131 C 19/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 72 555 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 8. 6. 2021, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 59 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 593 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 12 962,61 Kč, úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 47 802,18 Kč od 25. 8. 2020 do 15. 9. 2020 ve výši 2 660,68 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 47 802,18 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 8. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 8. 6. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 59 593 Kč s příslušenstvím a částku 12 962,61 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [rok] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 1. 4. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 4. 4. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny v době od 17. 5. 2019 do 17. 4. 2020 splátky vymezené v žalobě celkem ve výši 53 274 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, tak jak je rozepsáno v tabulce v žalobě. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 17. 6. 2020. K datu 23. 8. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 59 193,95 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 1. 11. 2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 59 193,95 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 47 802,18 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 391,77 Kč) s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 59 193,95 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 12 962,61 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty). e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 47 802,18 Kč ode dne 25. 8. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 95,9 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16. 9. 2020) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 10 % p.a. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 59 593 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení tohoto zákonného úroku z prodlení). Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 236 044 Kč. Toto žalobce zohledňuje i níže v petitu.

2. První jednání se ve věci konalo dne 9. 12. 2021. Žalobce na žalobě setrval. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. Jednání bylo odročeno na neurčito k žádosti žalobce, ke splnění výzvy a poučení soudu dle § 118a o.s.ř.

3. Žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 14. 12. 2021. Rozsáhle vyjádřil svůj právní názor na problematiku zkoumání úvěryschopnosti, odkazoval v tomto směru na kopii OP žalovaného, výpis z NRKI, ze [příjmení], na formulář hodnocení klienta, 0 potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 26. 3. 2019, výplatní pácku žalovanh za 2/ 2019, rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb ze dne 12. 10. 2017, souhlas s inkasem, rovněž odkazoval na prohlášení žalovaného v Předsmluvním formuláři. V ostatním soud v podrobnostech odkazuje na podání žalobce, které je v písemné podobě součástí spisu. Žalobce dále sdělil, že zpoplatněné upomínky jsou odesílány žalobcem jako„ hybridní psaní“, tudíž žalobce nemá k dispozici potvrzení o jejich odeslání. Tyto výzvy jsou odesílány elektronicky na poštu, ze kterých pošta vyhotoví papírové verze oznámení a oznámení odešle. Ke způsobu odesílání připojujeme čestné prohlášení pověřeného zaměstnance žalobce. K výše uvedenému žalobce doplňuje, že na dodejku je odesíláno pouze oznámení o schválení úvěru (dodejka je přikládána k žalobě). Doporučeně je odesílána pouze předžalobní výzva (podací arch je přikládán k žalobě).

4. Další jednání se konalo dne 5. 4. 2022. Žalobce na žalobě setrval. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, po dokončení dokazování soud vynesl rozsudek ve znění uvedeném shora. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

6. Z listiny„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že jsou zde shrnuty základní údaje týkající se žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů. Je uveden příjem žalovaného ve výši 21 330 Kč ze zaměstnání, dále životní výdaje ve výši 3 410 Kč, na bydlení 1 200 Kč, cekem 4 610 Kč, rezerva 1 000 Kč. Dále byly uvedeny doplňující údaje o žalovaném - jeho zaměstnavateli a pracovním poměru (na dobu neurčitou), osobním stavu (svobodný), formě bydlení (státní). Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 26. 3. 2019, výplatního lístku za 2/ 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného [číslo] až [číslo] činil 25 274 Kč, za 2/ 2019 pak částku 24 685 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že byl generován kód příznaku 16, tj. smlouva je hodnocena jako špatná (negativní znak). Z výpisu z registru [příjmení] soud zjistil, že jsou evidovány dva produkty, u nichž je žalovaný v prodlení.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne 3. 4. 2019 soud zjistil, že jako smluvní strana je zde označen žalobce – poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient, žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, adresou pro doručování, která byla shodná s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků ve 48 splátkách ve výši 4 098 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,58 % ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného dne 2. 4. 2019 a žalobce dne 3. 4. 2019.

8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne 5. 4. 2019, včetně splátkového kalendáře k této smlouvě bylo zjištěno, že žalobce mínil oznámit žalovanému akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy. Toto bylo žalovanému odesláno na adresu uvedenou ve smlouvě (dodejka [anonymizováno]).

9. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 12. 10. 2017 soud zjistil, že žalobce dne 4. 4. 2019 zaslal žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku 50 000 Kč.

10. Z listiny„ karty klienta k č. smlouvy [anonymizováno] [rok] ([číslo])“ bylo zjištěno, že jsou zde zaevidovány platby žalovaného v období od 17. 5. 2019 do 17. 4. 2020 v celkové výši 53 274 Kč.

11. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné splátky č. 14 a č.

15. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné splátky č. 14, 15 a 16. Z oznámení ze dne 23. 8. 2020 soud zjistil, že žalobce mínil oznámit žalovanému, že došlo k zesplatnění všech závazků dne smlouvy, současně ho mínil vyzvat k okamžité úhradě dosud nezaplacených částek celkem ve výši 59 593 Kč. Z čestného prohlášení ze dne 25. 1. 2019 soud zjistil, že jde o prohlášení žalobce o tom, že došlo k vygenerování a odeslání přiložených dokumentů formou obyčejného psaní prostřednictvím Hybridní pošty.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, a to do 15 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 19. 5. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 19. 5. 2021).

13. Z listiny: Prohlášení klientů ze dne 1. 4. 2019, Předsmluvní formulář ze dne 1. 4. 2019, Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, dokladu totožnosti žalovaného – fotokopie OP, Souhlasu s inkasem soud nečinil žádná skutková zjištění, která by měla význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). Konečně absolutní neplatnost spotřebitelských smluv dle § 87 odst. 1 věta první spotřebitelského zákona dovodil Soudní dvůr v rozsudku ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, C -679/18, ECLI:EU:C: 2020.

22. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

23. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce zkoumal a ověřoval příjmovou stránku žalovaného, nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobce dále uvedl, že mj. vycházel z informací o hodnocení klienta v registru NRKI a SOLUS, přičemž z registru NRKI však plyne, že smlouva je hodnocena jako špatná, z registru SOLUS rovněž plynulo prodlení žalovaného s hrazením svých závazků. Žalobce si rovněž nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu bydlení, výdajích na bydlení, které byly uvedeny pouze ve výši 1 200 Kč). O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučen u prvního ústního jednání ve věci, skutková tvrzení rozsáhle doplnil, jak konstatováno shora, avšak důkazní břemeno neunesl. Nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne 3. 4. 2019, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

25. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému dne 4. 4. 2019 převodem na žalovaným určený bankovní účet, jehož byl majitelem, celkem částku ve výši 50 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem v době od 17. 5. 2019 do 14. 4. 2020 žalobci částku ve výši 53 274 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 19. 5. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, když tato výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 19. 5. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě.

26. Skutečnost, že by byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě dlužné částky dříve, v řízení prokázána nebyla, neboť soudu byly doloženy pouze texty listin - výzev k zaplacení ze dne 20. 7. 2020, ze dne 17. 8. 2019, a oznámení ze dne 23. 8. 2020, avšak nebyly označeny žádné důkazy k prokázání, že by tyto listiny byly odeslány do dispoziční sféry žalovaného. V tomto směru byl žalobce poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u prvního ústního jednání ve věci, žalobce ani po poučení ze strany soudu žádné relevantní důkazní návrhy nedoplnil, resp. žádné listiny (podací arch, doručenku, apod.) nedoložil, kdy prohlášení žalobce o využití hybridní pošty a odeslání zásilek v podobě obyčejných psaní tuto skutečnost samo o sobě neprokazuje.

27. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 50 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 53 274 Kč. Soud tedy konstatuje, že žalobce by měl v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. V souzené věci tu není na základě matematického srovnání žalobcem poskytnuté a žalovaným zaplacené částky žádná částka, o kterou by se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Není-li dán nárok na jistinu, pak není dán ani nárok na požadované příslušenství v podobě kapitalizovaného či běžícího úroku z prodlení. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobci nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

28. Výrok ad. II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci zcela procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat.