119 C 63/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 69 217 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 408 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 608 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do 28. 4. 2020, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 508 Kč za dobu od 29. 4. 2020 do 29. 7. 2020, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 408 Kč za dobu od 30. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 22 349,69 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 349,69 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 49 539,07 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do 30. 7. 2020, spolu s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 45 661,09 Kč za dobu od 31. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 965 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se po žalované žalobou domáhala zaplacení částky 69 217 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 12. 6. 2019 (dále jen„ Smlouva“). Žalobkyně žalované poskytla na základě této Smlouvy částku 50 000 Kč s efektivní úrokovou sazbu 151,58 % ročně, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Byť žalobkyně žalované povolila odklad splátek v období od 20. 11. 2019 do 19. 12. 2019, žalovaná se přesto dostala se splácením úvěru do prodlení. Žalovaná před zesplatněním úvěru splatila pouze částku 4 098 Kč dne 29. 7. 2019, částku 4 098 Kč dne 28. 8. 2019, částku 4 098 Kč dne 18. 9. 2019 a částku 4 098 Kč dne 17. 12. 2019. Dne 23. 2. 2020 došlo v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celého úvěru, když se žalovaná se splátkou č. 6 dostala do prodlení v délce 65 dnů. V den zesplatnění byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit částku 61 381,40 Kč skládající se z dosud nezaplacené jistiny a dosavadních nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru. Jelikož po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila ještě dne 29. 4. 2020 částku 4 100 Kč a dne 30. 7. 2020 částku 4 100 Kč, žalobkyně v žalobě požadovala uhradit následující: a) dlužnou jistinu úvěru ve výši 53 181,40 Kč (tj. zbývající dlužná jistina úvěru ke dni zesplatnění ve výši 49 539,07 Kč plus zbývající úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 11 842,33 Kč mínus splátka ze dne 29. 4. 2020 ve výši 4 100 Kč mínus splátka ze dne 30. 7. 2020 ve výši 4 100 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 478 Kč od 25. 2. 2020 (tj. druhý následující den po zesplatnění) do 29. 4. 2020 ve výši 1 128,50 Kč, z částky 59 378 Kč od 30. 4. 2020 do 30. 7. 2020 ve výši 1 517,44 Kč a z částky 55 278 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení od 25. 2. 2020 do 29. 4. 2020 z částky 61 381,40 Kč ve výši 3 989,70 Kč, od 30. 4. 2020 do 30. 7. 2020 pak z částky 57 281,40 Kč (se zohledněním zaplacení částky 4 100 Kč dne 29. 4. 2020) ve výši 5 269,76 Kč a od 31. 7. 2020 do dne vyhotovení žaloby pak ze zbylé částky 53 181,40 Kč (se zohledněním zaplacení částky 4 100 Kč ze dne 30. 7. 2020) ve výši 4 679,84 Kč, tj. celkově na této smluvní pokutě částku 13 939,30 Kč, c) nominální úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně z částky 49 539,07 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, avšak maximálně do výše 236 044 Kč, d) smluvní pokutu v důsledku prodlení splácení se splátku č. 4, 6 a 7 v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím (499 Kč za prodlení s každou dílčí splátkou o délce 30 dnů), e) náhradu nákladů v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím (200 Kč za prodlení s každou dílčí splátkou o délce 15 dnů).

2. Žalovaná souhlasila, že dne 12. 6. 2019 sice uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, ta je však neplatná pro lichvu dle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). Žalovaná uvedla, že úroková sazba ve výši 151,58 % ročně několikanásobně převyšovala v roce 2009 průměrnou výši úroků 6,51 % ročně. Žalobkyně při uzavření Smlouvy zneužila tísně a neznalosti žalované jako spotřebitelky v oblasti uzavírání úvěrů a ta neměla k dispozici dostatek časového prostoru k prostudování smluvní dokumentace. Uzavřená Smlouva je absolutně neplatná také z toho důvodu, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, když ta byla již před uzavřením smlouvy exekučně postihována. Sama žalobkyně také tvrdí, že byla žalovaná zařazena do rizikové kategorie I tzv. scoringu. Žalobou uplatňovaný nárok žalobkyně je proto v rozsahu převyšující poskytnutou částku 50 000 Kč neoprávněný, přičemž podotýká, že z poskytnutých finančních prostředků již žalovaná uhradila 24 592 Kč, které je nutno započíst na jistinu ve výši 50 000 Kč. Zbylou částku ve výši 25 408 Kč je žalovaná schopna v měsíčních splátkách po 1 000 – 1 500 Kč uhradit, když momentálně jsou proti ní vedena dvě exekuční řízení, co do částek 260 699,20 Kč a 9 028,53 Kč. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně ve své replice ze dne 5. 2. 2021 odmítla, že by nedodržela zákonem uložené povinnosti k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná podepsala předložené předsmluvní informace a tím stvrdila seznámení se se všemi zákonem vyžadovanými informacemi, které jí žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla. Dále žalobkyně popírala, že by nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, když žalobkyně v tomto vycházela z dokladů o příjmech a hodnocení žalované, jehož výsledkem bylo zjištění volných zdrojů ke splácení ve výši 11 590 Kč, výpisů databází NRKI a SOLUS (negativní výsledek lustrace) a prohlášení dlužníka. Žalovaná nebyla před uzavřením smlouvy v evidenci insolvenčního rejstříku, neměla u žalobkyně jiné nesplacené dluhy a doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Příjem žalované byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele a výplatní pásky za květen 2019, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. V otázce výdajů žalované žalobkyně vycházela především ze sdělení žalované. Pokud sama žalovaná zatajila nebo zkreslila výdaje, které žalobkyně nemohla ověřit, nemůže posouzení úvěruschopnosti žalované na základě těchto podkladů být považováno za nedostatečné. Výši úrokové sazby žalobkyně považuje za přiměřenou, když poukazuje na to, že efektivní úroková sazba v sjednané výši 151,58 % ročně odpovídá nominální úrokové sazbě 95,9 % ročně, která bývá obvykle zahrnuta v úvěrových smlouvách jiných institucí. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů, u kterých je vyšší úroková sazba oproti bankovním institucím běžná z důvodu vyššího rizika nesplacení úvěru. Pokud dle databáze ARAD České národní banky v červnu 2019 byla nejvyšší úroková sazba pro úvěry z kreditních karet 24,11 % ročně, pak nominální úroková sazba žalobkyně dosáhla pouze 3,97 násobku nejvyšší úrokové sazby poskytované v daném čase a místě bankami při poskytování úvěrů a taková sazba je pak dle judikatury ještě přiměřená s ohledem na nebankovní povahu žalobkyně. Pokud by soud přesto dospěl k závěru o nepřiměřenosti výše úrokové sazby, pak žalobkyně podotýká, že z tohoto důvodu nemůže být Smlouva označena jako celek za neplatnou a soud by mohl přistoupit pouze k určení úrokové sazby v míře obvyklé v době a místě bydliště žalované při sjednání Smlouvy. K určení obvyklé úrokové míry pak nelze dle žalobkyně využít databázi ARAD, když údaje v ní vidované jsou nižší než skutečné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v ČR. Dne 5. 2. 2021 žalobkyně soudu sdělila, že bere svou žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 12 097,17 Kč, co do částky 7 520,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 2. 2020 do zaplacení a co do částky ve výši 1 842,13 Kč a co do úroku, pokud byl požadován ve výši přesahující 35 % ročně z částky 49 539,07 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 45 661,09 Kč za dobu od 31. 7. 2020 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu žalobkyně trvala na vzneseném nároku, a to bez možnosti rozložení do splátek.

4. V reakci na učiněné částečné zpětvzetí žaloby zdejší soud výrokem I. rozsudku pro zmeškání ze dne 9. 2. 2021, č. j. 119 C 63/2020-35, v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 až 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), řízení částečně zastavil a rozsudek v tomto rozsahu nabyl právní moci dne 30. 3. 2021. Ve zbylém rozsahu předmětu řízení Okresní soud v Ostravě podle § 153b odst. 1 o. s. ř. vyhověl žalobě výrokem II. rozsudku pro zmeškání ze dne 9. 2. 2021, č. j. 119 C 63/2020-35. Rozsudek pro zmeškání následně k odvolání žalované Krajský soud v Ostravě ve výroku II. a III. změnil rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 15 Co 151/2021 tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.

5. Předmětem řízení zůstal následující nárok žalobkyně: a) dlužná jistina v celkové výši 47 757,69 Kč (tj. zbývající dlužná jistina úvěru ke dni zesplatnění ve výši 49 539,07 Kč plus zbývající úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 4 322,02 Kč plus smluvní pokuta ve výši 1 497 Kč plus náhrada nákladů ve výši 600 Kč mínus splátka ze dne 29. 4. 2020 ve výši 4 100 Kč mínus splátka ze dne 30. 7. 2020 ve výši 4 100 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 957,69 Kč od 25. 2. 2020 do 29. 4. 2020, z částky 51 857,69 Kč od 30. 4. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 47 757,69 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, b) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % ročně z částky 49 539,07 Kč od 25. 2. 2020 do 30. 7. 2020, z částky 45 661,09 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do výše 236 044 Kč.

6. Na základě níže uvedených důkazů soud dospěl k následujícím dílčím skutkovým zjištěním. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 12. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná dne 12. 6. 2019 uzavřela se žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč. Roční úroková sazba činila 151,58 %, RPSN 151,58 %. Za bankovní spojení žalované byl označen účet č. [bankovní účet]. Z výpisu seznamu registrovaných subjektů finančních trhů ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně byla Českou národní bankou vedena v evidenci jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že klientem uvedeným ve Smlouvě je právě žalovaná. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 12. 6. 2019 soud zjistil, že na bankovním účtu číslo [bankovní účet] byla provedena transakce na účet žalované č. [bankovní účet] ve výši 50 000 Kč. Z lustrace v evidenci SOLUS ze dne 10. 6. 2019 soud zjistil, že úvěrová historie žalované byla negativní. Z listiny hodnotící skóre žalované ze dne 10. 6. 2019 soud zjistil, že její platební schopnost splácet úvěr byla vyčíslena s CBS 252 a zařazena do kategorie I s vyšším rizikem neschopnosti splácet. Z listiny„ Hodnocení klienta“ ze dne 12. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 20 000 Kč plynoucí ze zaměstnání u [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] s [anonymizováno], IČO [číslo], se sídlem [adresa]. Deklarovaná výše průměrného měsíčního příjmu pak souhlasila s potvrzením zaměstnavatele žalované ze dne 12. 6. 2019 i výplatní páskou žalované za květen 2019. Mezi výdaji žalované jsou vedeny výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč, náklady na životní minimum ve výši 3 410 Kč, zbylé výdaje ve výši 500 Kč (celkové výdaje ve výši 7 410 Kč). Z tohoto žalobkyně dovodila, že výdaje žalované činí celkově 7 410 Kč a žalované po zohlednění rezervy 1 000 Kč zůstávají volné zdroje ke splácení úvěru ve výši 11 590 Kč měsíčně. Z výpisu čerpání a splácení nazvané jako„ karta klienta“ ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaná za období od 20. 7. 2019 do 26. 10. 2020 uhradila žalobkyni na dříve poskytnutou peněžitou částku ve výši 50 000 Kč ze dne 12. 6. 2019 celkově 24 592 Kč. Z oznámení žalobkyně ze dne 23. 2. 2020 soud zjistil, že toho dne žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 63 478 Kč nejpozději do 10 dnů od odeslání této výzvy s odkazem na její prodlení se splácením závazku ze Smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně toho dne žalovanou vyzvala k úhradě 55 278 Kč s příslušenstvím nejpozději do 15 dnů od data odeslání s upozorněním, že v opačném případě žalobkyně přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu s navýšením o náklady soudního řízení. Z podacího archu ze dne 8. 10. 2020 soud zjistil, že toho dne žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu. Z výpisu žalované v Centrální evidenci exekucí ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že vůči žalované je momentálně vedeno 5 exekučních řízení: u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] pro jistinu ve výši 1 100 Kč, u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] pro jistinu ve výši 6 477,10 Kč, u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] pro jistinu ve výši 8 901 Kč, u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] pro jistinu ve výši 260 699,20 Kč a u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] pro jistinu ve výši 9 028,53 Kč. Přičemž první tři jmenovaná exekuční řízení byla zahájena již před uzavřením Smlouvy.

7. Provedl-li soud v řízení i další důkazy, ty lze považovat za zbytné, když soud z nich nezjistil žádné další relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na konečné rozhodnutí ve věci a mohly zpochybnit níže uvedený skutkový závěr.

8. K věrohodnosti provedených listinných důkazů soud uvádí, že o jejich pravosti a správnosti neměl žádné pochybnosti a žádné námitky nevznesly ani samotné strany řízení.

9. Po provedeném dokazování soud konstatoval, že nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně na úrovni odborné péče před uzavření Smlouvy splnila svou povinnost a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované. Soud vyzval žalobkyni, aby prokázala své tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a jaká byla výdajová stránka žalované, když žalobkyně označila pouze důkazy založené na informacích, které získala od žalované a nikoliv žádný přímý důkaz. Žalobkyně však pouze odkázala na svou dřívější repliku ze dne 5. 2. 2021, kdy uvedla, že žalovanou lustrovala s negativním výsledkem v databázi SOLUS, insolvenčním rejstříku a dále čerpala z prohlášení žalované a skutečnosti, že žalovaná u ní nemá žádné dluhy. Žalobkyně poukázala na to, že není schopna vždy verifikovat tvrzené skutečnosti od žadatelů úvěru, když mnohdy je ani není jak ověřit. Žalobkyně tudíž i přes výzvy soudu ze dne 19. 10. 2021 a 6. 1. 2022 podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. neunesla důkazní břemeno v otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele.

10. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla dne 12. 6. 2019 žalované peněžitou částku ve výši 50 000 Kč na základě písemné smlouvy označené jako„ úvěrová smlouva [číslo]“ a žalovaná tuto částku přijala na svůj bankovní účet. Žalovaná žalobkyni z poskytnuté částky 50 000 Kč doposud vrátila pouze 24 592 Kč. Dne 23. 2. 2020 žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě celého dluhu včetně příslušenství a smluvních pokut a dne 7. 10. 2020 zaslala také předžalobní výzvu k úhradě všech závazků.

11. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že strany mezi sebou Smlouvou ze dne 12. 6. 2019 uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která sice splňuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu (tzv. essentialia negotii), přesto je však stižena podstatnou vadou, když nebyly dodrženy všechny zákonem vyžadované náležitosti pro poskytování spotřebitelského úvěru.

12. Nelze opomenout, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v rámci své podnikatelské činnosti (§ 420 o.z.) – poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, zatímco žalovaná vstoupila do závazkového vztahu s žalobkyní mimo jakýkoliv rámec své podnikatelské činnosti a vystupuje tak v postavení spotřebitele podle § 419 o. z., s veškerou ochranou, kterou jí zákon jako slabší osobě v postavení spotřebitele poskytuje. Na smluvní vztah mezi stranami je proto nutné aplikovat také úpravu spotřebitelského práva, zejména § 1810 a násl. o. z., a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, proto je na právní vztah vytvořený mezi strany dne 12. 6. 2019 dále nutno aplikovat § 86 odst. 1 ZSÚ, podle kterého je poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel pak může spotřebiteli poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a pokud tuto povinnost poskytovatel poruší, a přesto spotřebitelský úvěr poskytne, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná.

13. Zda žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, soud posuzuje z úřední povinnosti. Byť § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ hovoří o námitce neplatnosti vznesenou spotřebitelem, nelze se spokojit pouze s jazykovým výkladem, který je pouze prvotním přiblížením k zjištění smyslu a účelu právní normy. Podle čl. 23 směrnice Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být sankce zvolená vnitrostátním právem členského státu účinná, přiměřená a odrazující. Žalovaná se jako spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči žalobkyni jako podnikateli v oblasti poskytování úvěrů, a to mimo jiné v oblasti informovanosti o právní úpravě ochrany spotřebitelů (rozsudek SDEU ze dne 4. června 2015, Faber proti Autobedrijf Hazet Ochten BV, C -497/13) a vnitrostátní soudy tudíž mají povinnost ex officio posoudit, zda byly splněny normy k ochraně spotřebitelského práva (rozsudek SDEU ze dne 21. 4. 2016, Radlinger a Radlingerová proti FINWAY a.s., C -377/14). Se stejným závěrem rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018. Proto i kdyby žalovaná nenamítala neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, soud by tuto náležitost úvěrové smlouvy uzavřené se spotřebitelem posuzoval z moci úřední.

14. Pro posouzení nároku žalobkyně se proto stalo kardinální, zda žalobkyně s odbornou péčí dodržela povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Od žalobkyně jako podnikatele v oblasti spotřebitelských úvěrů se v tomto směru vyžaduje v souladu s požadavkem odborné péče vysoce kvalifikovaná činnost profesionála ve svém oboru, dodržující zákonné povinnosti, vyžaduje se jednání čestné, spravedlivé a v souladu se zásadami dobré víry a zájmy dlužníka (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uzavřel, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostačující k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí dále s náležitou pečlivostí zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka a jím poskytované údaje prověřovat a nespoléhat pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Obdobně podle Ústavního soudu by poskytovatelé úvěrů měli zkoumat, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, konkrétně pak její výdajové stránky, vycházela zejména z prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, aniž by je jakkoliv ověřovala. Pokud se žalobkyně v oblasti výdajové stránky žalované spokojila pouze s jejím tvrzením, negativní lustrací v databázi SOLUS a insolvenčním rejstříku či absencí dluhů u žalobkyně, pak takové předsmluvní jednání zjevně neodpovídá profesionální odborné péči, kterou zákon vyžaduje po poskytovatelích spotřebitelských úvěrů. Základem zkoumání úvěruschopnosti klienta úvěrové smlouvy sice mohou být jím uváděné skutečnosti, ale pokud tyto skutečnosti je možno ověřit, je povinností poskytovatele úvěru údaje poskytnuté klientem ověřit. Pokud se žalobkyně spokojila s pouhými informacemi tvrzenými žalovanou, pak zcela rezignovala na svou povinnost tyto údaje v případě potřeby ověřit a tato skutečnost jde k její tíži. Bylo přitom zjevné, že pokud možnosti splácení úvěru konkrétně u žalované dosáhli skóre kategorie I, které značí zvýšené riziko úvěruschopnosti, je nanejvýš potřebné přistupovat k uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou obezřetně a tuto skutečnost zohlednit také v otázce verifikace jí poskytnutých údajů. Pokud žalobkyně mezi výdaje žalované vyjma bydlení ve výši 3 500 Kč zahrnula dále výdaje na živobytí odpovídající hranici životního minima ve výši 3 410 Kč, pak ani tento paušální vzorec určení výdajů nemusí nikterak odpovídat skutečným výdajům žalované a tento způsob odhadu výdajů žalované nelze požadovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, byť jej žalovaná stvrdila svým podpisem.

16. Pokud se žalobkyni v řízení zdály zákonné požadavky na zkoumání úvěruschopnosti příliš přísné, pak soud podotýká, že po poskytovateli spotřebitelských úvěru není vyžadována jen péče řádného hospodáře, ale skutečně odborná péče, která pro profesionály ve svém oboru obnáší zvýšené požadavky. Pokud se žalobkyně bránila, že není v jejich silách prověřit pravdivost veškerých údajů uváděných klienty, pak soud uvádí, že zohlednil povahu konkrétních výdajů a posuzoval, zda bylo možné po žalobkyni požadovat jejich ověření. Bez větších obtíží žalobkyně mohla po žalované požadovat předložení dokladů o nákladech na bydlení včetně záloh na spotřebované energie anebo provést lustraci v Centrální evidenci exekucí, v rámci které by se již v té době žalobkyně dozvěděla o exekučních řízeních vedených proti žalované.

17. Pokud žalobkyně nedostála zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalované podle § 86 ZSÚ, pak je úvěrová smlouva [číslo] ze dne 12. 6. 2019 absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem v podobě ochrany spotřebitele podle § 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ, § 588 o. z. Při dosažení tohoto závěru již nebylo nutné se dále zabývat námitkou žalované týkající se lichevní výše úrokové sazby.

18. Podle § 2991 o. z., je ten, kdo se bez spravedlivého důvodu obohatil, povinen vydat ochuzenému, oč se obohatil. Pokud tedy žalobkyně předala žalované peněžitou částku ve výši 50 000 Kč a žalovaná tuto částku na základě neplatné Smlouvy přijala, pak se bezdůvodně obohatila, jelikož přijala peněžité plnění bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z., má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila, aniž by mezi stranami byl platný závazek. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla započítat vzájemné plnění, když z poskytnuté částky 50 000 Kč žalobkyni již vrátila částku 24 592 Kč.

19. Proto soud s odkazem na § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ subsidiárně § 2991, § 2993 o. z., shledal ve výroku I. žalobu za částečně důvodnou, když žalobkyně má nárok na vrácení dříve poskytnuté jistiny ve výši 25 408 Kč (tj. 50 000 Kč mínus již uhrazených 24 592 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 10 % ročně z částky 33 608 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do 28. 4. 2020 (žalobkyně žádala úrok z prodlení od druhého následujícího dne po zesplatnění ze dne 23. 2. 2020 a dne 29. 4. 2020 žalovaná uhradila částku 4 100 Kč), z částky 29 508 Kč za dobu od 29. 4. 2020 do 29. 7. 2020 (dne 30. 7. 2020 žalovaná uhradila částku 4 100 Kč), z částky 25 408 Kč za dobu od 30. 7. 2020 do zaplacení.

20. Naopak výrokem II. soud žalobu zamítl co do částky 22 349,69 Kč (tj. žalovaná jistina, smluvní pokuty a náhrada nákladů ve výši 47 757,69 Kč mínus 25 408 Kč dle výroku I.) spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 349,69 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do zaplacení, jakož i co do požadovaného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % ročně z částky 49 539,07 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 45 661,09 Kč za dobu od 31. 7. 2020 do zaplacení. Žalobkyně v tomto rozsahu nebyla úspěšná, když svůj nárok shledala v neplatné úvěrové smlouvě a z tohoto důvodu nárok žalobkyně na úhradu úroku za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty za prodlení se splácením či náhrada nákladů spojených s vymáháním splátek úvěru, není po právu.

21. Co do částky ve výši 12 097,17 Kč a částky 7 520,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 2. 2020 do zaplacení a částky ve výši 1 842,13 Kč a úroku přesahující 35 % ročně z částky 49 539,07 Kč za dobu od 25. 2. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 45 661,09 Kč za dobu od 31. 7. 2020 do zaplacení, soud již rozhodl výrokem I. rozsudku pro zmeškání ze dne 9. 2. 2021, č. j. 119 C 63/2020-35, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2021.

22. Žalobkyně byla v řízení z převážné části řízení neúspěšná, proto soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení žalované podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při poměřování úspěchu a neúspěchu stran soud kapitalizoval smluvní pokuty a příslušenství jistin ke dni vydání rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Žalobkyně byla úspěšná pouze ve výroku I. tohoto rozsudku v kapitalizované výši 30 427,06 Kč. Žalovaná naopak byla procesně úspěšná ve výroku II. tohoto rozsudku v kapitalizované výši 57 222,58 Kč a ve výroku I. rozsudku pro zmeškání ze dne 9. 2. 2021, č. j. 119 C 63/2020-35, v kapitalizované výši ke dni 9. 2. 2021 v částce 49 778,76 Kč (tj. celkový úspěch v částce ve výši 107 001,34 Kč). Na tomto místě soud podotýká, že výrokem I. rozsudku pro zmeškání bylo řízení částečně zastaveno právě na návrh žalobkyně, aniž by se jednalo o reakci na jednání žalované (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná tudíž byla proti žalobě v rozsahu 77,86 % úspěšná a v rozsahu 22,14 % neúspěšná. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., proto soud poměrně rozdělil náhradu nákladů soudního řízení mezi strany tak, že žalované jako straně s převažujícím úspěchem ve věci, přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 55,72 % (tj. 77,86 % mínus 22,14 %) účelně vynaložených nákladů. Za tyto náklady soud považuje následující: a) příprava a převzetí právního zastoupení ze dne 6. 1. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“) ve výši 3 900 Kč a náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč, b) písemné vyjádření k žalobě ze dne 29. 1. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 3 900 Kč a náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč, c) odvolání ze dne 26. 3. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. k) AT ve výši 3 020 Kč a náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč, d) účast u odvolacího jednání u Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2021 v době od 13:45 do 14:11 hodin, tj. v rozsahu jedné započaté dvouhodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 3 020 Kč a náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč, e) další porada s klientkou ze dne 1. 11. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 020 Kč a náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč, f) účast u soudního jednání u Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2022 od 13:00 do 13:58 hodin, tj. v rozsahu jedné započaté dvouhodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 3 020 Kč a náhrada paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč. g) Dále promeškaný čas u jednání ze dne 19. 10. 2021, které bylo před jeho zahájením odvoláno za účelem pokusu o smírné řešení sporu v poloviční sazbě úkonu podle § 14 odst. 2 AT, tj. ve výši 1 510 Kč. h) Náhrada za soudní poplatek spojený s odvoláním ze dne 26. 3. 2021 podle § 13 odst. 1 AT ve výši 2 388 Kč. i) Náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 23 190 Kč ve výši 4 869,90 Kč.

23. Oproti zjišťování úspěchu ve věci soud při výpočtu mimosmluvní odměny zástupce podle § 8 odst. 1 AT nepřihlížel k příslušenství jistin. Před částečným zpětvzetím návrhu žalobkyní činila tarifní hodnota úkonů právních služeb žalované částku 69 217 Kč, z níž podle § 7 bod 5 AT činí výše odměny za jeden úkon částku 3 900 Kč. Po částečném zastavení řízení výrokem I. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2021, č. j. 119 C 63/2020-35, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2021, činila tarifní hodnota úkonů právních služeb žalované 47 757,69 Kč, z níž podle § 7 bod 5 činí výše odměny za jeden úkon právních služeb částku 3 020 Kč. Ke každému úkonu právních služeb podřazených pod § 11 AT (nikoliv tedy k náhradám za promeškaný čas) náleží žalované podle § 13 odst. 4 AT také náhrada paušálních výdajů ve výši 300 Kč. Soud dále přiznal žalované také náhradu za promeškaný čas ze dne 19. 10. 2021, když se její zástupce dostavil k nařízenému jednání, které však bylo odvoláno, aniž by bylo zahájeno. Byť žalovaná o náhradu promeškaného času výslovně nežádala, soud při určení náhrady nákladů stran postupuje podle § 151 o. s. ř., z úřední povinnosti. Dále jelikož zástupce žalované prokázal soudu registraci k DPH, má žalovaná podle § 14a odst. 1 AT nárok na náhradu DPH vypočtenou ze souhrnu odměn, náhrad paušálních výdajů a náhrad promeškaného času (nikoliv soudního poplatku). Při součtu nároku žalované na náhradu mimosmluvní odměny za úkony právních služeb zástupce, náhrady paušálních výdajů, náhrady promeškaného času, náhrady za zaplacený soudní poplatek a náhrady DPH činí účelně vynaložené náklady na bránění svých práv v tomto řízení částku 30 447 Kč. Po zohlednění pouze částečného úspěchu ve věci v rozsahu 77,86 % a neúspěchu v rozsahu 22,14 %, tj. celkového úspěchu v řízení v rozsahu 55,72 %, je žalobkyně povinna žalované podle § 142 odst. 2 o. s. ř., nahradit náklady řízení v částce 16 965 Kč vč. DPH. Žalobkyně je podle § 149 odst. 1 o. s. ř., povinna žalované nahradit náklady řízení k rukám zástupce.

24. Soud žalované nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za prostudování spisu zástupcem ze dne 20. 1. 2021 v době od 10:20 do 10:30 hodin u Okresního soudu v Ostravě, když tato činnost je spjata s řádnou přípravou právního zastoupení, za kterou již byla žalované přiznána náhrada nákladů. Soud ani analogicky neaplikoval § 11 odst. 1 písm. f) AT, když v daném případě se nejednalo o obsáhlý spis, kdy by prostudování spisu bylo časově a věcně náročné (usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 To 53/98), čemuž odpovídá délka nahlížení do spisu v rozsahu 10 minut i doba nahlížení do spisu (dva týdny po převzetí zastoupení).

25. Co se týče lhůty k plnění pak v případě, že je uzavřená Smlouva neplatná pro nedodržení požadavku přezkumu úvěruschopnosti spotřebitele, je ten podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit poskytovateli jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalovaná v řízení navrhovala rozložení úhrady zbytku nevrácené jistiny v měsíčních splátkách, čemuž žalobkyně odporovala. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud po zvážení částky, kterou je žalovaná žalobkyni povinna uhradit i výše vymáhaných dluhů v exekučním řízení dospěl k závěru, že u žalované nejsou splněny okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo neúměrně přísné zavázat žalovanou k plnění dluhu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.