131 C 7/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 26 022,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 26 022,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 26 022,53 Kč od 8. 4. 2017 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 6. 2. 2020 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 26 022,53 Kč od 22. 3. 2017 do 7. 4. 2017, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 754 Kč k rukám zástupce žalobce: JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 6. 2. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 26 022,53 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] („ dále jen jako [jméno]“), uzavřel s žalovaným dne 11. 2. 2012 Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci byla sjednána Dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, a to dne 29. 8. 2014. Dle této dispozice byl [jméno] pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou [anonymizováno] (pro úplnost žalobce uvádí, že bylo i sjednáno využívání platební karty), na jejímž základě mohl žalovaný běžný účet tzv. přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr, přičemž při využívání této služby byl pak povinen na takto poskytnutý úvěr prostřednictvím standardního výběru z bankomatu dodržovat svou smluvní povinnost dle dispozice. Úvěrový produkt není běžným úvěrem, ale jedná se o tzv. kontokorentní úvěr, tedy žalovaný měl stanovený rámec, kolik může čerpat, když bylo na něm, kolik a kdy uhradí na svůj dluh, když existence vyčerpaného úvěru měla pouze vliv na výši přirostlého příslušenství. Nicméně žalovaný se smluvně zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 10 000 Kč (50 % povoleného úvěrového limitu). Před uzavřením Smlouvy v souladu s požadavky zákona účinného v době uzavření smlouvy (tedy dne 11. 2. 2012), tj. ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů provedl původní věřitel s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V případě žalovaného přitom shledal, že je schopen splácet požadovaný úvěr. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (přečerpání povoleného limitu), byla mu, dle Výpisu z běžného účtu č. [rok] (str. 17 souboru s výpisy z účtu), služba [anonymizováno] zrušena a následně záporný zůstatek na běžném účtu ve výši 26 822,53 převeden dne 15. 11. 2016 na úvěrový účet č. [bankovní účet], tzv. [anonymizována dvě slova], a to vše v souladu s čl. 24 písm. d) Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru [anonymizováno] (dále jen„ Základní produktové podmínky“). Protože žalovaný i nadále opakovaně porušoval smluvní ujednání, a to prodlením s úhradou pravidelných měsíčních splátek, zaslala mu [jméno] v souladu s čl. 33 písm. e) ve spojení s čl. 23 písm. f) a čl. 24 písm. a) Základních produktových podmínek dne 21. 3. 2017 Oznámení o zesplatnění, kde žalovaného informovala o prohlášení jeho úvěru č. [bankovní účet] za splatný ke dni 21. 3. 2017 a současně ho vyzvala k úhradě již splatné částky, a to do 10 od doručení tohoto oznámení. Žalobce proto upřesňuje, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celkové dlužné částky vyplývající z úvěru [číslo] dne 22. 5. 2017, a to z důvodů blíže specifikovaných výše. Žalobce zdvořile uvádí, že žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu vyplývající z výše uvedeného právního důvodu včetně smluvního úroku z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně, nákladů za zaslání upomínky při prodlení po 600 Kč, sankčního poplatku ve výši 300 Kč za překročení povoleného debetního [anonymizována dvě slova] měsíčně, poplatku za oznámení o převodu [anonymizováno] na úvěrový účet [anonymizována dvě slova] ve výši 200 Kč, poplatku za vedení [anonymizována dvě slova] ve výši 49 Kč měsíčně atp., v podrobnostech žalobce odkazuje na příslušné výpisy z účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018 byla žalovaná pohledávka spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z původního věřitele na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn Oznámením o postoupení pohledávky jak původním věřitelem dne 26. 7. 2018, tak žalobcem dne 31. 7. 2018. Po nabytí pohledávky vyzval žalobce žalovaného k úhradě postoupené pohledávky předžalobní výzvou k plnění dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“). Žalovaný však na základě této výzvy žalobci ničeho neuhradil.

2. Podáním ze dne 4. 11. 2020 žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení tak, že původní věřitel s žalovaným uzavřel dne 11. 2. 2012 Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci byla sjednána Dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, a to dne 29. 8. 2014. Dle této dispozice byl původním věřitelem pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou [anonymizováno] (pro úplnost žalobce uvádí, že bylo i sjednáno využívání platební karty), na jejímž základě mohl žalovaný běžný účet tzv. přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr, přičemž při využívání této služby byl pak povinen na takto poskytnutý úvěr prostřednictvím standardního výběru z bankomatu dodržovat svou smluvní povinnost dle dispozice. Úvěrový produkt není běžným úvěrem, ale jedná se o tzv. kontokorentní úvěr, tedy žalovaný měl stanovený rámec, kolik může čerpat, když bylo na něm, kolik a kdy uhradí na svůj dluh, když existence vyčerpaného úvěru měla pouze vliv na výši přirostlého příslušenství. Nicméně žalovaný se smluvně zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 10 000 Kč (50 % povoleného úvěrového limitu). Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu [anonymizováno] (přečerpání povoleného limitu), byla mu služba [anonymizováno] zrušena a následně záporný zůstatek na běžném účtu ve výši 26 822,53 Kč převeden dne 15. 11. 2016 na úvěrový účet č. [bankovní účet], tzv. Splatný [anonymizováno], a to vše v souladu s čl. 24 písm. d) Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru [anonymizováno] (dále jen„ Základní produktové podmínky“ - již součástí spisu). Protože žalovaný i nadále opakovaně porušoval smluvní ujednání, zaslal mu původní věřitel v souladu s čl. 33 písm. e) ve spojení s čl. 23 písm. f) a čl. 24 písm. a) Základních produktových podmínek dne 21. 3. 2017 Oznámení o zesplatnění, kde žalovaného informoval o prohlášení jeho úvěru č. [bankovní účet] za splatný ke dni 21. 3. 2017 a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky, a to do 10 dní od doručení tohoto oznámení. Oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo žalovanému odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalovaného, jenž vyplývá ze smluvní dokumentace, kdy uvedené žalobce dokládá poštovním podacím archem. Protože žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, postoupil původní věřitel tuto svou pohledávku vůči žalovanému na žalobce, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018 O této skutečnosti žalovaného informoval jak původní věřitel Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2018 (již součástí spisu), tak žalobce Oznámením o postoupení pohledávky společně s předžalobní výzvou ze dne 31. 7. 2018 (již součástí spisu). Žalobce proto upřesňuje, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celkové dlužné částky vyplývající z úvěru č. [bankovní účet] dne 22. 3. 2017, a to z důvodů blíže specifikovaných výše. Dále žalobce zdvořile uvádí, že žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu vyplývající z výše uvedeného právního důvodu, která není tvořena žádnými poplatky či smluvními pokutami (viz výpis z úvěrového účtu ke dni postoupení pohledávky – již součástí spisu).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. První jednání bylo nařízeno na 26. 11. 2020, k tomuto jednání se žalobce ani žalovaný nedostavil, ač byli řádně a včas předvoláni; žalobce svou nepřítomnost u ústního jednání omluvil. Na základě uvedeného tak soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na podkladně obsahu spisu a výsledků dokazování. <b>Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním:</b> 5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 11. 2. 2012 soud zjistil, že tuto uzavřela banka: [právnická osoba] a žalovaný jako klient. Předmětem banky byl závazek banky poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby v rozsahu uveřejňovanému bankou. Součást smlouvy tvoří dispozice obsahující konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb, dále uveřejňované Produktové podmínky mající charakter zvláštních obchodních podmínek, a Podmínky. Banka se zavazuje vést běžné účty, vkladové a spořící účty, banka dále poskytuje žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku Běžného účtu do výše Povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na Běžném účtu. Klient se zavazuje nepřekročit Povolený limit.

6. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 11. 2. 2012 ze dne 29. 8. 2014 soud zjistil, že banka poskytla žalovanému [příjmení] k běžnému účtu č. [bankovní účet], výše povoleného limitu 20 000 Kč, od 15. 10. 2012, minimální měsíční kreditní příjem: 50% povoleného limitu, uveřejňovaná sazba - k datu vytištění dispozic: 21,99 % p.a., RPSN 31,41%. Celková částka splatná spotřebitelem: 21 381,50 Kč. Úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek je uvedena v úrokovém lístku, k datu - k datu vytištění dispozic: 29 p.a., kreditní období nesjednáno.

7. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 8. 3. 2012 do 31. 5. 2017 soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce vedl od 3/ 2012 pro žalovaného účet č. [bankovní účet]. Soud vzal za prokázáno provádění zúčtovávání položek ve prospěch i tíži tohoto účtu. Na počátku tohoto období není evidována na těchto výpisem možnost přečerpat účet do debetu, až do 30. 9. 2012 byl na účtu kladný počáteční i konečný zůstatek. Až na výpisu z účtu ze dne 2. 11. 2012 za období října 2012 je evidována možnost přečerpat finanční prostředky do debetu tím, že je na výpisu z účtu uvedeno„ povolený limit – [anonymizováno] – 20 000 Kč“. Žalovaný poprvé čerpal finanční prostředky tak, že konečný zůstatek na tomto účtu k 31. 10. 2012 činil částku – 9 457,77 Kč. V následujících měsících opět byly zúčtovávány finanční prostředky ve prospěch i tíži tohoto účtu s tím, že účet žalovaného vykazoval debetní konečný zůstatek v různé výši, tento nebyl uhrazen. Z výpisu z účtu ze dne 2. 12. 2016 za období od 15. 11. 2016 do 30. 11. 2016 soud zjistil, že na tomto účtu byl evidován počáteční zůstatek – 24 822,53 Kč, konečný zůstatek činil – 406,72 Kč s tím, že dne 25. 11. 2016 byla převedena částka ve výši 26 822,53 Kč s poznámkou„ otevření úvěrového účtu“, dále již byl účet zatěžován poplatky za vedení, poplatky na náklady za odesílání výpisů poštou, úrok z povoleného debetu a úrok z nepovoleného debetu v různé výši, poplatky za upomínky, a to až do 31. 5. 2017, kdy činil konečný zůstatek – 4 903,53 Kč. Na výpisech z účtu je od 11/ 2016 evidována adresa žalovaného: [adresa žalovaného] – [část obce].

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za dobu od 11/ 2016 do 7/2018 soud zjistil, že je evidován stav dlužné jistiny po splatnosti ve výši 26 822,53 Kč od 11/ 2016 do 8/2017, kdy byla zaevidována úhrada ve výši 800 Kč ze dne 24. 8. 2017, nadále je evidována jistina po splatnosti ve výši 26 022,53 až do [číslo]. Na výpisech z účtu je evidována adresa žalovaného: [adresa žalovaného] – [část obce].

9. Z oznámení o zesplatnění ze dne 21. 3. 2017 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 22. 3. 2017 soud zjistil, že banka oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušení smluvních podmínek prohlásila úvěr č. [bankovní účet] na částku 26 822,53 Kč za splatný ke dni 21. 3. 2017. Dlužná částka k datu 21. 3. 2017 činí 26 822,53 Kč. Žalovaný je vyzýván k úhradě této částky do 10 dnů od doručení oznámení. Uvedené bylo žalovanému odesláno na adresu [adresa], dne 22. 3. 2017.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2018 ve spojení s přílohou A soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela banka [právnická osoba] jako postupitel a žalobce jako postupník. Na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2018 soud zjistil, že toto vyhotovila banka a mínila žalovaného informovat o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobce.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2018 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 2. 8. 2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 28 908,72 Kč do 5 dnů od doručení výzvy s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě nevyhovění výzvě. Současně bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Uvedené bylo žalovanému odesláno dne 2. 8. 2018 na adresu [adresa žalovaného].

13. Z listiny: Spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] – základní produktové podmínky spotřebitelského úvěru účinné od 31. 12. 2013, úrokový lístek platný od 26. 8. 2015, Sazebník poplatků platný od 1. 12. 2016 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

14. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobce uplatněný žalobou podle ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o úvěru, a to konkrétně zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.) a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou první ust. I. hlavy o.z. (§ 3030 o.z.).

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět toliko z části. Po právní stránce soud posoudil vztah mezi žalobcem a žalovaným podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen obchodní zákoník), podle kterého se závazkovou částí obchodního zákoníku řídí vztahy mezi účastníky smlouvy o úvěru bez ohledu na jejich povahu. Konkrétně se pak jedná o platně uzavřenou smlouvu o běžném účtu podle ustanovení § 708 a násl. obchodního zákoníku a smlouvu o úvěru podle ustanovení § 711 a § 497 a násl. obchodního zákoníku, na základě které předchůdce žalobce – [právnická osoba] vedl pro žalovaného běžný účet, poskytl žalovanému možnost přečerpat účet do debetu formou revolvingového úvěru poskytnutím úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč od 10/ 2012, který žalovaný čerpal způsobem, který vyplývá z doložených výpisů z účtu. Žalobce plnil svou povinnost uvedenou ve smlouvě a poskytl žalovanému finanční prostředky, naopak žalovaný porušil svou povinnost čerpané prostředky vrátit. Proto žalobce v souladu ustanovením § 506 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v účinném znění, úvěr jako celek zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Soud tak shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 26 022,53 Kč představující neuhrazené finanční prostředky (ve výši 26 822,53 Kč převedené ke dni 25. 11. 2016 na úvěrový účet žalovaného č. [bankovní účet] po zohlednění částečné úhrady žalovaného v 8/2017 ve výši 800 Kč). Předložené důkazy ani tvrzení žalobce nebyly v tomto směru žádným způsobem ze strany žalovaného zpochybněny, a proto z nich soud vycházel. Z této částky pak soud rovněž žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 262 odst. 4 obch. zák. ve spojení s ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/94 Sb., ve výši 8,05% ročně od 8. 4. 2017 do zaplacení. Soud vzal ta prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o zesplatnění ze dne 21. 3. 2017, které mu bylo odesláno dne 22. 3. 2017, lze tak dovodit, že se dostalo do dispoziční sféry žalovaného dne 27. 3. 2017 (za přiměřeného použití ustanovení § 573 OZ); v této výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od doručení výzvy, tj. do 7. 4. 2017. Od 8. 4. 2017 tak byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Soud tak rekapituluje. Že zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 26 022,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 8. 4. 2017 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Pokud žalobce požadoval úrok z prodlení za dobu předcházející 8. 4. 2017, tak v tomto směru soud žalobu zamítl (výrok ad. II rozsudku).

16. Výrok ad. III tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce, který je v této věci zastoupen advokátem, měl ve věci procesní neúspěch pouze v nepatrné části.

17. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, dle § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché výzvy k plnění). Soud jako samostatný úkon právní služby nepovažoval z hlediska odměny doplňující podání žalobce ze dne 4. 11. 2020, které bylo realizováno k výzvě soudu a zástupce žalobce odpovídá za úplnost skutkových tvrzení již v žalobě v rámci své odbornosti a profese. Za úkony do podání žaloby včetně náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy odměna činí 900 Kč. Dále soud přiznal žalobci také paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby, vždy ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 300 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 1 200 Kč pak nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je dle doloženého potvrzení o registraci k DPH zástupce žalobce plátcem, tj. konkrétně po zaokrouhlení o částku 252 Kč. Dále soud žalobci jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 1 302 Kč.

18. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalobci přiznal, činí celkem částku 2 754 Kč (viz. výrok III rozsudku).

19. Dlužnou částku včetně příslušenství dle výroku ad. I rozhodnutí, jakož i náklady řízení dle výroku ad. III tohoto rozhodnutí byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., náhradu nákladů řízení je žalovaný zavázán uhradit k rukám zástupce žalobce ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.