158 C 70/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 405 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 6 245 Kč, částky 160,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 342,28 Kč s úrokem ve výši 95,95 % ročně z částky 3 649,99 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od [datum] dosáhne částky 23 616 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovanou zaplatit jí částku ve výši 6 405 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 410 Kč vždy k 1. dni příslušného kalendářního měsíce, a to spolu s úrokem ve výši 151,7 % ročně, počínaje červencem [rok]. Žalovaná úvěr čerpala, ale hradila jej nepravidelně. Na dlužnou částku uhradila toliko celkem 3 280 Kč. Dle čl. 6 předmětné smlouvy měla žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení s placením po dobu delší 30 dnů, přičemž tuto pokutu požaduje žalobkyně za 3., 4., 6. a 9. Splátku v celkové výši 996 Kč. Dle čl. 6 předmětné smlouvy měla žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení s placením po dobu delší 15 dnů, přičemž tuto pokutu požaduje žalobkyně za 2. - 4. a 6. - 10. splátku v celkové výši [částka]. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo celý úvěr zesplatnit, ocitne-li se žalovaná v prodlení se splácením kterékoli splátky po dobu 65 dnů. Žalobkyně tak učinila dne [datum] pro prodlení se zaplacením splátky, splatné dne [datum]. Zesplatněním se dle smlouvy stanou veškeré dosud nezaplacené úroky součástí jistiny, přičemž nová jistina činila ke dni zesplatnění částku 6 059,99 Kč. Po zesplatnění žalovaná uhradila ještě částku 2 x 1 000 Kč dne [datum] a dne [datum] a částku 410 Kč dne [datum] Smluvní úrok je žalovaná povinna žalobkyni splnit dle bodu 2.2 smlouvy i po zesplatnění úvěru a tento úrok běží dále z původní jistiny, byť žalobkyně jej požaduje jen v rozsahu 95,95 % ročně a jen do maxima 23 616 Kč. Dle čl. 6 smlouvy je žalobkyně oprávněna po zesplatnění požadovat po žalované smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s jejím zaplacením, což v daném případě činilo 0,1 % denně z částky 3 649,99 Kč od [datum] do [datum], kdy byla vyhotovena žaloba, v celkové výši 160,6 Kč. Nakonec žalobkyně požaduje též zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z jistiny a smluvních pokut po započtení splátek po zesplatnění, tj. z částky 6 245 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění, ovšem bezvýsledně.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. Z dokumentu Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne [datum] včetně Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že tato smlouva byla dne uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako spotřebitelem, označeným jménem a příjmením, rodným číslem a adresou bydliště. Z žádného z údajů ve smlouvě neplyne, že by žalovaná uzavřela smlouvu jakožto podnikatel. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč bankovním převodem. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 151,70 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 410 Kč. První splátka byla splatná v [anonymizováno] [rok]. Obsah smlouvy dále odpovídal žalobním tvrzením. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem [číslo] jehož kopie byla k důkazu čtena.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalované bylo dne [datum] odesláno na její bankovní účet [číslo] [bankovní účet] ze strany žalobkyně [částka]. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná je majitelkou účtu č. [bankovní účet].

5. Ze žalobních tvrzení učiněných ve prospěch žalované vzal soud za prokázané, že v období od [datum] do [datum] zaplatila žalovaná žalobkyni celkem částku [částka] v sedmi nepravidelných splátkách. Dále žalovaná zaplatila žalobkyni ještě částku v celkové výši [částka] ve třech splátkách v období od [datum] do [datum].

6. Z výzev k zaplacení vč. dodejek zjistil, že žalovaná byla v průběhu doby, kdy úvěr splácela, vyzvána k zaplacení dlužných splátek, a to dne [datum].

7. Z Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byl přiznán jednorázový příspěvek za porodné ve výši [částka], přídavek na dítě ve výši [částka] měsíčně a rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně.

8. Z Oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byl od [anonymizováno] splátky [rok] zvýšen invalidní důchod druhého stupně na částku [částka].

9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedl svůj celkový příjem ve výši [částka] měsíčně. K tomu uvedla náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši [částka] měsíčně, náklady na sebe (životní minimum) ve výši [částka] měsíčně, náklady na jedno dítě [částka], tj. celkem [částka] měsíčně. Dále pak bylo počítáno s rezervou ve výši [částka]. Takto žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponuje volnými prostředky ve výši [částka], které je možno užít ke splácení čerpaného úvěru.

10. Z výpisu z rejstříku [příjmení] soud zjistil, že žalovaná nebyla ke dni uzavření smlouvy v tomto rejstříku vedena jako dlužník.

11. Z předžalobní výzvy vč. podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění dne [datum] do 15 dnů od odeslání výzvy, výzva byla odeslána dne [datum].

12. Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.

13. Z provedeného dokazování soud zjistil stran obsahu smluvních dokumentů skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, na které tímto soud odkazuje. Dále soud zjistil, že na základě smlouvy uzavřené dne [datum] byla žalované na její bankovní účet ze strany žalobkyně zaslána částka [částka] dne [datum]. Žalovaná naopak deseti splátkami splatila žalobkyni částku celkem [částka] do [datum]. Jakkoli stran obsahu uzavřené smlouvy i plateb učiněných ze strany žalobkyně i žalované soud dospěl ke skutkovým závěrům odpovídajícím žalobním tvrzením, naopak z hlediska skutkových zjištění ohledně prověřování schopnosti žalované splácet úvěr soud zjistil skutečnosti (níže podrobněji popsané), které nemohl z právního hlediska vyhodnotit jako posouzení schopnosti žalované splácet úvěr s řádnou odbornou péčí před uzavřením smlouvy.

14. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr s dostatečnou odbornou péčí. [příjmení] žalobkyně lze vytknout několik zásadních pochybení.

15. Žalobkyně vycházela z toho, že příjem ve výši okolo [částka] měsíčně v průměru vystačí na uživení žalované a jednoho dítěte, žijících v pronájmu, a to s přebytkem [částka] i při splácení úvěru částkami ve výši [částka] měsíčně. K tomuto dospěla, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, které byly zjevně podezřelé, a tyto si nijak neověřila. Náklady na nájemní bydlení ve výši [částka] měsíčně jsou na první pohled zjevně podezřele nízké, přičemž žalobkyně neučinila nic pro to, aby si tento údaj ověřila, tj. nevyžádala si nájemní smlouvu žalované či výpis z účtu dokládající výdaje na bydlení pouze v takto nízké výši. Pokud žalobkyně za ekonomické situace a cenové hladině roku [rok] vychází z toho, že člověk s příjmem okolo [částka] měsíčně, jehož příjem je invalidní důchod a rodičovský příspěvek, žijící sám v nájemním bydlení s půlročním dítětem, má zbytné prostředky ve výši téměř [částka] měsíčně, zjevně v zájmu poskytnutí úvěru zavírá oči před realitou. Osoba, jejíž jediné příjmy tvoří příjmy státní sociální podpory, je z hlediska potenciálního poskytnutí úvěru v podstatě automaticky osobou zcela nevýhodnou. Ověření příjmů a jejich pravidelnosti ze strany žalobkyně bylo rovněž nedostatečné, neboť příjmy byly ověřeny pouze oznámením ČSSZ, výdaje nebyly ověřovány vůbec. Nikterak si neověřila skutečné příjmy ani výdaje žalované např. výpisy z účtu žalované. Výdaje přitom činí stejně podstatnou položku jako příjmy. I osoba s nadprůměrnými příjmy může pozbýt schopnost řádně splácet úvěr, když jsou nadprůměrné příjmy zatíženy nadprůměrnými výdaji, zejména v oblasti umořování již existujících závazků. Nic k prověřování dluhů žalované žalobkyně soudu neprokázala, když nedoložila soudu ani jeden výpis z účtu žalované. Výše popsaný postup tak soud z právního hlediska nemůže posoudit jako řádné ověření schopnosti žalované úvěr splácet, protože krom vyžádání si podkladů od žalovaného je třeba se též věnovat obsahu těchto podkladů.

16. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně.

17. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, a výši úvěru 5 000 Kč, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Za daných okolností žalobkyně neprokázala, že by schopnost žalované splácet úvěr prověřovala dostatečně, jak plyne z výkladu výše. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že schopnost splácet úvěr u dlužníka (zde žalované) s odbornou péčí posoudila. Skutečnosti, zjištěné o posuzování schopnosti splácet úvěr (popsané výše) pak rozhodně nelze z právního hlediska hodnotit jako řádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 a § 87 z.s.ú. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]).

19. Vzhledem k tomu, že soud vyhodnotil smlouvu jako absolutně neplatnou pro nedostatečné posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, nemělo žádný význam zabývat se vyjádřeními znalce, které žalobkyně soudu k důkazu předložila. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostali, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná žalobkyni v období od uzavření smlouvy do [anonymizováno] roku [rok] zaplatila částku 5 690 Kč a svou povinnost vrátit bezdůvodné obohacení takto s přebytkem splnila. Soud proto celou žalobu jako nedůvodnou zamítl. Bezdůvodné obohacení je splatné ne výzvu, které dle provedeného dokazování poprvé proběhla v [anonymizováno] roku [rok], přičemž od této doby by měla být žalovaná povinna platit z čerpaného bezdůvodného obohacení úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. K [datum] žalovaná zaplatila žalovaná žalobkyni částku 3 280 Kč, avšak s ohledem na § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, kdy v období od [datum] do [datum] úvěrujícímu nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru, nedošlo tak ze strany žalované k prodlení částky ve výši 1 720 Kč, když nejpozději srpnovou platbou v roce [rok] byla svůj závazek splnila zcela. Vzhledem k tomu, že veškeré plnění, nárokované žalobou, vycházelo ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.