125 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Dušanem Broulíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa adresa pro doručování: anonymizováno 5 slov anonymizováno anonymizováno , anonymizováno anonymizováno obec ulice a číslo , PSČ obec obec o 8 423 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 1 680 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 743 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 521 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 514 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 908 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 176 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 415 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 209 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 521 Kč od 21. 3. 2018 do 9. 1. 2021, úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 514 Kč od 21. 3. 2018 do 9. 1. 2021, úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 908 Kč od 30. 1. 2019 do 9. 1. 2021, úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 176 Kč od 21. 2. 2019 do 9. 1. 2021, úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 415 Kč od 21. 3. 2019 do 9. 1. 2021, úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 209 Kč od 28. 5. 2019 do 9. 1. 2021, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 873,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou, došlou soudu dne 8. 3. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 8 423 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že s právním předchůdcem žalovaného uzavřel dne 13. 3. 2013 smlouvu na dodávku elektřiny do odběrného místa [ulice] [číslo], [obec] I. - [anonymizováno], jímž předmětem byl mimo jiné závazek žalobce dodávat právnímu předchůdci žalovaného do odběrného místa elektřinu a závazek právního předchůdce žalovaného platit žalobci za odebranou elektřinu sjednanou cenu. Dále žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že s právním předchůdcem žalovaného uzavřel dne 2. 7. 2013 smlouvu na dodávku plynu do odběrného místa [ulice] [číslo], [obec] I. - [anonymizováno], jímž předmětem byl mimo jiné závazek žalobce dodávat právnímu předchůdci žalovaného do odběrného místa plyn a závazek právního předchůdce žalovaného platit žalobci za odebraný plyn sjednanou cenu. Žalobce zaslal žalovanému upomínku, kdy žalovaný na ni reagoval s tím, že dluh neznává a žalobci žalovanou částku neuhradil. Pokud se týká splatnosti jednotlivých faktur, tak byly zasílány na adresu dle smlouvy, kdy nikdo žalobci nesdělil, že došlo k úmrtí právního předchůdce žalovaného, a proto byly faktury na adresu dle smlouvy. Proto by měly být přiznány úroky z prodlení dle smlouvy, tedy jak jsou vyčísleny v žalobě.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobu neuznává, neboť smlouvy uzavřené mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného jsou neplatné. Pokud by však soud měl opačný názor, tak pokud se týká splatnosti jednotlivých faktur, tak nesouhlasí s tím, aby byly splatné dle žaloby, jak je vyčíslil žalobce, neboť právní předchůdce žalovaného 24. 2. 2017 zemřel, nemohlo mu být řádně doručováno a žalovaný se o nárocích žalobce dověděl až z předžalobní výzvy žalobce, která mu byla doručena 8. 1. 2021.

3. Podáním, učiněným u soudu dne 4. 11. 2021, vzal žalobce svou žalobu, v části specifikované ve výroku I. rozsudku, částečně zpět. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce vzal svou žalobu v uvedeném rozsahu částečně zpět ještě před zahájením jednání, soud v souladu ustanovením § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí zastavil výrokem I. rozsudku, aniž bylo potřeba podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. zjišťovat souhlas žalovaného s tímto částečným zpětvzetím.

4. Z listinných důkazů předložených účastníky pak vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobce s právním předchůdcem žalovaného ([jméno] [anonymizováno]) uzavřel dne 13. 3. 2013 smlouvu na dodávku elektřiny do odběrného místa [ulice] [číslo], [obec] I. - [anonymizováno], jímž předmětem byl mimo jiné závazek žalobce dodávat právnímu předchůdci žalovaného do odběrného místa elektřinu a závazek právního předchůdce žalovaného platit žalobci za odebranou elektřinu sjednanou cenu. Dále žalobce s právním předchůdcem žalovaného ([jméno] [anonymizováno]) uzavřel dne 2. 7. 2013 smlouvu na dodávku plynu do odběrného místa [ulice] [číslo], [obec] I. - [anonymizováno], jímž předmětem byl mimo jiné závazek žalobce dodávat právnímu předchůdci žalovaného do odběrného místa plyn a závazek právního předchůdce žalovaného platit žalobci za odebraný plyn sjednanou cenu. Právní předchůdce žalovaného [jméno] [příjmení], [datum narození], dne 24. 2. 2017 zemřel a usnesením notářky co soudní komisařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 22. 11. 2017, č.j. [číslo jednací], bylo žalovanému potvrzeno nabytí pozůstalosti po [jméno] [příjmení]. Žalobce faktury zaslal adresu odběrného místa. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by cokoliv na žalovanou pohledávku uhradil.

5. Po právní stránce posoudil soud uzavřené smlouvy mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného podle ustanovení § 491 odst. 1, odst. 2, § 588 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák.) a ustanovení § 50 resp. § 72 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), v platném znění, jako smlouvu o dodávce elektřiny, resp. jako smlouvu o dodávce plynu, které byly platně sjednány, neboť splňují náležitosti stanovené výše uvedenými zákony a soud neshledal ničeho, co by je činilo neplatnými. Žalovaný nabyl dědictví (pozůstalost) po právním předchůdci ([jméno] [anonymizováno]) a v souladu s § 1701 občanského zákoníku (zákon č. 89/2013 Sb., ve znění do 31. 12. 2018, dále jen o. z.) na něj přešly dluhy právního předchůdce resp. vstoupil do jeho práv a povinností (§ 1475 a násl. o. z.). Žalobce dodával v předmětném období právnímu předchůdci žalovaného elektřinu resp. byl připraven ji dodávat (stálé platby), právní předchůdce žalovaného ji odebíral, vznikla mu tak povinnost za ni zaplatit. Žalobce cenu za dodanou elektřinu resp. připravenost ji dodávat (stálé platby) vyúčtoval právnímu předchůdci žalovaného fakturami, žalovaný však na dluh ničeho nezaplatil. Dále žalobce dodával v předmětném období právnímu předchůdci žalovaného plyn resp. byl připraven jej dodávat (stálé platby), právní předchůdce žalovaného jej odebíral, vznikla mu tak povinnost za něj zaplatit. Žalobce cenu za dodaný plyn resp. připravenost jej dodávat (stálé platby) vyúčtoval právnímu předchůdci žalovaného fakturami, žalovaný však na dluh ničeho nezaplatil. Z těchto důvodů soud shledal žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl výrokem II. rozsudku. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, neboť dlužnou částku nezaplatil do lhůty její splatnosti, přičemž soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že splatnost nastala den následující poté, co žalovanému byla doručena předžalobní výzva (doručena dne 8. 1. 2019), a teprve dnem následujícím po tomto dni (9. 1. 2019) se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Soud nepovažuje doručení faktur na adresu odběrného místa právního předchůdce žalovaného za doručení žalovanému a to ani do dispoziční sféry s ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalovaného zemřel, a protože doba splnění závazku není stanovena ani jiným způsobem, byl žalovaný podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen splnit dluh poté, kdy byl o splnění dluhu žalobcem prokazatelně požádán, tedy doručením předžalobní výzvy. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku III. rozsudku, neboť v tomto období dle názoru soudu žalovaný nebyl v prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, když nárok žalobce vyplývá z ustanovení § 1968, § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., resp. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný (což se týká výroku II. rozsudku), resp. žalobce zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být zastaveno (což se týká výroku I. rozsudku), a soud proto náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, když neúspěch žalobce v případě úroků z prodlení byl nepatrný (což se týká výroku III. rozsudku). Žalobce měl ve věci úspěch ve výši 80,05 % (6 743 Kč z 8 423 Kč) a žalovaný měl tedy úspěch ve výši 19,95 % (1 680 Kč z 8 423 Kč). Byly proto žalobci přiznány účelně vynaložené náklady řízení ve výši 60,1 % celkových nákladů (úspěch 80,05 % – neúspěch 19,95 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení spočívající ve třech úkonech právní služby - příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby ve výši á 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a úkonů právní služby sepis vyjádření a účast u jednání á 1 500 Kč podle § 7 bod 4 vyhlášky, dvou režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.. Celkové náklady řízení žalobce tak činí 6 445 Kč, z toho 60,1 % pak je 3 873,45 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit takto stanované náklady řízení ve výši 3 873,45 Kč k rukám zástupce žalobce. Dle názoru soudu se ještě jedná o tzv. formulářovou žalobu, je takto i koncipována (včetně náhradu na přiznání náhrady nákladů řízení dle § 14b vyhlášky), kdy podstatné rozvedení sporu po právní stránce je až ve vyjádření k odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu, který byl ve věci vydán.

7. Dlužnou částku včetně příslušenství (specifikovanou ve výroku II. rozsudku), jakož i náhradu nákladů řízení, byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..