140 C 11/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 104 304 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 480 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 14. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 50 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 302 Kč od 8. 6. 2023 do 13. 12. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 822 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení, pohledávky ve výši 26 002,83 Kč a úroku ve výši 66,86 % ročně z částky 65 026,12 Kč od 8. 6. 2023 do 1. 7. 2023 ve výši 2 784,24 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 65 026,12 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 8. 6. 2023 dosáhne částky 239 155 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 5. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 78 302 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z úvěru a smluvní pokuty ve výši 26 002,83 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne 21. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 69 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 152 Kč spolu s úrokem ve výši 66,86 % ročně, počínaje od června 2022. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila celkem 41 520 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 6. 5. 2023 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 75 805 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 000 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 26 002,83 Kč za dobu od 8. 6. 2023 do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 66,86 % ročně ze zbývající původní jistiny úvěru od 8. 6. 2023 do 1. 7. 2023 a od 2. 7. 2023 pak ve výši 15 % ročně. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 21. 4. 2022 žalobkyně podepsala smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 69 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků ve 48 splátkách ve výši 4 152 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,86 % ročně. V místě podpisu žalované je uvedeno „Jedinečný kód 7581417721“. Předmětem Dodatku č. , hodnota, k této smlouvě je žádost žalované o podpis návrhu smlouvy elektronicky a uzavření smlouvy elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V místě podpisu žalované je uvedeno „Jedinečný kód 9205668693“ (zjištěno ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 21. 4. 2022, který byl žalované odeslán na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru). V den podpisu smlouvy byl vyhotoven i formulář se základními informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Potvrzení o výši příjmů soud zjistil, že žalovaná je zaměstnaná jako administrativní pracovník s čistým měsíčním příjmem za období od 1-3/2022 ve výši 35 000 Kč. Pracovní pověr je sjednán na dobu neurčitou. Potvrzení bylo vystaveno na formuláři , právnická osoba, . dne 14. 4. 2024. Z doloženého Výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že se jedná o kompletní výpis za období 18. 3 2022 až 20. 4. 2022. Účet je veden u , právnická osoba, . Počáteční zůstatek na účtu byl ve výši 23 798,34 Kč a konečný ve výši -31 499,97 Kč. Během účetního období proběhla na účtu velká řada platebních operací. Kreditní obrat byl ve výši 213 770,81 Kč a debetní obrat ve výši -573 806,29 Kč. K datu 20. 4. 2022 13:00:08 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalované bylo přiděleno skóre 401, tj. kategorie II. - menší riziko, lepší segment klientů, možnost lepší nabídky tenoru a částky k vyplacení. Dne 21. 4. 2022 odeslala žalobkyně žalované na její běžný účet částku 69 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s Výpisu z běžného účtu žalované). Žalovaná uhradila celkem 41 520 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 15. 5. 2024). Výzvou k zaplacení ze dne 2. 1. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 7. a 8. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 3. 5. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 11. a 12. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 2. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 11., 12. a 13. splátky a dopisem ze dne 6. 6. 2023 oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vyzvala ji k uhrazení částky 78 302 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 8. 12. 2023 žalobkyně odeslala žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě. Výzva byla doručována žalované dne 12. 12. 2023 (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem a Sledováním zásilky). Žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalované). Z výpisu ze seznamu registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z listiny nadepsané žalobkyní jako Důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny bylo zjištěno, že v této listině žalobkyně prohlašuje, že dokumenty Předsmluvní formulář, Návrh smlouvy, Smlouva o úvěru a Oznámení o schválení úvěru byly dodány dne 21. 4. 2022 do klientské zóny klienta – žalované. Z dalších provedených důkazů (Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu) soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by neměla žádný vliv na níže uvedené právní hodnocení věci.

4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

11. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze výši příjmu žalované, kterou žalovaná doložila v Potvrzení o výši příjmů. Jedinou další listinou osvědčující poměry žalované byl Výpis z běžného účtu žalované za jediný účetní měsíc, který naopak dokládá, že měsíční obraty žalované byly značné a účet skončil v debetu -31 499,87 Kč. Žádné další skutečnosti žalobkyně neověřovala. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

12. Pro úplnost soud dodává, že rovněž nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva, tj. elektronicky, protože z předložené listiny ani ve spojení s ostatními předloženými důkazy se tato skutečnost nepodává. V řízení nebylo prokázáno, že by text smlouvy odpovídal projevu vůle žalované.

13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla dne 12. 12. 2023 předžalobní výzva.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 69 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 41 520 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 29 480 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 14. 12. 2023. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána.

16. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl (výrok II.).

17. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.