132 C 14/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kulichovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 148 055 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 39 711,64 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 4. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 87 570,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 4. 12. 2024 do zaplacení, částku ve výši 20 783,86 Kč a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 47 534,07 Kč od 4. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 4. 12. 2024 dosáhne částky 169 913 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 148 055 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 11. 10. 2021 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 48 000 Kč, byla ujednána nominální úroková sazba 64,6 % ročně. Žalobou požadovaná částka představuje:- částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 119 390,56 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 47 534,07 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 71 856,49 Kč) s příslušenstvím,- smluvní pokutu v celkové výši 499,00 Kč s příslušenstvím,- náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 7 000,00 Kč s příslušenstvím,- smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 119 390,56 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 04.12.2024 do zaplacení pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy ve výši 20 773,86 Kč,- úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 47 534,07 Kč ode dne 04.12.2024 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 64,6 % p.a. za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16.04.2022) v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 11.75 % p.a.,- úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 393,00 Kč (Podle přílohy č. 1 smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 393,00 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. 3, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 1x 393,00 Kč).Žalovaný dosud zaplatil žalobci celkem 8 288,36 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:

5. Dne 11. 10. 2021 byla žalovanému vyplacena částka 48 000 Kč a v rozmezí od 15. 11. 2021 do 5. 11. 2024 zaplatil celkem 8 288,36 Kč.

6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla žalobcem poukázána částka ve výši 48 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Pokud žalovaný dosud zaplatil částku ve výši 8 288,36 Kč, zbývá zaplatit 39 711,63 Kč a výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu.

7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaný obdržel a dosud nezaplatil. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně byl ve věci úspěšný žalovaný a ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, prokazatelně mu nevznikla.