130 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 920 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 24. 1. 2023, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 11 402 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 402 Kč ve výši 15 % ročně od 23. 8. 2022 do zaplacení a pohledávky ve výši 1 518,44 Kč a úroku ve výši 100,47 % ročně z částky 8 034,92 Kč od 23. 8. 2022 do 15. 9. 2022 ve výši 510,48 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 8 034,92 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2022 dosáhne částky 61 257 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 24. 1. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 12 920 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 21. 1. 2020. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 16 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 22. 1. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 100,47 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 466 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění tak, jak je níže uvedeno) splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2020, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 48 Kč tak, jak bylo sjednáno v příloze [číslo] smlouvy. Žalovaná při podpisu smlouvy podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy blíže popsané v příloze [číslo] smlouvy. Žalovaná se zavázala, že bude žalobkyni po dobu trvání tohoto pojištění hradit za toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Žalobkyně žalované oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 1 466 Kč ze dne 25. 2. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 30. 3. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 16. 4. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 14. 5. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 12. 6. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 15. 7. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 13. 8. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 15. 9. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 13. 10. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 13. 11. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 14. 12. 2020, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 13. 1. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 16. 2. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 16. 3. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 14. 4. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 13. 5. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 14. 6. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 13. 7. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 13. 8. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 17. 9. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 15. 10. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 12. 11. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 8. 12. 2021, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 7. 1. 2022, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 7. 2. 2022, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 7. 3. 2022, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 6. 4. 2022, částka ve výši 1 466 Kč ze dne 11. 5. 2022. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 23. 8. 2022, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 9 860,57 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 8 034,92 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 825,65 Kč) s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy tak, jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy tak, jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 9 860,57 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 1 518,44 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty); e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 8 034,92 Kč ode dne 23. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 100,47 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16. 9. 2022) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 11,75 % ročně; f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy [číslo] smlouvy ve výši celkem 144 Kč (Podle přílohy [číslo] smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 48 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách [číslo] tedy úhrada za pojištění v celkové výši 3 x 48 Kč). Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila a ani jinak se ve věci nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 1. 2020, přihláška žalované, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registru [příjmení], NRKI, doklady k posouzení úvěruschopnosti, karta klienta, výzva k zaplacení dlužné částky, oznámení o zesplatnění, předžalobní upomínka.

5. Z listiny nazvané Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 1. 2020 ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou písemnou smlouvu. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo a email. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 36 splátkách po 1 466 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 100,47 % ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalované i žalobkyně. V bodě 6 smlouvy jsou sjednány důsledky vyplývající z prodlení klientů, pod bodem 6. 5 je ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny po zesplatnění, pokud tuto novou jistinu neuhradí klient v den zesplatnění, ode dne zneplatnění až do úhrady nové jistiny.

6. Z listiny nazvané Oznámení bylo zjištěno, že žalobkyně mínila oznámit žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzvat ji k uhrazení dlužné částky.

7. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalované zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě.

8. Z listiny nazvané Prohlášení klienta, Předsmluvní formulář, formulář hodnocení klienta, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo] a s. [číslo]) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]). Konečně absolutní neplatnost spotřebitelských smluv dle § 87 odst. 1 věta první spotřebitelského zákona dovodil Soudní dvůr v rozsudku ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], ECLI:EU:C: 2020.

17. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně zkoumala a ověřovala příjmovou stránku žalované, nezkoumala však řádně výdajovou stránku žalované, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalované. Žalobkyně dále uvedla, že mj. vycházela z informací o hodnocení klienta v registru NRKI a [příjmení], přičemž z registru NRKI však plyne, že žalovaná je rizikovým klientem. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by si jakkoli ověřovala údaje poskytnuté žalovanou (např. o způsobu bydlení, výdajích na bydlení). O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované by byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 21. 1. 2020, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

20. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni částku 28 splátek á 1 466 Kč.

21. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 16 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná, jak bylo uvedeno výše, žalobkyni poskytnutou částku již před podáním žaloby uhradila. Ani ohledně zbývajících dílčích nároků neshledal soud žalobu důvodnou, neboť dospěl-li soud k závěru, že smlouva je neplatná, jsou neplatné i jakékoli akcesorické nárok např. na zaplacení smluvní pokuty, úroků, poplatků apod. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

22. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, žalovaná sama náklady řízení nežádala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.