127 C 79/2018

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 17 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 1. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou původně doručenou [název soudu] dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 17 000 Kč s úrokovým příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytla 42 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách po 7 000 Kč počínaje květnem 2017 žalobkyni vrátit. Žalovaný však uhradil toliko dohromady 25 000 Kč. Kromě zbývající částky 17 000 Kč žalobkyně požadovala rovněž úroky z prodlení za dobu od 1. 1. 2018, což žalobkyně upřesnila podáním ze dne [datum] tak, že úroky z prodlení požaduje od 1. 6. 2018. Žalovaný se k žalobě vyjádřil toliko u jednání, a to tak, že uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť úspěšně prošel oddlužením v rámci insolvenčního řízení. K ústnímu jednání dne [datum] se dostavil toliko žalovaný, ačkoli žalobkyně byla řádně a včas předvolána prostřednictvím datové schránky, svou neúčast však neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti žalobkyně. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání dne [datum], vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Z listiny označené jako Smlouva o půjčce, že žalobkyně se s žalovaným dohodla tak, že mu poskytne částku [částka], kterou žalovaný žalobkyni bez dalších poplatků vrátí. Listina je opatřena datem [datum] a podepsaná oběma účastníky tohoto řízení. Z listin označených jako jednoduchý příjmový pokladní doklad a příjmový pokladní doklad, že žalovaný zaplatil žalobkyni dohromady 25 000 Kč. Z vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], že stejného dne bylo stran žalovaného, jakožto dlužníka, zahájeno insolvenční řízení. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], že byl zjištěn úpadek žalovaného, jakožto dlužníka (výrok I.) a že soud povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.), přičemž mimo jiné co do výroku I. a III. usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], že soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného, jakožto dlužníka (výrok I.) a že soud osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok IV.). Usnesení nabylo právní moci co do všech svých výroků dne [datum], resp. [datum], resp. [datum]. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se s žalovaným dohodla dne [datum] tak, že mu poskytne částku 42 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni vrátí, což žalovaný v celém rozsahu neučinil, nicméně stran jeho osoby bylo zahájeno insolvenční řízení, v rámci něhož byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek neuspokojených v insolvenčním řízení, popř. neuspokojených v insolvenčním řízení v celém rozsahu. Podle § 414 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon – dále jen InsZ) – jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně vůči žalovanému má pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum], nicméně stran žalovaného bylo dne [datum] Krajským soudem v Ostravě zahájeno insolvenční řízení, pročež žalobkyně měla postupovat tak, že svou pohledávku měla přihlásit do insolvenčního řízení žalovaného. S ohledem na to, že v rámci insolvenčního řízení žalovaného bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného a způsobu jeho řešení oddlužením, veškeré pohledávky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení mohly být uspokojeny právě toliko a výlučně v insolvenčním řízení žalovaného; z insolvenčního rejstříku přitom vyplývá, že žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení žalovaného ani nepřihlásila. Následně v důsledku toho, že byl žalovaný rozhodnutím insolvenčního soudu dle § 414 InsZ osvobozen od placení pohledávek, se z pohledávky žalobkyně stala naturální obligace, ohledně níž věřitel nemůže její splnění vůči dlužníku autoritativně vynutit. Za takové situace nemohl podepsaný soud postupovat jinak, než že žalobu žalobkyně zamítl, jak je uvedeno ve výroku I., neboť přiznání takové pohledávky je nyní v souladu s § 414 InsZ ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka], podepsanému soudu zapovězeno, byť by jinak žalobkyně vůči žalovanému na takové plnění nárok měla. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého plně procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému dle jeho vlastního vyjádření u jednání žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.