158 C 3/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem titul Adamem Urbańczykem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení se sídlem adresa o 138 358 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 292 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 128 280 Kč za den [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 292 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 127 988 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 127 988 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela s účinností od [datum] smlouvu, na základě které pro ni žalovaný měl provádět služby v podpoře managementu žalobkyně a žalobkyně mu za to měla platit odměnu ve výši 5 750 EUR měsíčně (dále též jen„ Smlouva“). Pro účely plnění ze Smlouvy žalobkyně žalovanému dala do užívání vozidlo [anonymizována čtyři slova], [registrační značka] (dále též jen„ předmětný automobil“). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do [datum]. Žalovaný dne [datum] ani později žalobkyni předmětný automobil neodevzdal, a to ani po opakovaných výzvách. Žalobkyně získala předmětný automobil zpět do své moci až učiněním právních kroků v [země] proti žalovanému, na základě kterých mu dne [datum] bylo vozidlo odebráno [anonymizováno] policií a odevzdáno zpět žalobkyni. Pro účely převzetí předmětného automobilu musela žalobkyně vyslat do [anonymizováno] dva své zaměstnance v motorovém vozidle, kteří ve [anonymizováno] přenocovali a poté s předmětným automobilem dojeli zpět do sídla žalobkyně. Po převzetí předmětného automobilu žalobkyně zjistila, že žalovaný jej znečistil a poškodil poškrábáním zadního nárazníku, musela proto přistoupit k opravě a vyčištění předmětného automobilu, která byla ukončena dne [datum]. Teprve tehdy mohla žalobkyně automobil znovu užívat. Tímto postupem žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši žalované částky, když nedostál své smluvní povinnosti řádně odevzdat ke dni [datum] předmětný automobil a navíc jej znečistil a poškodil. Škoda se sestává z částky 91 753 Kč vč. DPH za úhrady leasingu od [datum] do [datum], částky 2 800 Kč vč. DPH za vyčištění předmětného automobilu, částky 4 894 Kč vč. DPH za opravu předmětného automobilu, částky 23 556 Kč za vynaložené náklady právních služeb v [země], částky 3 522 Kč za ubytování zaměstnanců žalobkyně při převzetí automobilu a částky 1 755 Kč za pohonné hmoty při odvozu předmětného automobilu. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě této škody se splatností do [datum].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Označil za nesporné uzavření smlouvy. Dále uvedl, že žalobkyně mu neuhradila faktury na odměnu za [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok] a předmětný automobil proto ve smyslu § 1395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) zadržel k zajištění dluhu žalobkyně na jeho odměně. Konstatoval, že právo užívat předmětný automobil měl do skončení smlouvy, tj. do [datum], poté jej držel na základě zadržovacího práva, které mu svědčí doposud. Žalovaný uvedl, že [datum] nebo [datum] odeslal žalobkyni faktury č. [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], a to z e-mailové schránky na doméně žalobkyně, kterou měl tehdy k dispozici. Dále pak [datum] odeslal tytéž faktury spolu s vyrozuměním o uplatnění zadržovacího práva ještě ze své e-mailové schránky.

3. Mezi stranami bylo dále sporné, zda nebyla Smlouva ukončena ústní dohodou ze dne [datum] ke dni [datum], což tvrdila žalobkyně, ovšem žalovaný odmítal. Dále pak mezi stranami bylo sporné též to, zda žalovaný v [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok] prováděl řádně pro žalobkyni činnost na základě Smlouvy Ani jednou z těchto sporných skutkových otázek se soud pro nadbytečnost nezabýval, neboť k rozhodnutí ve sporu postačují zjištění o skutkových okolnostech týkajících se uplatnění a vzniku zadržovacího práva a vzniku škody na straně, její výše a okolnostech týkajících se vzniku škody.

4. U jednání strany setrvaly na svých písemně sdělených procesních stanoviscích.

5. Mezi stranami bylo nesporné uzavření Smlouvy i její samotný text. Žádná ze stran pak neučinila sporným ani obsah listinných důkazů obsahujících e-mailovou komunikaci mezi stranami co do jejich pravosti či správnosti. Mezi stranami též nebylo sporné, že dne [datum] proběhla mezi žalobkyní a žalovaným schůzka, na které se řešilo potenciální předčasné ukončení Smlouvy, ovšem mezi stranami zůstalo sporné, zda bylo nakonec předčasné ukončení smlouvy mezi stranami ujednáno či nikoli.

6. Z výpisu z [anonymizováno] centrální evidence o podnikatelské činnosti vč. překladu soud zjistil, že žalovaný je fyzickou osobou samostatně podnikající v oboru poradenství ohledně výkonu podnikatelské činnosti a jejího řízení.

7. Ze smlouvy o poskytování služeb soud zjistil, že tato byla uzavřena blíže neurčeného data mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva je vyhotovena v českém a anglickém jazyce, za rozhodné je označeno vyhotovení v češtině. V bodě [anonymizováno] smlouvy je sjednáno, že se Smlouva řídí českým právem a spory z ní budou rozhodovány příslušnými soudy České republiky Smlouvou se žalovaný zavázal poskytovat služby v podpoře managementu žalobkyně, zejména pak podporu podnikatelských projektů v [země], [země] a [země], a to zejména aktivní účastí na jednání s dotčenými subjekty, přípravou obchodních a finančních analýz a zpracováním obchodních plánů. Za to se žalobkyně zavázala platit žalovanému odměnu ve výši 5 500 EUR a navíc částku 275 EUR na reprezentaci měsíčně. Splatnost odměny byla ujednána zpětně na základě měsíčně vystaveného daňového dokladu s tím, že příslušné plnění je splatné do 10 dnů od doručení daňového dokladu obsahujícího všechny zákonné náležitosti ze strany žalovaného žalobkyni. Smlouva nabývá účinnosti dne [datum] a je uzavřena na dobu šesti měsíců bez možnosti vypovězení do [datum]. Pro účely plnění závazků ze smlouvy je žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto vozidlo a karta k tankování pohonných hmot s maximálním možným průjezdem 10 000 Km měsíčně.

8. Z protokolu o předání a převzetí motorového vozidla soud zjistil, že dne [datum] převzal žalovaný od žalobkyně do užívání předmětný automobil [anonymizována čtyři slova], [registrační značka] spolu s tankovací kartou, technickým průkazem, servisní knížkou, potvrzením o zákonném pojištění. U předání byl konstatován lehký škrábanec na předním a zadním nárazníku. Žalovaný svým podpisem potvrdil povinnosti spojené s užíváním vozidla, vytištěné na zadní straně předávacího protokolu. Tyto povinnosti mimo jiné zahrnovaly povinnost udržovat vozidlo v čistotě, povinnost předcházet škodám na vozidle a vzniklé škody případně bezprostředně dokumentovat a hlásit žalobkyni. Žalovaný byl dále povinen vozidlo po ukončení používání odevzdat v místě určeném žalobkyní, čisté a bez škod. Případné zjištěné nedostatky škody pak budou účtovány žalovanému. Dále byla v povinnostech osoby provozující vozidlo stanovena též povinnost vyloučit jakýkoli případ, kdy by se vozidlo mohlo stát předmětem zadržení či zástavy.

9. Z leasingové smlouvy [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pronajala žalobkyni předmětný automobil ([příjmení] [anonymizována tři slova], [registrační značka] v [anonymizováno] barvě) na 48 měsíců od [datum] do [datum] za nájemné ve výši 12 037,47 Kč bez DPH měsíčně. Předmětný automobil byl tedy po celou dobu relevantní pro trvání sporu (od [datum] do [datum]) ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]

10. Z faktur [číslo] vč. příloh soud zjistil, že společnost [právnická osoba] účtovala žalobkyni za pronájem předmětného automobilu částku 12 037,47 Kč bez DPH, tedy 14 565,34 Kč s DPH měsíčně.

11. Takto pak žalobkyně za šest měsíců (od [datum] do [datum]) byla povinna za pronájem předmětného automobilu zaplatit částku 87 392 Kč. Dále je namístě pro přehlednost konstatovat, že za prvních devět dní měsíce října činí poměrná část platby nájemného částku 4 229 Kč. Celkový součet takto vzniklé povinnosti platit nájemné za předmětný automobil za období od [datum] do [datum] činí tedy částku 91 621 Kč. Žalobkyně předložila soudu výpočet leasingových plateb nesprávně na částku 91 753 Kč. Chyba ve výpočtu žalobkyně spočívá v tom, že říjen nemá 30 dní, z čehož žalobkyně vychází, ale 31 dní. Ve vztahu k vynaloženým nákladům na leasing od [datum] do [datum] činila vynaložená částka 91 621 Kč.

12. Z faktury č. [anonymizováno] [rok] [číslo] vč. překladu a přílohy soud zjistil, že advokátní kancelář [příjmení] [příjmení] i [anonymizováno] sp.k. vyúčtovala žalobkyni dne [datum] částku 2 210 [anonymizována dvě slova] se splatností [datum]. Z přílohy soud zjistil, že částka je účtována za přípravu oznámení o přestupku žalovaného a jeho doplnění.

13. Z faktury č. [anonymizováno] [rok] [číslo] vč. překladu a přílohy soud zjistil, že advokátní kancelář [příjmení] [příjmení] i [anonymizováno] sp.k. vyúčtovala žalobkyni dne [datum] částku 572 [anonymizována dvě slova] se splatností [datum]. Z přílohy soud zjistil, že částka je účtována za přípravu návrhu plné moci k vyzvednutí automobilu, notebooku a mobilního telefonu od žalovaného, korektur této plné moci, kontaktu s [anonymizováno] policií a konzultace.

14. Z faktury č. [anonymizováno] [rok] [číslo] vč. překladu a přílohy soud zjistil, že advokátní kancelář [příjmení] [příjmení] i [anonymizováno] sp.k. vyúčtovala žalobkyni dne [datum] částku 1 144 [anonymizována dvě slova] se splatností [datum]. Z přílohy soud zjistil, že částka je účtována za kontakt s [anonymizováno] policií stran žalovaného, práce týkající se zpravomocnění rozhodnutí o vydání věci a účast na výslechu žalovaného u [anonymizováno] policie.

15. Z faktur [číslo] [číslo] vč. překladu soud zjistil, že motel [anonymizována tři slova] vyúčtoval žalobkyni za ubytování dvou jejích zaměstnanců z [datum] na [datum] částku [anonymizována tři slova] na osobu, tj. dvakrát 299 [anonymizováno].

16. Z faktury [číslo] soud zjistil, že dne [datum] vyúčtovala žalobkyni [právnická osoba] s.r.o. částku 2 800 Kč vč. DPH za čištění předmětného automobilu se splatností [datum].

17. Z faktury [číslo] soud zjistil, že dne [datum] vyúčtovala žalobkyni [právnická osoba] s.r.o. částku 4 894 Kč vč. DPH za opravu krytu zadního nárazníku předmětného automobilu se splatností [datum] O opravě předmětného automobilu vystavila [právnická osoba] s.r.o. též certifikát z [datum], ze kterého plyne, že oprava byla ukončena [datum].

18. Z výpočtu spotřeby soud zjistil, že zaměstnanci žalobkyně při cestě z [obec] do [anonymizováno] pro předmětný automobil a na cestě zpět urazili 848 km s průměrnou spotřebou 4,6 l motorové nafty na 100 Km. Dále pak přímo s předmětným automobilem z [anonymizováno] do [obec] urazil zaměstnanec žalobkyně 326 km s průměrnou spotřebou 4,5 l motorové nafty na 100 km. Při zjišťování spotřeby automobilů soud vycházel z technického průkazu. Při určování výše ceny stanovila žalobkyně cenu ve výši 32,70 Kč za litr motorové nafty. Z této výše soud vycházel, neboť je nižší, než úředně stanovená cena ve výši 33,60 Kč za litr motorové nafty dle tehdy účinné vyhlášky 333/2018 Sb. Takto pak žalobkyně vynaložila na pohonné hmoty na cestu z [obec] do [anonymizováno] a zpět částku [částka] a na cestu předmětného vozidla z [anonymizováno] do [obec] částku 479,71 Kč, dohromady tedy 1 755 Kč. Počet ujetých kilometrů, průměrná spotřeba ani cena pohonných hmot, jak jsou prezentovány v důkazech předložených žalobkyní, nejsou žádným způsobem odchylné od obvyklých hodnot, když vzdálenost z centra [obec] do centra [anonymizováno] činí přibližně 380 Km a průměrná spotřeba odpovídá běžné spotřebě, stejně jako cena za pohonných hmot.

19. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento dne [datum] za žalobkyni ve [anonymizováno] převzal předmětný automobil spolu s kolegou [jméno] [příjmení]. Automobil byl při převzetí znečištěn a poškozen, o čemž pořídil fotodokumentaci.

20. Z fotodokumentace předmětného automobilu soud zjistil, že ke dni převzetí pracovníky žalobkyně [datum] byl interiér automobilu zjevně znečištěn, přičemž znečištění se jeví být zejména zvířecími chlupy. Dále soud též zjistil, že zadní nárazník automobilu byl viditelně poškozen sedřeným lakem v horní části zadního nárazníku a výrazně sedřeným lakem v pravé spodní části zadního nárazníku. U fotodokumentace odpovídá bílá barva automobilu i typ automobilu, přičemž žalovaný nikdy nezpochybnil, že by na fotografiích bylo jiné vozidlo než předmětný automobil. Soud proto vycházel z toho, že na fotografiích je předmětný automobil. Z navazující e-mailové komunikace s p. [příjmení] z [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že po předání předmětného automobilu dne [datum] byl lak na zadním nárazníku výrazně sedřený, nikoli jen lehce škrábnutý, jak byl při předání vozidla žalovanému v [anonymizováno] [rok].

21. Z výzvy k vydání věcí ze dne [datum] vč. překladu a dodejky soud zjistil, že žalobkyně přípisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen [datum], vyzvala žalovaného k navrácení předmětného automobilu, notebooku a mobilního telefonu, které byl povinen vrátit s ohledem na ukončení smluvního vztahu se žalobkyní ke dni [datum]. Žalovaný byl upozorněn, že v případě nevyhovění výzvě podnikne žalobkyně právní kroky k získání svého majetku, jejichž náklady bude po žalovaném vymáhat. Výzva byla žalovanému zaslána v [anonymizováno].

22. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] vč. dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě škody sestávající se z plateb leasingu, úhrady za opravu a čištění vozidla, nákladů právního zastoupení a nákladů fyzické přejímky vozidla. Celková výše způsobené škody byla stanovena nižší, než je žalovaná částka, ovšem sestávala se ze stejných položek. Tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum] a byla v ní stanovena doba splatnosti do 7 dnů od doručení, tedy do [datum]. Dále soud zjistil z výzvy z [datum], že žalobkyně vyzvala žalovaného náhradě škody ještě nově, s aktualizovanou výší požadované náhrady škody na 138 358 Kč. Tato výzva byla žalovanému odeslána e-mailem z [datum] a též poštou, což soud zjistil z dodejky, dle které si žalovaný písemnost převzal dne [datum].

23. Z kurzovního lísku ČNB soud zjistil, že ke dni [datum] činil směnný kurz za jeden [anonymizována dvě slova] [částka]. Takto pak pro přehlednost soud uvádí, že ke dni [datum] činily přepočteny na české koruny náklady na právní služby poskytnuté žalobkyni částku 23 360 Kč a náklady za ubytování 3 558 Kč.

24. Z e-mailu ze dne [datum] vč. překladu soud zjistil, že žalovaný tímto e-mailem odeslal žalobkyni faktury č. [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] s tím, že zasílá znovu faktury na své náhrady, aby mohl co nejdříve vrátit auto, telefon a počítač. Dále uvedl, že ještě neobdržel náhradu nákladů za rok [rok] a má též náklady na dopravu za rok [rok]. Zeptal se v jaké formě má tyto náklady poslat a zda je nutné odeslat originály faktur poštou.

25. Z faktury [anonymizována čtyři slova] soud zjistil, že tuto fakturu vystavil žalovaný žalobkyni na částku 5 750 EUR jako měsíční odměnu s datem [datum] a splatností 10 dní.

26. Z faktury [anonymizována čtyři slova] soud zjistil, že tuto fakturu vystavil žalovaný žalobkyni na částku 5 750 EUR jako měsíční odměnu s datem [datum] a splatností 10 dní.

27. Z e-mailu z [datum] pak soud zjistil, že v návaznosti na vyúčtování práce žalovaného za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] se [příjmení] [jméno] [příjmení] za žalobkyni žalovaného dotázal, nechť shrne výsledky své práce za tyto měsíce.

28. Z e-mailové komunikace mezi žalovaným a [příjmení] [jméno] [příjmení] z [datum] soud zjistil, že po žalovaném je požadována analýza poměrů [právnická osoba] [příjmení] [jméno] k demonstrování smyslu udržování firmy v [země]. [jméno] žalovaný přislíbil dokončit do dvou týdnů.

29. Z e-mailu z [datum] soud zjistil, že [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovanému vytkl, že i když se s ním a panem [příjmení] za žalobkyni dne [datum] dohodl na termínu podpisu dohody o ukončení smlouvy [datum], resp. [datum], oba stanovené termíny nedodržel a na schůzky se nedostavil. Dále byl žalovaný požádán o výkaz výsledků své činnosti za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok].

30. Z e-mailu z [datum] soud zjistil, že [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovaného v návaznosti na jeho vyúčtování odměny z [datum] opětovně požádal, aby žalobkyni zaslal shrnutí své práce za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok].

31. Z messenger komunikace mezi žalovaným a p. [příjmení] soud zjistil, že tito spolu v rámci této komunikace vůbec nekomunikovali v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. Až dne [datum] se p. [příjmení] obrátil na žalovaného s dotazem, kdy bude k dispozici, aby se vyrovnali, na což mu žalovaný odpověděl, že se mu nechce dojíždět na další setkání, když mu ještě nebyly vyplaceny náhrady za rok [rok] a [rok].

32. Z výpisu obsahu e-mailové schránky žalovaného na doméně žalobkyně soud zjistil, že žalovaný dne [datum] a dne [datum] ze své e-mailové schránky u žalobkyně žádné e-maily neodeslal. Nevzal tak za prokázané, že by žalovaný dne [datum] nebo [datum] žalobkyni zaslal e-mailem faktury [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova].

33. Z e-mailové konverzace z [datum] soud zjistil, že p. [příjmení] u účetního oddělení žalobkyně zjišťoval, jaké faktury žalovaný na svou odměnu uplatnil. Bylo mu sděleno, že poslední fakturou byla faktura za [anonymizováno] odměnu na 5 750 EUR, která byla doručena dne [datum] a proplacena dne [datum]. Předtím byly žalovanému proplaceny další tři měsíčně vystavené faktury po 5 750 EUR. Nebyly naopak evidovány žádné faktury za [anonymizováno] či [anonymizováno] [rok].

34. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro výsledek sporu.

35. Soud neprováděl další důkazy pro nadbytečnost. Výslechy svědků a další důkazy stran faktického provádění činnosti žalovaným dle Smlouvy v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a též stran možného ukončení trvání smlouvy právním jednáním obou stran v ústní formě na schůzce konané dne [datum] soud neprováděl, protože výsledek tohoto dokazování by nemohl mít vliv na výsledek sporu, jak soud podrobně vysvětlí níže. Rovněž soud pro nadbytečnost neprováděl ani výslechy svědků stran předání předmětného automobilu, když z provedeného dokazování byl rozhodný skutkový stav zjištěn zcela dostatečně a provádění dalšího dokazování by v tomto směru bylo nadbytečné a nehospodárné. <b>36. Soud vzal z provedeného dokazování za prokázaný následující skutkový stav:</b> 37. Žalobkyně je [anonymizováno] společností, žalovaný je [anonymizováno] fyzickou osobou, podnikající se sídlem v [země]. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli přesně neurčeného dne Smlouvu, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobkyni provádět činnosti v rámci podpory managementu a žalobkyně se zavázala mu za to platit odměnu 5 750 EUR měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od [datum] do [datum]. Obě strany uzavřely smlouvu jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti. V podrobnostech soud odkazuje a zjištění učiněná ze smlouvy popsaná výše, která zde není pro nadbytečnost nutné opakovat, když mezi stranami nebyl text Smlouvy sporný. Soud pouze poukazuje na to, že pro účely plnění ze Smlouvy a po dobu plnění ze Smlouvy byl žalovanému poskytnut předmětný automobil, který však sám o sobě ve smlouvě není nijak blíže specifikován. Dále pak soud poukazuje též za skutečnost, že splatnost měsíční odměny za provedenou činnost byla stanovena 10 dní od doručení daňového dokladu na odměnu žalobkyni, která má být vystavována vždy zpětně za minulý měsíc. Ve smlouvě byla sjednána též příslušnost českých soudů a to, že se smlouva řídí českým právem.

38. Následně dne [datum] převzal žalovaný od žalobkyně do užívání vozidlo [anonymizována čtyři slova], [registrační značka] v bílé barvě. Toto vozidlo bylo tou dobou ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] a žalobkyně byla toliko jeho nájemcem, přičemž nájemné platila ve výši 12 037,47 Kč bez DPH měsíčně. Při převzetí vozidla se žalovaný zavázal udržovat jej v čistotě a též jej žalobkyni řádně vrátit po skončení jeho užívání s tím, že případné nedostatky ve formě poškození či znečištění vozidla budou účtovány k jeho tíži. Vozidlo bylo při převzetí v bezvadném stavu, toliko s lehkým škrábancem na předním a zadním nárazníku.

39. Od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] probíhala spolupráce mezi stranami řádně, přičemž za tyto čtyři měsíce žalobkyně žalovanému proplatila měsíční odměnu dle smlouvy. Dne [datum] proběhla schůzka mezi stranami, na které byl ze strany žalobkyně vznesen požadavek na předčasné ukončení smlouvy. Mezi stranami bylo sporné, zda k dohodě o tomto předčasném ukončení smlouvy v ústní formě došlo či nikoli. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav a jeho právní hodnocení dokazování stran skutečného obsahu této schůzky neprováděl pro nadbytečnost. Mezi stranami bylo též sporné, zda žalovaný v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] řádně pro žalobkyni prováděl činnost dle smlouvy či nikoli, ovšem ani tuto skutečnost soud pro nadbytečnost nezjišťoval. Z provedeného dokazování elektronickou komunikací mezi stranami vyšlo najevo, že žalobkyně osobou p. [příjmení] opakovaně po žalovaném požadovala shrnutí jeho práce za tyto měsíce, zejména pak v návaznosti na to, že žalovaný dne [datum] vyúčtoval svou odměnu za tyto měsíce.

40. Nejpozději ke dni [datum] skončila účinnost Smlouvy, žalovaný však žalobkyni předmětný automobil dobrovolně nevrátil tehdy ani později. Žalovaný tvrdil, že dne [datum] nebo [datum] vyúčtoval žalobkyni fakturami č. [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] dvakrát částku 5 750 EUR s desetidenní splatností. Toto tvrzení v řízení prokázáno nebylo, když takovéto e-maily (ani žádné jiné) nebyly nalezeny u předmětné e-mailové adresy, ze které žalovaný tvrdil odeslání faktur. Soud seznává, že k neprokázání těchto tvrzení žalovaného nese odpovědnost sám žalovaný, který v dané době měl povědomí o tom, že v tomto dni sám uplatňuje zadržovací právo a podniká tedy právní kroky proti žalobkyni. Mohl proto své faktury odeslat takovým způsobem, aby bylo jejich odeslání prokazatelné. Dne [datum] odeslal žalovaný e-mail žalobkyni s fakturami č. [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova], oběma na částku 5 750 EUR se splatností deset dní od doručení, ke kterému došlo [datum]. Zároveň v e-mailu uvedl, že zaplacením těchto faktur podmiňuje vrácení předmětného automobilu a dále též notebooku a telefonu, které od žalobkyně pro účely plnění Smlouvy obdržel. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení předmětného automobilu, mobilního telefonu a počítače s varováním, že pokud tak dobrovolně neučiní, žalobkyně podnikne právní kroky k získání těchto věcí a náklady provedení těchto kroků bude po žalovaném požadovat. Žalovaný výzvě nevyhověl.

41. S ohledem na tuto skutečnost si žalobkyně zjednala právní zastoupení advokátní kanceláří [příjmení] [příjmení] i Wspólnicy sp.k. v Polsku, za které jí vznikla povinnost zaplatit advokátu na odměně částku 3 926 polských zlotých v období od července do listopadu 2019. V podrobnostech soud odkazuje na zjištění učiněná z jednotlivých faktur č. FV- 2019 [číslo], FV- 2019 [číslo], FV- 2019 [číslo], která v rámci řízení nebyla nijak zpochybněna. Z příloh faktur plyne, že právní služby byly poskytnuty v tvrzeném rozsahu a ceně toliko za účelem znovuzískání předmětného automobilu a ničeho jiného.

42. Dne [datum] byl žalovanému na základě právních kroků učiněných žalobkyní odebrán předmětný automobil za účasti [anonymizováno] policie. Dále byl žalovanému odebrán též mobilní telefon a počítač a vše bylo ve [anonymizováno] předáno zaměstnancům žalobkyně p. [příjmení] s kolegou. Žalobkyně vynaložila na převzetí předmětného automobilu celkem částku 1 755 Kč na pohonné hmoty a částku 598 [anonymizována dvě slova] na ubytování těchto dvou svých zaměstnanců v noci z [datum] na [datum]. V podrobnostech soud odkazuje na zjištění z faktur [číslo] [číslo] z výpočtu spotřeby, jejichž samotný obsah v řízení nebyl nijak zpochybňován.

43. Při převzetí předmětného automobilu bylo zjištěno, že byl sedřen na dvou místech lak na zadním nárazníku a předmětný automobil je značně znečištěn. Z tohoto důvodu si žalobkyně po převozu předmětného automobilu do České republiky zajistila vyčištění vozidla za částku 2 800 Kč a opravu zadního nárazníku za částku 4 894 Kč. Soud v podrobnostech odkazuje na zjištění učiněná z faktur [číslo]. Oba tyto úkony byly provedeny a ukončeny [datum], přičemž o opravě vystavila [právnická osoba] s.r.o. certifikát.

44. Za období od [datum] do [datum] vznikla žalobkyni povinnost platit nájemné za předmětný automobil společnosti [právnická osoba] v celkové výši 91 621 Kč vč. DPH.

45. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k náhradě škody spočívající v nákladech na nájemné, které žalobkyně musela vynaložit na předmětný automobil, i když jí ho žalovaný bez právního důvodu zadržoval, nákladech na znovuzískání předmětného automobilu ve formě nákladů na právní služby a nákladů na fyzické převzetí automobilu ve [anonymizováno] a nakonec nákladů na vyčištění a opravu automobilu. Výše škody, kterou žalobkyně požadovala, byla odlišná od žalované částky, ovšem co se základu nároku týče, šlo o tytéž nároky. Tento přípis byl žalovanému doručen [datum] a žalobkyně k nahrazení škody poskytla sedmidenní lhůtu. Žalobkyně následně upřesnila své škodní nároky druhou výzvou, odeslanou dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum].

46. Ke dni [datum] činil směnný kurz za jeden [anonymizována dvě slova] [částka].

47. Dle § 1395 odst. 1 OZ Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Dle odst. 2 téhož ustanovení lze zajistit zadržovacím právem i nesplatný dluh, stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.

48. Dle § 1396 OZ zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí.

49. Dle § 2913 OZ poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

50. Dle § 2950 OZ se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

51. Dle § 2951 OZ se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

52. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1142/2007 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže je tedy soudu umožněno přiznat namísto požadovaného peněžitého plnění v cizí měně odpovídající peněžité plnění v měně České republiky, bylo by nelogické, aby žaloba byla zamítnuta výhradně proto, že požadované peněžité plnění je vyjádřeno v měně České republiky, ačkoli vyjádřeno mohlo být v cizí měně. Má-li být plnění v českých korunách ekvivalentem, musí odpovídat zůstatku dluhu ke dni jeho splatnosti.

53. Obdobně v usnesení Ústavního soudu II. ÚS 219/2010 ústavní soud judikoval, že postup okresního soudu, kdy použitím směnného kurzu platného v době splatnosti předmětné půjčky určil výši dlužné částky, kterou je stěžovatelka povinna uhradit, považuje za správný, neboť nesplnění povinnosti stěžovatelky vrátit předmětnou dlužnou částku řádně a včas nelze klást k tíži žalobce - věřitele, který by v případě řádného a včasného splnění povinnosti ze strany stěžovatelky mohl vrácené peníze dále využít či investovat, a to právě v hodnotě platné v době splatnosti dlužné částky. Způsob určení výše dlužné částky, jehož se stěžovatelka domáhala, by tak žalobce nespravedlivě poškozoval.

54. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně.

55. Dle čl. 25 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] soud shledal svou pravomoc a místní k řízení, neboť si strany ve Smlouvě sjednaly příslušnost českých soudů a u zdejšího soudu byla žaloba podána s tím, že je místně příslušným pro sídlo žalobkyně. Žádná ze stran místní nebo věcnou nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě či jeho nedostatek pravomoci nenamítala. Dle čl. 3 odst. I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] soud aplikoval na vztah žalobkyně a žalovaného české právo, protože si strany sjednaly použití českého práva pro právní vztahy ze Smlouvy Ani užití českého práva nebylo žádnou ze stran sporu namítáno jako nesprávné.

56. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu na dobu od [datum] do [datum], kterou soud co do jejího obsahu vyhodnotil jako smlouvu příkazní ve smyslu § 2430 a násl. OZ, uzavřenou mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy se žalovaný pro žalobkyni zavázal samostatně vykonávat po dobu od [datum] do [datum] činnosti spočívající v podpoře managementu a žalobkyně se zavázala žalovanému za to platit měsíční odměnu ve výši 5 750 EUR měsíčně. Protože samotný výkon činnosti žalovaným dle smlouvy nebyl pro rozhodnutí ve sporu podstatný, soud se mu blíže věnovat nebude. Splatnost odměny byla mezi stranami ujednána tak, že žalovaný je povinen vystavit zpětně daňový doklad na odměnu za činnost vykonanou v uběhlém měsíci a odměna bude splatná do 10 dnů ode dne doručení takovéhoto řádně vystaveného daňového dokladu žalobkyni. Nebyla tedy sjednána splatnost odměny navázaná na jakýkoli pevný termín v měsíci či periodicky se opakující termín, ale toliko splatnost navázaná na jednání žalovaného, kterým je řádné vystavení faktury se splatností deset dní od doručení žalobkyni. Jediné omezení pro žalovaného při vystavení takovéto faktury byla nemožnost vystavit ji dříve, než po skončení měsíce, za který je faktura vystavována. Převedeno na konkrétní skutková zjištění a jejich právní hodnocení, odměna žalovaného, vyúčtovaná fakturami č. [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova], se mohla státi splatnou až [datum] a teprve od [datum] mohla být žalobkyně v prodlení se zaplacením této odměny. Soud odhlíží od skutečnosti, že mezi stranami bylo sporné, zda vůbec žalovanému vzniklo právo na výplatu této odměny, neboť pakliže nevzniklo, platí níže uvedené závěry tím spíše.

57. Zároveň byl žalovanému pro účely plnění Smlouvy předán do užívání automobil [anonymizována čtyři slova], [registrační značka]. Ten se žalovaný v rámci podmínek užívání, které výslovně stvrdil svým podpisem, zavázal udržovat v čistotě a pokud možno předcházet škodám na něm vzniklým s tím, že po skončení Smlouvy jej žalobkyni vrátí v místě určeném žalobkyní. Zároveň byl žalovaný srozuměn s tím, že poškození či jiné nedostatky zjištěné při předání automobilu zpět žalobkyni mu budou účtovány. Titulem k užívání předmětného automobilu byla Smlouva a nic dalšího, tedy ke dni [datum] právo žalovaného užívat předmětný automobil zaniklo a nejpozději dne [datum] jej žalovaný měl povinnost vydat žalobkyni, když jakýkoli titul k užívání mu tímto dnem zanikl. Soud odhlíží od tvrzení žalobkyně, že smlouva fakticky skončila dohodou stran již s účinností k [datum], neboť pakliže tomu tak bylo, platí níže uvedené závěry tím spíše.

58. Žalovaný na svou obranu stavěl argumentaci, že předmětný automobil nebyl žalobkyni povinen vrátit k [datum], neboť k němu uplatnil zadržovací právo k zajištění pohledávky na zaplacení odměny za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] v celkové výši dvakrát 5 750 EUR, kterou žalobkyni vyúčtoval v [anonymizováno] [rok] a kterou mu žalobkyně nezaplatila. Pro úspěšné uplatnění zadržovacího práva je nutné, aby k jeho vzniku existovaly zákonné podmínky a na ně navázané uplatnění zadržovacího práva. Soud dále vyhodnotil, že podmínky nutné pro vznik zadržovacího práva v daném případě nikdy nenastaly a s ohledem na skutková zjištění i samotná tvrzení žalovaného ani nastat nemohly.

59. Jak plyne z bodu 56. rozsudku, splatnost odměny žalovaného za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] nenastala dříve než [datum]. I pokud by soud vyšel z pouhých neprokázaných tvrzení žalovaného, tj. odeslání faktur dne [datum], splatnost odměny žalovaného by nenastala před [datum]. Vzniknout zadržovací právo pak může toliko k pohledávce splatné, jak plyne z § 1395 odst. 1 OZ, když v daném případě není dána žádná z výjimek stanovená v § 1395 odst. 2 OZ, jak soud podrobněji rozebere níže. Zároveň musí ke dni vzniku zadržovacího práva věřitel pohledávky (žalovaný) mít u sebe zadržovanou věc po právu, jak plyne z § 1396 OZ. Soud konstatuje, že v době, kdy žalovanému mohla poprvé vzniknout možnost uplatnit zadržovací právo ke splatné pohledávce ([datum], resp. [datum]), již žalovaný předmětný automobil u sebe měl neprávem, protože tou dobou ([datum]) již měl automobil vydat žalobkyni a nedisponoval žádným titulem k jeho detenci. Zadržovací právo proto k předmětnému automobilu nikdy uplatnit nemohl, když kumulativně nikdy nenastaly a ani nemohly nastat podmínky, za kterých by zadržovací právo vzniknout mohlo.

60. Soud si je vědom toho, že zadržení může být uplatněno konkludentně v podstatě samotným aktem nevydání věci, kterou by věřitel byl jinak povinen vydat. Soud si je též vědom toho, že e-mail žalovaného z [datum], ve kterém podmiňuje vrácení předmětného automobilu zaplacením zaslaných faktur, je možno považovat za pouhé vyrozumění o uplatnění zadržovacího práva ve smyslu § 1397 OZ. I přesto je ale namístě vyhodnotit právně vzniklou situaci tak, že v době, kdy automobil zadržoval konkludentním jednáním (nevydáním), tedy [datum], ještě proti žalobkyni žádnou splatnou pohledávku neměl a tedy úspěšně nemohl automobil zadržet. Protože však tehdy žádné zadržovací právo nemohlo vzniknout, žalovaný byl povinen předmětný automobil žalobkyni vydat. Jiný důvod, proč by si žalovaný mohl automobil ponechat, soud nezjistil a nebyl ani tvrzen. Pokud ho žalobkyni nevydal, byl pro následující dobu již nikoli oprávněným detentorem předmětného automobilu (tím byl ze Smlouvy, jejíž účinnost ke dni [datum] skončila), ale neoprávněným držitelem předmětného automobilu, nesplňujícím podmínky § 1396 OZ.

61. Zadržovací právo je přísný a výjimečný institut v rámci zajišťovacích institutů, který prolamuje běžný běh občanskoprávních vztahů negací povinnosti vydat věc jejímu vlastníku, i když osoba uplatňující zadržení jinak žádný titul k držení věci nemá. Za těchto okolností je z pohledu soudu zcela přiměřené a spravedlivé přísné posouzení toho, zda podmínky pro uplatnění zadržovacího práva skutečně vznikly. Soud pak rozhodně nepovažuje za nutné detailně posuzovat to, kdy a jak přesně byla žalobkyně případně o vzniku zadržovacího práva vyrozuměna, když to na vznik zadržovacího práva jako takového vliv nemá. Považuje však za nutné jednoznačně zjistit, že ke dni, kdy byla věc zadržena, jí osoba zadržující měla u sebe po právu a zároveň měla proti osobě, které věc zadržuje, splatnou pohledávku. Pokud by tomu tak nebylo, nemohla být naplněna podmínka § 1395 a § 1396 OZ současně a zadržovací právo nemohlo vzniknout. Viděno obecněji, pokud by žalovaný ke dni [datum] získal výhodu vznikem zadržovacího práva ve svůj prospěch, stalo by se tak díky tomu, že sám protiprávně nesplnil svou povinnost vrátit předmětný automobil ke dni [datum]. Došlo by k porušení jedné ze základních zásad občanského práva, tedy zákazu získání výhody z vlastního protiprávního jednání. Tato je pak výslovně stanovena v § 6 odst. 2 OZ, který výslovně zapovídá, aby žalovaný těžil z toho, že svou povinnost vrátit předmětný automobil po skončení smlouvy nesplnil. Aplikace § 1395 a § 1396 OZ ve smyslu, v jakém ji soud vylíčil výše, tedy zcela odpovídá i základním zásadám, na kterých občanské právo stojí, které též plynou z § 6 odst. 2 OZ. Výklad opačný by byl naopak s těmito zásadami rozporný.

62. Nesprávnost postupu žalovaného lze dobře demonstrovat posouzení situace z pohledu žalobkyně. Ta by totiž stejně přesvědčivě jako sám žalovaný (spíše ještě přesvědčivěji) mohla argumentovat, že odměnu splatnou dne [datum] žalovanému nevyplatila, protože ten jí zcela neoprávněně nevrátil ke dni [datum] předmětný automobil. Žalovaný ke dni [datum] žádnou odměnu nevyúčtoval, tedy mu žalobkyně nemohla ani žádnou odměnu zaplatit. Proto žalobkyně mohla důvodně počítat s tím, že jí [datum] automobil vrátí a mohla již mít s předmětným automobilem vlastní záměry na jeho další užívání, které se pro porušení povinností ze strany žalovaného nemohly uskutečnit. Pokud žalovaný automobil nevrátil, nebylo by pro soud příliš překvapivé ani těžko pochopitelné, že by z důvodu nesplnění této povinnosti naopak žalobkyně žalovanému pozastavila platbu odměny. Odpovědnost za takovýto výsledek by pak nesl jednoznačně žalovaný, jak soud podrobněji vylíčí níže.

63. Posuzuje-li soud jednání žalovaného v období od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok], musí konstatovat, že žalovaný ke své škodě postupoval vůči žalované sice nikoli přímo v rozporu se smlouvou (vyjma nevrácení předmětného vozidla – viz výše), ale rozhodně ne důsledně dle smlouvy. Žalovaný mohl vyúčtovat svou [anonymizováno] odměnu již [datum], měl-li za to, že žalobkyni vznikla povinnost mu ji zaplatit. Takto vyúčtovaná odměna by se pak stala splatnou v průběhu [anonymizováno] a umožnila by žalovanému patrně úspěšně zadržovací právo úspěšně uplatnit, pokud by mu odměna nebyla promptně zaplacena. Takto ale žalovaný nepostupoval, a to k vlastní škodě a na vlastní odpovědnost. K opožděnému vyúčtování vlastní odměny žalovaného nikdo nenutil a následky takového postupu tedy musí nést sám. Závěry tohoto odstavce předpokládají vznik povinnosti žalobkyně odměnu za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] platit, ovšem vznik této povinnosti byl mezi stranami sporný sám o sobě. Soud k této otázce neprováděl dokazování pro nadbytečnost, neboť závěry o nevzniknutí zadržovacího práva jsou platné, ať již by byl závěr soudu v této otázce jakýkoli.

64. Žalovaný argumentoval, že automobil nevydal s odkazem na § 1912 OZ s tím, že byl oprávněn odepřít předmětný automobil vydat až do poskytnutí odměny. Tuto argumentaci soud důrazně odmítá, neboť citované ustanovení upravuje vzájemné plnění. V daném případě však povinnost vrátit předmětný automobil nebyla žádným způsobem navázána na povinnost vyplatit odměnu za provedenou činnost, šlo o zcela samostatně stojící povinnosti, byť plynoucí z téže smlouvy. Rozhodně nešlo o synallagmatický zavazek, tedy sjednané předání automobilu za vyplacenou odměnu, na který jako jediný by mohl být § 1912 uplatněn. Odkaz na citované ustanovení je proto v daném kontextu zcela nepřiléhavý.

65. Žalovaný dále argumentoval, že v daném případě je namístě uplatnit § 1395 odst. 2 písm. c) OZ, umožňující vznik zadržovacího práva k nesplatné pohledávce. Ani s tímto argumentem se soud neztotožnil, a to ze tří důvodů. Předně, žalovaný tvrzení o tom, že bylo pro něj zřejmé, že žalobkyně mu odměnu nezaplatí, soudu přednesl až u jednání [datum], tedy v rozporu s poučením dle § 118b. o.s.ř. po koncentraci řízení. Do té doby věc žalovaný prezentoval zcela opačně, když tvrdil, že s žalobkyní se na předčasném ukončení smlouvy nedohodl a vedením žalobkyně (p. [příjmení]) byl naopak ujištěn, že spolupráce dále řádně trvá a řádně pro žalobkyni činnost prováděl. Neměl tedy důvod se domnívat, že mu nebude odměna zaplacena. Za těchto okolnosti soud nová tvrzení či pozměněné až po koncentrací řízení nepřijal. Dále pak je nutné podotknout, že v řízení nebylo vůbec prokázáno, že by v průběhu [anonymizováno] či [anonymizováno] [rok] bylo či mohlo být žalovanému zřejmé, že žalobkyně mu odměnu nezaplatí. Naopak, z komunikace žalovaného a žalobkyně (především p. [příjmení]) vyplynulo to, že žalobkyně patrně byla ochotna žalovanému odměnu za [anonymizováno] a [anonymizováno] zaplatit, ovšem požadovala po něm, aby jí sdělil, co v rámci Smlouvy pro žalobkyni vykonal – k provádění výčtu své činnosti se žalovaný zavázal i smluvně. Na to se žalobkyni v podstatě žádné odpovědi v průběhu [anonymizováno] [rok] ani později nedostalo, proto odměnu nezaplatila. Za daných okolností soud neshledal za prokázané, že by ke dni zadržení předmětného automobilu ([datum]) mohl žalovaný mít dojem, že mu žalobkyně odměnu nezaplatí, pakliže svou činnost dle Smlouvy řádně vykonal. Nejpodstatnější ale je, že žalovaný byl v situaci, kdy vůbec nemusel spoléhat na výjimku stanovenou v § 1395 odst. 2 OZ. Jak soud již výše uvedl, žalovaný svou odměnu mohl bez dalšího vyúčtovat už v [anonymizováno] [rok] a mít tedy jistotu o stanovisku žalobkyně ještě v době, kdy předmětný automobil stále držel zcela po právu. Že tak neučinil, jde k jeho vlastní odpovědnosti. Soud z tohoto důvodu nepovažuje uplatnění výjimečného„ preventivního“ zadržovacího práva, upraveného v § 1395 odst. 2 písm. c) OZ za řešení přiléhavé dané situaci. Tento závěr je v souladu s § 6 odst. 2 OZ, a zákazem těžit výhodu z protiprávního stavu, nad kterým má subjekt kontrolu. Přestože daný stav nelze označit za přímo protiprávní, soud má danou maximu za aplikovatelnou na daný případ. Konkrétně řečeno, soud nevidí jako vhodné, aby žalovaný měl možnost uplatnit zadržovací právo dle § [číslo] odst. 2 písm. c) toliko na základě svého dojmu, že mu žalovaná odměnu nezaplatí, když mu pouhým důsledným postupem dle smlouvy nic nebránilo, aby svou odměnu řádně vyúčtoval a měl řádně splatnou pohledávku, na základě které mohl zadržovací právo případně uplatnit. Mezi stranami bylo navíc sporné, zda žalovaný vůbec nějakou činnost v průběhu [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] vykonával. Zjištění ohledně toho, zda žalovaný řádně vykonával činnost dle Smlouvy a vzniklo mu tedy právo na výplatu odměny, soud neprováděl, neboť s ohledem na výše popsané by jakékoli zjištění nemělo vliv na výsledek sporu.

66. Soud tedy shrnuje, že žalovaný byl žalován o náhradu škody způsobené porušením dvou jeho smluvních povinností. První ze smluvních povinností, kterou žalovaný porušil, byla smluvní povinnost po ukončení Smlouvy ke dni [datum] vrátit předmětný automobil žalobkyni (porušení povinnost podrobně popsáno v bodu 57 až 65 odůvodnění rozsudku). Tím žalobkyni způsobil škodu spočívající jednak ve vynaložených nákladech na pronájem předmětného automobilu a jednak ve vynaložených nákladech na znovuzískání předmětného automobilu skládajících se z nákladů na získání právního titulu k převzetí vozidla a z nákladů na fyzickou přejímku vozidla a jeho dopravu do sídla žalobkyně. Druhou ze smluvních povinností, kterou žalovaný porušil, byla povinnost udržovat předmětný automobil v čistotě a předcházet vzniku škod na předmětném automobilu. Tuto povinnost žalovaný převzal podpisem povinností uživatele vozidla v rámci předávacího protokolu. Soud vzal z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaný v průběhu období od [datum] do [datum] předmětný automobil znečistil a poškodil výrazným sedřením laku na zadním nárazníku. Tím způsobil žalobkyni škodu spočívající v nákladech na čištění a opravu předmětného automobilu.

67. Jde-li o jednotlivé předpoklady k vzniku povinnosti k náhradě škody, soud vzal za prokázané naplnění všech. Žalovaný jednal zadržením a poškozením a znečištěním předmětného automobilu protiprávně, když jednal v rozporu se svými smluvně převzatými povinnostmi (viz výše) ve smyslu § 2913 OZ. Šlo o jednání zaviněné minimálně ve formě úmyslu nepřímého, když žalovaný zcela zjevně věděl, jaký následek svým jednáním způsobuje a byl s tímto srozuměn (§ 2895 OZ a contrario). V přímé příčinné souvislosti s jednáním žalovaného vznikla žalobkyni škoda, tedy újma na jmění (§ 2894 a 2913 OZ). Příčinnou souvislost se vznikem škody lze konstatovat u obou protiprávních jednání žalovaného, když pokud by žalovaný automobil žalobkyni řádně vydal [datum], ta by nebyla nucena vynakládat prostředky na jeho znovuzískání a dále ani prostředky na zbytečně placené platby nájemného z leasingové smlouvy. Pokud by pak žalovaný vozidlo neznečistil (či znečistil, ale pak sám znovu vyčistil) a nepoškodil, nebyla by žalobkyně nucena vynakládat prostředky na jeho čištění či opravu. Soud dále nezjistil na straně žalovaného žádnou z okolností vylučujících protiprávnost, které soud nebyly ani tvrzeny.

68. Soud vzal za prokázané, že žalobkyni vznikla škoda ve výši 127 988 Kč, z toho v části 120 294 Kč porušením povinnosti žalovaného předmětný automobil vrátit a v části 7 694 Kč porušením povinnosti udržovat automobil nepoškozený a čistý. [příjmení] 120 294 Kč se pak sestává z částky 91 621 Kč na platbách leasingu, částky 3 926 [anonymizována dvě slova] (23 359,70 Kč) na ceně právních služeb, částky 598 [anonymizována dvě slova] (3 558,10 Kč) na ceně ubytování a částky 1 755 Kč na ceně pohonných hmot vynaložených pro přepravu předmětného vozidla z [anonymizováno] do [obec]. [příjmení] 7 694 Kč se pak sestává z částky 2 800 Kč za čištění vozidla a 4 894 Kč za opravu zadního nárazníku. Soud má vznik škody v uvedeném rozsahu za bezezbytku prokázaný provedeným dokazováním s tím, že žádný z výše uvedených nákladů by žalobkyně nebyla povinna vynaložit, pokud by žalovaný splnil své smluvní povinnosti. Jde-li o výši nákladů za platby leasingu, soud vyšel ze zjištěné skutečnosti, že kvůli porušení povinností ze strany žalovaného (jak nevrácení, tak poškození vozidla) mohla žalobkyně znovu používat předmětný automobil až [datum], tj. od [datum] do [datum] předmětný automobil užívat nemohla, musela však za něj platit platby nájemného z uzavřené leasingové smlouvy.

69. Vzhledem k tomu, že některé škodní nároky vznikly povinností zaplatit částky v [anonymizována dvě slova], soud musel určit, k jakému kurzu budou tyto nároky přepočteny, když žalobkyni nelze upřít právo domáhat se místo toho plnění v českých korunách. Soud vyšel z výše citované judikatury v bodech 52 a 53 odůvodnění rozsudku v návaznosti na § 1958 odst. 2 OZ a z něj plynoucího závěru, že nárok na náhradu škody je splatný na výzvu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě škody dne [datum] se sedmidenní lhůtou k plnění, povinnost nahradit škodu se tedy stala splatnou [datum] a od [datum] byl žalovaný v prodlení s plněním této povinnosti. Soud proto s odkazem na citovanou judikaturu a skutková zjištění vyšel ze závěru, že škodu vzniklou v [anonymizována dvě slova] je nutno přepočítat pro účely řízení na české koruny směnným kurzem ČNB k [datum], tedy platným ke dni splatnosti závazku škodu nahradit. Ten činil [částka] za jeden [anonymizována dvě slova].

70. Soud nevyžadoval v řízení prokázání skutečností svědčících o tom, že žalobkyně všechny závazky vzniklé jí v souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného skutečně uhradila. Ke vzniku povinnosti nahradit škodu postačí dle § 2894 OZ vznik újmy na jmění, tj. na sumě majetku a dluhů žalobkyně ve smyslu § 495 OZ, na kterém se újma projeví právě již vznikem závazku bez návaznosti na to, zda byl zaplacen.

71. Ve smyslu § 2951 a § 2952 OZ žalobkyně po žalovaném požadovala náhradu skutečné škody v penězích. Soud proto dle § 2951 OZ zavázal žalovaného k zaplacení částky 127 988 Kč, která odpovídá skutečné škody v penězích, kterou žalovaný žalobkyni způsobil. Soud dle § 1970 OZ též zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení z částky 127 988 Kč od [datum] do zaplacení. Co do výše úroku z prodlení vyšel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení. Co do počátku prodlení pak vyšel z výzvy žalobkyně, která stanovila splatnost na [datum] a první den prodlení tedy na [datum]. Stran splatnosti soud nepovažuje za překážku, když škoda byla v první výzvě vyčíslena v jiné výši, než v jaké byla nakonec požadována, ovšem základ nároku byl ve výzvě i v žalobě stejný.

72. Soud korigoval výpočty a z nich vycházející nároky žalobkyně ve třech bodech, které vedly k marginálnímu částečnému zamítnutí žaloby. Zaprvé, žalobkyně nesprávně spočítala výši zbytečně vynaložených plateb nájemného za [anonymizováno] (viz bod 11 odůvodnění), což vedlo ke korekci této částky a částečnému zamítnutí žaloby o 132 Kč. Dále pak žalobkyně vycházela z nesprávné výše směnného kurzu [anonymizována dvě slova], což vedlo k drobným korekcím u plnění, kde původní výše vycházela z částek v [anonymizována dvě slova]. Proto byla žaloba zamítnuta o dalších 160 Kč. Nakonec pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení i za [datum]. Soud však zjistil, že dne [datum] ještě žalovaný v prodlení s plněním nebyl, tedy žalobu zamítl pro úrok z prodlení za tento den (kapitalizovaná výše 35,06 Kč).

73. Soud žalobkyni přiznal jako součást náhrady škody i platby za právní služby poskytnuté v [země] [anonymizováno] advokátní kanceláří. Soud takto postupoval, když z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný nevydal předmětný automobil dobrovolně. Za těchto okolností žalobkyni nezbylo, než podniknout v [země] právní kroky k vydání předmětného automobilu, přičemž s takovýmto postupem jsou výdaje nutně spojeny. Žalobkyně zvolila cestu trestněprávní, která se nakonec jevila jako úspěšná, ovšem své náklady vynaložené na znovuzískání automobilu takto nemohla uplatnit přímo v trestním řízení, když to bylo ze strany [anonymizováno] policie zastaveno. S ohledem na faktickou stránku věci byla v daném případě cesta zvolená žalobkyní relativně rychlá, když automobil byl znovuzískán v rámci přibližně tří měsíců. Žalovaný byl nadto ve výzvě upozorněn, že náklady znovuzískání automobilu mu budou účtovány. Za takovýchto okolností nevznikla žalobkyni nikdy příležitost uplatnit vynaložené prostředky jako náklady řízení trestního či civilního. Soud by však nepovažoval za spravedlivé, aby proto žalobkyni vynaložené prostředky nebyly nahrazeny vůbec, a to zvlášť, když evidentně volila řešení časově a tedy i ekonomicky hospodárné. Za nepřiléhavý soud považuje odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu citovaný žalovaným, který (25 Cdo 3178/2009, 29 Cdo 238/2007), který se vztahuje k právu na náhradu nákladů řízení, plynoucím z občanského soudního řízení, tedy nikoli na situaci, která byla soudem řešena.

74. Soud považoval úspěch žalobkyně za téměř úplný, i když bylo řízení částečně zastaveno usnesením č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně vzala sice žalobu částečně zpět pro částku 10 078 Kč s příslušenstvím, ovšem pouze v reakci na výzvu k odstranění vad žaloby, spočívajících v početní chybě. Za těchto okolností soud částečné zastavení řízení považuje za pouhou korekci vad původní žaloby a tedy nikoli za procesní neúspěch žalobkyně. Nadto k zastavení řízení došlo předtím, než vůbec byla žaloba doručena žalovanému, tedy bez návaznosti na jeho jakoukoli procesní aktivitu. Žalovaný pak od počátku vedení sporu již byl seznámen s tím, že se spor vede pro částku 128 280 Kč, nikoli více.

75. V dané věci soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 3 o. s. ř. neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná zcela s výjimkou zcela marginálního zamítnutí žaloby o 292 Kč (cca 0,22 % z žalovaného plnění). Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 57 144 Kč.

76. Tato se sestává z odměny za pět úkonů právní služby po 6 260 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to za přijetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum] a účast u jednání dne [datum], dále jednoho úkonu po 3 130 Kč ve smyslu § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za účast u jednání, které se nekonalo dne [datum] (stranám pouze sděleny dle § 99 o.s.ř. právní názory soudu a poskytnuta lhůta ke smírnému řešení věci), dále šesti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za výše uvedené úkony právní služby. Na odměně za právní služby a režii tedy soud žalobkyni přiznal 36 230 Kč.

77. Dále žalobkyni cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhl. 358/2019 Sb. (pro cestu [datum]) rep. vyhl. č. 589/2020 Sb. (pro cestu [datum] a [datum]) za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova], tj. celkem třikrát 2x20 km, při spotřebě 6,6 l/100km, ceně motorové nafty 27,20 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč/km (pro rok 2020) resp. motorové nafty 31,80 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč/km (pro rok 2021), tj. na cestovní náhradu celkem 692,40 Kč (231,60 Kč + 230,40 Kč + 230,40 Kč). Za každou provedenou cestu pak ve smyslu § 14 AT soud žalobkyni přiznal 2x 100 Kč jako náhradu promeškaného času. Celkem na náhradě promeškaného času tedy soud žalobkyni přiznal 600 Kč.

78. Soud žalobkyni jako odůvodněné a účelně vynaložené náklady přiznal též doložené náklady překladů z [anonymizováno] a [anonymizováno] jazyka ve výši 4 320 Kč.

79. Nakonec soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal ve smyslu § 137 o.s.ř. náhradu za 21% DPH z částky 41 842,40 Kč a zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 6 515 Kč.

80. Soud žalobkyni naopak nepřiznal zvýšení odměny advokáta na dvojnásobek u některých úkonů za poskytnutí služeb v cizím jazyce. Jakkoli žalovaný byl [anonymizováno] národnosti, služby v [země] a [anonymizováno] žalobkyni zjevně poskytovala [anonymizováno] advokátní kancelář, jak soud zjistil z provedeného dokazování. Jde-li o služby poskytnuté v tomto řízení, žalobkyně je českou obchodní společností, která má v rámci svých výkonných orgánů i osoby české národnosti. Jakkoli některé listiny důležité pro řízení byly v [anonymizováno] či [anonymizováno] jazyce, šlo povšechně o listiny jednoduché, jejichž význam byl často na první pohled zjevný (faktury, krátké e-maily). Nadto opatření jejich českých překladů nebylo organizačně ani finančně náročné, viz bod 78 odůvodnění. Soud též žalobkyni nepřiznal odměnu za další porady s klientem, které žalobkyně soudu nijak nedoložila, zejm. pokud jde o dobu jejich trvání přes jednu hodinu. Dále soud nepřiznal žalobkyni ani odměnu za odmítnutí mediace a vyjádření ve věci samé, když u odmítnutí mediace jde o jednoduchý zcela formální úkon nesplňující požadavky na úkon právní pomoci, u vyjádření nejde o náklady účelně vynaložené, neboť vše obsažené ve vyjádřeních mohlo být uvedeno již v žalobě případně při jednání soudu.

81. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.