16 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Pěnkavovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 35 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 100 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 34 800 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 466,60 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 35 100 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je vlastníkem/provozovatelem autobusu registrační značka s nejvyšší povolenou hmotností nad 5000 kg, přičemž toto vozidlo nemělo v době od datum do datum uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Za 120 zjištěných dní nepojištění tak žalovaná dluží celkem 34 800 Kč. I přes výzvu ze dne datum žalovaná tuto částku nezaplatila. Příspěvek se stal splatný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy. Výzva byla doručena žalované 15. dnem jejího odeslání, tedy dne datum. Žalovaná dále dluží žalobkyni částku 300 Kč představující náklady na uplatnění a na vymáhání příspěvku. K námitce žalované, že vozidlo v uvedené době neprovozovala, žalobkyně uvedla, že tato námitka není v souladu s novelizací zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, provedenou s účinností ode dne datum zákonem č. 293/2017 Sb., relevantní. Poukázala přitom na obsah důvodové zprávy k zákonu č. 293/2017 Sb., dle níž cílem navrhované úpravy bylo dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které bude nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti, tj. po celou dobu registrace vozidla v registru silničních vozidel s výjimkou případů, kdy v registru silničních vozidel dojde k zápisu vyřazení vozidla z provozu či vyvezení vozidla do jiného státu, nebo nastanou okolnosti, se kterými zákon spojuje zánik pojištění odpovědnosti, a to odcizení vozidla či jeho zánik. Pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je tak od datum rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Ke shodnému názoru dospěl mimo jiné Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 7 Co 949/2020.

2. Žalovaná navrhnula zamítnutí žaloby. Namítala, že její autobus, dříve registrační značka, nebyl od přelomu roku 2019 2020 vůbec provozován. Uvedla, že z důvodu vyhlášení nouzového stavu z důvodu covid-19 neměla v roce 2020 žádnou zakázku, nejprve se nejezdilo vůbec, posléze firmy, jimž obstarávala dopravu, přestaly vyrábět. Skutečnost opakovaně nařizovaného nouzového stavu může vypadat tak, že v době, kdy nouzový stav nařízen nebyl, normálně jezdila a vydělávala. Pravda je však taková, že situace se začala stabilizovat jen pomalu, dokonce i v době, kdy školy fungovaly, nikdo nemyslel na nějaký zájezd. Uvedené vozidlo bylo tak po celou dobu odstaveno na soukromém pozemku a jeho technický stav byl nakonec takový, že bylo odvezeno k sešrotování. Žalovaná jako malý dopravce nedosáhla na žádný příspěvek od státu ani na státní podporu. Nebýt příspěvku Magistrátu města Ostravy, jednatel žalované by neměl z čeho žít, a ačkoli požádal o částku 21 000 Kč, přiznali mu jen 6 000 Kč s tím, že pojistky na auta nelze zahrnout. Ze zcela objektivních příčin neměl z čeho pojistné zaplatit. Stát (ústy vlády) mu zakázal činnost, což byl povinen respektovat, a nyní stát (ústy čkp) chce, aby platil za dobu, kdy měl činnost zakázánu. Vyhlásil-li stát mimořádná opatření, která byl povinen respektovat, pak recipročně nemůže po něm chtít, aby plně odpovídal za dobu, kdy nemohl z důvodu zákazu podnikat, tedy aby platil pojistky jako v běžné, ničím neomezené době. Dále jednatel žalované namítal, že mu výzva k zaplacení příspěvku z nepojištěného vozidla nebyla doručena do datové schránky.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno: -) z výzvy k úhradě zákonného příspěvku ze dne datum, že žalobkyně dne datum sepsala tuto výzvu, v níž žalovanou vyzývá k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 35 100 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, z důvodu nepojištění vozidla registrační značka v období od datum do datum (120 dnů) při sazbě 290 Kč na den, a dále částky 300 Kč představující náklady na uplatnění tohoto nároku, -) poštovním podacím archem, že žalobkyně dne datum žalované na adresu adresa, -) zprávou pošty ze dne datum, že zásilka PR6758444369F, podaná dne datum, byla dne datum doručována na adresu právnická osoba, ulice a číslo, obec. Adresát na uvedené adrese neměl označenou schránku ani zvonkové zařízení, zásilka byla proto dne datum vrácena odesílateli, -) ze zprávy Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností, že žalovaná byla v době od datum evidována jako vlastník a provozovatel vozidla, meziměstského autobusu registrační značka, jehož provozní hmotnost je 13 500 kg, -) upomínkou ze dne datum a kopií poštovní dodejky, že žalobkyně odeslala žalované upomínku ze dne datum k úhradě dlužné částky, kterou si žalovaná v úložní době od 6. 4. do datum nevyzvednula, -) zprávou Magistrátu města Ostravy ze dne datum, že po skončení nouzového stavu a krizových opatření dne datum, kdy platila již jen mimořádná opatření MZ ČR týkající se např. opatření v oblasti školní docházky, omezení volného pohybu bez ochranného prostředku dýchacích cesta apod., byl chod přepážek odboru dopravně správních činností zabezpečen, docházelo jen k omezení chodu a střídání zaměstnanců. I přes tato opatření bylo možno požádat kteroukoli obec s rozšířenou působností např. prostřednictvím DS, České pošty, Call centra nebo osobně a podat žádost o vyřazení silničního vozidla z provozu, -) předžalobní upomínkou a doručenkou do DS, že žalobkyně doručila žalované do DS dne datum výzvu k úhradě dlužné částky.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jakožto vlastník a provozovatel vozidla registrační značka, jehož provozní hmotnost je 13 500 kg, nezaplatila v době od datum do datum (120 dnů) pojištění z titulu povinného ručení. Žalobkyně ji proto výzvou, odeslanou poštovními službami dne datum na adresu právnická osoba, ulice a číslo, obec, vyzvala k úhradě příspěvku za toto období ve výši 290 Kč za den, tj. celkem k zaplacení částky 35 100 Kč za 120 dnů nepojištění, a dále k zaplacení částky 300 Kč představující náklady na uplatnění nároku se stanovením splatnosti do 60 dnů. V době po skončení nouzového stavu a krizových opatření dne datum, kdy platila již jen mimořádná opatření MZ ČR týkající se např. opatření v oblasti školní docházky, omezení volného pohybu bez ochranného prostředku dýchacích cesta apod., byl chod přepážek odboru dopravně správních činností Magistrátu města Ostravy zabezpečen, docházelo jen k omezení chodu a střídání zaměstnanců. I přes tato opatření bylo možno požádat kteroukoli obec s rozšířenou působností, např. prostřednictvím DS, České pošty, Call centra nebo osobně, o vyřazení silničního vozidla z provozu.

5. Po právní stránce posoudil soud věc v souladu s § 1 odst. 2, § 3, § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen ZPoj), a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když povinností vlastníka a provozovatele tuzemského vozidla je zaplatit žalobkyni příspěvek v případě, že nemá sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná jako provozovatel vozidla registrační značka, jehož provozní hmotnost je 13 500 kg, neměla v době od datum do datum (120 dnů) uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ani žalobkyni na výzvu odeslanou jí poštovními službami dne datum nezaplatila příspěvek ve výši 35 100 Kč z nepojištěného vozidla. Žalovaná v uvedené době rovněž nepožádala příslušný orgán o vyřazení uvedeného vozidla z provozu ve smyslu § 1 odst. 2 ZPoj. Povinností žalované tak bylo zaplatit žalobkyni příspěvek z nepojištěného vozidla. Výzva k úhradě předmětného zákonného příspěvku odeslaná dne datum byla žalované ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) doručena v pondělí dne datum. Dnem následujícím počala žalované běžet 60denní lhůta k úhradě uplatněného příspěvku, popř. k prokázání, že svou povinnost pojištění odpovědnosti neporušila. Počínaje dnem následujícím po uplynutí této lhůty se žalovaná se zaplacením příspěvku dostala do prodlení. Základ příspěvku je přitom dán součinem doby nepojištění (120 dnů) a denní sazbou příspěvku za nepojištění takového vozidla, která je dle § 2 odst. 1 písm. m) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. pro autobus s nejvyšší povolenou hmotností nad 5 000 kg stanovena na 290 Kč (tj. 290 x 120 = 34 800). Soud proto žalobě co do této částky vyhověl. příjmení 300 Kč představuje náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Nezaplacením dlužné částky ve lhůtě splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a žalobkyni tak dále v souladu s § 1970 o. z. vznikl nárok i na úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších změn a doplňků. Námitka žalované, že úhrada příspěvku z nepojištěného vozidla není legitimní, když jí„ stát ústy vlády znemožnil podnikání“, nemůže obstát, když žalované nic nebránilo požádat o vyřazení svého silničního vozidla po dobu jeho neprovozování z provozu ve smyslu § 1 odst. 2 ZPoj. Vyřazením vozidla z provozu by se žalovaná povinnosti zaplatit příspěvek zprostila. Podání žádosti o vyřazení silničního vozidla z provozu je snadným a často využívaným institutem, oblíbeným je zejména mezi osobami důchodového věku, které svá vozidla pravidelně vyřazují z provozu i na pár zimních měsíců, kdy omezují cestování. Žalovaná jako podnikatel v oblasti dopravy si uvedené možnosti byla nepochybně vědoma, přesto o vyřazení vozidla nepožádala ani za trvání nouzového stavu, byť podnikatelská činnost byla v uvedené době napříč všemi oblastmi celosvětově omezena a bylo zcela zřejmé, že k obnovení jejího chodu bude docházet jen velmi pozvolna. Pokud žalovaná možnosti vyřazení vozidla z provozu nevyužila, je povinna příspěvek z nepojištěného vozidla žalobkyni uhradit. Zcela irelevantní je rovněž námitka žalované, že jí žalobkyně výzvu k zaplacení příspěvku nezaslala do datové schránky. Podle § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, účinného ke dni doručování předmětné výzvy ze dne datum, se povinnost doručovat prostřednictvím datové schránky týkala pouze orgánů veřejné moci, nikoli žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 168/1999 Sb. jako profesní organizací pojistitelů, nikoli orgánem veřejné moci.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva ve výši 18 466,60 Kč, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž za účelně vynaložené náklady žalobkyně je třeba považovat odměnu za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu věci, za sepis žaloby a za předžalobní upomínku ve výši po 500 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších změn a doplňků (advokátní tarif), a 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za další úkony právní služby (tj. za účast u jednání dne datum, datum) náleží žalobkyni dle § 7 advokátního tarifu odměna ve výši po 2 540 Kč, a to za 2 úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dále žalobkyni náleží ve smyslu §§ 13, 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za ztrátu času ve výši 2x 1 000 Kč, a to za 2x 10 půlhodiny po 100 Kč za 2 cesty právního zástupce z obec do obec a zpět (dne datum a dne datum) a cestovné z obec do obec - část obce a zpět dne datum ve výši 2 250,44 Kč a dne datum ve výši 2 370, 885 Kč, při vzdálenosti obec (střed) – obec (část obce) – obec (střed) 330 km, průměrné spotřebě dle VTP 4,5 l číslo km, ceně nafty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. celkem 47,10 Kč a dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. celkem 44,10 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. a ve výši 5,20 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že její zástupce je k datu soudního rozhodnutí plátcem DPH, byl jí v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž přiznán nárok na DPH ve výši 21% z odměny advokáta a režijních paušálů. Dále je třeba do nákladů zahrnout částku ve výši 1 404 Kč, kterou zaplatila žalobkyně za soudní poplatek. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

7. Žalovaná byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázána zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.