140 C 23/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 97 441 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 27. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 13 791 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 83 791 Kč od 22. 2. 2022 do 26. 7. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 791 Kč od 27. 7. 2022 do zaplacení, pohledávky ve výši 13 650 Kč a úroku ve výši 64,6 % ročně z částky 70 000 Kč od 22. 2. 2022 do 17. 3. 2022 ve výši 2 898,48 Kč a úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 70 000 od 18. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 236 102 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 099 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 83 791 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z úvěru a smluvní pokuty ve výši 13 650 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne 9. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 671 Kč spolu s úrokem ve výši 64,6 % ročně, počínaje od prosince 2021. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná neuhradila ničeho. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 20. 2. 2022 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 81 249,92 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 650 Kč za dobu od 22. 2. 2022 do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 64,6 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 70 000 Kč od 22. 2. 2022 do 17. 3. 2022 zaplacení a od 18. 3. 2022 do zaplacení pak ve výši 8,5 % ročně. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 10. 11. 2021 žalobkyně podepsala smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, shodnou s adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků ve 48 splátkách ve výši 4 671 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,59 % ročně. V místě podpisu žalované je uvedeno„ Jedinečný kód [číslo]“. Předmětem Dodatku [číslo] k této smlouvě je žádost žalované o podpis návrhu smlouvy elektronicky a uzavření smlouvy elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V místě podpisu žalované je uvedeno„ Jedinečný kód [číslo]“ (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo] včetně Dodatku [číslo] Přílohy [číslo]). Uvedením podpisu„ Jedinečný kód [číslo]“ byly označeny i informace obsažené v listině Prohlášení klienta/Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru. Z listiny Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavíraná na dálku – tzv. produkt A, je sjednáván poradci [právnická osoba] [právnická osoba] a.s. (úvěrový poradce, TLS operátor, externí úvěrový poradce) s klientem telefonicky či osobně. Smluvní dokumenty klient podepisuje 10-ti místným náhodně vygenerovaným číselným kódem pomocí odpovědní SMS. Datum a čas veškeré komunikace s klientem (SMS, email a AML platby) jsou ze strany [právnická osoba] [právnická osoba] a.s. evidovány a uchovávány. Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 11. 11. 2021, který byl žalované odeslán na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě. Zásilka byla poštou vrácena zpět odesílateli s poznámkou nevyzvednuto (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). V den podpisu smlouvy byl vyhotoven i formulář se základními informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 18 600 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 860 Kč, částka 3 124 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 6 984 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalované, dosaženém vzdělání a formě bydlení (u rodičů). Tvrzenou výši příjmů prokazuje Potvrzení o přijaté platbě ze dne 9. 8. 2021, 8. 10. 2021 a 9. 11. 2021. K datu 9. 11. 2021 21:28:00 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalované bylo přiděleno skóre 388, tj. kategorie II., vyšší body a menší riziko, lepší segment klientů. Dne 10. 11. 2021 odeslala žalobkyně žalované na její běžný účet částku 70 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s Potvrzením o příchozích platbách). Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho (zjištěno z Karty klienta ze dne 8. 8. 2022). Výzvou k zaplacení ze dne 17. 1. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 1. a 2. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 17. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 1., 2. a 3. splátky a dopisem ze dne 20. 2. 2022 oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala ji k uhrazení částky 83 791 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 20. 7. 2022 žalobkyně odeslala žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě. Výzva byla doručována žalované dne 25. 7. 2022 (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem a Sledováním zásilky). Žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalované). Z výpisu ze seznamu registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z ostatních provedených důkazů (Pojištění schopnosti splácet úvěry, Informace o pojištění) soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by neměla žádný vliv na níže uvedené právní hodnocení věci.

4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

11. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze výši příjmu žalované. Dle hodnocení klienta v registru NRKI je smlouva klienta hodnocena jako smlouva s vyššími body a menším rizikem splácení. Žalobkyně však vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala ani údaje žalované o způsobu bydlení (u rodičů) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 3 124 Kč. Co se týče ověření bonity klienta prostřednictvím údajů z bankovního účtu, tak si žalobkyně nechala předložit klientem pouze výpis prokazující připsání výplaty od zaměstnavatele na jeho účet. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

12. Pro úplnost soud dodává, že rovněž nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva, tj. elektronicky, protože z předložené listiny ani ve spojení s ostatními předloženými důkazy se tato skutečnost nepodává. V řízení nebylo prokázáno, že by text smlouvy odpovídal projevu vůle žalovaného.

13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla dne 25. 7. 2022 předžalobní výzva.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 70 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 70 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od 27. 7. 2022. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána.

16. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl (výrok II.).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 97 441 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního a zákonného úroku z prodlení od 29. 6. 2021 do zaplacení. Soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 70 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 27. 7. 2022 do zaplacení. Procesní úspěch žalobkyně pak činí 40 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 513 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem dva úkony právní služby ve výši 10 040 Kč, a to za převzetí věci a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 873 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 40 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 6 205,20 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 893,80 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 7 099 Kč. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.