127 C 26/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 27 518 Kč s příslušenstvím a 8 141,64 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 518 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od datum do zaplacení, dále částky 8 141,64 Kč, a dále 76,78% úroku z částky 22 102,41 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 190 944 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 36 659 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 30 měsíčních splátkách ve výši 5 304 Kč spolu s úrokem ve výši 110,48 % ročně, počínaje od listopadu Anonymizováno. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích Anonymizováno a Anonymizováno. Žalovaný uhradil na dlužnou částku toliko 132 600 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni datum a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 26 520 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 2x 499 Kč za prodlení se splátkami 26 a 27 a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou za období od datum do data vyhotovení žaloby (datum) ve výši 8 141,64 Kč. Konečně žalobkyně požaduje (vedle úroku z prodlení) i zaplacení úroku ve výši 76,78 % ročně z částky 22 102,41 Kč, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, za dobu od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 190 944 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaný se z jednání neomluvil, a soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru č. hodnota, označené datem datum, že v této je žalovaný označen jako „klient“ jménem, příjmením a rodným číslem datem narození a žalobkyně jako „poskytovatel úvěru“. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému 70 000 Kč a žalovaný tuto částku s dalšími poplatky žalobkyni vrátí, a to celkem 159 120 Kč. Listina je opatřena podpisy obou účastníků tohoto řízení.

6. Z listiny označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 70 000 Kč s měsíčními splátkami 5 304 Kč.

7. Z listiny označené jako DOKLAD O VYPLACENÍ ÚVĚRU – OTISK DAT Z ELEKTRONICKÉHO VÝPISU PŘI POHYBU NA ÚČTU, že žalobkyně zaslala dne datum žalovanému na účet označený ve smlouvě 70 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Výpis záznamů z registru Anonymizováno, že v této jsou kolonky u jména žalovaného označené jako „dlužná částka po spl.“ a „počet dlužných splátek“ prázdné.

9. Z listin označených jako Výplatní lístek, že čistý příjem žalovaného z pracovního poměru u právnická osoba., dosáhl za měsíc červenec Anonymizováno částky 23 402 Kč a za měsíc srpen Anonymizováno částky 23 847 Kč.

10. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo: hodnota označené datem datum, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: pravidelný měsíční příjem – 23 700 Kč; celkem výdaje – 7 800 Kč (z toho 3 800 Kč úvěrovaný + manželka; právnická osoba Kč děti, 4 000 Kč nájemné, inkaso, doprava a ostatní); volné zdroje 14 700 Kč; název a adresa zaměstnavatele – právnická osoba., IČO IČO; forma bydlení – pronájem; rodinný stav – svobodný; vzdělání – základní. V kolonce předložené dokumenty – kopie OP, potvrzení od zaměstnavatele, doklady o dalších příjmech, výpis z bankovního účtu. Listina je podepsaná žalovaným.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Listinu označenou jako vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek pak soud jako důkaz pro nadbytečnost neprováděl, neboť tato neobsahovala žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu (úročením pohledávky se soud v daném případě v rámci právního hodnocení vůbec nezabýval – srov. odst. 20 a násl. tohoto rozsudku).

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaný se dne datum dohodl s žalobkyní tak, že mu žalobkyně poskytne částku 70 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaný žalobkyni doposud zaplatil 132 600 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do datum, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ10“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Dle § 9 odst. 1 ZoSÚ10, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

19. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z datum, sp. zn. spisová značka, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum, sp. zn. spisová značka, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Dále podepsaný soud konstatuje, že optikou eurokonformního výkladu § 9 odst. 1 ZoSÚ10 s přihlédnutím k požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum nutno dospět k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 odst. 1 ZosÚ10 způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

21. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalovaného a rovněž prostřednictvím nebankovních registrů klientských informací. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalovaného žalobkyně zkoumala mj. z výplatní pásky žalovaného za měsíc červenec a srpen Anonymizováno, v dalším (to se týká zejména výdajové stránky) se pak žalobkyně zjevně spolehla na tvrzení samotného žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala. Žalobkyně si např. nevyžádala výpis z účtu žalovaného, aby mohla řádně posoudit, kterak žalovaný běžně hospodaří, popř. jiný zdroj, jenž by jí takovou informaci mohl vyjevit. Pakliže taková zjištění např. nebyla v možnostech žalobkyně (neměla je jak zjistit), vůbec neměla v takovém případě žalovanému úvěr poskytnout. U jednání dne datum soud sdělil žalobkyni, že s ohledem na shora citovanou judikaturu nemá z dosud provedených důkazů za prokázané, že by žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Zároveň soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k tomu, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila. Jelikož lze po provedeném dokazování dospět pouze k závěru, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela přinejmenším stran jeho výdajové stránky toliko z prohlášení žalovaného, dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost soud dodává, že záznamy z veřejně dostupných lustrací (SOLUS a NRKI) jsou pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, a to i ve spojení s ostatními důkazy, zcela nedostatečné.

22. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a smluvních pokutách. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., nicméně žalovaný oproti obdržení částky 70 000 Kč zaplatil žalobkyni dohromady 132 600 Kč, lze tudíž uzavřít, že žalovaný není z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni dlužen ničeho. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého plně procesně úspěšné žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.