127 C 41/2019

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 96 882,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 882,82 Kč spolu s -) úrokem ve výši 7,25 % ročně z této částky za dobu od 1. 7. 2019 do zaplacení, -) úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z této částky za dobu od 1. 7. 2019 do zaplacení, -) kapitalizovaným úrokem ve výši 7 109,95 Kč a -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 843,70 Kč, a dále částku 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z této částky za dobu od 30. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z této částky za dobu od 30. 11. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 31 096 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 99 182,82 Kč s úrokovým příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že účastníci řízení dne 13. 10. 2010 uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému jako podnikateli poskytnout peněžní prostředky formou povoleného přečerpání běžného účtu s pravidelnými splátkami do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, což bylo dodatkem ze dne 1. 9. 2011 navýšeno na 100 000 Kč. Za čerpané peněžní prostředky byl žalovaný povinen platit úrok a v případě prodlení úrok z prodlení ve výši 20 % ročně. Žalovaný se však dostal do prodlení, a to dne 31. 7. 2018 a celkem žalobkyni dluží jistinu ve výši 96 882,82 Kč. Za období od 31. 7. 2018 do 30. 6. 2019 žalobkyně kapitalizovala úrok ve výši 7,25 % ročně z dlužné částky na částku 7 109,95 Kč a úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z dlužné částky na částku 11 843,70 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení poplatků v celkové výši 2 300 Kč, přičemž tyto jsou představovány poplatky za vedení účtu po 100 Kč (měsíce červenec – listopad 2018, tj. celkem 500 Kč) a poplatky za upomínky (1x 300 Kč a 3x 500 Kč).

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že poskytnuté peníze měl na firemním účtu, které mu však zablokoval exekutor, tudíž nemohl na tento účet cokoliv hradit. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně jej nikdy přímo nekontaktovala, pročež neuznává požadované příslušenství.

3. K ústnímu jednání dne 7. 2. 2022 se dostavila toliko žalobkyně, žalovaný se neomluvil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud proto u tohoto jednání jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného. K odročenému jednání dne 1. 6. 2022 se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, žalovaný se neomluvil), pročež v souladu s citovaným ustanovením soud jednal u tohoto jednání v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Přitom z listinných důkazů, které byly provedeny u obou jednání, vzal soud za prokázané následující podstatné skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] opatřené datem 13. 10. 2010, tj. ze Smlouvy (srov. odst. 1 tohoto rozsudku), že žalobkyně (v listině označená mj. firmou, identifikačním číslem a sídlem jako„ Banka“) se zavázala žalovanému (v listině označenému mj. jménem, rodným číslem, místem podnikání a identifikačním číslem jako„ Klient“) poskytnout peněžní prostředky formou povoleného přečerpání běžného účtu do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit s úrokovou sazbou ve výši 7,25 % ročně (č. I. odst. 1 a čl. II. odst. 1). V listině se účastníci řízení dále dohodli, že její součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Úvěrové obchodní podmínky žalobkyně. Dále bylo ujednáno (čl. II. odst. 4.), že v případě prodlení se splácením se žalovaný zavazuje uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 20 % ročně. V čl. IV. odst. 2. písm. a) bylo dohodnuto, že žalovaný se zavazuje nejpozději do 360. dne po čerpání úvěr splatit. Listina je podepsána oběma účastníky tohoto řízení.

5. Z listiny označené jako Dodatek č. 1 ke Smlouvě o úvěru [číslo] opatřené datem 1. 9. 2011, že výše úvěrového limitu dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 10. 2010 (tj. Smlouvy) byla změněna na částku 100 000 Kč. Listina je podepsána oběma účastníky tohoto řízení.

6. Z listiny označené jako Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno], že dle čl. 2 se tato listina vztahuje na všechny smluvní vztahy mezi žalobkyní a právnickou nebo fyzickou osobou, jíž žalobkyně poskytuje bankovní služby, dále že dle čl. 51 je žalobkyně oprávněna za poskytované služby vybírat poplatky podle Sazebníku dostupného na internetových stránkách žalobkyně a že dle čl. 56 probíhá komunikace mezi žalobkyní a klienty mj. písemně, kdy písemnosti jsou zasílány na adresu bydliště či sídla uvedené ve smlouvě.

7. Z listiny označené jako Úvěrové obchodní podmínky [anonymizováno], že dle čl. 17 písm. b) je žalobkyně„ oprávněna kdykoli poté, co dle bodu 16. nastane některá ze skutečností nebo dojde k případu porušení závazků či ke změně podmínek, za kterých byla smlouva uzavřena, písemným oznámením odeslaným klientovi prohlásit, že všechny pohledávky Banky z poskytnutého úvěru nebo jejich část se stávají splatnými, přičemž Klient je povinen uhradit své závazky vůči bance ke dni v prohlášení uvedenému a smluvní vztah končí úplným splacením všech závazků Klienta vyplývajících ze smlouvy.“ 8. Z listiny nadepsané jako [anonymizováno], že tato představuje podrobný výpis z účtu [číslo] za dobu od 15. 10. 2010 do 19. 7. 2019 a je z ní patrné, že žalovaný se ode dne 31. 7. 2015 dostával do prodlení s placením poskytnutého úvěru a ke dni 28. 7. 2018 žalovaný dle tohoto výpisu nezaplatil dlužnou částku 96 882,82 Kč.

9. Z listiny označené jako Sazebník [anonymizováno] pro právnické osoby a pro fyzické osoby – podnikatele, že v části D označené jako„ Úvěry“ je v kolonce„ Služby a práce spojené s realizací úvěru (úvěrový limit do 100 000 Kč včetně) uvedeno„ 100 Kč za každý započatý měsíc po celou dobu trvání úvěru“ a v kolonce„ upomínka/výzva k uhrazení dlužné částky – 300/ 500 Kč“ 10. Z listin označených jako Upomínka [číslo] (ze dne 3. 8. 2018), Výzva k zaplacení dlužné částky (ze dne 15. 8. 2018), Opakovaná výzva k zaplacení dlužné částky (ze dne 3. 9. 2018) a Poslední výzva k zaplacení dlužné částky (ze dne 2. 10. 2018), že v těchto žalobkyně upozorňuje žalovaného na vznik dluhu ve výši uváděné v jednotlivých výzvách.

11. Z listiny označené jako Oznámení o zesplatnění úvěru opatřené datem 2. 12. 2018 včetně doručenky, že dne 3. 12. 2018 žalobkyně zaslala žalovanému na adresu [adresa], v níž ho upozornila na to, že prohlásila veškeré pohledávky vyplývající ze smlouvy ze dne 13. 10. 2010 splatné ke dni 30. 11. 2018 a vyzvala jej k zaplacení částky 102 393,52 Kč.

12. Z listiny označené jako Oznámení o převzetí případu – výzva k zaplacení dluhu opatřené datem 13. 5. 2019 včetně dodejky datové zprávy, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce dne 19. 5. 2019 zaslala žalovanému do datové schránky listinu, v níž jej vyzývá k zaplacení částky 114 107,47 Kč s příslušenstvím, která vyplývá ze Smlouvy.

13. Z listiny bez označení ze dne 20. 6. 2019 podepsané žalovaným, že žalovaný zástupci žalobkyně mj. sděluje, že do datové schránky obdržel výzvu žalobkyně k zaplacení pohledávky včetně úroků a nákladů zástupce.

14. Z nesporných tvrzení obou účastníků, že v rámci vzájemného ujednání obou účastníků žalovaný vystupoval jako advokát a že žalovaný od žalované obdržel peněžní prostředky, kterak se o těchto hovoří v žalobě.

15. Z dopisu žalovaného ze dne 2. 8. 2019 soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.

16. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 13. 10. 2010 dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše 50 000 Kč (vzájemným ujednáním obou účastníků ze dne 1. 9. 2011 navýšeno na 100 000 Kč) a žalovaný se zavázal čerpanou částku vrátit s úrokovou sazbou ve výši 7,25 % ročně; žalovaný vyčerpal a zároveň žalobkyni nevrátil částku 96 882,80 Kč.

17. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (v textu rozsudku dále jen jako„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy resp. jejího dodatku (v textu rozsudku dále jen jako„ ObchZ“), podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

19. Podle ust. § 2 odst. 2 písm. a) ObchZ, podnikatelem podle tohoto zákona je osoba zapsaná v obchodním rejstříku.

20. Podle ust. § 497 ObchZ, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

22. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným vzniknuvší na základě Smlouvy soud právně kvalifikuje jako úvěr podle § 497 a násl. ObchZ, který byl uskutečněn mezi podnikateli – žalobkyně se přitom považuje za podnikatele dle § 2 odst. 2 písm. a) ObchZ a v případě žalovaného lze vzhledem k uvedení identifikačního čísla a místa podnikání uvedeného v záhlaví Smlouvy jednoznačně usuzovat na to, že Smlouvu uzavřel v rámci svého podnikání (stejná informace pak plyne i z tvrzení samotného žalovaného, který uvedl, že Smlouvu uzavřel„ jako advokát“) – k tomu lze dále zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, podle něhož pokud žalovaný uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týkala jeho podnikatelské činnosti. Že by snad Smlouvu žalovaný uzavíral jako spotřebitel, nebylo v řízení žalovaným tvrzeno (natož prokazováno) a ani jinak taková případná skutečnost nevyšla během dokazování najevo. Soud pak dále dospěl k jednoznačnému závěru, že Smlouva či její dodatek nebo úvěrové a obchodní podmínky nejsou z jakéhokoliv důvodu absolutně neplatné, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. ust. § 37 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník); dlužno přitom dodat, že v řízení ani nebyl tvrzen jediný důvod případné absolutní neplatnosti uvedených právních úkonů. Soud se proto dále zabýval jednotlivými nároky žalobkyně, jak byly uplatněny žalobou.

23. V případě žalobou požadované jistiny ve výši 96 882,82 Kč lze zkonstatovat, že na tu žalobkyni vznikl nárok s ohledem na to, že taková částka byla žalovanému poskytnuta, jak vyplývá z výpisu z účtu předloženého žalobkyní a nesporných tvrzení obou účastníků, přičemž že by ji či popř. jakoukoliv její část žalovaný žalobkyni již vrátil, v řízení nebylo tvrzeno, tedy ani prokázáno. Žalobkyně naopak prokázala, že v souladu s čl. 17 písm. b) úvěrových podmínek, jež byly součástí Smlouvy, písemně prohlásila své pohledávky plynoucí ze Smlouvy za splatné podáním ze dne 2. 12. 2018, a to k 30. 11. 2018, když toto zaslala žalovanému na adresu [obec a číslo], [PSČ] [obec]. Byť uvedená adresa nevyplývá ze Smlouvy ani jiné listiny a dle doručenky se uvedenou písemnost ani fakticky nepodařilo doručit, na nárok žalobkyně taková skutečnost nemá vliv, neboť nejpozději předžalobní upomínkou, jež byla žalovanému zaslána do datové schránky dne 19. 5. 2019, a na niž žalovaný reagoval svým dopisem ze dne 2. 8. 2019, k zesplatnění pohledávky žalobkyně došlo a žalovaný se nejpozději tohoto dne dozvěděl, jakou částku v jaké výši má žalobkyni zaplatit. V prodlení s dlužnou jistinou přitom byl již v době od 31. 7. 2018, což je zřejmé z podrobných výpisů z účtu, a to, kdy a zda vůbec došlo k zesplatění nároků žalobkyně ze smlouvy, na takové prodlení nemá vliv. Právě nejpozději od 31. 7. 2018 žalovaný žalobkyni nesplácel ničeho na dlužnou částku, pročež od tohoto dne byly požadovány úroky a úroky z prodlení, a to v souladu s čl. II. odst. 1. a 4. Smlouvy ve výši v tomto čl. uvedené. Soud tudíž žalobě vyhověl co do dlužné jistiny ve výši 96 882,82 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jak je mj. toto všechno uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Dále se soud zabýval nároky žalobkyně na zaplacení jednotlivých poplatků v celkové výši 2 300 Kč, přičemž dospěl k závěru, že tyto jsou důvodné toliko zčásti. Žalobkyně prokázala, že pro žalovaného vedla úvěrový účet a umožnila mu jeho čerpání, což bylo zpoplatněno částkou ve výši 100 Kč za každý započatý měsíc trvání úvěru dle sazebníku, jenž byl Součástí Smlouvy, tudíž za měsíce červenec až listopad 2018 (od následujícího měsíce došlo k zesplatnění úvěru – srov. shora) má právo na zaplacení částky 500 Kč, pročež soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; výše úroku z prodlení vychází ze Smlouvy a počátek prodlení z návrhu žalobkyně, kdy nárok na jednotlivé částky žalobkyni vznikl vždy v prvním dni v každém měsíci a žalovaný se tak po této době dostal do prodlení. Soud nicméně nevyhověl žalobě v rozsahu částky 1 800 Kč s úrokem z prodlení, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by jednotlivé upomínky, za něž žalovanému naúčtovala poplatky ve výši 300 Kč, resp. 500 Kč, i odeslala. Samotné upomínky byly soudu předloženy, nicméně naopak doloženy nebyly jakékoliv podací archy či doručenky k těmto upomínkám (případně nebyli navrženi svědci, kteří by odeslání upomínek měli prokázat), tudíž soud nemohl dospět k závěru, že by je žalobkyně žalovanému skutečně i odeslala. Soud proto u jednání dne 7. 2. 2022 žalobkyni poučil dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě prokázat svá tvrzení v tomto směru a poskytl jí lhůtu k doplnění, nicméně žalobkyně žádné důkazy k takovým svým tvrzením neoznačila. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že stran odeslání upomínek žalovanému žalobkyně neunesla důkazní břemeno, pročež žalobu v takovém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. Závěrem soud uvádí, že tvrzení žalovaného stran toho, že nemohl disponovat penězi na svém účtu a nemohl tak žalobkyni zaplatit dlužnou částku, především zůstalo bez důkazních návrhů, přičemž soud byl připraven žalovaného poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalovaný se bez omluvy nedostavil k jednání před soudem, čímž se připravil o možnost být ze strany soudu poučen, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z toho důvodu se soud takovou námitkou žalovaného vůbec nezabýval. Jestliže pak žalovaný dále uváděl, že jej žalobkyně nikdy přímo nekontaktovala, bylo takové tvrzení vyvráceno především výzvou zástupce žalobkyně, kterou žalovaný nutně musel obdržet, neboť na ni reagoval (srov. odst. 13. tohoto rozsudku); nárok na příslušenství žalobkyni nicméně vznikl již v době, kdy se žalovaný dostal do prodlení, a to v souladu se Smlouvou.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části a přiznal jí náhradu nákladů řízení v celkové výši 31 096 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: -) mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby po 5 100 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vždy ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů – nutno přitom zmínit, že sazba mimosmluvní odměny po dobu tohoto řízení zůstala neměnná – (dále jen„ AT“), které uskutečnil zástupce žalobkyně, přičemž jsou jimi tyto úkony: o) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, o) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT o) návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) účast zástupce žalobkyně na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) AT dne 7. 2. 2022, tj. celkem 20 400 Kč, -) 4 náhrady hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 3 AT za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč, -) náhrada za 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 21 600 Kč, a to ve výši 4 536 Kč, neboť zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem a -) zaplacený soudní poplatek ve výši 4 960 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím ust. § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. § 79 a násl. o. s. ř.).

27. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.