130 C 22/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 140 408,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 204,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky za dobu od 15. 11. 2019 do zaplacení, a dále částku 70 204,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky za dobu od 15. 2. 2020 do zaplacení, a dále částku 2 400 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 47 693,30 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 9. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 140 408,40 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaná (tehdy jako [právnická osoba]) spolu dne 27. 6. 2017 uzavřely Smlouvu o poskytování služeb č. [anonymizováno]; následně byl k této smlouvě uzavřen dne [datum] dodatek [číslo] Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby, zejm. servisní podporu hardware a software, jak je uvedeno v Příloze [číslo] dodatku [číslo] ke smlouvě. Podpora spočívala především jednak v „ preventivním“ dohledu a připravenosti řešit problémy, tj.„ Dohledový systém“,„ Monitoring“,„ Proaktivní dohled provozu a hlášení problémů Poskytovatelem Zákazníkovi“,„ Pravidelné měsíční profylaxe“ a jednak v řešení konkrétních problémů a připravenosti poskytovatele na situace, kdy dojde k problému, ať už zjištěných zákazníkem či poskytovatelem, tj.„ Telefonní podpora a konzultace“,„ [ulice] technika“ v předpokládaném množství hodin, atd. Za Podporu dostává poskytovatel paušální odměnu bez ohledu na to, ke kolika či zda reálně k problémům dochází či nedochází a ať už jsou problémy zjištěny zákazníkem či poskytovatelem. Takto své závazky vtělily obě strany do Smlouvy. [příjmení] mohl těmto svým závazkům poskytovatel dostát, musí být neustále připraven a to zejména co se technických pracovníků týká. Množství lidských zdrojů a jejich alokaci musí mít poskytovatel smluvně zajištěnou na období dopředu, což je obzvláště náročné vzhledem k vysoce konkurenčnímu prostředí oblasti pracovníků v ICT oblasti. Doba poskytování podpory byla Smlouvou dle odst. 2.1. stanovena ode dne 1. 7. 2017 s trváním minimálně po dobu jednoho roku, a po této době vždy na dobu dalšího roku tak dlouho, dokud tato Smlouva nebude ukončena výpovědí, kterékoli strany podanou nejméně tři měsíce před skončením příslušného ročního období, případně dokud nebude ukončena jiným způsobem. Cena za poskytování podpory dle Smlouvy byla dle odst. 3.2. sjednána paušálně na částku 58 020 Kč bez DPH za čtvrtletní období; v odst. 4.

2. Smlouvy byl sjednán při nezaplacení faktury nebo její části úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dne 31. 10. 2019 žalobkyně vystavila čtvrtletní fakturu na služby [číslo] za období 10/ 2019 až 12/ 2019 na částku 70 204,20 Kč s DPH, splatnou do 14. 11. 2019 a dne 31. 1. 2020 žalobkyně vystavila čtvrtletní fakturu na služby [číslo] za období 1/ 2020 až 3/ 2020 na částku 70 204,20 Kč s DPH, splatnou do 14. 2. 2020. Z důvodu dlouhodobého neplacení vystavených faktur přistoupila žalobkyně dne 1. 4. 2020 k ukončení smlouvy, a od smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením odst. 4.

2. Smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, a to ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná tvrdila, že ze strany žalobkyně nedošlo k plnění služeb, jež by z její strany odůvodňovalo vznik nároku na úhradu jí tvrzených pohledávek. Žalovaná tvrdila, že u žalované došlo v souvislosti s prodejem podniku k útlumu činnosti žalované, a tak dne 24. dubna 2019 došlo k vyklizení veškerých prostor, ve kterých žalovaná vykonávala svou činnost, tj. i ty prostory, které souvisely s činností žalobkyně a ve kterých měla být poskytována servisní podpory žalobkyní. Uvedenou skutečnost žalovaná sdělila žalobkyni již dne 4. 6. 2019 Vedle tohoto bylo žalobkyni rovněž sděleno, že předmětný software i hardware byl již dne 28. února 2019 odpojen. S ohledem na výše uvedené nemohla žalobkyně již od 28. 2. 2019 fakticky poskytovat služby žalované, když veškerá technika byla vyklizena a předmět plnění zanikl. Žalovaná tak dne 4. 6. 2019 vypověděla Smlouvu a požádala žalobkyni o ukončení Smlouvy dohodou ke dni 24. dubna 2019. Z důvodu na straně žalobkyně však dohoda o ukončení Smlouvy uzavřena nebyla a žalobkyně nadále trvala na poskytování servisních služeb, a to i přes skutečnost, že ode dne vyklizení prostor reálně neexistovala žádná technika, software ani hardware, na kterém by mohla poskytovat službu žalované. I přesto, že předmět plnění dne 24. 4. 2019 fakticky zanikl a žalovaná tuto informaci sdělila žalobkyni dne 4. 6. 2019, tak žalobkyně nadále vystavovala faktury za služby až do března 2020. Žalobkyně si však musela být vědoma, že žádné služby žalované neposkytuje. Žalobkyně v žalobě netvrdí ani neprokazuje, jaké služby v daném období žalované poskytla, jakou servisní podporu v tomto období prováděla a které všechny prostředky v této době vynaložila k poskytnutí této podpory, jež odůvodňují vystavení Faktur v plné výši, resp. že vůbec byly nějaké služby v období, za které jsou faktury vystaveny, žalobkyní poskytovány. Žalovaná uvádí, že žalobkyně žádné služby v předmětném období žalované neposkytla. Software i hardware, kterému měla žalobkyně dodávat servisní podporu, byl již 28. 2. 2019 odpojen a nebylo tedy fakticky možné jakékoliv služby žalované poskytovat. Žalobkyně měla ke všem těmto zařízením vzdálený přístup podle přílohy B Smlouvy a měla jakožto profesionál ve svém oboru vědět, že reálně nelze jakoukoliv služby vykonávat. Žalobu považovala žalovaná za nedůvodnou a navrhovala její zamítnutí.

3. Soud provedl v řízení dokazování a po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, vycházeje při tom jednak ze skutkově shodných tvrzení stran, které vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., a jednak z faktu, že pravost ani obsahová správnost listin provedených k důkazu nebyla žádným účastníkem rozporována. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

4. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 27. 6. 2017 smlouvu o poskytování služeb (dále jen smlouva), která byla dodatkem sjednaným dne 10. 11. 2017 s účinnosti od 1. 11. 2017 změněna (dále jen dodatek nebo smlouva). Žalobkyně se na základě smlouvy, ve znění jejího dodatku zavázala žalované poskytovat servisní podporu hardware a software blíže specifikovanou v příloze smlouvy – v příloze [číslo] dodatku, tj. zejména k poskytování činností nutných k zajištění bezproblémovému provozu počítačového vybavení (viz čl. 2 dodatku ve spojení s čl. 1 smlouvy).

5. Žalovaná byla povinna poskytovat žalobkyni nezbytnou součinnost (čl. 1 smlouvy).

6. Jako období opakovaného plnění bylo sjednáno kalendářní čtvrtletí (viz čl. 2 dodatku ve spojení s čl. 3 smlouvy), žalovaná se za dané kalendářní období zavázala žalobkyni za poskytování podpory hradit mimo jiné (paušální) částku 58 020 Kč bez DPH, tj. 70 204,20 Kč včetně DPH (viz čl. 2 dodatku ve spojení s čl. 3 smlouvy a čl. 1 smlouvy).

7. Dle čl. 1 a 9.3. smlouvy veškeré změny smlouvy mohly být sjednány pouze písemným dodatkem. Žalovaná se zavázala poskytovat žalobkyni nezbytnou součinnost (viz čl. 1 a čl. 5 smlouvy). Doba trvání smlouvy byla stanovena na dobu (minimálně) jednoho roku počínaje dnem 1. 7. 2017 s tím, že po uplynutí uvedené doby se trvání smlouvy prodlužuje vždy o rok, pokud některá ze stran nejméně tři měsícem před koncem příslušného období smlouvu písemně nevypoví (viz čl. 2 smlouvy).

8. Splatnost faktur vystavených žalobkyní byla stanovena na 14 dnů od vystavení (viz čl. 4 smlouvy). Pro případ prodlení žalované s úhradou ceny si strany dohodly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky denně (viz čl. 4 smlouvy).

9. Strany na sebe převzaly nebezpečí změny okolností (viz čl. 9 smlouvy).

10. Dne 31. 10. 2019 žalobkyně vystavila fakturu [číslo] kterou žalované účtovala poskytování podpory za období 10/ 2019 až 12/ 2019 ve výši 70 204,20 Kč s DPH, se splatností dne 14. 11. 2019. Dne 31. 1. 2020 žalobkyně vystavila fakturu [číslo] kterou žalované účtovala poskytování podpory za období za období 1/ 2020 až 3/ 2020 ve výši 70 204,20 Kč s DPH, se splatností dne 14. 2. 2020. Faktury byly žalované doručeny.

11. Žalovaná dne 4. 6. 2019 vystavila a doručila žalobkyni listinu nazvanou Výpověď smlouvy, kterou žalovaná žalobkyni žádá o ukončení smlouvy dohodou ke dni 24. 4. 2019, a to v souvislosti s prodejem podílu žalované a útlumu žalované, kdy žalovaná už nebude využívat služeb žalobkyně souvisejících se smlouvou, neboť došlo k vyklizení prostor, ve kterých žalovaná provozovala svou činnost a zařízení, k nimž se vázala smlouva a závazky žalobkyně ze smlouvy (zjištěno z přípisu právního zástupce žalované ze dne 4. 6. 2019 nazvaného Výpověď smlouvy).

12. Žalobkyně vystavila a dne 1. 4. 2020 žalované doručila listinu, kterou žalobkyně žalované oznamuje, že pro prodlení žalované s úhrady ceny sjednané smlouvou, žalobkyně odstupuje od smlouvy; současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalobou uplatněné částky. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení žalobou uplatněné částky. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno.

13. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

14. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou ze dne 27. 6. 2017 nazvanou Smlouva o poskytování služeb (dále jen smlouva), která byla dodatkem sjednaným dne 10. 11. 2017 s účinnosti od 1. 11. 2017 změněna (dále jen dodatek nebo smlouva) soud posoudil jako platnou a účinnou inominátní smlouvu ve smyslu § [číslo] odst. 2 o. z, s automatickou prolongací.

15. Soud připomíná výše uvedený skutkový závěr, totiž, že žalobkyně se smlouvou zavázala žalované poskytovat servisní podporu hardware a software blíže specifikovanou v příloze smlouvy – v příloze [číslo] dodatku, tj. zejména k poskytování činností nutných k zajištění bezproblémovému provozu počítačového vybavení žalované a žalovaná se zavázala poskytovat žalobkyni nezbytnou součinnost a za každé kalendářní čtvrtletí žalobkyni hradit mimo jiné (paušální) částku 58 020 Kč bez DPH, tj. 70 204,20 Kč včetně DPH, a to na základě vystavené faktury se splatností 14 dnů od data vystavení faktury.

16. Předně má soud za to, že odměna, k jejíž úhradě byla žalované dle čl. 3 smlouvy, resp. čl. 2 dodatku povinna, byla sjednána jako paušální odměna, tj. odměna nezávislá na konkrétním množství poskytnutých služeb/úkonů. Podstatou paušální odměny totiž je zajištění pravidelné platby za sjednané období, kdy tato paušální platba v sobě zahrnuje nikoli přesný počet hodin či úkonů poskytnuté služby, ale naopak reflektuje výkyvy a nerovnoměrnost v intenzitě/rozsahu poskytovaných úkonů v tom kterém období v závislosti na jejich faktické aktuální potřebě, kdy rozsah potřebných úkonů nelze dopředu přesně odhadnout. Pokud by měla být v posuzované věci odměna vázána na provedení konkrétních úkonů za sjednané období, muselo by být ujednání v tomto smyslu ve smlouvě (či jinak) účastníky výslovně sjednáno; nic takového však v řízení zjištěno nebylo a ani jinak nevyšlo najevo. Naopak z podstaty věci, kdy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované servisní podporu hardware a software, je množství a rozsah potřebných úkonů v tom kterém období různý a předem obtížně odhadnutelný.

17. Na tomto místě soud akcentuje, že sama žalovaná tvrdila, že u žalované došlo v souvislosti s prodejem podniku k útlumu činnosti žalované, a tak dne 24. dubna 2019 došlo k vyklizení veškerých prostor, ve kterých žalovaná vykonávala svou činnost, a které souvisely se závazky žalobkyně ze smlouvy, což žalovaná sdělila žalobkyni v červnu 2019 a dále žalobkyni sdělila, že veškerý software i hardware byl již dne 28. února 2019 odpojen. Žalobkyně tak nemohla, z důvodů výlučně na straně žalované sjednané služby fakticky poskytovat. Žalovaná tak neposkytovala od 28. 2. 2019 žalobkyni součinnost, ke které byla smluvně povinna (čl. 1 smlouvy), a sama tak byla v prodlení, v jehož důsledku žalobkyně nemůže být odpovědná za případné neplnění svých smluvních povinností (viz ust. § 1968 věta druhá o. z.). Pro úplnost soud připomíná, že žalobkyně se žalobou domáhá plnění za období 10/ 2019 3/ 2020, tedy za dobu, kdy již několik měsíců byl veškerý software i hardware žalované odpojen, a to aniž by žalovaná smlouvu řádně ukončila, např. výpovědí, odstoupením od smlouvy či dohodou. S ohledem na uvedené pak je zcela bez relevance námitka žalované, že dle čl. 2 přílohy [číslo] k dodatku [číslo] měla žalobkyni uložena povinnost hlásit žalované systémový incident zjištěný proaktivním dohledem, či že některé služby měla žalobkyně povinnost poskytovat automaticky, např. monitoring, proaktivní dohled provozu a hlášení problémů zákazníkovi, vedení deníku konfiguračních změn systému, pravidelné měsíční profylaxe, zálohování VEEAM, kvartální test restore záloh VEEAM, kvartální kontrola dostupnosti aktualizací software a firmware apod. – pak soud uvádí, že zbavila-li se žalovaná zařízení, ke kterým měla žalobkyně poskytovat smluvené služby, pak z důvodu výlučně na straně žalované žalobkyně služby poskytnout fakticky nemohla (k ukončení smlouvy viz dále).

18. V této souvislosti soud dále připomíná skutkový závěr, dle kterého strany na sebe smluvně (viz čl. 9 smlouvy) převzaly nebezpečí změny okolností ve smyslu § 1765 o. z. Strany tedy vyloučily právo domáhat se po druhé strany obnovení jednání o smlouvě, tj. o změně nebo zrušení závazku ze smlouvy v důsledku podstatné změny okolností. Současně nebyly ani splněny podmínky předpokládané v ust. § 2006 o. z., dle kterého stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění; plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Toto ustanovení se vztahuje k naprosté nesplnitelnosti, musí se přitom jednat o nesplnitelnost objektivní; skutečnost, že žalovaná se zbavila zařízení, které využívala v rámci své podnikatelské činnosti, a ke kterému byla žalobkyně zavázána poskytovat žalované servisní podporu, není tou následnou nemožností plnění, jak je zamýšleno v citovaném ust. § 2006 o. z., a nemůže tedy vést k zániku závazku žalované. I s ohledem na fakt, že strany ve smluvním vztahu vystupovaly jako podnikatelé při své podnikatelské činnosti, u nichž se předpokládá vysoká míra profesionality a obezřetnosti, soud žádné jiné důvody pro odlišný právní závěr neshledal.

19. Pokud žalovaná tvrdila, že smlouva byla ukončena výpovědí smlouvy ze dne 4. 6. 2019 ze strany žalované, pak soud tento názor nesdílí. Posouzením obsahu listiny, jejího jazykového vyjádření, nelze dospět k závěru, že by jednání žalované zachycené v posuzované listině, mohlo mít účinek výpovědi smlouvy ve smyslu § 1998 o. z., kterým by byl zánik závazku v důsledku jednostranného právního jednání žalované; žalovaná totiž nesděluje žalobkyni, že smlouvu vypovídá, naopak, žalovaná žádá žalobkyni (resp. navrhuje žalobkyni, aby strany spolu jednaly) o uzavření dohody o ukončení smlouvy, a to ke dni, který již uplynul. Jednání zachycené v listině nazvané Výpověď smlouvy ze dne 7. 6. 2019 tak soud posoudil jako návrh žalované adresovaný žalobkyni na uzavření dohody; k akceptaci návrhu ze strany žalobkyně však nedošlo. I kdyby snad bylo lze posuzovanému právnímu jednání přisoudit účinky výpovědi smlouvy ve smyslu § 1998 o. z, smlouva by s ohledem na čl. 2 smlouvy zanikla ke dni 30. 6. 2020, tedy do té doby by žalované trvala povinnost hradit sjednanou paušální odměnu; soud připomíná, že žalobkyně se žalobou domáhá plnění za období 10/ 2019 3/ 2020, tedy období před žalovanou tvrzeným zánikem smlouvy v důsledku výpovědi. V tomto ohledu soud uzavírá, že smlouva nezanikla před 31. 3. 2020, tj. před dobou, za kterou se žalobkyně žalobou domáhá po žalované planění.

20. S ohledem a na uvedené závěry se soud, z důvodu hospodárnosti řízení, již nezabýval dalšími otázkami, např. žalobkyní tvrzeným odstoupením od smlouvy (neboť dle čl. 6 smlouvy má odstoupení od smlouvy účinky ex nunc, žalobkyně přitom tvrdila, že od smlouvy odstoupila 1. 4. 2020, přičemž žalobou požaduje plnění za období před tímto tvrzeným odstoupením od smlouvy), neboť jejich posouzení by závěr soudu nemohlo změnit.

21. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z.; splatnost faktur vystavených žalobkyní byla sjednána na 14 dnů od vystavení (viz čl. 4 smlouvy), dnem následujícím po splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a od tohoto okamžiku je žalovaná povinna platit úrok z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení byla mezi stranami platně sjednána v čl. 4 smlouvy.

22. Soud zavázal žalovanou též k zaplacení částky 2 x 1 200 Kč, a to podle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb., podle kterého jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalované na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 4,5 úkonů právní služby á 6 740 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), 2 x d), g) a § 11 odst. 2, písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, žaloba, písemné vyjádření ve věci samé, účast u jednání před soudem konaným dne 1. 3. 2022), dále 5 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř.; dále náhrada za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 16 x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky, dále cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět vlakem v ceně zpáteční jízdenky ve výši 558 Kč, a zaplacený soudní poplatek ve výši 7 021 Kč, tj. na nákladech řízení celkem 47 693,30 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.