a tedy k úplnému splnění objednávky obsažené v emailu ze dne 2. 3. 2020. Fakturou [číslo] vystavenou dne 26. 3. 2020 na částku 4 400 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 5 324 Kč, splatnou dne 25. 5. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému celkovou cenu dodávky dle objednávky obsažené v emailu ze dne 2. 3. 2020. Žalovaný na svůj dluh žalobcem vyúčtovaný fakturou [číslo] neuhradil ničeho a tento tedy činí stále dlužných 5 324 Kč. Objednávkou [číslo] ze dne 24. 2. 2020 objednal žalovaný u žalobce dodávku 1 ks lávky u zdvihadla KOR9-1 13679-01 v ceně 119 500 Kč bez DPH. Jak je patrno z dodacího listu [číslo] ze dne 14. 4. 2020, žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo], čímž ze strany žalobce došlo k předání veškerého objednaného plnění, a tedy k úplnému splnění objednávky [číslo]. Fakturou [číslo] vystavenou dne 14. 4. 2020 na částku 119 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 144 595 Kč, splatnou dne 13. 6. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému celkovou cenu dodávky dle objednávky [číslo], vyjma nákladů na železniční přepravu lávky na trase [obec]. Emailem ze dne 21. 4. 2020 objednala paní [jméno] [příjmení], vedoucí odborného útvaru Nákup žalovaného přepravu lávky na trase [obec] k objednávce [číslo] v ceně 10 500 Kč bez DPH. Fakturou [číslo] vystavenou dne 5. 5. 2020 na částku 10 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 12 705 Kč, splatnou dne 4. 7. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na přepravu lávky na trase [obec]. Z výpisu banky [právnická osoba] o pohybu na účtu žalobce č. [bankovní účet] se podává, že žalovaný na fakturu [číslo] uhradil žalobci jednu splátku, a to dne 29. 7. 2020 ve výši 81 881,57 Kč. Po takto provedené splátce ve výši 81 881,57 Kč, činí stále dlužný zůstatek dluhu žalovaného na fakturu [číslo] částku ve výši 62 713,43 Kč a zůstatek dluhu žalovaného na fakturu [číslo] částku ve výši 12 705 Kč. Celkový touto žalobou uplatněný nárok v součtu shora uvedených položek tedy činí 1 952 698 Kč. Žalobci dále vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení se zaplacením shora uvedených faktur ve výši zákonné sazby, za dobu počínající dnem následujícím po dni jejich splatnosti. Dne 8. 7. 2020 zaslal právní zástupce žalobce žalovanému prostřednictvím jeho datové schránky výzvu k plnění ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., kterou si žalovaný ze své datové schránky vyzvedl dne 13. 7. 2020. Přes obdržení této výzvy žalovaný na svůj dluh žalobci neuhradil ničeho a žalobci nezbylo než se svého nároku domáhat podáním žaloby.“ 2. V rámci jednání konaného dne 20. 5. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 5 324 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 324 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení.

3. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 až 6 občanského soudního řádu a řízení v předmětném rozsahu výrokem I. tohoto rozhodnutí zastavil.

4. V rámci odporu žalované ze dne 26. 10. 2020 proti platebnímu rozkazu, který byl ve věci vydán, žalovaná uvedla, že s výše uvedeným tvrzením žalobkyně nesouhlasí, neboť pohledávky žalobkyně v plném rozsahu zanikly jednostranným započtením pohledávek žalované proti pohledávkám žalobkyně. „ Všechny shora uvedené pohledávky žalobkyně zanikly jednostranným započtením, které bylo realizováno kompenzačním projevem ze dne 21. 7. 2020 nazvaným jako„ Oznámení o započtení pohledávek“ („ kompenzační projev“), který byl žalobkyni zaslán prostřednictvím datové schránky a dále prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Žalovaná dopisem označeným jako„ Uplatnění nároku – výzva k plnění“ ze dne 3. 7. 2020 („ uplatnění nároku“), uplatnila u žalobkyně nárok na úhradu, resp. vrácení finančních prostředků, které žalobkyni uhradila za dodávku zboží, které jí však nikdy nebylo dodáno. Žalobkyně předstírala dodávky zboží žalované, a to na základě neplatných objednávek, jejichž neplatnosti se žalovaná dovolala v rámci Uplatnění nároku. Ze strany žalobkyně byly žalované zasílány faktury za údajně vyrobené a následně pak dodané zboží, které však žalované nikdy dodáno nebylo. Tyto faktury žalovaná řádně a v plné výši uhradila. Následnou kontrolou však bylo zjištěno, že žádné zboží vyúčtované těmito fakturami, nebylo žalované nikdy dodáno. Na uvedené skutečnosti byla žalobkyně upozorněna již dopisem ze dne 15. 6. 2020, ve kterém byla žalobkyně upozorněna na neoprávněně vystavené faktury [číslo] a [číslo] za fiktivní dodávky, tedy za nikdy nedodané zboží. V rámci následného interního auditu žalovaná dále zjistila, že uvedené faktury [číslo] [číslo] nejsou jediné faktury, které byly ze strany žalobkyně neoprávněně vystaveny za fiktivní dodávky, a které byly žalobkyni uhrazeny, aniž by ze strany žalobkyně bylo dodáno jakékoliv zboží. Žalovaná předkládá tabulku s přehledem zjištěných fiktivních dodávek od žalobkyně a konkrétní přehled neoprávněně vystavených faktur za nikdy nedodané zboží, které byly vystaveny žalobkyní a které byly ze strany žalované v plné výši (1 952 698 Kč) uhrazeny; tato tabulka byla i obsahem uplatnění nároku: č. obj.; název artiklu; faktura č.; datum uhrazení faktury; cena bez DPH v Kč; cena s DPH v Kč [číslo]; Mezikruží; [číslo]; 27.06.2018; 29.000; 35.090 [číslo]; Mezikruží; [číslo]; 10.01.2019; 46.400; 56.144 [číslo]; Mezikruží; [číslo]; 28.02.2019; 34.800; 42.108 [číslo]; Plech; [číslo]; 29.04.2019; 50.200; 60.742 [číslo]; Plech; [číslo]; 20.06.2019; 38.000; 45.980 [číslo]; Mezikruží; [číslo]; 31.08.2019; 34.800; 42.108 [číslo]; Mezikruží; [číslo]; 31.08.2019; 34.800; 42.108 [číslo]; Mezikruží; [číslo]; 28.11.2018; 150.800; 182.468 [číslo]; Kryty lanovic; [číslo]; 29.01.2020 06.02.2020; 206.611 228.338; 250.000 <b>276.350</b> [číslo]; Kryty lanovic; [číslo]; 15.01.2020 21.01.2020 30.12.2019; 206.611 288.578 144.809 120.000; 250.000 <b>349.180</b> <b>175.219</b> <b>145.200</b> Ohledně všech objednávek výše uvedených v tabulce se žalovaná dovolala jejich neplatnosti v rámci Uplatnění nároku, který byl žalobkyni doručen dne 7. 7. 2020. Ze strany žalobkyně se jednalo o nepoctivé jednání, kdy veškeré výše uvedené finanční prostředky v celkové výši 1.952.698 Kč, které byly žalovanou na základě výše uvedených faktur uhrazeny, byly žalobkyní získány zjevně protiprávně a bez řádného právního důvodu. Žalobkyně neměla a nemá na tyto peněžní prostředky nárok a byla tak povinna tyto peněžní prostředky vrátit zpět žalované, na což byla žalobkyně upozorněna v rámci Uplatnění nároku a zároveň byla vyzvána, aby tyto peněžní prostředky vrátila žalované nejpozději do 10 dnů ode dne doručení Uplatnění nároku. Zároveň byla žalobkyně upozorněna, že pokud tak neučiní, pak žalovaná započte tyto pohledávky (všechny pohledávky označené výše v tabulce dále společně jen„ Pohledávky žalované“) vůči Pohledávkám žalobkyně. Uplatnění nároku bylo žalobkyni doručeno dne 7. 7. 2020, tudíž lhůta k plnění uplynula dne 17. 7. 2020 a tímto dnem se pohledávky žalované staly splatné. K tomuto dni nebylo ze strany žalobkyně ničeho uhrazeno, proto žalovaná přistoupila k započtení pohledávek žalované proti pohledávkám žalobce, započtení bylo realizováno kompenzačním projevem. Celková výše aktivně započítávaných pohledávek žalované činí 1 952 698 Kč a celková výše pasivně započítávaných pohledávek žalobkyně činí celkem částku 2 034 579,57 Kč. Pohledávky žalobkyně tedy provedeným zápočtem zanikly v rozsahu částky ve výši 1 952 698 Kč, a to ke dni 18. 7. 2020 v důsledku setkání s pohledávkami žalobkyně. S ohledem na provedený zápočet a pravidla uvedená v Kompenzačním projevu stále trvala po provedeném zápočtu část pohledávky žalobkyně, a to pohledávky na úhradu platby za dodávku zboží žalobkyně, která byly vyúčtována fakturou [číslo] na základě objednávky [číslo]. Tato faktura byla vystavena na částku 144.595 Kč s DPH, přičemž provedeným zápočtem došlo k zániku této pohledávky pouze v částce 62.713,43 Kč. Zbývající část této pohledávky ve výši 81.881,57 Kč žalovaná bezodkladně uhradila žalobkyni převodem na bankovní účet, což žalobkyně potvrzuje ve své žalobě, a tímto tak došlo k úplnému zániku i této pohledávky. S ohledem na shora uvedené je tedy patrné, že pohledávky žalobkyně zanikly v plném rozsahu započtením a žalobkyně tudíž nemá jakýkoliv nárok na úhradu těchto pohledávek žalobkyně a žaloba je proto nedůvodná.“ 5. Žalobkyně na podaný odpor žalované reagovala písemným podáním ze dne 11. 12. 2020, ve kterém mimo jiné uvedla. „ Žalovaná v odůvodnění odporu tvrdí vznik svého nároku na vrácení bezdůvodného obohacení použitého k započtení proti žalované částce, ke kterému mělo dojít placením faktur žalobkyně za údajně vyrobené a následně pak dodané zboží, které však dle tvrzení žalované, nikdy dodáno nebylo. Konkrétně se mělo jednat o 10 faktur žalobkyně vystavených k 10 objednávkám žalované. Žalovaná tedy tvrdí jednak to, že jí nebylo dodáno objednané zboží a dále i neplatnost těchto objednávek, které ale sama vystavila, a to z důvodu nepoctivého jednání žalobkyně. Samotnou existenci objednávek, tedy jejich vystavení žalovaná nepopírá. Pomineme-li logický rozpor této argumentace, spočívající v tom, že objednávky vystavovala, a tedy právně jednala sama žalovaná, nikoli žalobkyně, a není tedy zřejmé, jaké nepoctivé jednání žalobkyně (která ale nejednala) by mělo způsobit neplatnost jednání žalované při objednávání zboží, je tím hlavním a zásadním argumentem žalobkyně to, že tvrzení žalované o nedodání zboží je zcela nepravdivé a smyšlené. Žalobkyně tak, jako v mnoha jiných obdobných případech dříve i potom, obdržela od žalované objednávku, dodala zboží, vystavila fakturu a na tuto fakturu obdržela platbu. To, že žalovaná v rámci svých následných interních prověrek patrně předmětné zboží nenašla, neznamená, že by jej od žalobkyně dříve nepřevzala, ale zjevně něco zcela jiného. Žalobkyně ke všem žalovanou zpochybňovaným dodávkám disponuje standardní dokumentací prokazující objednání, dodání zboží, fakturaci a úhradu kupní ceny. Naproti tomu, žalovaná toliko v obecné rovině tvrdí a ničeho neprokazuje. Totéž ostatně žalobkyně žalované sdělila svým přípisem ze dne 8. 7. 2020, kterým reagovala na uplatnění nároku žalované na vrácení údajného bezdůvodného obohacení a stejně tak i svým přípisem ze dne 4. 8. 2020, kterým namítala neplatnost předmětného jednostranného kompenzačního projevu žalované obsaženého v Oznámení o zápočtu žalované ze dne 21. 7. 2020. V obou těchto sděleních zcela jednoznačně a srozumitelně žalované sděluje, že k tvrzenému, ale zcela neprokázanému bezdůvodnému obohacení nedošlo a že nárok na jeho vrácení činí sporným. Neplatnost jednostranného kompenzačního projevu žalované obsaženého v Oznámení o zápočtu žalované ze dne 21. 7. 2020 tedy žalobkyně namítla žalované ve svém přípisu ze dne 4. 8. 2020. Důvody této neplatnosti započtení žalobkyně spatřuje v neexistenci k započtení použité pohledávky, resp. v její nezpůsobilosti k započtení ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, jelikož, pakliže vůbec existuje, se dle názoru žalobce jedná o pohledávku nejistou a neurčitou. Žalobkyně proti této kompenzační námitce vznáší námitku její nepřípustnosti z důvodu, že se jedná o pohledávku nejistou, a tedy k započtení nezpůsobilou.“ 6. Soud provedl v řízení dokazování, v rámci kterého zjistil následující skutečnosti:

7. Co so žalobního nároku ve výši 1 711 267,57 Kč týče, pak soud provedl důkaz nákupní objednávkou [číslo] ze dne 25. 11. 2019, dodacím listem [číslo] fakturou [číslo] ze dne 3. 3. 2020, výpisem z účtu č. [bankovní účet] a dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek. Soud zjistil, že objednávkou [číslo] ze dne 25. 11. 2019 objednal žalovaný u žalobce dodávku: 2 ks konzoly 12 KV 1-WBE -00054 4 v ceně 82 250 Kč za kus, tj. celkem v ceně 164 500 Kč bez DPH, 2 ks konzoly 20 KV 1-WBE -00054 4 v ceně 134 500 Kč za kus, tj. celkem v ceně 269 000 Kč bez DPH, 2 ks vahadla 20 K 0-WBE -000580 v ceně 526 250 Kč za kus, tj. celkem v ceně 1 052 000 Kč bez DPH, 4 ks vahadla 12 K 0-WBE -000579 v ceně 229 000 Kč za kus, tj. celkem v ceně 916 000 Kč bez DPH, celkem tedy dodávku zboží za 2 401 500 Kč bez DPH. Z dodacího listu [číslo] ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo]. Fakturou [číslo] vystavenou dne 3. 3. 2020 na částku 2 401 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 2 905 815 Kč, splatnou dne 2. 5. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému cenu dodávky dle objednávky [číslo]. Z výpisu banky [právnická osoba] o pohybu na účtu žalobce č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný na fakturu [číslo] uhradil žalobci 3 splátky, a to dne 18. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč; dne 22. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč a dne 26. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč. Žalovaný následně na fakturu [číslo] uhradil žalobci další splátku, a to dne 7. 5. 2020 ve výši 250 000 Kč. Z Dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 18. 5. 2020 soud zjistil, že došlo k částečnému započtení pohledávky žalobce vyúčtované fakturou [číslo] to co do částky 194 547,43 Kč.

8. Co so žalobního nároku ve výši 5 324 Kč týče, pak soud provedl důkaz emailem ze dne 2. 3. 2020, výkresovým listem [číslo] [anonymizována tři slova], dodacím list [číslo] [rok] a fakturou [číslo]. Žalobkyně však vzala svou žalobu v rámci tohoto nároku částečně zpět, konkrétně co do částky ve výši 5 324 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 324 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení. Soud tedy řízení v předmětném rozsahu zastavil.

9. Co so žalobního nároku ve výši 160 688 Kč týče, pak soud provedl důkaz nákupní objednávkou [číslo] ze dne 9. 3. 2020, dodacím listem [číslo] fakturou [číslo] ze dne 19. 3. 2020. Soud zjistil, že objednávkou [číslo] ze dne 9. 3. 2020 objednal žalovaný u žalobce dodávku: 8 ks bronzového pouzdra, rozměrové normy D302H7/d270H7 (pod položkou [číslo]) v ceně 8 300 Kč za kus, tj. celkem v ceně 66 400 Kč bez DPH, 8 ks bronzového pouzdra, rozměrové normy D472H7/d430H7 (pod položkou [číslo]) v ceně 8 300 Kč za kus, tj. celkem v ceně 66 400 Kč bez DPH, celkem tedy dodávku zboží za 132 800 Kč bez DPH. Z dodacího listu [číslo] ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo] – parafa žalované na předmětném dodacím listu je zcela shodná s parafou, kterou žalovaná opatřila dodací list [číslo] ze dne 30. 3. 2020, na kterém připojila taktéž razítko společnosti. Fakturou [číslo] vystavenou dne 19. 3. 2020 na částku 132 800 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 160 688 Kč, splatnou dne 18. 5. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému cenu dodávky dle objednávky [číslo].

10. Co so žalobního nároku ve výši 75 418,43 Kč týče, pak soud provedl důkaz nákupní objednávkou [číslo], dodacím listem [číslo] ze dne 14. 4. 2020, fakturou [číslo] ze dne 14. 4. 2020, emailem ze dne 20. 4. 2020, fakturou [číslo] ze dne 5. 5. 2020 a listinou nazvanou pohyby na účtu [právnická osoba] Z objednávky [číslo] ze dne 24. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný objednal u žalobce dodávku 1 ks lávky u zdvihadla KOR9-1 13679-01 v ceně 119 500 Kč bez DPH. Z dodacího listu [číslo] ze dne 14. 4. 2020 soud zjistil, že autodopravce téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo]. Fakturou [číslo] vystavenou dne 14. 4. 2020 na částku 119 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 144 595 Kč, splatnou dne 13. 6. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému celkovou cenu dodávky dle objednávky [číslo], vyjma nákladů na železniční přepravu lávky na trase [obec]. Z emailu ze dne 21. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná – konkrétně paní [jméno] [příjmení], vedoucí odborného útvaru – nákup, objednala přepravu lávky na trase [obec] k objednávce [číslo] v ceně 10 500 Kč bez DPH. Fakturou [číslo] vystavenou dne 5. 5. 2020 na částku 10 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 12 705 Kč, splatnou dne 4. 7. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na přepravu lávky na trase [obec]. Z výpisu banky [právnická osoba] o pohybu na účtu žalobce č. [bankovní účet] se podává, že žalovaný na fakturu [číslo] uhradil žalobci jednu splátku, a to dne 29. 7. 2020 ve výši 81 881,57 Kč. Po takto provedené splátce ve výši 81 881,57 Kč, činí stále dlužný zůstatek dluhu žalovaného na fakturu [číslo] částku ve výši 62 713,43 Kč a zůstatek dluhu žalovaného na fakturu [číslo] částku ve výši 12 705 Kč.

11. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 7. 2020, včetně doručenky datové zprávy, soud zjistil, že dne 8. 7. 2020 zaslal právní zástupce žalobce žalovanému prostřednictvím jeho datové schránky výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř., kterou si žalovaný ze své datové schránky vyzvedl dne 13. 7. 2020.

12. Provedené důkazy jsou dle názoru soudu dostačující pro skutkový závěr soudu, proto již další navrhované důkazy soud neprováděl, resp. tyto zamítnul. Pokud soud v řízení provedl další důkazy, ze kterých ve svém rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci. <b>13. Po takto provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> Objednávkou [číslo] ze dne 25. 11. 2019 objednal žalovaný u žalobce dodávku: 2 ks konzoly 12 KV 1-WBE -00054 4 v ceně 82 250 Kč za kus, tj. celkem v ceně 164 500 Kč bez DPH, 2 ks konzoly 20 KV 1-WBE -00054 4 v ceně 134 500 Kč za kus, tj. celkem v ceně 269 000 Kč bez DPH, 2 ks vahadla 20 K 0-WBE -000580 v ceně 526 250 Kč za kus, tj. celkem v ceně 1 052 000 Kč bez DPH, 4 ks vahadla 12 K 0-WBE -000579 v ceně 229 000 Kč za kus, tj. celkem v ceně 916 000 Kč bez DPH, celkem tedy dodávku zboží za 2 401 500 Kč bez DPH. Žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo], Fakturou [číslo] vystavenou dne 3. 3. 2020 na částku 2 401 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 2 905 815 Kč, splatnou dne 2. 5. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému cenu dodávky dle objednávky [číslo]. Žalovaný na fakturu [číslo] uhradil žalobci 3 splátky, a to dne 18. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč; dne 22. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč a dne 26. 5. 2020 splátku ve výši 250 000 Kč. Žalovaný následně na fakturu [číslo] uhradil žalobci další splátku, a to dne 7. 5. 2020 ve výši 250 000 Kč. Dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 18. 5. 2020 došlo k částečnému započtení pohledávky žalobce vyúčtované fakturou [číslo] to co do částky 194 547,43 Kč. Po takto provedených 4 splátkách každé po 250 000 Kč a po započtení částky 194 547,43 Kč (celkem v součtu tedy 1 194 547,43 Kč), činí stále dlužný zůstatek dluhu žalovaného na fakturu [číslo] částku v celkové výši 1 711 267,57 Kč. Objednávkou [číslo] ze dne 9. 3. 2020 objednal žalovaný u žalobce dodávku: 8 ks bronzového pouzdra, rozměrové normy D302H7/d270H7 (pod položkou [číslo]) v ceně 8 300 Kč za kus, tj. celkem v ceně 66 400 Kč bez DPH, 8 ks bronzového pouzdra, rozměrové normy D472H7/d430H7 (pod položkou [číslo]) v ceně 8 300 Kč za kus, tj. celkem v ceně 66 400 Kč bez DPH, celkem tedy dodávku zboží za 132 800 Kč bez DPH. Žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo]. Fakturou [číslo] vystavenou dne 19. 3. 2020 na částku 132 800 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 160 688 Kč, splatnou dne 18. 5. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému cenu dodávky dle objednávky [číslo]. Žalovaný na svůj dluh žalobcem vyúčtovaný fakturou [číslo] neuhradil ničeho a tento tedy činí stále dlužných 160 688 Kč. Objednávkou [číslo] ze dne 24. 2. 2020 objednal žalovaný u žalobce dodávku 1 ks lávky u zdvihadla KOR9-1 13679-01 v ceně 119 500 Kč bez DPH. Žalovaný téhož dne od žalobce převzal plnění dle objednávky [číslo]. Fakturou [číslo] vystavenou dne 14. 4. 2020 na částku 119 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 144 595 Kč, splatnou dne 13. 6. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému celkovou cenu dodávky dle objednávky [číslo], vyjma nákladů na železniční přepravu lávky na trase [obec]. Emailem ze dne 21. 4. 2020 objednala paní [jméno] [příjmení], vedoucí odborného útvaru Nákup žalovaného přepravu lávky na trase [obec] k objednávce [číslo] v ceně 10 500 Kč bez DPH. Fakturou [číslo] vystavenou dne 5. 5. 2020 na částku 10 500 Kč bez DPH, vč. DPH na částku 12 705 Kč, splatnou dne 4. 7. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na přepravu lávky na trase [obec]. Žalovaný na fakturu [číslo] uhradil žalobci jednu splátku, a to dne 29. 7. 2020 ve výši 81 881,57 Kč. Po takto provedené splátce ve výši 81 881,57 Kč, činí stále dlužný zůstatek dluhu žalovaného na fakturu [číslo] částku ve výši 62 713,43 Kč a zůstatek dluhu žalovaného na fakturu [číslo] částku ve výši 12 705 Kč. Dne 8. 7. 2020 zaslal právní zástupce žalobce žalovanému prostřednictvím jeho datové schránky výzvu k plnění ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., kterou si žalovaný ze své datové schránky vyzvedl dne 13. 7. 2020. Přes obdržení této výzvy žalovaný na svůj dluh žalobci neuhradil ničeho a žalobci nezbylo než se svého nároku domáhat podáním žaloby.

14. Celkový touto žalobou uplatněný nárok tedy činí, po částečném zpětvzetí žaloby, částku ve výši 1 947 374 Kč spolu s příslušenstvím.

15. Co se nároku na zaplacení částky ve výši 1 711 267,57 Kč částky ve výši 75 418,43 Kč spolu s příslušenstvím týče, pak soud aplikoval ustanovení § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ), které stanoví, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení § 2054 odst. 2 představuje variantu konkludentního uznání dluhu. Smyslem a účelem úpravy je, jak podle judikatury, tak komentářové literatury, zakotvit zásadu, podle níž plní-li osoba bez dalšího částečně svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, pokud výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plněním, dluh vůči ní uznává (rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 405/2013). Z uvedeného důvodu částečné plnění nezpůsobuje uznání zbytku dluhu samo o sobě. Ustanovení § 2054 odst. 2 spolu s uskutečněným částečným plněním vyžaduje vždy posouzení, zda dlužník svým plněním uznává i zbytek dluhu. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 405/2013 týkající se § 2054 odst. 2 OZ lze zcela jednoznačně dovodit, že částečně plnění dlužníka bude mít za důsledek uznání zbytku dluhu, pokud bude plnit na svůj dluh (případně i prostřednictvím třetí osoby) a výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce zpochybňuje. Soud má v daném případě za prokázáno, že žalovaná uznala svůj konkrétní dluh z konkrétní uzavřené smlouvy, a to částečným plněním, nikoli dílčím, že žalovaná nikterak nedala výslovně najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku zpochybňuje, naopak, na předmětné pohledávky bylo žalovanou započítáváno. Žalovaná je tak v prodlení, má proto nárok na zákonné úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku z těchto částek. Soud tak zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 711 267,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 711 267,57 Kč za dobu od 3. 5. 2020 do zaplacení, částku ve výši 75 418,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 713,43 Kč za dobu od 14. 6. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 705 Kč za dobu od 5. 7. 2020 do zaplacení.

16. Co se nároku na zaplacení částky ve výši 160 688 Kč spolu s příslušenstvím týče, pak soud shrnuje, že vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě, tj. soud vzal za prokázáno, že žalobkyně žalované na základě objednávky [číslo] ze dne 9. 3. 2020 dodala zboží, jehož technická specifikace je uvedena jak v objednávce, tak v dodacím listu, konkrétně dne 13. 3. 2020. Žalobkyně vyúčtovala žalované cenu dodaného zboží fakturou [číslo] ze dne 19. 3. 2020 v celkové částce 160 688 Kč s datem splatnosti 18. 5. 2020. Žalovaná na tuto fakturu neuhradila ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 8. 7. 2020. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žaloba je i v rozsahu částky 160 688 Kč důvodná. Soud konstatuje, že vzal za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná v rámci své spolupráce spolu uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., na základě které žalobkyně dodala žalované na místo žalovanou určené zboží dle objednávky žalované, žalobkyně účtovala žalované cenu dodaného zboží. Žalovaná na tuto fakturu neuhradila ničeho. Na základě uvedeného tak soud žalovanou zavázal žalobkyni zaplatit částku ve výši 160 688 Kč odpovídající neuhrazené kupní ceně dle této faktury. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžní částky vůči žalobkyni, přiznal soud rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 160 688 Kč za dobu od 19. 5. 2020 do zaplacení. Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá při absenci smluvního úroku z prodlení ze shora citovaného ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Co se procesní obrany žalované (tzv. kompenzační námitka) týče, pak soud konstatuje následující:

18. Obranou žalované v projednávané věci je její tvrzení o neexistenci žalované pohledávky z důvodu jejího zániku započtením, ke kterému mělo dojít na základě jednostranného kompenzačního projevu žalované vůči žalobkyni ze dne 21. 7. 2020 označeného jako Oznámení o započtení pohledávek. Pohledávka použitá žalovanou k tomuto započtení je žalovanou tvrzená pohledávka z titulu nároku na vrácení bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dle tvrzení žalované dojít placením faktur žalobkyně za údajně vyrobené a následně pak dodané zboží, které však dle tvrzení žalované, nikdy dodáno nebylo. Existenci této pohledávky žalobkyně z titulu nároku na vrácení bezdůvodného obohacení žalobkyně od počátku sporuje a tuto označuje za zcela k započtení nezpůsobilou.

19. Dotčené pohledávky žalované považuje soud za nekompenzabilní, a to pro jejich nejistotu a neurčitost podle § 1987 odst. 2 o.z. Okresní soud k námitce započtení v rámci procesní obrany žalované nepřihlédl, k tvrzením týkajícím se námitky započtení neprováděl důkazy. V této souvislosti soud uvádí, že aplikoval § 1987 odst. 2 o.z. na základě následujících úvah: mají-li věřitel a dlužník vůči sobě navzájem pohledávky, jejichž plnění je téhož druhu, mohou přivodit jejich zánik započtením. Započtením se pak ruší obě pohledávky v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Započtení přináší zjednodušení vypořádání vzájemných dluhů. Započtení je realizováno právním jednáním, typicky jednostranným jednáním. Účinky započtení pak mohou nastat pouze u pohledávek k započtení způsobilých. Obecnými podmínkami kompenzability je mnohost, vzájemnost a stejnorodost. Z kompenzability jsou pak vyloučeny pohledávky nevymahatelné u soudu a pohledávky nejisté a neurčité. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení tedy způsobilá není. Skrze započtení nelze jednostranně vynucovat uspokojení pohledávek obecně sporných. Započtení má sledovat odstranění vzájemných pohledávek, nikoli vyvolávat nejasnosti a následné spory. Jejich vzniku má naopak předcházet. Započtení má směřovat k nekonfliktnímu zúčtování pouze takových dluhů, jejichž existence, výše i další parametry nejsou předmětem nejistoty. Případné nejasnosti ohledně výše, splatnosti, předmětu plnění či dokonce samotné existence pohledávky mají být odstraněny především dohodou stran a nikoli řešeny jednostranně započítacím úkonem jedné strany. Za nejisté a neurčité pohledávky lze zpravidla považovat mimo jiné pohledávky, u nichž protistrana důvodně popírá samotnou existenci pohledávky – nesmí však jít o svévolné a ničím nepodložené popírání existence (Lavický Petr. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2015. Velké komentáře, s. 1141-1147). Shodně s výše uvedeným, tj. že zákaz jednostranného započtení nejisté nebo neurčité pohledávky je spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových, judikoval i Nejvyšší soud ČR, když např. ve svém rozhodnutí spisové značky 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020 uvedl, že„ smyslem a účelem ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky. V konkrétním případě žalobkyně zcela existenci pohledávky zpochybňuje, přičemž námitky žalobkyně nejsou rozhodně zcela nepodložené a zejména vyvolávají potřebu dalšího rozsáhlého dokazování, pohledávka není snadno objasnitelná.

20. Žalovaná soudu předložila v rámci svého písemného podání ze dne 26. 3. 2021 rozsáhlá skutková tvrzení a důkazy o nespornosti k započtení použitých pohledávek, konkrétně tvrzení, že ke sporným dodávkám v letech 2018 až 2019 nemohlo dojít, když z evidence vedené žalovanou (vážní systém [název]) a ani z evidence vstupů strážní služby ([název] [anonymizováno]) v areálu žalované, tyto dodávky v předem sjednaných dnech, nejsou patrné. K prokázání těchto rozsáhlých skutkových tvrzení navrhuje dokazování zahrnujícího 10 x faktury žalobkyně, 10 x objednávky žalované, interní předpis žalované, čestné prohlášení strážní služby, výslechy 2 svědků zaměstnaných ve strážní službě, výslechy 3 svědků zaměstnaných u žalované a výstupy z elektronického systému [název] v rozsahu cca 900 stran. Žalovaná taktéž navrhuje důkaz dodacími listy, které by měla předložit žalobkyně k výzvě soudu; jejich existenci však sama žalovaná sporuje, když tvrdí, že k dodávkám nedošlo. Žalovaná předkládá soudu velké množství důkazů k prokázání nespornosti pohledávky. I z tohoto úhlu pohledu je tak zcela zjevné, že se jedná o pohledávky mezi stranami sporné a nejisté, když k jejich prokázání by bylo třeba provedení tak rozsáhlého dokazování.

21. Soud má za to, že se žalovaná svým jednání snaží toto řízení námitkou započtení zdržovat; má za to, že zde je dána objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu. Soud považuje pohledávku za nejistou a z toho důvodu k započtení nezpůsobilou.

22. S odkazem na výše uvedené proto soud žalobě v rozsahu částečného zpětvzetí vyhověl, tj. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, spolu s příslušenstvím a náklady řízení.

23. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky ve výši 1 947 374 Kč s příslušenstvím, neúspěšná co do částky ve výši 5 324 Kč s příslušenstvím, resp. co do této části žalobního nároku bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí; žalobkyně tak má podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. a ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, když ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. stanoví, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

24. Soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 97 635 Kč, odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) za 8 úkonů právní služby, přičemž všechny úkony (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, výzva k plnění - § 11 odst. 1 d) AT, žaloba – písemné podání ze dne 7. 8. 2020 - § 11 odst. 1 písm. d) advokátní tarifu, písemné podání ze dne 11. 12. 2020, 19. 4. 2020 - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, další porada s klientem dne 11. 3. 2021 - § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, účast na jednání před soudem dne 16. 3. 2021, dne 20. 5. 2020 - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, v sazbě 16 100 Kč á 1 úkon právní služby, což činí celkem 128 800 Kč, náhradu hotových výdajů za uvedených 8 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 2 400 Kč (8 x 300 Kč), vše (131 200 Kč) zvýšeno v souladu s § 14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT) o 21 % DPH (27 552 Kč). Celkovou výši nákladů řízení ve výši 256 387 Kč soud uložil žalované zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.