131 C 22/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 78 895 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 50 000 Kč od 23. 8. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá Okresnímu soudu v Karviné dne 27. 8. 2020, která byla postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 13 895 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 63 895 Kč od 31. 12. 2019 do 22. 8. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 13 895 Kč od 23. 8. 2020 do zaplacení, částky ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 102,66 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 119 707 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 27. 8. 2020, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 78 895 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 6. 6. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 7. 6. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 167,78 % p.a. splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši 5 542 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 1, 2, 3. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 24. 7. 2019 do 23. 10. 2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobce žalovanému oznámil písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalobci uhrazeno ničeho. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 4, 5, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo] v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 4, 5, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, tak jak je rozepsáno v tabulce uvedené v žalobě. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem [číslo], podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 4 splatné dne 24. 10. 2019. K datu 29. 12. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu [číslo] se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 62 497,90 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě [číslo] bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 31. 12. 2019, až do jejího úplného zaplacení. V bodě [číslo] bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 62 497,90 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 50 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 497,90 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo], tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 62 497,90 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 12. 2019 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 50 000 Kč ode dne 31. 12. 2019 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 102,66 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 63 895 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu [číslo] je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 119 707 Kč. Toto žalobce zohledňuje i v petitu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. První jednání se konalo dne 5. 4. 2022. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Na základě uvedeného tak soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a rozhodl na základě obsahu spisu a výsledků dokazování. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 6. 6. 2019 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí 16 000 Kč. Na výdaje byla započtena částka 4 610 Kč s tím, že se skládá z částky 3 410 Kč jako životního minima, z částky 1 200 Kč, která představuje náklady na bydlení, byla počítána rezerva ve výši 1 000 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (u rodičů). Z pracovní smlouvy ze dne 3. 9. 2018 ve spojení s pokynem k dočasnému přidělení zaměstnance ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], na dobu dočasného přidělení zaměstnance k uživateli, tj. od 1. 3. 2019 do 29. 2. 2020. Z výplatního lístku za měsíc duben 2019 ve spojení s náhledem na účetní operaci ze dne 17. 5. 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného k výplatě po odečtení stravného činil celkem 16 271 Kč, tento mu byl vyplacen dne 17. 5. 2019 na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z výplatního lístku za měsíc březen 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného k výplatě po odečtení stravného činil celkem 16 022 Kč, tento mu byl vyplacen dne 18. 4. 2019 na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že hodnota CBS byla stanovena na 315, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplácené částky nebo zamítán. Z výpisu záznamů z registru SOLUS k 7. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný zde nemá záznam.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 6. 6. 2019 ve spojení s Předsmluvním formulářem ze dne 6. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště: [obec], [ulice a číslo], adresou pro doručování: [adresa], dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 18 splátkách ve výši 5 542 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 167,78 % ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného ze dne 6. 6. 2019 a podpisem žalobce akceptujícího nabídku ze dne 7. 6. 2019. Žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty předsmluvní informace.

7. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 10. 6. 2019, včetně splátkového kalendáře k této smlouvě bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy, když toto oznámení bylo žalovanému doručováno na adresu pro doručování dle smlouvy dne 11. 6. 2019 (zjištěno z dodejky [anonymizována dvě slova]).

8. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, soud zjistil, že žalobce dne 7. 6. 2019 zaslal žalovanému na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 50 000 Kč.

9. Z listiny„ karta klienta k č. smlouvy [číslo]“ bylo zjištěno, že jsou zde nejsou evidovány platby od žalovaného.

10. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné splátky [číslo] [číslo]. Z výzvy k zaplacení ze dne 27. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné splátky [číslo]. Z oznámení ze dne 29. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce mínil oznámit žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvat jej k úhradě dlužné částky ve výši 63 895 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 8. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána 7. 8. 2020 na adresu pro doručování dle smlouvy (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 7. 8. 2020).

12. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů“ ze dne 6. 6. 2019, žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne 29. 7. 2019, prohlášení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze dne 30. 6. 2019, oznámení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze strany uživatele ze dne 30. 6. 2019, upraveného splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] oznámení ze dne 7. 8. 2019, Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

21. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

22. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

23. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobce dostatečně nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobce si nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.). O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučen u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnil. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 6. 6. 2019, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

24. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému dne 7. 6. 2019 převodem na žalovaným určený bankovní účet celkem částku ve výši 50 000 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 7. 8. 2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, když tato výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 7. 8. 2020 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě.

25. Skutečnost, že by byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě dlužné částky dříve, v řízení prokázána nebyla, neboť soudu byly doloženy pouze texty listin: výzva k zaplacení ze dne 27. 12. 2019, výzva k zaplacení ze dne 25. 11. 2019 a oznámení ze dne 29. 12. 2019, avšak nebyly označeny žádné důkazy k prokázání, že by tyto listiny byly odeslány do dispoziční sféry žalovaného. V tomto směru byl žalobce poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u ústního jednání ve věci, avšak žalobce ani po poučení ze strany soudu důkazní návrhy nedoplnil, resp. žádné listiny (podací arch, doručenku, apod.) nedoložil.

26. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 50 000 Kč, žalovaný neuhradil před podáním žaloby ničeho. Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 50 000 Kč. Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou ze dne 7. 8. 2020, která mu byla odeslána dne 7. 8. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě pro účely doručování. V této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 15 dnů od odeslání výzvy, tj. do 22. 8. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 50 000 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 8. 2020 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

27. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

28. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobci nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

29. Výrok ad. III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl v souvislosti s tímto řízením vůči žalobci požadovat, nevznikly.