123 C 10/2020

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Jany Bojkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , J.D. sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2021, č. j. 123 C 10/2020-60, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 27. 4. 2021, č. j. 123 C 10/2020-80

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje.

II. V odstavci III. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalované.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením zamítl žalobu žalobce o zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku), o zaplacení částky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (odstavec II. výroku), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (odstavec III. výroku).

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c) a g) o. s. ř. Žalobce zopakoval svá skutková tvrzení uvedená v řízení před okresním soudem. Namítal, že důvodem pro odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 o. z. bylo vyhlášení nouzového stavu na celém území České republiky a doporučení ministra vnitra [příjmení], které zaznělo na tiskové konferenci [datum]. Tehdy byla Česká republika a vlastně celý svět na začátku pandemie onemocnění Covid 19. Jednalo se o nové onemocnění, důvodně se obával, že by jej nákaza mohla ohrozit na životě a zdraví. Infikovat se mohl nejen v cílové destinaci, ale také na letištích, v letadle atd. Také se obával, že dojde k zavření hranic a že budou mít potíže s návratem zpět do vlasti. V řízení bylo prokázáno, že v místě určení, ale i v průběhu cesty, včetně začátku cesty v České republice nastaly mimořádné okolnosti, které měly dopad na poskytnutí zájezdu. Nesouhlasí s okresním soudem, že byla splněna pouze jedna podmínka daná § 2535 o. z., tedy že došlo k nevyhnutelné a mimořádné okolnosti. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že nebyla splněna další podmínka, že k této okolnosti musí dojít v místě určení cesty nebo pobytu anebo jeho bezprostředním okolí, a to proto, že dne [datum] nebyl zákaz Vlády ČR vycestovat do Spojených arabských emirátů (dále jen SAE), tato země nebyla vedena ke dni [datum] jako ohnisko nákazy koronavirem a nebyla na seznamu rizikových zemí, pak vyložil citované ustanovení úzce, když se zabýval pouze tím, zda mimořádné okolnosti nastaly přímo v místě, kde se měl samotný zájezd uskutečnit. Ustanovení § 2535 o. z. je nutné naopak vykládat široce a je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, zda mimořádné okolnosti nastaly nejen v samotném místě zájezdu, ale také na začátku, v průběhu cesty a také na jejím konci. Soud I. stupně se nesprávně zabýval pouze tím, zda v cílové destinaci v SAE žalobce mohl využívat hotelovou pláž, nevzal v potaz lokality mezi domovem a cílovou destinací, pobyt na letišti, v letadle, v autobuse, atd. Nejsou správné ani závěry soudu I. stupně, zda koronavirus měl významný vliv na poskytování zájezdů či přepravu osob. Omezení, která v dané době platila na území České republiky a na území SAE, byla tvrzena a prokazována listinnými důkazy. Soud I. stupně tvrzení žalobce a jím předložené důkazy nevzal v potaz. Žalobce například tvrdil a dokládal, že v SAE se uzavírala muzea a rušily se společenské akce, v hotelích se zavíraly bazény a sportoviště, že toto všechno mělo pochopitelně dopad na poskytování zájezdu. Závěry soudu I. stupně, že se jednalo o pobytový zájezd a nikoli o zájezd poznávací a že se zájezdem nebyla spojena účast na společenské, kulturní, sportovní akci, která by byla vlivem koronaviru zrušena, nejsou ničím podložené. Soud se pouze může domnívat, že se zájezdem nebyla spojena účast na nějaké takové akci. Nevyzval žalobce, aby doplnil tvrzení v tom smyslu, jak přesně měl v úmyslu zájezd prožít. Nezkoumal, zda např. neměl v plánu udělat si výlet do města, podívat se do muzea či účastnit se jednodenního poznávacího zájezdu po okolí, jak bývá běžné. Soud jednoduše preferoval důkazy, které předložila žalovaná. Žalobce ani nesouhlasil se závěry okresního soudu, že se nesprávně řídil obchodními podmínkami cestovní agentury [webová adresa], a.s., z jejichž čl. 6 3 vyplývá povinnost žalobce zaslat odstoupení od smlouvy buď na email: [email] či faxové číslo + [tel. číslo] 467 v pracovní době od pondělí do pátku 9:00- 17:30 hod. nebo během otevírací doby na některou z poboček Invia a současně mělo být zasláno na emailovou adresu či faxové číslo pořádající CK na kontakty uvedené ve smlouvě. Soud dospěl k závěru, že žalovaná obdržela odstoupení od smlouvy až [datum]. Tyto skutkové závěry nejsou správné, bylo prokázáno, že odstoupení od smlouvy odeslal žalované emailem [datum]. Žalovaná na toto odstoupení reagovala emailem ze dne [datum]. Z toho však nevyplývá, že by žalovaná obdržela odstoupení od smlouvy právě až [datum] a nikoli již [datum] a nelze z toho automaticky dovozovat, že odstoupení bylo doručeno až [datum]. Skutkový závěr soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Namítal, že obchodní podmínky žalované i obchodní podmínky cestovní agentura [webová adresa], a.s. jsou v části týkající se formy odstoupení od smlouvy neplatné, neboť jsou pro spotřebitele zkracující, když omezují způsoby odstoupení od smlouvy tím, že stanoví jednu konkrétní emailovou adresu, na kterou lze odstoupení od smlouvy zaslat a také časové omezení od pondělí do pátku 9:00- 17:30 hod., kdy lze odstoupení od smlouvy provést. Taková ustanovení jsou neplatná. Dále má za to, že absolutně nepřípadné jsou úvahy soudu, zda žalobce neporušil prevenční povinnost, když si koupil zájezd v době, kdy se o koronaviru již vědělo. Zdůrazňuje, že v tomto sporu je spotřebitelem. Odhlédne-li od toho, že [datum], kdy si zájezd kupoval, se o koronaviru mluvilo pouze okrajově, a to ve vztahu k Číně, tak se měl soud spíše zabývat tím, zda prevenční povinnost nezanedbala žalovaná, když takový zájezd nabízela v době, kdy se o koronaviru již vědělo. Nepřípadná je také poznámka soudu, že mu nic nebránilo situaci ve světě sledovat a zájezd případně zrušit dříve. Již v žalobě uváděl, že pro zrušení zájezdu se rozhodl proto, že v ten den Vláda ČR vyhlásila nouzový stav a doporučila občanům, aby nikam necestovali. Rozhodně se nejedná o situaci, kdyby o této situaci věděl dopředu a vyčkával, zda od smlouvy odstoupit nebo ne. O tom, že je situace naléhavá, se dozvěděl právě až z tiskové konference vlády, která se konala [datum] odpoledne, a ze které vyplynulo, že situace je vážná. Soud I. stupně nesprávně posoudil také nárok na zaplacení částky [částka], kterou vynaložil za pojištění. Podle ust. § 2535 o. z. platí, že zákazník má právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd od žalované, resp. od jejího zástupce. Dne [datum] obdržel nabídku zájezdu, ve které byla uvedena i nabídka pojištění v celkové ceně [částka]. Tato částka byla uvedena i v rozpisu plateb za zájezd a byla zahrnuta do celkové platby. Jedná se tedy o částku, kterou za předmětný zájezd uhradil a žalovaná by mu měla tuto částku vrátit. V podstatě neměl na výběr, zda tuto platbu za pojištění uhradí nebo ne, protože byla od počátku součástí rozpisu plateb a de facto tedy součástí ceny za zájezd. Závěr soudu, že žalovaná není v této části sporu pasivně legitimována je chybný. Rozhodnutí soudu I. stupně tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

3. Žalovaný u jednání odvolacího soudu navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud zcela odkazuje na jednotlivá skutková zjištění okresního soudu a jeho závěr o skutkovém stavu věci. V prvé řadě se zabýval tím, zda žalobce řádně a včas odstoupil od smlouvy o zájezdu.

6. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce uzavřel smlouvu o zájezdu [číslo] dne [datum] s cestovní kanceláří [právnická osoba], která byla při uzavírání smlouvy zastoupena cestovní agenturou [webová adresa], a.s. Ze záhlavní smlouvy o zájezdu je zřejmé, že pořadatelem zájezdu je společnost [právnická osoba] Ve smlouvě je srozumitelně uvedeno, že nedílnou součástí této smlouvy o zájezdu jsou mimo jiné„ [ulice] podmínky společnosti [právnická osoba]“ a že zákazník podpisem této smlouvy se zněním obsahu a podmínek souhlasí a výslovně přijímá mimo jiné podmínky pro odstoupení smlouvy o zájezdu a výši odstupného dle čl. 6, dále že smlouva o zájezdu nabývá účinnosti dnem potvrzení ze strany [právnická osoba], jak je uvedeno v Obchodních podmínkách společnosti [právnická osoba] V Obchodních podmínkách uvedených pod bodem 6.2 je uvedeno, že odstoupení od smlouvy (storno) musí být provedeno výhradě písemnou formou s podpisem zákazníka a zasláno buď na e-mailovou adresu [email] v pracovní době od pondělí do pátku 9:00- 17:30 hod. nebo během otevírací doby na některou z poboček [anonymizována dvě slova]. Storno může být případně dodáno zákazníkem osobně do sídla [právnická osoba] [anonymizováno], kde si nechá odpovědným pracovníkem potvrdit jeho příjem. Pro stanovení výše odstupného je rozhodující čas doručení odstoupení do [právnická osoba] [anonymizováno].

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce odstoupení od smlouvy nedoručil žalované před zahájením zájezdu, tedy že odstoupení žalobce od smlouvy se nedostalo do dispozice žalované včas. Bylo prokázáno, že žalobce zaslal odstoupení od smlouvy dne [datum] v 18 hodin na e-mailovou adresu [právnická osoba], a.s., tj. agentury, která zastupovala cestovní kancelář (žalovanou) při uzavírání smlouvy. Pokud žalobce namítal, že obchodní podmínky žalované i obchodní podmínky cestovní agentury [webová adresa], a.s. jsou v části týkající se formy odstoupení od smlouvy neplatné, neboť omezují způsoby odstoupení od smlouvy tím, že stanoví jednu konkrétní emailovou adresu, na kterou lze odstoupení od smlouvy zaslat, odvolací soud nesouhlasí. Žalobce byl řádně seznámen s tím, jakým způsobem lze odstoupit od smlouvy o zájezdu, a kam odstoupení doručit. Ze smlouvy jednoznačně plyne, které obchodní podmínky odstoupení od smlouvy upravují, odkaz na [ulice] podmínky cestovní kanceláře [právnická osoba], upravující odstoupení, nebyly z pohledu spotřebitele jakýmkoliv způsobem zavádějící či nesrozumitelné, a z obchodních podmínek žalované plyne, že žalobce má zaslat odstoupení od smlouvy na e-mailovou adresu [email].

8. Podle názoru odvolacího soudu je nevýznamné, že žalobce měl k dispozici pokyny zaslané [právnická osoba], a.s. a že na smlouvě byl kontakt na [jméno] [příjmení], která s ním za [právnická osoba], a.s. jednala. Jelikož žalobce odstoupení od smlouvy nedoručil žalované, ale zastupující agentuře (nelze ani přehlédnout, že i za této situace měl dle obchodních podmínek [právnická osoba], a.s. současně zaslat odstoupení od smlouvy také žalované), nelze dospět k závěru, že došlo k účinnému odstoupení od smlouvy. V řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že s projevem vůle žalobce odstoupit od smlouvy byla žalovaná seznámena až následující den. Není proto důvod se zabývat tím, zda žalobce doručil odstoupení od smlouvy v pracovní době či mimo pracovní dobu. V tomto směru odvolací soud nad rámec výše uvedeného jen podotýká, že má za to, že pokud by žalobce zaslal odstoupení od smlouvy z důvodu ust. § 2535 o. z. na správnou e-mailovou adresu, pak by bylo dle jeho názoru jeho odstoupení účinné, neboť by bylo zřejmě v rozporu s ochranou spotřebitele omezovat účinnost odstoupení pracovní dobou pořádající cestovní kanceláře.

9. S ohledem na výše uvedené má odvolací soud za to, že není třeba se zabývat tím, zda byl naplněn důvod odstoupení dle ust. § 2535 o. z.

10. Pokud jde o zaplacení částky [částka], pak se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, neboť bylo prokázáno, že žalobce uzavřel smlouvu o cestovním pojištění, včetně pojištění storna u [anonymizováno] [role v řízení] [příjmení] [jméno], člena skupiny [anonymizováno], prostřednictvím [anonymizováno] [role v řízení] [příjmení], organizační složky, a pojistné ve výši [částka] uhradil cestovní agentuře [webová adresa], a.s.

11. Z výše uvedených odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. a II. výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

12. Dospěl však k závěru, že okresní soud vyčíslil v nesprávné výši náhradu nákladů řízení. Na rozdíl od okresního soudu má odvolací soud za to, že žalované nenáleží odměna advokáta za odpor proti platebnímu rozkazu i za odůvodnění odporu. Dle ustálené soudní praxe náleží advokátu za odpor včetně odůvodnění pouze jedna odměna. Žalované byla proto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení ve výši [částka], sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po [částka], náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za ztrátu času [částka] podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady cestovného v celkové výši [částka] a 21% DPH - [částka].

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto rovněž dle procesního úspěchu ve věci. Žalobce byl zavázán dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], která sestává z odměny advokáta za účast u jednání odvolacího soudu ve výši [částka], náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady promeškaného času za 16 půlhodin po [částka] ve výši [částka], náhrady cestovného z [obec] do [obec] a zpět (počet účtovaných km 708 km, sazba základní náhrady [částka], průměrná spotřeba dle technického průkazu 7 l na 100 km, cena PHM [částka] dle přiložené účtenky), tj. celkem [částka], a k tomu 21% DPH [částka].

14. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.