157 C 18/2019

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizováno 5 slov , IČO , se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizováno jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 362 345 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 194 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 194 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 342 151 Kč, spolu s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 240 921 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do zaplacení a s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 101 230 Kč za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně a žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 7. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 362 345 Kč s příslušenstvím, když žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je na základě Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 5. 2016 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2016 vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], (dále také jen nemovitosti) když tyto v období od nabytí vlastnického práva žalobkyně k těmto nemovitým věcem, v období od 14. 12. 2016 do 19. 8. 2018, užívala žalovaná. Žalovaná byla manželkou [jméno] [příjmení], který byl původním vlastníkem předmětných nemovitých věcí, který byl odsouzen označenými rozsudky i k propadnutí majetku, výše specifikovaných nemovitostí. Dne 20. 8. 2018 došlo k faktickému převzetí předmětných nemovitostí žalobkyní. Žalobkyně vyčíslila náhradu za bezdůvodné obohacení za užívání předmětných nemovitých věcí žalovanou v období od 14. 12. 2016 do 28. 2. 2018 v částce 261 115 Kč a v období od do 1. 3. 2018 do 19. 8. 2018 v částce 101 230 Kč, když náhrada za bezdůvodné obohacení byla stanovena porovnávací metodou jako nájemné, obvyklé v místě a čase, kdy byly porovnány nabídkové ceny pronájmů rodinných domů ve srovnatelných lokalitách a bylo tak zjištěno obvyklé nájemné předmětných nemovitostí ve výši 17 902 Kč měsíčně. Roční nájemné předmětných nemovitých věcí pro rok 2017 tak činí 214 820 Kč, tj. 588, 548 Kč za den. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní dne 13. 6. 2018 k úhradě náhrady za bezdůvodné obohacení za období od 14. 12. 2016 do 28. 2. 2018 v částce 261 115 Kč do 31. 7. 2018 a dále upomínkou ze dne 3. 10. 2018. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní dne 3. 10. 2018 k úhradě náhrady za bezdůvodné obohacení za období od 1. 3. 2018 do 19. 8. 2018 v částce 101 230 Kč do 31. 10. 2018 a dále upomínkou ze dne 5. 11. 2018. U jednání žalobkyně na žalobě setrvala.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když k této uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. K žalobě dále uvedla, že o přechodu vlastnictví předmětných nemovitostí a právním titulu, na základě kterého přešly nemovitosti do vlastnictví státu se dozvěděla až dne 15. 5. 2017, kdy se do domu [adresa] ve [obec] dostavila zástupkyně [anonymizováno 7 slov] a o nastalé situaci žalovanou informovala, žalovaná se snažila poté zajistit bydlení pro sebe a její dvě nezletilé dcery jinde, v měsíci červnu 2017 jí poskytl možnost dočasného bydlení její bratr [jméno] [příjmení] a poté se jí podařilo zajistit trvalé bydliště uzavřením smlouvy se [územní celek] o nájmu bytu [číslo] v [obec] [obec] v domě [adresa] na ulici [ulice] dne 4. 4. 2018. Po uzavření nájemní smlouvy na předmětný byt se do tohoto přestěhovala i se svými nezletilými dětmi. Žalovaná do domu docházela i poté, kdy dům trvale opustila, protože měla zajištěno jen dočasné bydliště s omezeným prostorem pro bydlení i uložení věcí pro sebe i své nezletilé děti, pro oblečení a další věci denní potřeby, do domu docházela společně s nezletilými dětmi samozřejmě i z důvodu, že v domě do počátku roku 2018, kdy nastoupil výkon trestu odnětí svobody, bydlel [jméno] [příjmení], otec mladší dcery žalované. Poté, co počátkem roku 2018 nastoupil pan [jméno] [příjmení] výkon trestu odnětí svobody, docházela žalovaná do domu, aby tento postupně připravila pro předání novému vlastníkovi, když po nástupu bývalého manžela žalované [jméno] [příjmení] do výkonu trestu odnětí svobody zůstali u domu dva psi, o které se musela žalovaná rovněž starat až do vyřízení jejich nových majitelů. Žalovaná od okamžiku opuštění domu žila se svými dcerami v bytech, proto na pozemku domu ve [obec] zůstala například dětská trampolína, pro kterou neměla žalovaná možnost jiného umístění. Žalovaná již před podáním žaloby doručila žalobci kopii smlouvy o nájmu předmětného rodinného domu ze dne 30. 9. 2013 s úředně ověřenými podpisy účastníků smluvního vztahu, kdy nájemné podle této smlouvy činilo 1 000 Kč měsíčně, přičemž tato smlouva o nájmu rodinného domu byla uzavřená v době, kdy dům trvale neužíval jeho vlastník, bývalý manžel žalované [jméno] [příjmení]. Situace se však nedlouho po uzavření nájemní smlouvy změnila a vlastník nemovitostí začal dům a jemu náležející pozemky rovněž užívat, což výrazným způsobem snižovalo komfort, a především rozsah uživatelských práv žalované. Žalobkyně měla žalovanou jako nový vlastník nemovitosti informovat bez zbytečného odkladu o vzniku jejího vlastnictví k nemovitostem, kdy tato zásadní skutečnost měla primární význam pro příjemce nájemného vyplývajícího z nájmu nemovitosti realizovaného žalovanou, a případně s žalovanou sjednat nájemní vztah nájemní smlouvou uzavřenou mezi účastníky sporu. Žalobkyně měla plnou kontrolu nad stavem (protiprávním stavem), kdy žalovaná užívala společně se svými dvěma nezletilými dětmi předmětné nemovitosti na základě smlouvy s předchozím vlastníkem nemovitostí a tomuto hradila nájemné. Pokud byla žalobkyně jako nový vlastník nemovitostí pasivní a nyní požaduje po žalované za užívání předmětných nemovitostí, které užívala společně se svými dvěma nezletilými dětmi v dobré víře v platnost uzavřené nájemní smlouvy s původním vlastníkem, doplatit nájemné, lze spatřovat v takovémto chování žalobce značnou míru bezohlednosti předvídané v ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaná uzavřela dne 30. 9. 2013 s [jméno] [příjmení], jako tehdejším vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], nájemní smlouvu, kterou byly žalované pronajaty všechny zmíněné nemovitosti na dobu neurčitou, za sjednané nájemné ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná uzavřela s [jméno] [příjmení] dne 31. 5. 2014 manželství, které bylo rozvedeno dne 18. 7. 2016 rozsudkem Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací]. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 5. 2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2016 byla rozhodnuto o propadnutí části majetku [jméno] [příjmení], mezi který patřily nemovitosti, k nimž měla žalovaná sjednanou nájemní smlouvu, a tyto tak nabyla žalobkyně. Žalovaná užívala nemovitosti v období od nabytí vlastnického práva žalobkyně k těmto nemovitým věcem, tedy v době od 14. 12. 2016 do 19. 8. 2018, když dne 20. 8. 2018 došlo k faktickému převzetí předmětných nemovitostí žalobkyní.

4. Po právním zhodnocení skutkového stavu podle ust. § 745, § 2217, § 2221, § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s právními závěry přijatými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 85/2008 ze dne 19. 5. 2009 soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela ještě před uzavřením manželství s [jméno] [příjmení], jako vlastníkem nemovitosti, platnou nájemní smlouvu, soud se musel zabývat jako právně významnou otázkou, zda tato smlouva uzavřením manželství s vlastníkem nemovitosti zanikla, jak dovozovala žalobkyně, či nikoliv. I vzhledem k závěrům citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu soud učinil závěr, že nájemní smlouva žalované k předmětným nemovitostem nezanikla uzavřením manželství s vlastníkem nemovitostí, neboť žalovaná měla (ke dni uzavření manželství) platně exitující závazkové právo užívat nemovitosti, které svým obsahem omezovalo v užívání nemovitosti jejího vlastníka, na toto závazkové právo a jeho trvání neměl žádný vliv případný vznik práva vlastníka nemovitosti ([jméno] [obec]) užívat nemovitosti uzavřením manželství se žalovanou a jeho možný zánik po rozvodu manželství, když nad rámec právně významného hodnocení soud dodává, že dle jeho názoru společný nájem podle ust. § 745 občanského zákoníku [jméno] [příjmení] nemohl vzniknout z důvodu splynutí práva užívacího jako manžela nájemkyně a povinností vlastníka nemovitostí umožnit užívání nemovitostí a jeho právo tak bylo pouze prosté užívací právo odvozené od práva žalované. Vzhledem k existenci výlučného nájemního práva žalované k nemovitostem, nebyly splněny podmínky vzniku práva bydlení žalované podle ust. § 744 občanského zákoníku odvozené od práva jejího manžela jako vlastníka nemovitosti, protože [jméno] [příjmení] ke dni uzavření manželství neměl z výše uvedených důvodů výhradní právo umožňující mu v domě bydlet.

5. Protože nájemní smlouva k nemovitostem nezanikla, měla žalovaná povinnost hradit za užívání nemovitostí nájemné ve sjednané výši 1 000 Kč měsíčně, což v období od 14. 12. 2016 do 19. 8. 2018, kdy již byla vlastníkem nemovitostí žalobkyně, která nastoupila do pozice pronajímatele, ve vztahu k žalobkyni neučinila, soud proto žalovanou zavázal k úhradě dlužného nájemného žalobkyni za zmíněné období, které činí částku 20 194 Kč a to spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku plynoucího za dobu od 1. 8. 2018 (jak v žalobním návrhu požadovala žalobkyně), protože splatnost měsíčního nájemného byla ve smlouvě sjednána vždy do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, za které se nájemné platí, tedy nájemné za srpen 2018 (jako poslední měsíc užívání a tedy i všechny předcházející měsíce) bylo splatné do 31. 7. 2018, když výše požadovaných úroků z prodlení je určena v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k přijatému právnímu hodnocení soud žalobu ve zbývající části, kdy se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 342 151 Kč, spolu s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 240 921 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do zaplacení a s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 101 230 Kč za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení, zamítl, neboť vzhledem k existujícímu právnímu titulu k užívání nemovitostí nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení povinnosti žalované z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí bez právního důvodu za cenu obvyklou v místě a čase.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) a tím, že účastníci se náhrady nákladů řízení výslovně vzdali.

7. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.