130 C 47/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 31 510 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba doručená soudu dne 1. 9. 2020, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 840 Kč a částky 31,83 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 312 Kč za dobu od 26. 10. 2018 do zaplacení a úrok ve výši 35 % ročně z částky 17 590,63 Kč za dobu od 19. 10. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 51 084 Kč, se zamítá.

II. Zástupci žalované se přiznává odměna za zastupování žalované v řízení vedeném u [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka] ve výši 13 400 Kč, která bude zástupci žalovaného vyplacena po právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice na účet [název soudu] na náhradě nákladů řízení částku 13 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 1. 9. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 31 510 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 11. 9. 2015. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 7. 10. 2015. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 96,27 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 1 419 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2015, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. V souladu se smlouvou byl dne 18. 10. 2016 žalované ze strany žalobkyně poskytnut revolving (další peněžní prostředky) ve výši 10 472 Kč. Tím došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek úvěru byl navýšen o dalších 18 měsíčních splátek ve výši 25 542 Kč. Výpůjční úroková sazba revolvingu (ve smlouvě vyjádřená jako roční efektivní sazba) činila 76,68 % ročně. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] smluvních ujednání smlouvy, když žalobkyně touto žalobou uplatňuje právo na zaplacení těchto smluvních pokut v celkové výši 1 472 Kč. Konkrétně žalobkyně takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 184,47 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 8 x 184,47 Kč. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem [číslo] smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky [číslo] splatné dne 17. 5. 2018. K datu 17. 10. 2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu [číslo] smluvních ujednání smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 19 750,62 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 17 840,62 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 19 750,62 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 17 590,63 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 159,99 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty dle bodu [číslo] smluvních ujednání smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 472 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuta dle bodu [číslo] smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 19. 10. 2018 do zaplacení, tj. smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 19 750,62 Kč od 19. 10. 2018 do 25. 10. 2018 ve výši 138,25 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 17 840,62 Kč od 26. 10. 2018 do zaplaceni. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 12 198,09 Kč; úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 17 590,63 Kč ode dne 19. 10. 2018 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 58,29 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě pro případ poskytnutí revolvingu. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Protože žalobkyně vzala žalobu před prvním jednáním částečně zpět, bylo řízení v této části zastaveno rozhodnutím [název soudu] ze dne 5. 11. 2020, č. j. [číslo jednací].

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, tvrdila, že žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalované splácet úvěr, smlouva žalovaná považovala za neplatnou, nadto výše požadovaného úroku je dle žalované v rozporu s dobrými mravy, a neplatné je z tohoto důvodu i ujednání o výši splátek, do kterých je nemravný úrok zahrnut. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení. Žalovaná tak navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 11. 9. 2015 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování bydliště, dále zde bylo uvedeno telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr – peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 30 splátkách ve výši 1 419 Kč, a v případě splnění sjednaných podmínek i další peněžní prostředky ve výši 10 472 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 96,27 % ročně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy písemným oznámením). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z listiny nazvané Předsmluvní formulář). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná prohlásila, jaký je její pravidelný čistý měsíční příjem, ostatní příjmy, jaké jsou její výdaje; v doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované a formě bydlení. Z listiny Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. K datu uzavření smlouvy nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru [příjmení] a registru [anonymizováno] žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru [příjmení] a registru [anonymizováno]). Z pracovní smlouvy, platebního výměru a výplatních pásek soud zjistil, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy uzavřenou pracovní smlouvy se mzdou ve výši cca 16 000 Kč. Z Karty klienta soud zjistil, že žalovaná svým podpisem stvrdila své příjmy a výdaje. Žalobkyně žalované poskytla sjednanou částku 20 000 Kč a 10 473 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 45 408 Kč (skutkové tvrzení žalobkyně). Výzvami k zaplacení žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru vyzvala jej k uhrazení dlužné částky; u žádné z těchto listin však nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 13. 8. 2020 žalobkyně odeslala žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu datovanou dnem 12. 8.2020, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek, a to do 15 dnů ode dne odeslání výzvy (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru. Současně soud vzal za prokázané, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb (předchůdcem žalobkyně) a žalovaným jako spotřebitelem a současně výše poskytnuté částky přesáhla 5 000 Kč Smluvní vztah je proto nutno kromě výše uvedených právních předpisů posoudit rovněž podle zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen ZSÚ). Smlouva má tedy charakter tzv. spotřebitelské smlouvy podle § 1810 o. z., neboť podle skutkového závěru soudu byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jednotlivá práva a povinnosti je třeba poměřovat také podle ustanovení § 1810 a násl. o. z.

6. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 ZSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Podle § 588 věta první o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

8. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala, resp. neověřovala výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se žalobkyně omezila na ničím nepodložené sdělení žalované o výši prostředků vynakládaných na bydlení, o počtu vyživovaných osob, apod., aniž žalobkyně jakkoli ověřovala údaje o způsobu bydlení a nákladech vynakládaných na bydlení. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalované. Žalobkyně tuto skutečnost nijak nezohlednila a žalované opakovaně poskytla peněžní prostředky. V posuzované věci žalobkyni nezbavuje odpovědnosti žalovanou podepsané prohlášení o jejích majetkových poměrech. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění podkladů pro poskytnutí úvěru. Soud tak nezbylo než konstatovat, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je jednáním, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 9 odst. 1 ZSÚ) a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek. Neplatnost smlouvy o úvěru stanovená § 9 odst. 1 ZSÚ je neplatností absolutní a soud je povinen k ní přihlédnout, aniž by se jí kterýkoliv z účastníků řízení musel dovolat. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno dovodit, že se tato neplatnost vztahuje i na ujednání o úroku a dalších platbách sjednaných ve smlouvě, neboť tato ujednání jsou ujednáními odvozenými od existence samotné smlouvy a bez ní nemohou samostatně existovat.

9. Z důvodu neplatnosti smlouvy je nutno vzájemné vztahy účastníků vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

10. Provedenými důkazy tedy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 472 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila žalobkyni částku 45 408 Kč; jiné platby nad uvedenou částky nebyly v řízení tvrzeny ani jinak zjištěny.

11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 30 472 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 45 408 Kč, není proto povinna žalobkyni již ničeho vracet. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. S ohledem na uvedený závěr se soud již nezabýval námitkou promlčení, neboť na uvedeném závěru by posouzení otázky promlčení již nic nezměnilo.

12. Žalovaná byla v řízení zastoupena ustanoveným advokátem. Zástupce žalované má podle § 140 odst. 2 o. s. ř. nárok na státem placenou odměnu za zastupování a paušální náhradu výdajů. Soud při svém rozhodování postupoval v souladu s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., podle kterého se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně. Zástupce žalovaného učinil v řízení 5 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), 2 x d), 2 x g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 2. 3. 2021 a ze dne 21. 10. 2021 a účast u jednání před soudem dne 23. 2. 2022 a dne 23. 6. 2022), a to v sazbě za jeden úkon dle § 7 a § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2 380 Kč, a dále zástupci náleží5 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a bez DPH Celkem tedy byl zástupci žalované přiznán nárok na odměnu ve výši 13 400 Kč, tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, která bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení z rozpočtových prostředků České republiky z účtu Okresního soudu v Ostravě.

13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla procesně úspěšná žalovaná, a žalobkyně je tak povinna zaplatit nákladů řízení, a to v rozsahu 100 %. Žalovaná byla v řízení zastoupena ustanoveným advokátem, žalobkyně je tak povinna zaplatit na nákladech řízení žalované odměnu zástupce žalované přiznanou výrokem II. tohoto rozhodnutí, a to podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř. na účet Okresního soudu v Ostravě; jiné náklady řízení žalované v řízení požadovány a zjištěny nebyly. Lhůta splatnosti je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.