140 C 38/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 70 852 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 418 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 46 674 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 49 092 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 46 674 Kč od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2 418 Kč od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 21 760 Kč a úroku ve výši 52,21 % ročně z částky 40 733,34 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 143 942 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení žalované částku 10 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 49 092 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 21 760 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 499 Kč spolu s úrokem ve výši 66,71 % ročně, počínaje od července 2016. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Po uzavření smlouvy žalovaná požádala o bezplatný odklad původních splátek číslo. Po dobu odkladu těchto splátek od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 47 582 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni datum a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 45 852,89 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 12.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 3 240 Kč. Dále byla v bodě 12.7 smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z nové dlužné jistiny, žalobkyně však požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 0,1 % denně počítanou z nové jistiny ve výši 21 760 Kč. Dle bodu 4.4. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 52,21 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 40 733,34 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 143 942 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok v celém rozsahu neuznává, považuje jej za neoprávněný a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. K odůvodnění žalovaná uvedla, že smlouvu o úvěru považuje za neplatnou, a to přinejmenším v části, kterou je sjednán úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 66,71 % ročně (nominální úroková sazba 52,21 % p.a.). Žalovaná má za to, že ujednání o tomto úroku je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když sjednaná roční úroková sazba mnohonásobně překračuje sazby úroků požadované ve smlouvách o úvěru sjednaných ve stejném období se spotřebiteli bankami. Žalovaná tímto namítá neplatnost smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu. Žalovaná má za to, že smlouva o úvěru je neplatná rovněž proto, že žalobkyně řádně a dostatečně neprověřila poměry žalované a její schopnost poskytnutý úvěr vrátit. Dokumenty předložené ohledně tohoto prověřování žalobkyní svědčí o více méně formálním postupu při tomto prověřování. S ohledem na vyslovený závěr považuje žalovaná rovněž za neplatné sjednání splátek, automatické zesplatnění i nároky na zaplacení obou vyčíslených smluvních pokut. Neoprávněný je rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku za poskytnutí úvěru odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40.733,34 Kč od datum do zaplacení s nominální úrokovou sazbou 52,21 % p.a. Z výše uvedeného je patrné, že dle názoru žalované mohl případně žalobkyni vzniknou nanejvýš nárok na vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Tento nárok je však dle názoru žalované plně pokryt peněžitými plněními poskytnutými žalovanou žalobkyni, jak tyto žalobkyně konstatuje v žalobě, a tedy zanikl.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování shodnou s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách ve výši 2 499 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,71 % ročně. V čl. V. smlouvy byl sjednán revolving ve výši 25 000 Kč. V případě splacení vždy prvních 24 splátek a následně každých 24 splátek bude úvěrovanému za podmínek schválení ze strany úvěrujícího úvěr automaticky prodloužen a navýšen o částku 25 000 Kč, kterou se celková částka splatná úvěrovaným navýší o 59 579 Kč a doba trvání spotřebitelského úvěru se s poskytnutím revolvingu prodlužuje o 24 měsíců. Celý úvěr, tedy doposud nesplacená část úvěru navýšená o poskytnutý revolving, je splatná v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 646 Kč a počet splátek se poskytnutím každého revolvingu navyšuje o 24. Výpůjční úroková sazba revolvingu byla dohodnuta ve výši 58,25 % jako pevná po celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Žalovaná smlouvu podepsala dne datum (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ve spojení se Smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru právnická osoba – číslo). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne datum, který byl doručen žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná současně o souběh se smlouvou číslo smlouvou číslo. Pravidelný čistý měsíční příjem klienta – ze zaměstnání – činil 17 000 Kč. Na výdaje úvěrovaného a jeho manželky/partnerky byla započtena částka ve výši 3 800 Kč, částka 3 859 Kč na splátky právnická osoba, částka 4 000 Kč na nájemné, inkaso, dopravu, ostatní, tj. celkové výdaje 11 659 Kč. Volné zdroje představovala částka 5 341 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (vdaná), dosaženém vzdělání a formě bydlení (pronájem). Z Pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná je od datum zaměstnána na dobu neurčitou v název název název jako název – název 7 název název název Čistá mzda žalované v březnu 2016 činila 17 114 Kč a v dubnu 2016 pak 17 470 Kč (zjištěno z Výplatního lístku za 3/ 2016 a 4/ 2016). Mzda byla žalované zaměstnavatelem vyplácena na účet jméno příjmení (zjištěno z Historie transakcí z datum a Historie transakcí z datum). K datu 2016 -06-22 17:44:00 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že kód příznaku žalované je 251. Dne datum odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 50 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Skutečnost, že se jedná o účet žalované, byla prokázána i Výpisem z účtu žalované. Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 47 582 Kč (zjištěno z Karty klienta ke smlouvě číslo ze dne datum). Dne datum žalovaná z důvodu své pracovní neschopnosti požádala žalobkyni o odklad splátek na tři měsíce u všech svých tří úvěrů. Svou žádost doložila rozhodnutím o pracovní neschopnosti (zjištěno z Žádosti o odklad splátek vč. rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti). Žalobkyně této žádosti žalované vyhověla (zjištěno ze Sdělení žalobkyně ze dne datum). Žalobkyně v období od září 2017 do června 2018 vyhotovila celkem devět výzev, v nichž žalovanou vyzývá k úhradě dlužných splátek. Soud z předložených výzev však jednotlivá zjištění z důvodu hospodárnosti řízení nečinil, protože u žádné z předložených výzev nebylo prokázáno její odeslání, natož doručení žalované (Výzvy k zaplacení z datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum datum, datum). Dne datum žalobkyně odeslala na adresu bydliště žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k okamžité úhradě žalobou uplatněných částek (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Dne datum byla zásilka dodána (zjištěno z Detailní informace k zásilce číslo). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od datum má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z důvodu nadbytečnosti soud nečinil žádná skutková zjištění z listiny Prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum.

4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ).

5. Podle ust. § 9 odst. 1 citovaného zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

7. Podle § 22 odst. 5 citovaného zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

8. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka, ověření příjmu žalované a lustraci v systému SOLUS a NRKI. Žádným způsobem žalobkyně neprověřovala výdajovou stránku žalované, zejména pak uváděné údaje o výdajích a náklady vynakládané v souvislosti s bydlením.

9. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze příjmovou situaci žalované a rovněž tak jí bylo známo, že žalovaná splácí u žalobkyně už další dva předchozí úvěry. Samotné zjištění výše příjmu, byť se může jevit samo o sobě s ohledem na svou výši (u žalovaného cca 17 000 Kč) jako dostačující, nemusí být dostačující při zohlednění výdajů. Žalobkyně totiž vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, když se v této oblasti omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Skutečnost, že částka výdajů na osobu žalované (a jejího manžela) převýšila zákonem stanovené životní minimum cca o 400 Kč, žalobkyni nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Žalobkyně pak nezohlednila ani celkovou délku splácení úvěru, která by v případě samotného úvěru činila 36 měsíců, ale v případě opětovně poskytovaného revolvingu by mohla pokračovat prakticky neomezeně. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala údaje žalované o způsobu bydlení (pronájem) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 4 000 Kč (fakticky položka„ nájemné, inkaso, dopravu, ostatní“). Již samotná částka vynakládaných nákladů se s ohledem na náklady bydlení v místě a čase obvyklé jeví jako naprosto podhodnocená, což musí být žalobkyni jako profesionální poskytovatelce úvěrů naprosto zřejmé. Žádné další podklady, a to např. výpisy z účtu, popř. doklady o úhradě služeb a energií souvisejících s bydlením, žalobkyně nevyžadovala. Co se týče proveření v registu NRKI, tak žalované bylo přiděleno skóre 251. Z úřední činnosti je soudu známo, smlouva s tímto skóre spadá do kategorie I. (nízké body do interního Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Rovněž tak žalobkyni muselo být z výpisu z účtu manžela žalované zřejmé, že finanční situace celé rodiny není dobrá, když z obou předložených výpisů vyplývá, že po oba měsíce byl tento účet soustavně v mínusu.

10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, je absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet.

12. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni částku 47 582 Kč.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 50 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 47 582 Kč. Soud proto žalobkyni vyhověl ohledně částky 2 418 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, jak žalobkyně provedla zápočet žalovanou hrazených splátek nejen na částečnou úhradu jistiny, ale i na úhradu jiných nároků stanovených smlouvou, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tyto nároky žalobkyni ani nevznikly, a proto na jejich úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od datum, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což v posuzované věci nastalo až doručením předžalobní výzvy, v níž byla žalovaná vyzvána k okamžitému zaplacení dlužné částky. V okamžiku zesplatnění činil zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně, a proto soud žalovanou zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 2 418 Kč ve výši 8,25 % ročně.

14. Ohledně zbývajících dílčích nároků tak, jak jsou podrobně specifikovány ve výroku II. tohoto rozsudku, soud žalobu zamítnul.

15. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého zavázal soud žalobkyni zaplatit v řízení procesně úspěšnější žalované částku 10 356 Kč. Žalovaná byla před soudem zastoupena ustanoveným zástupcem z řad advokátů. Podle ust. § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníkovi advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty stát. Procesní neúspěch žalované byl pouze nepatrný, když soud žalovanou zavázal uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající 3 % celkové žalované částky. Ve zbytku a rovněž tak ve 100 %, co do požadovaného smluvního úroku, byla žalovaná procesně úspěšná. Soud proto zavázal žalobkyni uhradit žalované plnou výši nákladů řízení, která odpovídá odměně přiznané ustanovenému zástupci žalované v tomto řízení.

16. Usnesením podepsaného soudu ze dne 10. 11. 2020, č.j. 140 C 38/2020-66 byl v souladu s ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovníkem žalované titul. jméno příjmení, advokát se sídlem adresa. Podle ust. § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníkovi advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty stát. Soud přiznal ustanovenému zástupci žalované odměnu celkové výši 10 356 Kč, která sestává z odměny za právní zastoupení žalované ve výši 9 456 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška) za tři úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. b), písm. d) a písm. g) vyhlášky a tří režijních paušálů á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 10 356 Kč.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.