130 C 70/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec část obce o zaplacení 121 461 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 91 742,83 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 751 Kč spolu se úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 12. 12. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci až do úplného zaplacení, a to vše pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba doručená soudu dne 16. 12. 2020 se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 676 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 116 427 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 11. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 676 Kč za dobu od 12. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 66 751 Kč za dobu od 12. 12. 2020 do zaplacení a částky 5 034,91 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 91 742,83 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč, se zamítá.

IV. Zástupci žalovaného se přiznává odměna za zastupování žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod spisovou značkou 130 C 70/2020 ve výši 18 454,92 Kč, která bude zástupci žalovaného vyplacena po právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice na náhradě nákladů řízení žalovaného částku ve výši 68,62 % odměny zástupce žalovaného přiznané výrokem IV. tohoto rozhodnutí, a to na účet Okresního soudu v Ostravě, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 16. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 121 461 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 24. 7. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 25. 7. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 167,74 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 11 083 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky, a to částka ve výši 11 083 Kč ze dne 24. 9. 2019, částka ve výši 11 083 Kč ze dne 21. 10. 2019 a částka ve výši 11 083 Kč ze dne 20. 11. 2019. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 25. 2. 2020. K datu 3. 5. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 114 429,61 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 1. 11. 2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 114 429,61 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy tak, jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy tak, jak je specifikována shora, v celkové výši 1 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 114 429,61 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 5 034,92 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 91 742,83 Kč ode dne 5. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 102,64 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Protože žalobkyně vzala žalobu před prvním jednáním částečně zpět, a to co do úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 91 742,83 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, postupoval soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř., a řízení v této části zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Souhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby nebylo potřeba, neboť žaloba byla vzata zpět ještě před zahájením prvního jednání ve věci (ust. § 96 odst. 3 a odst. 4 o. s. ř.).

3. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že je nesporné, že smlouvu s žalobkyní uzavřel, částka 100 000 Kč mu byla poskytnuta a že se smlouvou zavázal k úhradě poskytnutých peněžních prostředků a úroku ve výši a splátkách tak, jak tvrdí žalobkyně. Dále učinil nesporným, že ve třech platbách uhradil 3 x 11 083 Kč, tj. částku 33 247 Kč. Žalovaná považoval smlouvu za nemravnou pro vysoký sjednaný úrok. Dále měl žalovaný za to, že žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, smlouva je tak absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Žalovaný tak tvrdil, že žaloba je důvodná pouze co do částky poskytnuté a neuhrazené jistiny, tj. co do částky 66 751 Kč s tím, že ve zbytku má být žaloba zamítnuta. Žalovaný též požádal, aby mu bylo umožněno splácet dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, a t vzhledem ke své finanční a sociální situaci, kdy je momentálně evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání, á dvě nezletilé děti a celá rodina žije pouze z dávek sociální podpory.

4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že je poskytovatelem nebankovním úvěrů, přičemž v této sféře nebankovních poskytovatelů úvěrů a obdobných finančních produktů (např. zápůjček) je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Dohodly-li se smluvní strany na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích; opačný závěr by totiž byl v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda. Sjednané úroky jsou ovlivněny celou řadou faktorů, mezi které patří např. požadavek na rychlost poskytnutí úvěru, jeho krátkodobost či naopak dlouhodobost, a riziko transakce, které poskytnutí úvěru pro úvěrujícího s přihlédnutím ke všem okolnostem představuje. Lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků (úrokovou sazbu), mají strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu za takových podmínek vstoupí, a to se všemi důsledku z toho plynoucími. Informace o úrokové sazbě byly žalovanému poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem, a to jak v předsmluvním formuláři, ve smlouvě samotné i v oznámení o schválení úvěru. Žalovaný pak následně měl ještě zákonnou lhůtu 14 dnů na odstoupení od smlouvy. K námitce žalované ohledně neprověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že řádně zjišťovala úvěruschopnost, jak jí ukládá zákon. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, daňového přiznání. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytovaného úvěru, což stvrdil podpisem Předsmluvního formuláře. Žalovaný rovněž podepsal dokument Prohlášení klientů, v němž prohlásil, že: poskytovatel provedl jeho kontrolu ve smyslu zákona 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění, poskytnutý úvěr (bude-li Smlouva uzavřena) bude pro osobní potřeby Klienta a bude splácen z vlastních zdrojů Klientů, a že na výzvu Poskytovatele tyto skutečnosti písemně potvrdí i kdykoli po uzavření Smlouvy (bude-li Smlouva uzavřena). Při změně účelu použití úvěru nebo při změně ve zdrojích jeho splácení se zavazuje Poskytovatele o této změně neprodleně písemně informovat. Dále stvrzuje, že úvěr nebude splácen z výnosů z trestné činnosti nebo prostředků z terorismu, nebude použit na legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a že byl Poskytovatelem poučen o všech právech a povinnostech, které pro smluvní strany plynou ze zákona č. 253/2008 Sb., v platném znění; si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, který má být poskytnut dle Smlouvy, souhlasí s ní, považuje ji za přiměřenou a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovního subjektu, kdy cena za poskytnutí úvěru od nebankovních subjektů je zpravidla vyšší, než u bank; nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, pokud v Dohodě o konsolidaci (bude-li smluvními stranami uzavřena) nebude stanoveno jinak, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy; nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, nebyl proti jeho osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti jeho osobě pro nedostatek majetku; veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve Smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto Smlouvou poskytl či poskytne Poskytovatel, jsou pravdivé a úplné; Smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet. Žalobkyně tak dostála své povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.

5. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 24. 7. 2019 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování shodnou s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr – peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 18 splátkách ve výši 11 083 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 167,74 % ročně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 26. 7. 2019, který byl doručen žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 7. 2019, včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z listiny nazvané Předsmluvní formulář). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný prohlásil, jaký je jeho pravidelný čistý měsíční příjem klienta, ostatní příjmy, jaké jsou jeho výdaje; v doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení. Z listiny Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. K datu uzavření smlouvy nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru [příjmení] a registru NRKI žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru [příjmení] a registru NRKI). Žalobkyně žalovanému poskytla sjednanou částku 100 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 33 249 Kč (to bylo mezi stranami nesporné). Výzvami k zaplacení žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek. Dopisem ze dne 3. 5. 2020 hodlala žalobkyně oznámit žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru vyzvala jej k uhrazení dlužné částky. U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 26. 11. 2020 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu datovanou dnem 25. 11. 2020, jíž žalovaného vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek, a to do 15 dnů ode dne odeslání výzvy (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Rovněž tak soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z kopie OP žalovaného a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, informace o zápůjčních úrokových sazbách, dopisu ČNB ze dne 21. 12. 2018, sdělení [právnická osoba] ze dne 19. 9. 2018 a sdělení [právnická osoba] ze dne 28. 8. 2018. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Předně soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 [číslo]“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 [číslo] dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

13. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalovaného, fakt, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy teprve jeden den ukončeno přerušení své podnikatelské činnosti. Žalobkyně tuto skutečnost nijak nezohlednila. Žalobkyně pak vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně nijak neověřovala ani údaje žalovaného o způsobu bydlení a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 1 200 Kč - uvedená částka nákladů na bydlení se s ohledem na náklady bydlení v místě a čase obvyklé jeví jako naprosto podhodnocená, což musí být žalobkyni jako profesionální poskytovatelce úvěrů naprosto zřejmé. V posuzované věci žalobkyni nezbavuje odpovědnosti žádné žalovaným podepsané prohlášení o skutečnostech, jež jsou ověřitelné z veřejně dostupných rejstříků. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění soudu nezbylo, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. S ohledem na vyslovený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru se již soud dalšími vznesenými námitkami žalovaného nezabýval, neboť na rozhodnutí soudu by již nemohlo mít žádný vliv.

15. Provedenými důkazy tedy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 33 249 Kč. První výzvou k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla předžalobní upomínka ze dne 25. 11. 2020, odeslaná žalovanému dne 26. 11. 2020.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 100 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 33 249 Kč a zbytek neuhradil, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 66 751 Kč (tj. poskytnuté mínus nevrácené peněžní prostředky).

17. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., o. z.), což se v dané věci stalo předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2020, odeslanou žalovanému dne 26. 11. 2020 kterou byl žalovaný vyzván zaplatit žalobou uplatněnou částku do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 26. 11. 2020; žalovaný byl povinen plnit nejpozději 15. den od odeslání výzvy, tj. nejpozději 11. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 12. 12. 2020. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

18. Žalovaný byl v řízení zastoupen ustanoveným advokátem. Zástupce žalovaného má podle § 140 odst. 2 o. s. ř. nárok na státem placenou odměnu za zastupování a paušální náhradu výdajů. Soud při svém rozhodování postupoval v souladu s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., podle kterého se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně. Zástupce žalovaného učinil v řízení 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé a účast u jednání před soudem dne 10. 8. 2021), a to v sazbě za jeden úkon dle § 7 a § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 4 784 Kč, a dále zástupci náleží 3 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši 21 % z těchto částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byl zástupci žalovaného přiznán nárok na odměnu ve výši 18 454,92 Kč, tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí, která bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení z rozpočtových prostředků České republiky z účtu Okresního soudu v Ostravě.

19. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Procesní neúspěch žalobkyně je představován výrokem I. a výrokem III. a představuje 84,31 % celkového předmětu řízení, a procesní úspěch žalobkyně je pak představován výrokem II. a představuje 15,69 % celkového předmětu řízení. V řízení tedy byl procesně poměrně úspěšnější žalovaný, a žalobkyně je tak povinna zaplatit poměrnou část nákladů řízení, a to v rozsahu 68,62 % (tj. 84, 31 % minus 15,69 %). Žalovaný byl v řízení zastoupen ustanoveným advokátem, žalobkyně je tak povinna zaplatit na nákladech řízení žalovaného 68,62 % odměny zástupce žalovaného přiznané výrokem IV. tohoto rozhodnutí, a to podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř. na účet Okresního soudu v Ostravě; jiné náklady řízení žalované v řízení požadovány a zjištěny nebyly. Lhůta splatnosti je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Pokud jde o lhůtu splatnosti stanovenou ve výroku II., pak tato je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.. Soud umožnil žalovanému zaplatit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, když žalovaný o možnost uhradit dluh ve splátkách požádal pro svou tíživou finanční situaci. Po důkladném zvážení žalovaným doložené finanční a sociální situace, faktu omezení možnosti výdělku v důsledku epidemických opatření v důsledku výskytu covid-19 na území ČR, jakož i k době, jež uplynula od poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, dosavadnímu průběhu splácení a výši dosavadních úhrad, soud došel k závěru, že splátkami dluhu stanovenými žalovanému v nižší výši, než jak je uvedena ve výroku tohoto rozhodnutí, by byla žalobkyně nepřiměřeně poškozena na úkor žalovaného, neboť dluh by byl v takto nízkých splátkách uhrazen až za nepřiměřeně dlouhou dobu poté, co k tomu byl žalovaný původně povinen. Soud umožnil žalovanému splácet dluh ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že v případě nezaplacení kterékoli měsíční splátky se stává splatným celý dluh najednou. V této souvislosti soud uzavírá, že je především povinností žalovaného dostát svým závazkům ze smlouvy a dluh splatit řádně a včas a nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby nesla následky spojené s neplněním povinností žalovaným či s jeho případnou nepříznivou finanční situací. Toto rozhodnutí soudu však samozřejmě nevylučuje případnou následnou dohodu mezi žalobkyní a žalovaným ohledně splácení dlužné částky přiznané tímto rozhodnutím.