131 C 26/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 82 523,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci -) částku ve výši 65 783,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 65 783,15 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 542,13 Kč, -) částku ve výši 993 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7,44 Kč, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba došlá soudu dne 22. 8. 2022 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení - částky ve výši 12 589,68 Kč, - kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 880,96 Kč, -) smluvního úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 78 372,83 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, -) částky ve výši 3 150 Kč, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 930,62 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 589,68 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 22. 8. 202 ve znění opravy ze dne 18. 10. 2022 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 82 523,27 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce má za žalovanou pohledávku vzniklou ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne 23. 5. 2018 (dále jen jako„ smlouva o úvěru“) mezi žalovanou jako dlužníkem na straně jedné a právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen jako„ právní předchůdce žalobce“) jako věřitelem na straně druhé, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalované spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč (viz interní účetní doklad ze dne 23. 5. 2018). Mezi smluvními stranami bylo sjednáno, že úvěr bude čerpán jednorázově. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu 60 měsíců. Splatnost byla sjednána do 20. 5. 2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,50 % p.a., s tím, že platnost úrokové sazby byla platná do celkového splacení úvěru. Ve smlouvě o úvěru byla výše anuitní splátky sjednána ve výši 2 080 Kč, RPSN bylo sjednáno ve výši 8,83 % a celková splatná částka tak byla ve výši 123 327,54 Kč. Mezi smluvními stranami bylo sjednáno, že lhůta pro čerpání úvěru končí dne 23. 5. 2018. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že ode dne zahájení čerpání úvěru byla žalovaná povinna hradit pouze úroky z vyčerpané jistiny úvěru, s tím, že první splátku úroků byla žalovaná povinna uhradit za období od zahájení čerpání do nejbližšího dne splatnosti úroků. Od 20. 7. 2018 byla žalovaná zavázána splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru, a to v pravidelných měsíčních (anuitních) splátkách ve výši 2 080 Kč. Bylo sjednáno, že výše splátky vyčerpané jistiny úvěru bude odpovídat rozdílu mezi částkou 2 080 Kč a výší úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků, popř. splátky jistiny úvěru, do sjednaného nejbližšího dne splatnosti jistiny úvěru a úroků. Výše poslední anuitní splátky bude odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků. Mezi smluvními stranami bylo dále ujednáno, že splátky (vyčerpané jistiny úvěru a úroků) bude žalovaná hradit vždy k 20. dni kalendářního měsíce. S ohledem na to, že žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas a dostala se tak do prodlení s úhradou splatných závazků vůči právnímu předchůdci žalobce, zaslal právní předchůdce žalobce žalované Výzvu k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 30. 7. 2020. Žalované byla poskytnuta prodloužená lhůta ke splacení, a to do 12. 8. 2020. Ke dni 29. 7. 2020 činila celková pohledávka ze smlouvy o úvěru částku ve výši 87.034,58 Kč včetně jistiny, úroků, případného dalšího příslušenství, poplatků či smluvních pokut. Žalovaná byla upozorněna, že pohledávka nadále v souladu se smlouvou o úvěru narůstá. Schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla před poskytnutím úvěru vyhodnocena právním předchůdcem žalobce na základě domicilovaných příjmů od zaměstnavatele na účet žalované do [právnická osoba] ve výši 18 987 Kč ze závislé činnosti od zaměstnavatele [anonymizováno] - [anonymizována čtyři slova] ([IČO]), na základě výdajů ve výši životního minima, dále na základě v žádosti žalovanou vyčíslených měsíční výdajů domácnosti: náklady na bydlení 4 500 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, náklady na pojištění 300 Kč, platby spoření 300 Kč, výživné 0 Kč, sumy splátek 0 Kč dříve poskytnutých úvěrů právním předchůdcem žalobce. Žalovaná v předmětné žádosti dále uvedla, že je svobodná a má 1 dítě do 10 let. Na základě těchto údajů a dále informací získaných z interních i externích registrů (SOLUS, BRKI/NRKI), kde u žalované nebyl veden žádný negativní záznam, splátky úvěrů mimo právního předchůdce žalobce ve výši 1 000 Kč (kreditní karta s limitem 20 000 Kč), byla dle použitého modelu úvěruschopnost žalované vyhodnocena kladně, tj. právní předchůdce žalobce měl za to, že žalovaná je schopna splácet měsíční splátku 2 080 Kč poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020 reg. [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen jako„ právní předchůdce žalobce“) a žalobcem, byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobce. Účinností uvedené smlouvy o postoupení pohledávek se nabyvatelem práv k postoupeným pohledávkám stal žalobce. Ke dni postoupení, tj. ke dni 24. 11. 2020, činila pohledávka ze smlouvy o úvěru částku v celkové výši 91 403,46 Kč, sestávající z: - jistiny ve výši 78 372,83 Kč, - smluvního úroku ve výši 7 431,77 Kč, - smluvních poplatků ve výši 3 150 Kč a - úroku z prodlení ve výši 2 448,66 Kč. Ode dne postoupení, tj. ode dne 24. 11. 2020, nebylo na předmětnou pohledávku ze smlouvy o úvěru uhrazeno ničeho. Dále žalobce podrobně rozepsal způsob výpočtu žalobou uplatněných nároků, uvedl, jaké platby žalované zohlednil na tu kterou položku.

2. Žalobce má za žalovanou dále pohledávku vzniklou na základě smlouvy o bankovních službách č. účtu [bankovní účet] uzavřené dne 23. 5. 2018 (dále jen jako„ smlouva o zřízení a vedení běžného účtu“) mezi žalovanou jako dlužníkem na straně jedné a právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] jako věřitelem na straně druhé, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Dle smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu právní předchůdce žalobce zřídil žalované a vedl pro ni účet č. [bankovní účet]. Právní předchůdce žalobce zaslal Výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 30. 11. 2019, neboť prostředky na běžném účtu byly stále přečerpány do nepovoleného debetu. Výše úrokové sazby pro vzniklý nepovolený debet činí 25 % p.a. (viz Výzva k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 30. 11. 2019). Uvedená výše úrokové sazby je uvedena i v [právnická osoba] o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 3. 4. 2018. Následně právní předchůdce žalobce zaslal žalované [příjmení] od Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu v [právnická osoba] ze dne 6. 1. 2020, neboť žalovaná přečerpala prostředky do nepovoleného debetu. Právní předchůdce žalobce následně zaslal žalované i Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 24. 1. 2020, když předmětný účet byl ke dni 24. 1. 2020 zrušen, a to poté, co dne 21. 1. 2020 zanikla smlouva, na základě které byl účet veden, a to v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany právního předchůdce žalobce. Konečný zůstatek činil ke dni 24. 1. 2020 částku – 1 000,44 Kč a vzhledem k tomu, že účet vykazoval dluh, který nebyl uhrazen, byla předmětná pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Žalobce k uvedenému přikládá periodické výpisy z účtu, a to za období od 26. 10. 2019 do 23. 1. 2020, tedy periodický výpis z účtu [číslo] ze dne 26. 11. 2019, periodický výpis z účtu [číslo] ze dne 25. 12. 2019, periodický výpis z účtu [číslo] ze dne 23. 1. 2020, které tímto činí žalobce součástí svého tvrzení a ze kterých taktéž vychází níže uvedené tvrzení žalobce. Žalovaná tak přečerpala prostředky do nepovoleného debetu v celkové výši 1 000,44 Kč, sestávající z: - úroku ve výši 7,44 Kč (tj. transakce ze dne 31. 10. 2019 ve výši 3,66 Kč + transakce ze dne 30. 11. 2019 ve výši 1,26 Kč + transakce ze dne 31. 12. 2019 ve výši 2,52 Kč), - smluvních poplatků ve výši 993 Kč (tj. transakce ze dne 31. 10. 2019 ve výši 39 Kč + transakce ze dne 6. 11. 2019 ve výši 20 Kč + transakce ze dne 30. 11. 2019 ve výši 39 Kč + transakce ze dne 4. 12. 2019 ve výši 20 Kč + transakce ze dne 31. 12. 2019 ve výši 39 Kč + transakce ze dne 9. 1. 2020 ve výši 20 Kč + transakce ze dne 20.1.2020 ve výši 348 Kč + transakce ze dne 20. 1. 2020 ve výši 468 Kč). Ke smluvním poplatkům žalobce uvádí, že se jedná o: - smluvní poplatek za vedení účtu/balíčku ve výši á 39 Kč vyměřený dne 31. 10. 2019 a 30. 11. 2019 a 31. 12. 2019; k tomuto žalobce odkazuje na položku č. 1.1.4.1 výňatku ze Sazebníku [právnická osoba], platný od 15. 1. 2019, - smluvní poplatek za doplňkové služby ve výši á 20 Kč vyměřený dne 6. 11. 2019, 4. 12. 2019 a dne 9. 1. 2020 a smluvní poplatek za pojištění platebních karet [jméno] vyměřený dne 20. 1. 2020 ve výši 348 Kč a smluvní poplatek za moje pojištění plateb vyměřený dne 20. 1. 2020 ve výši 468 Kč; k tomuto žalobce odkazuje smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu, ve které je uvedeno, že se právní předchůdce žalobce a žalovaná dohodli na fakultativní doplňkové službě ke kartě, kterou je volitelné cestovní pojištění k platebním kartám [anonymizováno], s tím, že se smluvní strany dohodly na zařazení žalované do kolektivního pojištění – volitelné cestovní pojištění [anonymizováno] k platebním kartám [anonymizováno], které je poskytováno jako fakultativní doplňková služba a za zařazení do kolektivního cestovního pojištění byla žalovaná zavázána platit cenu dle Sazebníku. V návaznosti na uvedené byly právním předchůdcem žalobce vyměřeny tyto smluvní poplatky: smluvní poplatek za doplňkové služby ve výši á 20 Kč vyměřený dne 6. 11. 2019, 4. 12. 2019 a dne 9. 1. 2020 a smluvní poplatek za pojištění platebních karet [jméno] vyměřený dne 20. 1. 2020 ve výši 348 Kč a smluvní poplatek za moje pojištění plateb vyměřený dne 20. 1. 2020 ve výši 468 Kč. K tomuto žalobce dále odkazuje na: o položku č. [číslo] výňatku ze Sazebníku [právnická osoba], platný od 15. 1. 2019, v němž je uvedeno, že za smluvní poplatek Volitelné cestovní pojištění [anonymizováno] k platebním kartám [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] karta, [anonymizováno] karta, [anonymizováno] karta je výše poplatku 20 Kč měsíčně, o položku č. 14.1.3.1 výňatku ze Sazebníku [právnická osoba], platný od 15. 1. 2019, v němž je uvedeno, že za smluvní poplatek za pojištění je výše poplatku 468 Kč ročně, o položku č. 14.1.5.1 výňatku ze Sazebníku [právnická osoba], platný od 15. 1. 2019, v němž je uvedeno, že za pojistné je výše poplatku ve výši 348 ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020 reg. [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, byla pohledávka ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu postoupena na žalobce (viz položka [číslo] přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek). Účinností uvedené smlouvy o postoupení pohledávek se nabyvatelem práv k postoupeným pohledávkám stal žalobce. Ke dni postoupení, tj. ke dni 24. 11. 2020, činila pohledávka ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu částku v celkové výši 1 000,44 Kč, sestávající v této výši z jistiny. Ode dne postoupení, tj. ode dne 24. 11. 2020, nebylo na předmětnou pohledávku ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu uhrazeno ničeho.

3. Žalobce zaslal žalované Výzvu k zaplacení dlužné částky, Upomínku před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2022 a vyzval ji k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. Žalobce s ohledem na trvalý pobyt žalované, který byl v době uzavření smlouvy o úvěru i v době uzavření smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu v [země], odkazuje na čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, který říká následující.„ Bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.“ K tomuto žalobce uvádí, že nedílnou součástí smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu byly i všeobecné obchodní podmínky, v nichž bylo ve čl. 32 označeném jako„ Rozhodné právo a řešení sporů“ uvedeno, že se právní vztahy vzniklé mezi žalobcem a žalovanou řídí právním řádem České republiky a příslušnými soudy jsou soudy České republiky.

4. Žalobce následně doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 9. 3. 2023, kdy se vyjádřil v podrobnostech k posuzování úvěryschopnosti žalované, odkázal na periodický výpis z účtu žalované, čestné prohlášení o výši příjmu ze dne 17. 5. 2018, žádost o poskytnutí úvěru ze dne 17. 5. 2018. Podáním ze dne 8. 8. 2023 doplnil tvrzení, jaké částky byly žalovanou uhrazeny a jak byly započteny, shrnul, že celkem bylo uhrazeno žalovanou 34 216,85 Kč. Svá skutková tvrzení rovněž shrnul podáním ze dne 19. 10. 2023. V podrobnostech soud na tato podání žalobce na tomto místě pro stručnost již pouze odkazuje, kdy jsou součástí spisu.

5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

6. K ústnímu jednání dne 24. 10. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Žalobce se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 2. 11. 2023, kdy soud v nepřítomnosti účastníků řízení vynesl rozsudek ve znění uvedeném shora ve výrokové části. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 7. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] a žalobce soud vzal za prokázánu jejich procesní subjektivitu.

8. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 17. 5. 2018, čestného prohlášení o výši příjmu ze dne 17. 5. 2018, prohlášení o zdravotním stavu ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Je u ní evidováno, že je trvale bytem na adrese [adresa], v ČR: [ulice a číslo], [obec], příjmy ve výši 18 987 Kč doložené čestným prohlášením, výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, je uvedeno jedno vyživované dítě ve věku do 10 let, bydlení v nájmu, rodinný stav svobodná. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 27. 2. 2018 do 26. 4. 2018 soud zjistil, že jde o výpis z účtu žalované, jsou zde zúčtovávány položky ve prospěch i k tíži tohoto účtu v různé výši, je evidována příchozí platba označená jako mzda dne 19. 3. 2018 ve výši 17 945 Kč dne 19. 4. 2018 ve výši 19 488 Kč.

9. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že tuto uzavřela [právnická osoba] s žalovanou jako klientem. Banka se zavazuje poskytnout žalované produkt [anonymizováno], tj. zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet], k tomuto jí poskytnout debetní kartu. Dále bylo součástí smlouvy sjednání cestovního pojištění [anonymizováno] k platebním kartám [právnická osoba] Součástí smlouvy jsou mimojiné Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky debetních karet, Sazebník Smlouva byla uzavřena v [obec].

10. Ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že tuto uzavřela [právnická osoba] jako věřitel, žalovaná jako klient. Banka se zavazuje poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč na 60 měsíců, splatnost 20. 5. 2023, zápůjční úroková sazba činí 8,5% ročně, RPSN 8,83, výše splátky 2 080 Kč, cena pojištění 100 Kč měsíčně, poplatky a ceny jsou dále stanoveny ve výňatku ze Sazebníku. Úvěr bude čerpán jednorázově na běžný účet č. [bankovní účet], převodem z tohoto účtu rovněž budou hrazeny splátky úvěru. Úvěrový účet je č. [bankovní účet] První splátka je splatná dne 20. 7. 2018, další pak vždy k 20. dni v měsíci. Smlouva je uzavřena v [obec]. Adresa pro doručování papírových zásilek žalované je dle smlouvy: [adresa].

11. Z interního účetního dokladu ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] eviduje provedení účetní operace: převod částky 100 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 23. 5. 2018.

12. Z historického výpisu z účtu k úvěru [číslo] ze dne 23. 11. 2020, údajů seřazených v tabulce soud zjistil, že je evidováno čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč dne 23. 5. 2018, žalovaná celkem za dobu od 23. 5. 2018 do 20. 11. 2020 uhradila částku ve výši 34 216,85 Kč (uhradila první splátkou úroky 637,50 Kč, dále pak 15 splátek á 2 080 Kč, úrok z prodlení 2,94 Kč a 5,04 Kč, 17 x 100 Kč na pojištění, 250 Kč na poplatek za upomínku, a posední platbu ve výši 421,37 Kč započtenou na úroky dne 20. 10. 2019).

13. Ze Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] účinných od 5. 12. 2017 soud zjistil, že dle bodu 13. 2. v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je klient povinen neprodleně uhradit bance veškeré dlužné částky, včetně příslušenství. Dle bodu [číslo] je banka oprávněna úročit nepovolený debet na účtu úrokem z nepovoleného debetu a dále úrokem z prodlení. Výše úroku z nepovoleného debetu bude určena v souladu s Oznámením o úrokových sazbách. Dle bodu [číslo] v případě, že dojde k výraznému nepovolenému debetu na účtu klienta trvajícímu déle než měsíc, banka zašle klientovi informaci. Banka je dále oprávněna odstoupit od smlouvy, na základě které je účet veden. Dle bodu [číslo] je banka oprávněna odstoupit od smlouvy v případě, že klient závažným způsobem poruší své smluvní či zákonné povinnosti. Smlouva zaniká dnem doručení oznámení o odstoupení klientovi nebo v jiné lhůtě stanovené Bankou. Nesplacené dluhy se stávají splatnými první obchodní den následující po zániku smlouvy, neuvede-li banka v oznámení odstoupení pozdější termín. Podle bodu 32 se smluvní vztahy mezi bankou a klientem řídí právním řádem České republiky.

14. Z [právnická osoba] o úrokových sazbách s účinností od 3. 4. 2018 soud zjistil, že úroková sazba pro nepovolený debet na běžném účtu činí 25 % ročně.

15. Ze Sazebníku [právnická osoba] platného od 15. 1. 2019 soud zjistil, že dle položky 1. 1. 4.

1. činí poplatek za vedení produktu [anonymizováno] částku 39 Kč měsíčně, dle bodu [číslo] činí poplatek za cestovní pojištění [anonymizováno] k platebním kartám [anonymizováno] 20 Kč měsíčně, dle bodu 14. 1. 5.

1. činí pojistné produktu [příjmení] [jméno] - individuální 348 Kč ročně, dle bodu 14. 1. 3.

1. činí pojistné produktu [příjmení] [jméno] - kolektivní 468 Kč ročně.

16. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za dobu od 26. 10. 2019 do 23. 1. 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil k 26. 10. 2019 0 Kč, následně byly k tíži účtu zúčtovány položky: dne 31. 10. 2019 úrok ve výši 3,66 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, doplňkové služby ke kartě ve výši 20 Kč, konečný zůstatek činil k 6. 11. 2019 minus 62,66 Kč. V následujícím období od 27. 11. 2019 do 25. 12. 2019 byl k tíži účtu zaúčtován úrok ve výši 1,26 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč a doplňkové služby ke kartě ve výši 20 Kč, zůstatek k 4. 12. 2019 činil minus 112,92 Kč. V následujícím období od 26. 12. 2019 do 23. 1. 2020 byl k tíži účtu zaúčtován úrok ve výši 2,52 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, doplňkové služby ke kartě ve výši 20 Kč, pojištění platebních karet [jméno] ve výši 348 Kč, poje pojištění plateb ve výši 468 Kč, zůstatek k 23. 1. 2020 činil minus 1 000,44 Kč, k tomuto datu byl účet účetně uzavřen.

17. Z odstoupení od smlouvy ze dne 6. 1. 2020, dodejky [anonymizováno] soud zjistil, že [právnická osoba] informovala žalovanou o odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] ke dni doručení tohoto oznámení, pro přečerpání finančních prostředků do nepovoleného debetu. Uvedené bylo žalované odesláno na adresu trvalého pobytu v [země], zásilka se vrátila dne 21. 1. 2020.

18. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 30. 7. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] zesplatnila úvěr pro prodlení žalované s úhradou splatných závazků dle smlouvy o úvěru a vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ve lhůtě do 12. 8. 2020. Z dodejky [anonymizováno] soud zjistil, že uvedené bylo žalované odesláno dne 31. 7. 2020 na adresu v [země] uvedenou ve smlouvě.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 24. 11. 2020 včetně přílohy [číslo] plné moci ze dne 5. 2. 2019, ze dne 7. 9. 2020 soud zjistil, že tuto uzavřela [právnická osoba] jako postupitel a žalobce jako postupník, na žalobce byly touto smlouvou převedeny pohledávky za žalovanou z účtu [číslo] celkem ve výši 91 403,46 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství) a z běžného účtu [číslo] ve výši 1 000,44 Kč.

20. Z výzvy k zaplacení dlužné částky, Upomínky před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2022, podacího archu ze dne 8. 8. 2022 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek před podáním žaloby do 15. 8. 2022; uvedené bylo žalované odesláno na adresu v ČR i v [země], jak byly uvedeny v žádosti o úvěr.

21. Z listin: Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 5. 2018, oznámení o neprovedení splátky ze dne 4. 11. 2019, ze dne 7. 10. 2019, dodejka ze dne 15. 10. 2019, upomínka ze dne 30. 12. 2019, ze dne 2. 12. 2019, ze dne 19. 11. 2019, dodejka ze dne 10. 1. 2020, oznámení o zrušení účtu ze dne 24. 1. 2020, výzva k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 30. 11. 2019, Úvěrové podmínky [právnická osoba] fyzické osoby nepodnikatele účinné od 1. 11. 2016 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

22. V prvé řadě se soud zabýval otázkou své pravomoci, když žalovaná je osobou se státní příslušností [země] a je tak založen cizí prvek v řízení. V souzené věci jde o nároky vyplývající ze smlouvy o bankovních službách a smlouvy o úvěr z [číslo], jak byly citovány shora, které žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce, který je právnickou osobou se sídlem v České republice – bankou. Smlouvy byly uzavřeny v [obec] v České republice, žalovaná byla a je evidována k trvalému pobytu v České republice, žalované byl zřízen účet č. [bankovní účet], na který byl rovněž čerpán úvěr, kdy kód [číslo] je kódem banky [právnická osoba] přidělený této bance jako kód platebního styku v ČR. Lze tak dovodit, že se tvrzené smlouvy, resp. tvrzené služby, která byly žalované poskytnuty, vztahovaly k území ČR. V souzené věci je dle názoru soudu založena pravomoc podle čl. 7 bod 1) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

23. To, jakého práva ve věci použít, soud jednak dovodil z volby práva v čl. 32 VOP, dle kterého se smluvní vztahy mezi bankou a klientem řídí právním řádem České republiky. Dále pak stejný závěr dovozuje soud i z ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle kterého smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí. Smlouvy mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, jak označeny shora, byly uzavřeny na území České republiky, na kterém byly poskytnuty i tvrzené služby; lze uzavřít, že i dle tohoto ustanovení se řídí se závazkové vztahy z tohoto vzniklé právním řádem České republiky.

24. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

28. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 30. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

32. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

33. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému odpovídá i novelizované znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinným od 29. 5. 2022.

34. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy o úvěru ze dne 23. 5. 2018 posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením označil a doložil pouze žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne 17. 5. 2018, čestné prohlášení o výši příjmu ze dne 17. 5. 2018, prohlášení o zdravotním stavu ze dne 23. 5. 2018 a výpis z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 27. 2. 2018 do 26. 4. 2018. Z tohoto soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posuzoval a ověřoval příjmovou stránku u žalované, soud však nevzal za prokázáno, že by předchůdce žalobce s odbornou péčí posuzoval a ověřoval výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalované. Doložené výpisy z účtu sice mají určitou vypovídací hodnotu o nakládání s finančními prostředky, samy o sobě však tuto skutečnost bez dalšího neprokazují. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne 23. 5. 2018, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

35. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o bankovních službách ze dne 23. 5. 2018 bankovní služby, a to produkt [anonymizováno] - běžný účet č. [bankovní účet], k tomuto jí poskytl debetní kartu, bylo sjednáno pojištění. Soud vzal za prokázané, že žalované byly předchůdcem žalobce zúčtovány položky na tomto účtu, aniž by na něm měla dostatek finančních prostředků, do nepovoleného debetu celkem ve výši 1 000,44 Kč, který vnikl zaúčtováním položek: úrok celkem ve výši 7,44 Kč, 3 x poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, 3 x doplňkové služby ke kartě ve výši 20 Kč, pojištění platebních karet [jméno] ve výši 348 Kč, poje pojištění plateb ve výši 468 Kč, oprávnění účtovat tyto položky k tíži účtu bylo prokázáno shora citovaným Sazebníkem a Oznámením o úrokových sazbách. Předchůdce žalobce v souladu s bodem 13 a [číslo]. Všeobecných obchodních podmínek odstoupil od smlouvy přípisem ze dne 6. 1. 2020, který byl žalované doručen do její dispoziční sféry v [číslo], nejpozději k 21. 1. 2020 tak smlouva zanikla. Nejpozději následující obchodní den (dle VOP) – tj. dne 22. 1. 2020 - byla žalovaná povinna uhradit své závazky.

36. Soud dále považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované převodem na její účet dne 23. 5. 2018 částku ve výši 100 000 Kč, žalovaná uhradila do 20. 10. 2019 (datum poslední platby) částku ve výši 34 216,85 Kč. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě celé dlužné částky výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 30. 7. 2020, kterou [právnická osoba] zesplatnila úvěr pro prodlení žalované s úhradou splatných závazků dle smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ve lhůtě do 12. 8. 2020, uvedené bylo žalované odesláno dne 31. 7. 2020 na adresu v [země] uvedenou ve smlouvě.

37. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávky vůči žalované náleží, když mu byly postoupeny původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vzal za prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne 8. 8. 2022.

38. Ve vztahu k nárokům žalobce odvozovaných od smlouvy o bankovních službách ze dne 23. 5. 2018 uzavřené v souladu s ustanovením § 2662 a násl. OZ soud konstatuje, že v této části žalobě vyhověl, kdy vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované bankovní služby, a to produkt [anonymizováno] - běžný účet č. [bankovní účet], k tomuto jí poskytl debetní kartu, bylo sjednáno pojištění. Soud vzal za prokázané, že žalované byly předchůdcem žalobce zúčtovány položky na tomto účtu, aniž by na něm měla dostatek finančních prostředků, do nepovoleného debetu celkem ve výši 1 000,44 Kč, který vnikl zaúčtováním položek: úrok celkem ve výši 7,44 Kč, 3 x poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč, 3 x doplňkové služby ke kartě ve výši 20 Kč, pojištění platebních karet [jméno] ve výši 348 Kč, poje pojištění plateb ve výši 468 Kč, oprávnění účtovat tyto položky k tíži účtu bylo prokázáno shora citovaným Sazebníkem a Oznámením o úrokových sazbách. Předchůdce žalobce v souladu s bodem 13 a [číslo]. Všeobecných obchodních podmínek odstoupil od smlouvy přípisem ze dne 6. 1. 2020, který byl žalované doručen do její dispoziční sféry v [číslo], nejpozději k 21. 1. 2020 tak smlouva zanikla. Nejpozději následující obchodní den (dle VOP), tj. dne 22. 1. 2020, byla žalovaná povinna uhradit své závazky. Soud tedy v tomto směru žalobě vyhověl, tj. zavázal žalovanou zaplatit žalobci, jehož aktivní legitimace byla prokázána, částku ve výši 993 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 7,44 Kč (výrok ad. I tohoto rozsudku), kdy žalovaná ani netvrdila, že by cokoli na tyto položky uhradila, resp. neuplatnila žádnou procesní obranu.

39. Ve vztahu k nárokům ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 5. 2018 soud vyhověl žalobě pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy částku ve výši 100 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 34 216,85 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal historickým výpisem z účtu a údaji seřazenými v tabulce, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce, jehož aktivní legitimace byla prokázána, má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy bylo poskytnuto žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 65 783,15 Kč (tj. 100 000 Kč minus 34 216,85 Kč). Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce vyzval žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou ze dne 30. 7. 2020, která jí byla odeslána dne 31. 7. 2020 na adresu v [země] uvedenou ve smlouvě, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 12. 8. 2020, dnem následujícím je tak žalovaná v prodlení s úhradou této částky. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 65 783,15 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 8,25 % ročně, a to za dobu od 13. 8. 2020 do 24. 11. 2020 v kapitalizované podobě ve výši 1 542,13 Kč a dále v běžící podobě od 25. 11. 2020 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

40. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

41. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

42. Výrok ad. III tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. a skutečností, že poměr procesního úspěchu stran a jejich procesního neúspěchu (při zohlednění celého předmětu řízení včetně příslušenství k datu rozhodnutí soudu) je v zásadě shodný.