127 C 3/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Doležílka a přísedících Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno žalobce: Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 752 826 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 752 826 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 57 039,40 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 752 826 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, pracovní smlouvu a posléze dne , datum, pracovní manažerskou smlouvu (v textu rozsudku dále jen jako „Smlouva“), na základě které byl sjednán druh práce provozní ředitel. Dne , datum, se žalobce vzdal pracovního místa provozního ředitele a dne , datum, žalovaná s žalobcem rozvázala pracovní poměr výpovědí pro nadbytečnost, neboť žalobce odmítl jinou nabízenou práci. V rozvázání pracovního poměru přitom žalovaná tvrdí, že je dána fikce výpovědi, čímž měla na mysli aplikaci §73a zákoníku práce, a tím fikci výpovědi dle §52 písm. c) zákoníku práce. Důvod výpovědi lze proto kvalifikovat ust. §52 písm. c) zákoníku práce, jak sama žalovaná uvedla také ve výstupním lístku. V pracovní smlouvě bylo v čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ujednáno, že pokud pracovní poměr skončí výpovědí zaměstnavatele z důvodu dle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, vznikne žalobci nárok na to, aby mu žalovaná uhradila částku 1 183 400 Kč poníženou o platby vyplacené po dobu výpovědní doby. V , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobce obdržel platby ve výši 212 019 Kč a 218 555 Kč, k výplatě tak zbývá rozdíl ve výši 752 826 Kč. Z obsahu listiny rozvázání pracovního poměru ze dne , datum, a z výstupního lístku lze dovodit, že výpovědní důvod je dán právě dle ust. §52 písm. c) zákoníku práce, neboť postup dle §73a zákoníku práce není samostatným výpovědním důvodem. Konečně i dle čl. 16.2 smlouvy mohl dát zaměstnavatel výpověď jen dle §52 zákoníku práce. Proto byla naplněna hypotéza čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, pracovní manažerské smlouvy a žalobce má nárok na úhradu částky 1 183 400 Kč po odpočtu uhrazených částek, což měla žalovaná vyplatit v nejbližší následujícím výplatním termínu po skončení pracovního poměru, tedy do , datum, .

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Ustanovení článku , Anonymizováno, ., Anonymizováno, pracovní smlouvy je třeba použít pouze v situaci, kdy dojde buďto k výpovědi ze strany zaměstnavatele z důvodu uvedeného v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo k rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance dle § 73a zákoníku práce. V konkrétní situaci však došlo k rozvázání pracovního poměru výpovědí dle ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce, a to na základě fikce nadbytečnosti zaměstnance, kdy se žalobce dobrovolně vzdal funkce provozního ředitele ve společnosti. Ukončení pracovního poměru dle ustanovení § 73a zákoníku práce je v pracovní smlouvě uvedeno jako další možnost ukončení pracovního poměru, a to vedle důvodů dle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce a jelikož dle pracovní smlouvy by náležela zaměstnanci příslušná odměna v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance dle ustanovení §73a zákoníku práce, a contrario nenáleží odměna v případě, kdy zaměstnanec se vzdá vedoucího pracovního místa sám.

3. Soud po provedeném dokazování vzal z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Pracovní/manažerská smlouva (tj. ze Smlouvy – srov. odst. , Anonymizováno, . tohoto rozsudku), že na základě této se účastníci řízení dohodli tak, že žalobce bude pro žalovanou pracovat jako provozní ředitel, což bude vedoucím místem „ve smyslu § 73 odst. 3 zákoníku práce“, a to od , datum, . V čl. , Anonymizováno, bylo dále dohodnuto, že žalobce může být ze svého vedoucího místa písemně odvolán či se ho může sám vzdát, a to z jakýchkoliv důvodů nebo bez udání důvodů, přičemž po odvolání či vzdání se vedoucího místa je žalobkyně povinna nabídnout žalovanému další pracovní zařazení a v případě odmítnutí takového dalšího zařazení žalobcem či v případě neexistence dalšího zařazení se další postup řídí ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce. V čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, bylo dohodnuto, že „zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z důvodů uvedených v § 52 zákoníku práce.“ Konečně čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, zněl následovně: „V případě skončení pracovního poměru výpovědí z důvodu v § 52 a) až c) zákoníku práce ze strany zaměstnavatele, nebo v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance dle § 73a zákoníku práce zaměstnanec obdrží částku 1 183 400 CZK jako platbu spojenou s ukončením pracovního poměru splatnou v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru (…). Pro vyloučení pochybností zaměstnanec nebude mít nárok na obdržení výše uvedené částky v případě ukončení pracovního poměru a) ze strany zaměstnavatele okamžitým zrušením, nebo výpovědí pro důvody uvedené v § 52 d) až g) zákoníku práce nebo b) ze strany zaměstnance.“ Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení.

5. Z listiny označené jako Vzdání se vedoucího pracovního místa, že žalobce dne , datum, oznámil žalované, že „se vzdává vedoucího pracovního místa provozního ředitele.“ Listina je opatřena podpisem žalobce.

6. Z listiny označené jako Rozvázání pracovního poměru výpovědí, že žalovaná oznámila žalobci, že s ohledem na jeho předchozí vzdání se vedoucího pracovního místa u žalované a odmítnutí nabízeného místa „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, “ došlo k fikci vzniku nadbytečnosti zaměstnance a žalovaná s ním tak rozvazuje pracovní poměr pro nadbytečnost. Listina je opatřena datem , datum, a podpisy obou účastníků řízení.

7. Z listiny označené jako Výstupní lístek, že tato se týká žalobce a mj. je zde uvedeno „pracovní poměr ukončen dle § 52 c)“. Listina zahrnuje podpis žalobce.

8. Z listiny označené jako Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, že v této je mj. uvedeno, že zaměstnání žalobce bylo ukončeno z organizačních důvodů.

9. Ze shodných tvrzení účastníků řízení (viz ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, v účinném znění – v textu rozsudku dále jen jako o. s. ř.) vzal soud dále za prokázáno, že oba účastníci řízení připojili své podpisy k listině označené jako Pracovní/manažerská smlouva; žalobce dne , datum, předal žalované listinu označenou jako Vzdání se vedoucího pracovního místa s datem , datum, ; žalovaná dne , datum, předala žalobci listinu označenou jako Rozvázání pracovního poměru výpovědí s datem , datum, ; a žalovaná dne , datum, předala žalobci listinu označenou jako Výstupní lístek.

10. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení doposud zjištěného skutkového stavu – přehledy o mzdě vyplacené žalobci neměly význam s ohledem na to, že žalobci nevzniklo právo na plnění dle čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Smlouvy (srov. odst. 22. a násl. tohoto rozsudku) a předžalobní upomínku a na ni navazující odpověď žalované je třeba rovněž považovat vzhledem k zamítnutí žaloby žalobce za irelevantní, kdy tyto listiny neměly význam ani v případě náhrady nákladů řízení. Soud dále zamítl důkazní návrh v podobě výslechu vedoucího právního oddělení žalované, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán ostatními v řízení provedenými důkazy a zároveň skutečnost, kterou měl svědek prokázat, tedy že sám žalobce měl potvrdit neexistenci mzdových nároků vyplývajících ze Smlouvy, byla i s ohledem na dikci ust. § 346c zákona č. 262/2006 sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (v textu rozsudku dále jen jako „zákoník práce“) irelevantní.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

12. Žalobce a žalovaná se ke dni , datum, písemně prostřednictvím Smlouvy dohodli tak, že žalobce bude pro žalovanou osobně pracovat na vedoucí pozici jako provozní ředitel dle pokynů žalované, za což bude pravidelně odměňován. Ve Smlouvě bylo mj. dohodnuto, že pokud bude žalobce ze svého vedoucího místa odvolán nebo dostane výpověď z organizačních důvodů, obdrží od žalované částku 1 183 400 Kč. Dne , datum, žalobce oznámil žalované, že u ní již nebude působit jako provozní ředitel, na což žalovaná reagovala tak, že žalobci nabídla jinou práci, to však žalobce odmítl, načež žalovaná předala žalobci listinu označenou jako Rozvázání pracovního poměru výpovědí.

13. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:

14. Podle ust. § 4 zákoníku práce, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

15. Podle ust. § 11 zákoníku práce, vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.

16. Podle ust. § 18 zákoníku práce, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

17. Podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

18. Podle ust. § 73 zákoníku práce, v případech uvedených v § 33 odst. 3 může ten, kdo je příslušný ke jmenování (§ 33 odst. 4), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát (odst. 1). Jestliže je zaměstnavatelem jiná právnická osoba než uvedená v § 33 odst. 3 nebo fyzická osoba, může být s vedoucím zaměstnancem dohodnuta možnost odvolání z pracovního místa, je-li zároveň dohodnuto, že se vedoucí zaměstnanec může tohoto místa vzdát (odst. 2). Vedoucími místy podle odstavce 2 jsou místaa) v přímé řídící působnosti1. statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,2. zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,b) v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného1. statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,2. zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec. (odst. 3)Odvolání vedoucího zaměstnance podle odstavce 2 může provádět u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, její statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, tento zaměstnavatel (odst. 4).

19. Podle ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce, odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho , podezřelý výraz, stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

20. Podle ust. § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (v textu rozsudku dále jen jako „o. z.“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

21. Podle ust. § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

22. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě především citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

23. Soud v prvé řadě konstatuje, že výše uváděný skutkový stav byl mezi účastníky řízení prakticky v celém rozsahu nesporný. V řízení však byla zcela zásadní otázka výkladu Smlouvy, a konkrétně jejího článku , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Uvedené smluvní ustanovení totiž určovalo, za jakých podmínek byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 1 183 400 Kč při skončení pracovního poměru. Soud přitom po provedeném dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že v daném případě předpoklady zmiňovaného článku naplněný nebyly a žalobci na uvedenou částku (a to ani ve snížené výši, jak žalobce požadoval) nárok nevznikl, jak je dále odůvodněno.

24. Lze uvést, že žalobce pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy jako vedoucí zaměstnanec ve smyslu ust. § 11 zákoníku práce, přičemž dohodnuta byla možnost odvolání žalobce z této pozice žalovanou stejně jako případné vzdání se ze strany žalobce jako zaměstnance. Dne , datum, se žalobce svého místa vedoucího zaměstnance písemně vzdal. Soud se s přihlédnutím k těmto skutkovým okolnostem dále zabýval výlučně obsahem samotné Smlouvy, neboť v řízení nebylo tvrzeno, že by snad vedle ní došlo k uskutečnění dalšího právního jednání nebo že by vůle obou účastníků řízení při uzavírání Smlouvy měla být jiná, než jak se podává ze samotného textu takové listiny (srov. ust. § 556 o. z.). Po výkladu Smlouvy a především jejího čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, lze přitom jednoznačně uzavřít, že se počítalo se dvěma „scénáři“ pro vyplacení částky 1 183 400 Kč žalobci, a to v prvé řadě s uskutečněním výpovědi ze strany žalované pro tzv. organizační důvody ve smyslu ust. § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, a dále s rozvázáním pracovního poměru žalobce po jeho odvolání z místa vedoucího zaměstnance podle ust. § 73a zákoníku práce. V daném případě však nenastal ani jeden takový scénář, neboť žalovaná bez dalšího nepřistoupila k výpovědi podle ust. § 52 písm. a) až c) zákoníku práce a ani neodvolala žalobce z jeho vedoucího místa. Soud se přitom neztotožňuje s názorem žalobce a jeho výkladem Smlouvy, tedy že žalovaná uskutečnila výpověď podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, čímž naplnila hypotézu první varianty věty prvé uvedeného článku, neboť nelze odhlížet od skutečnosti, že žalobce se pozice vedoucího zaměstnance u žalované předtím sám vzdal, a teprve až poté, kdy žalobce odmítl žalovanou nabízené pracovní místo, přistoupila žalovaná k výpovědi podle zmiňovaného ustanovení, tedy postupovala zcela v souladu s ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce. Pakliže i v uvedené situaci by měl mít žalobce nárok na zmiňovanou částku, postrádalo by smyslu to, že v čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Smlouvy je uvedeno toliko odvolání z místa vedoucího zaměstnance – jinými slovy, jestliže by oba účastníci řízení chtěli, aby se uvedená částka žalobci vyplácela jak v případě odvolání z místa vedoucího zaměstnance tak po vzdání se takového místa samotným žalobcem (pochopitelně za předpokladu, že by žalobce odmítl jiné pracovní zařazení nebo by je pro něj žalovaná neměla – srov. čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Smlouvy a ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce), zjevně by toto v citovaném článku výslovně uvedli, resp. by nezmiňovali právě pouze odvolání z místa vedoucího zaměstnance. Uváděnému závěru přitom nasvědčuje i čl. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Smlouvy, který oproti čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, operuje jak s odvoláním, tak i vzdáním se vedoucího místa.

25. Výše uvedenému výkladu soudu zároveň odpovídá i smysl čl. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Smlouvy jako takového, kdy ustanovení nepochybně mířilo na to, aby poté, co je s vedoucím zaměstnancem ukončen pracovní poměr výpovědí z organizačních důvodů nebo po odvolání z vedoucího místa dle ust. § 73a zákoníku práce, což takový zaměstnanec nemohl ovlivnit, mu byla výše zmiňovaná částka vyplacena a přinejmenším dočasně jej finančně zajistila. Uvedené ustanovení však rozhodně nelze, a to již s ohledem na svůj obsah, aplikovat na situace, kdy vedoucí zaměstnanec se svého místa sám vzdá, neboť to by zároveň umožňovalo i spekulování ze strany takového vedoucího zaměstnance – např. dohodnout se na vedoucí pracovní pozici, poté se ihned vedoucího místa vzdát a „bez práce“ inkasovat uvedenou částku – což zároveň jistě ani nebylo úmyslem obou účastníků při uzavírání Smlouvy (opak přitom tvrzen nebyl). Ačkoliv to pak není takto ve Smlouvě přímo formulováno, uvedená částka očividně plnila obdobnou funkci jako odstupné ve smyslu ust. § 67 odst. 1 zákoníku práce, přičemž právě na odstupné může zaměstnanci vzniknout nárok jedině v případě, že dojde k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele – výpovědí dle ust. § 52 a) až c), případně dohodou z týchž důvodů.

26. Pakliže měl žalobce za to, že byla namístě aplikace ust. § 18 zákoníku práce, ani s tímto názorem se nemůže podepsaný soud ztotožnit. Citované ustanovení, které říká, že „je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější“, nelze interpretovat tak, že veškerá právní jednání je třeba vykládat nejpříznivěji pro zaměstnance, neboť to by nepochybně bylo v rozporu se základními právními zásadami, a ust. § 18 je tak potřeba užít v situaci nikoli právního jednání, nýbrž použitého výrazu (srov. i ust. § 557 o. z.), když pojem právní jednání lze v případě ust. § 18 zákoníku práce považovat za zjevnou legislativní chybu (shodně např. DRÁPAL, Ljubomír. § 19 [Neplatnost právního jednání]. In: BĚLINA, , adresa, , DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, s. 118, marg. č. , hodnota, .). Prizmatem projednávané věci, ve Smlouvě nebyl užit žádný výraz, jenž by připouštěl různý výklad a bylo by tak třeba volit ten, který by byl nejpříznivější pro zaměstnance. Celá Smlouva, a především pak její čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , jsou totiž zcela jednoznačné, důsledně rozlišují jednotlivé pojmy a připustit lze toliko jeden výklad, a to ten, který je uveden výše.

27. Konečně se soud věnoval i připomínce žalobce k tomu, že žalovaná uvedla ve výstupním lístku ukončení pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c) a obdobná skutečnost se pak objevuje i v listině označené jako Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti. Především lze uvést, že takový údaj v podstatě odpovídá skutečnosti, neboť žalobce opravdu (nakonec) obdržel výpověď podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, nicméně stalo se tak na základě fikce dle ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce, a dále samotné pouhé označení toho, z jakého důvodu k výpovědi mělo dojít, nemůže změnit ničeho na tom, z jakého skutečného důvodu a za jakých okolností k rozvázání pracovního poměru došlo (srov. mutatis mutandis i např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uveřejněný pod č. , hodnota, v časopisu Soudní judikatura, roč. 1999 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nichž soud vychází ze skutkového vylíčení použitého výpovědního důvodu a okolnost, zda, popřípadě, jak zaměstnavatel tento důvod právně kvalifikoval, tu není sama o sobě významná).

28. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť nárok na plnění dle čl. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 5 Smlouvy žalobci nevznikl.

29. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalované (žaloba byla zamítnuta) přiznal náhradu nákladů ve výši 57 039,40 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů:- Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 11 340 Kč a jeden úkon po 22 680 Kč dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 6 a ust. § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), vždy ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů (dále jen „AT“), při tarifní hodnotě ve výši 752 826 Kč, které uskutečnila zástupkyně žalované, přičemž jsou jimi tyto úkony:o převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT,o písemné podání ve věci samé ze dne , datum, (odpor) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT ao účast zástupkyně žalované na jednání před podepsaným soudem dne , datum, dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT,- 3 náhrady hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 AT za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč,- náhrada za promeškaný čas zástupkyně žalované v souvislosti s účastí na výše uvedeném jednání u podepsaného soudu za čas strávený cestou ze sídla zástupkyně a zpět – 4 i jen započaté půlhodiny dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, dohromady ve výši 400 Kč,- náhrada jízdného zástupkyně žalované dle ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. za cestu k ústnímu jednání dne , datum, z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět motorovým vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v rozsahu 2x30 km, při spotřebě 6,3 l/100 km, ceně benzinu 38,20 Kč/l a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. v celkové výši 480 Kč a- náhrada za 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 47 140 Kč, a to ve výši 9 899,40 Kč, neboť zástupkyně žalované prokázala, že je jejím plátcem.

30. Soud k náhradě nákladů řízení především dodává, že podle ust. § 12 odst. 1 AT přistoupil v souladu s návrhem žalované ke zvýšení mimosmluvní odměny na dvojnásobek, a to za úkon příprava a převzetí právního zastoupení, přičemž soud se zcela ztotožňuje s odůvodněním, jež ve svém vyúčtování v tomto směru zahrnula zástupkyně žalované, kdy soud nahlédnutím do obchodního rejstříku stran žalované zjistil, že tato je vskutku vlastněna jedinou společností se sídlem v , Anonymizováno, , Anonymizováno, a v době převzetí zastoupení žalované její zástupkyní byla předsedou představenstva žalované osoba , Anonymizováno, , Anonymizováno, pan , jméno FO, . Za takové situace, kdy zástupkyně žalované se sídlem v České republice nutně musela jednat s touto osobou vystupující za žalovanou v jiném než českém jazyce, byly splněny podmínky citovaného ustanovení, přičemž s ohledem na možnost zvýšení mimosmluvní odměny až na trojnásobek se soudu toliko dvojnásobné zvýšení, které požadovala zástupkyně žalované, jeví vzhledem k nepříliš složitému sporu (předmětem právního posouzení byl v podstatě pouze výklad jednoho článku Smlouvy) a menšímu množství listinných důkazů jako zcela adekvátní. Konečně, pokud jde o žalovanou vyúčtované jízdní výdaje ve výši 503 Kč, není soudu s ohledem na absenci výpočtu zřejmé, jak k uvedené částce žalovaná dospěla a soud má za to, že správnou je částka výše uvedená, tedy 480 Kč, ke které soud došel mj. na podkladě údajů vyplývajících z velkého technického průkazu přiloženého žalovanou.

31. Náklady řízení byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.