131 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 54 480 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 28. 12. 2021, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 46 081 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 081 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, částky ve výši 8 399,84 Kč, úroku ve výši 86,10 % ročně z částky 36 962,99 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 2 023,20 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 36 962,99 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 23. 6. 2021 dosáhne částky 214 329 Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 28. 12. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 54 480 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 28. 4. 2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 30. 4. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,67 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 721 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek [číslo]. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 17. 8. 2020 do 16. 11. 2020 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobce žalovanému oznámil písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek [číslo]. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 17. 2. 2021 do 16. 3. 2021 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobce žalovanému oznámil písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: vždy částka ve výši 3 750 Kč dne 8. 6. 2018, dne 9. 7. 2018, dne 10. 8. 2018, dne 7. 9. 2018, dne 8. 10. 2018, dne 14. 11. 2018, dne 7. 12. 2018, dne 9. 1. 2019, dne 7. 2. 2019, dne 7. 3. 2019, dne 9. 4. 2019, dne 7. 5. 2019, dne 7. 6. 2019, dne 9. 7. 2019, dne 7. 8. 2019, dne 9. 9. 2019, dne 7. 10. 2019, dne 7. 11. 2019, dne 11. 12. 2019, dne 13. 1. 2020, dne 11. 2. 2020, dne 10. 3. 2020, dne 14. 4. 2020, dne 11. 5. 2020, dne 15. 6. 2020, dne 10. 7. 2020, vždy částka ve výši 3 721 Kč dne 30. 11. 2020, dne 18. 12. 2020, dne 7. 1. 2021, částka ve výši 2 967 Kč ze dne 22. 3. 2021. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 17. 4. 2021. K datu 21. 6. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 44 683,12 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě [číslo] bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 23. 6. 2021, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 44 683,12 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 36 962,99 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 720,13 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 44 683,12 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 6. 2021 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 8 399,84 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty). e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 36 962,99 Kč ode dne 23. 6. 2021 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,1 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 17. 7. 2021) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8. 25 % p.a. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 46 081 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení tohoto zákonného úroku z prodlení). Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 214 329 Kč. Toto žalobce zohledňuje i v petitu.

2. K výzvě soudu pak žalobce doplňujícím podáním ze dne 7. 2. 2022 rozsáhle doplnil skutková tvrzení, jakým způsobem zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy odkazoval na obsah listin: formulář hodnocení klienta, ověřenou fotokopii občanského průkazu, výpis z NRKI, výpis ze SOLUSu, informativní výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu a výplatní pásky za 2/ 2018 a 3/ 2018, předsmluvní formulář, dokument prohlášení klientů, kdy údaje zjištěné z těchto listin žalobce rozsáhle komentoval, rovněž připojil svůj právní názor na danou problematiku. V podrobnostech soud již na toto podání žalobce na tomto místě pouze odkazuje, kdy je součástí spisu.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K ústnímu jednání dne 17. 5. 2022 se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, svou nepřítomnost u ústního jednání neomluvil. S ohledem na tuto skutečnost soud ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v jeho nepřítomnosti; jednání se tak konalo pouze za přítomnosti žalobce, resp. jeho zástupce, který na žalobě setrval, navrhoval vyhovění žalobě vydáním rozsudku pro zmeškání. Pro úplnost soud dodává, že tento nebyl vydán, neboť v dané věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, konkrétně žalovaný nebyl o tomto způsobu vyřízení věci poučen. <b><i>Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

6. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 28. 4. 2018 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představuje částka ve výši 21 200 Kč ze zaměstnání, na výdaje byla započtena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, dále částka 1 680 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje činí 5 090 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. [příjmení] zdroje představovala částka 15 110 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (vlastní). Z pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce k jinému zaměstnavateli ze dne 21. 7. 2017 včetně dodatku [číslo] ze dne 1. 1. 2018 a výplatních pásků za 2/ 2018 a 3/ 2018, náhledu do internetového bankovnictví žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl v pracovním poměru, za 2/ 2018 mu náležel čistý příjem ve výši 17 611 Kč a za 3/ 2018 pak ve výši 25 577 Kč, tyto částky byly žalované vyplaceny na jeho účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že hodnota CBS byla u žalovaného vypočtena na 14, což odpovídá klientovi, který je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] k 28. 4. 2018 bylo zjištěno, že u žalovaného je jeden záznam, kdy není evidována dlužná splátka po splatnosti.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 30. 4. 2018 ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalovaného ze dne 27. 4. 2018 soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště:

1. Května [číslo], [obec], adresou pro doručování [adresa], dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách po 3 721 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 129,67 % ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného ze dne 28. 4. 2018 a podpisem žalobce ze dne 30. 4. 2018.

8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 2. 5. 2018, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy, když toto oznámení bylo žalovanému doručeno na kontaktní adresu dne 3. 5. 2018 (zjištěno z dodejky ze dne 3. 5. 2018).

9. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, soud zjistil, že žalobce dne 30. 4. 2018 zaslal žalovanému na jeho účet částku 50 000 Kč.

10. Z listiny„ karta klienta k č. smlouvy [číslo]“ bylo zjištěno, že jsou zde zaevidovány platby v období od 17. 6. 2018 do 17. 3. 2021 celkem ve výši 111 630 Kč.

11. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 5. 2021, ze dne 17. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužných splátek. Z oznámení ze dne 21. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobce mínil oznámit žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzvat ho k uhrazení částky 46 081 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 6. 12. 2021 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 6. 12. 2021).

13. Z Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, Prohlášení klientů ze dne 24. 8. 2018, Předsmluvního formuláře ze dne 28. 4. 2018, žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne 3. 3. 2021, oznámení ze dne 5. 3. 2021, upraveného splátkového kalendáře ze dne 5. 3. 2021, žádosti o odklad splátek ze dne 7. 8. 2020, potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 7. 2020, výpovědi z pracovního poměru ze dne 28. 5. 2020, potvrzení ze dne 3. 8. 2020, oznámení ze dne 19. 8. 2020, upraveného splátkového kalendáře ze dne 19. 8. 2020 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]). Konečně absolutní neplatnost spotřebitelských smluv dle § 87 odst. 1 věta první spotřebitelského zákona dovodil Soudní dvůr v rozsudku ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo].

22. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

23. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce zkoumal a ověřoval příjmovou stránku žalovaného, nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobce dále uvedl, že mj. vycházel z informací o hodnocení klienta v registru NRKI a [příjmení], přičemž z registru NRKI však neplynou žádné relevantní informace o žalovaném. Žalobce si rovněž nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu bydlení, výdajích na bydlení, které byly uvedeny pouze ve výši 1 680 Kč). O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučen u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnil. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 30. 4. 2018, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ).

25. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému dne 30. 4. 2018 převodem na účet žalovaného celkem částku ve výši 50 000 Kč, žalovaný zaplatil žalobci v době od 17. 6. 2018 do 17. 3. 2021 celkem ve výši 111 630 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 6. 12. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, když tato výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 6. 12. 2021 na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě.

26. Skutečnost, že by byla žalovaná vyzvána žalobcem k úhradě dlužné částky dříve, v řízení prokázána nebyla, neboť soudu byly doloženy pouze texty listin - výzev k zaplacení ze dne 18. 5. 2021, ze dne 17. 6. 2018, oznámení ze dne 21. 6. 2021, avšak nebyly označeny žádné důkazy k prokázání, že by tyto listiny byly odeslány do dispoziční sféry žalovaného. V tomto směru byl žalobce poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u ústního jednání ve věci, avšak žalobce ani po poučení ze strany soudu důkazní návrhy nedoplnil, resp. žádné listiny (podací arch, doručenku, apod.) nedoložil.

27. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 50 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 111 630 Kč. Soud tedy konstatuje, že žalobce by měl v souladu se shora citovaným ustanovením § [číslo] odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, avšak v souzené věci tu není na základě matematického srovnání žalobcem poskytnuté a žalovaným zaplacené částky žádná částka, o kterou by se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Není-li dán nárok na jistinu, pak není dán ani nárok na požadované příslušenství v podobě kapitalizovaného či běžícího úroku z prodlení. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobci nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

28. Výrok ad. II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci zcela procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat.